|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Jestli můžu, doporučila bych přítomným majitelkám puberťáků knížku Betty McDonaldové Co život dal a vzal. Puberta jejích dcer je tam tak nádherně popsaná a možná vám to naleje trošku optimismu do krevního oběhu, možná vás to trošku posílí do dalších bojů s tou pubertální zvěří! 
Není tady
soucítím s námi všemi! Trhají nám srdce, dupou po našich mateřských citech!
Ráda bych dala hlas i těm našim puberťáčkům. 
Líbí se mi, jak Lukáš psal, že „tu děti nejsou pro mě, ale já pro ně“. Budou-li chtít. 
S puberťáčkama mějme trpělivost, díky nim se můžeme alespoň naučit nesmírné trpělivosti, taktu a diplomacii! Kde jinde, že?
Je to úkol té puberty, aby se od nás oddělili, tak nás musí trochu nesnášet a nám lézt na nervy, aby my jsme je taky pustili a těšili se, že se jednou najdou a vrátí s vlastní jedinečností!
Je lepší počítat raději s delším horizontem a rozložit síly.
Nemají to sami jednoduché, procházejí opravdovou krizí. Biologicky dochází ke spoustě změn v jejich organismu, že některá mozková centra pro „přetížení“ skutečně vypínají. 
Mají v hlavě zmatek, rodiče i ostatní dospělí sestupují z podstavce dokonalosti a na určitou dobu se z nich stávají málo použitelné a velmi nedokonalé bytosti. Hledají jiné opěrné body, kámoše, hledají sami sebe, hledají názory, prostor pro sebe. Srovnávají existující s tím, co by mohlo nebo mělo podle nich být v ideální stavu věcí. Proto ta kritičnost a nespokojenost, zklamání, nejasné očekávání, toužení, morální hodnocení a pesimismus. Sami nerozumějí svým prudkým afektům a vysvětlují si to zaviněním rodičů, jejich nesprávným chováním.
K největším problémům dochází, pokud pubertu nezvládáme my rodiče.
Můžeme se stáhnout a vyčkávat, co vlastně chtějí, chtějí-li vůbec od nás něco kromě běžného servisu. Rozhodně nejsou zvědaví na naše dobře míněné rady. Někde jsem četla, že chci-li někomu pomoci, musím jít k němu, za ním.
Nedejte nic na nevstřícné projevy, dítě vás má rádo i v pubertě. 
Jistě bychom nechtěli jejich infantilní závislost na nás.
Důležité je přečkat toto náročné období bez velkých ztrát.
- rozložme síly – 
není to přece tak dávno, co to mávalo i s námi 
Není tady
Ra, ty jsi to napsala opravdu dokonale. Tak nejak to zrejme je.
S tou trpelivosti jsi to vyjadrila uplne presne, ale tak me napada, matka dcery meho manzela toleruje pubertu tim, ze dcera 15let muze doma vse-aby byl klid. To znamena, ze ji necha doma kourit,(jiz od 13let) pokud se ji nechce do skoly, vzdy ma u maminky pochopeni, venku ji necha i do 2h a rodice vedi, ze vysedava v putyce.
Pak mila pubertacka prijde k nam, kde vladne urcity rezim, protoze ja tu mam taky jednu pubertacku, kterou drzim v ramci moznosti, a je ohen na strese..
Na zacatku listopadu jsme meli krizi a mila pubertacka k nam prestala chodit. Bylo to po schuzce s matkou, se kterou jsme se domluvili, aby k nam prisla a vysvetlila pred nami dceri, ze u nas jsou jina pravidla nez ma u mamy a musi je respektovat. Ale nakonec to dopadlo tak, ze se postavila za dceru a bylo po navstevach. Jasne, me to nevadilo, ale ranilo to otce.
Minuly vikend nas navstivila a zeptala se, zda u nas muze spat. Tudiz i po par mesicich sla spat jako moje skoro 16leta dcera v 23h.
Holky, je to boj a uzivam si ho:grater:
Není tady
Jay, je to svérázný přístup její mámy, možná stagnovala a nemá sílu jí nastavit hranice, anebo se jí chce zavděčit před tátou... kdo ví.
Je moc dobře, že jste si ty svoje uhájili. A je hezké, že přes ta omezení přišla, že chce být u vás.
I když dospívající vyjadřují přání, aby je rodiče méně omezovali, svým chování prozrazují, že sami pociťují potřebu vedení a přiměřené kontroly. Paradoxně jim to dává pocit bezpečí a jistoty.
Není tady
Aneb kdyby puberťáci neměli stanovené mantinely, neměli by se proti čemu bouřit 
.
Ale vážně - nechat dítko dělat, co chce, je pro něj trest, i do budoucna. Buďto je nejisté, protože ví (i když nepřizná), že i ta různá omezení, příkazy a zákazy znamenají, že o něj rodiče mají zájem, nebo je při prvním "střetu se životem" strašně překvapené tím, že najednou nemůže úplně všechno, což taky k jeho pohodě moc nepřispěje.
Oni sice puberťáci říkají "ten se má, může úplně všechno", ale zároveň dodávají "asi to jeho rodiče nezajímá".
Není tady
Souhlasím se vším, co je tu napsáno. Ale jak to teda udělat, abych ty pubertální výlevy přestála v klidu? Vždy si říkám, že se nebudu rozčilovat, ale nějak se mi to nedaří. Pak uklidňuji sama sebe, že jsem také jenom člověk , a že ty bláznivé nápady a chování pubetáka, by nenechali v klidu nikoho. Jestli jste úspěšnější než já, prosím, poraďte.
Není tady
No, holky, diky za prispevky, clovek nekdy potrebuje pohladit po dusi...ale ten boj je unavujici, clovek pak citi i ty roky, co si jinak mysli, ze neciti...no, jak to jinak rict...??:-)
Jsem sportovni typ a mam dost pohybu, stale studuju, ale tyhle chvile mi ubiraji silu...clovek potrebuje mit silu pro vlastniho pubertaka a nakonec resi i veci trochu z jine strany..
Ja pro tu jeho dceru mam hodne pochopeni, vim, ze za spoustu veci muze mama, ale bohuzel jsem do toho vpadla a nemuzu si nechat "kakat" na hlavu, navic jestli jste si vsimly, komunikuji s ni cizim jazykem, coz je tak obtizne, jeste ten jazyk nemam uplne zvladnuty, takze pouzivam slova, ktera znam-velky handicap...
No nic...nechci tady ze sebe delat chudacka:-))))))))))))))))))))))))
Upravil(a) Jay (25. 1. 2007 11:00)
Není tady
Asi mám velkou nevýhodu, že nejsem klukova matka. Žijeme spolu ( s jeho otcem i s klukem) už dva roky a ta pořádná puberta začala někdy minulý rok v červenci. Neměla jsem problém s ním komunikovat, je super, když nemá ty přihlouplé kecy . Možná až budu mít vlastní dítě, tedy dítě, které budu vychovávat od mimča, bude to jiné. Cítím vůči němu jistý blok, co vše si můžu dovolit. S přítelem jsme to probrali a domluvili se, že v žádném případě, samozřejmě, nepůjdem proti sobě a mám ve výchově "volnou ruku", ale přece jenom...
Je to těžké, neumím (bojím se?) jej ani okřiknout a když se sním snažím něco probrat, většinou mě ani nevnímá... Sice mě má rád, doufám, ale v jistých věcech mi dá najevo, že do toho nemám co mluvit. Je to k zbláznění, jsem z toho všeho taky dost zmatená...
Taky to musíme vydržet, kolikrát přemýšlím, že snad ani dítě nechci...To jsem ale zbabělec, co?
Není tady
Úspěšnější rozhodně nejsem.
Nevím, každý to má jinak a ten vztah se buduje léta, každým dnem. Když se budeme často vytáčet, už to neuslyší a staneme se obtížným bzučením mouchy v jejich uších, nebude to mít žádný efekt.
Udělejme si ze svého dítěte kámoše, jednejme s ním jako se sebou rovným, na férovku, dítě má pak i větší zodpovědnost ke vztahu. Není to ten infantilní přístup dítě – rodič.
Buďme s ním. Chápejme co jimi všechno cvičí.
Dojde-li k hádkám konstatujme - slyším, že jsi teď pěkně vytočenej, co tě tak rozčílilo? Chceš mi o tom něco říct? Máš asi špatnou náladu nebo se pletu? Nabídnout pochopení, ujištění, že jsme s nima ne proti nim, že jsme schopni o tom povídat si. Emoce se uklidní na obou stranách a lze pak v klidnějším tónu pokračovat…
Potom zrcadlit (pozor na náš tón) – hele, teď jsi mi řekl, udělal to a to (zopakovat co řekl, udělal) ono jim dojde, co vlastně řekli, co udělali a co to v nás asi může vyvolávat. A říct že mi je to líto, vadí mi to, cos mi řekl, udělal, jak se chováš, ubližuješ mi, mám tě ráda a nechci to tak. Jak to spolu vyřešíme? Nechat aktivitu taky trochu na nich. Neřešme to sami. V rozhovoru znovu opakujeme jejich slova a přidejme k tomu ta svá. Hlídejme si svůj tón hlasu.
Stává se mi v takových situacích, že jsem „mimo“, že nás vidím seshora jako cizí lidi a neprožívám tolik své emoce ani na mě tak neútočí toho druhého a jednám, diskutuju…
No, je to o sebekontrole, kterou se stále učíme. Taky ji jednou budou muset cvičit, mohou začít už dnes, co vy na to?
Kakulíku, nemáš to jednoduché, mít doma puberťáčka - to je asi nejlepší antikoncepce, viď?
Není tady
jay - držím Ti palce
vychovávat "cizí" děti je ještě větší síla než ty vlastní
mám za sebou dvě dcery - nyní už dospělé, dva nevlastní synky - nic moc ani v dospělém věku a před sebou vnučku - jen poradní hlas, doufám ....
Není tady
Tak jsem včera byla na poradě u psycholožky. Můžu říct, že z toho rozhovoru mám dobrý pocit. Pomohla mi podívat se na problém taky z jiného úhlu. Je toho strašně moc, co mi teď bzučí v hlavě a rozhodně mám o čem přemýšlet.
Není tady
ivca napsal(a):
jay - držím Ti palce
vychovávat "cizí" děti je ještě větší síla než ty vlastní
mám za sebou dvě dcery - nyní už dospělé, dva nevlastní synky - nic moc ani v dospělém věku a před sebou vnučku - jen poradní hlas, doufám ....
Diky strasne moc...v Cechach mam taky uz dve vnucky:gloria:
Není tady
Holky, a není všem dnům konec. Strašák v podobě pololetního vysvědčení už klepe na dveře 
Není tady
1Marie
Chci jen říct, že v tom nejste sama. Já mám syna taky v pubertě - 13let, někdy si připadám jako vyšetřovatel na gestapu - abych se vůbec něco dozvěděla, co ve škole, co bylo k obědu atd. On na mě kouká jako bych byla nějaký mimizemšťan nebo co. Otočí se a zmizí v pokojíku, dá si sluchátka na uši a vyleze jenom když má hlad.
Ale bude líííp - už se na to těším
chce to pevné nervy, každý z toho jednou vyroste
Není tady
No jeste bych rada upozornila na syna(13-prave ted v lednu) od manzela, ktery k nam chodi taky jednou za 14dni. Ten zas sedel u pocitace a vychazely z nej nepopsatelne zvuky...To jsou proste momenty, kdy mi zustava rozum stat. On si to vubec neuvedomuje...ja na nej koukam a on fakt asi kazdych 15min delal zvuk...skoda, ze to sem nejde nejak predvest:-)))))))
Není tady
Ivčo, jako že se neučí?
No, i když vyjadřují přání, aby je rodiče méně omezovali, svým chování prozrazují, že sami pociťují potřebu vedení a přiměřené kontroly. Paradoxně jim to dává pocit bezpečí a jistoty. 
Není tady
Po přečtení Vašich příspěvků se mi velmi ulevilo. Starší se zamilovala , zklidnila se, ale mladší - hrůza. Z rozvedeného manželství - nikdo ji nechápe, za všecnhy neúspěchy můžeme my, nešťastná, jindy přecitlivělá, naopak zuřivá, vzpurná... Proč by nemohla být do půlnoci venku, je dospělá...
Moc jste nám pomohly pochopit duši a chování puberťačky.
Není tady
ITO je nás tu opravdu víc 
snažíme se ty naše pubert´áky pochopit. Někdy to jsou zlatíčka..jindy na
Chce to opravdu mít pevné nervy a být hlavně dobrý psycholog a trošku občas umět nakouknout do jejich ,jak oni říkají,,dospělé duše"
Jiní jsou na tom podstatněji hůře,dokud se drží domova a trošku z nás mají respekt..je to ještě na dobré cestě
Hlavu vzhůru snad bude líp...
Není tady
Ahoj všichni, jsem tu po delší době a potřebovala bych poradit. Mám dceru 13,5 - téměř všechno, pprobíhalo tak, jak popisujete. To Vaše kouzelné děťátko se Vám mění před očima.. Ale pořád to bylo v mezích.. Teď máme nový problém. Dcera se zamilovala - ale pozor - do spolužačky. Prolezla jsem psychologické poradny, prý to bývá v tomto hledání obvyklé a normální. Bohužel dcera si to zřejmě přečetla taky. Vyloženě se tím chlubí, vodí se spolu za ruku po městě, po večerech píše milostné dopisy.. Snažím se chovat jako moderní matka, ale jsem z toho dost zoufalá a hlavně z dcery názorů dost často vytočená. Máte s tím někdo zkušenosti? Co mám dělat? Díky moc za Vaše názory..
Není tady
Ahoj Kaceno,
ja s tim zkusenosti teda nemam, ze by to probihalo primo takhle,ale jestli te muzu uklidnit, tak moje dve dcery se libaly s holkama. Pry se to musely naucit...:-))))) Dokonce ta moje nejmaldsi ucila libat sestrenici, tak treba je to neco podobneho, ale jeste na sebe chteji upozornit, ze jsou nejlepsi kamaradky. Asi bych to prechazela a spis bych koukala na skolni vysledky.
Ja jsem to tenkrat vubec neresila. Jedna dcera je vdana a ta druha je opravdu na kluky:-))) Hodne stesti.
Není tady
Kačeno, holky se spíš chtějí "zviditelnit". Sama píšeš, že se tím chlubí - proč asi? No přece aby okolí zíralo, jaké jsou "jiné, nekonvenční, zajímavé..." Některé dítko si pořídí oranžové copánky, jiné tetování nebo piercing, tvoje dcera má spolužačku. Všechno to jsou jenom skvělé způsoby, jak vytáčet rodiče, čím víc, tím líp. Tak ji nech, ať si to užije. Je poměrně vysoká pravděpodobnost, že jakmile se objeví první zajímavý kluk, bude pokoj - teda aspoň od těchhle starostí, jiné rychle nastanou .
Není tady
Kačeno - mám dojem, že se dcerunka chce "zviditelnit" a taky Tě zkouší, co vydržíš
moje dcera ve věku cca 14 -15 zase chodila zmalovaná a oblečená doslova jako štětka , kouříla před barákem a měla z toho evidentní radost jak já šílím ....
Není tady
Jo, taky myslím, že to bude druh sportu: kterak spolehlivě dovést matku k šílenství. Moje dcera v tom taky vyniká, aspoň zpětně si uvědomuju, že spoustu věcí , která dělala a dělá je z tohoto soudku.
Já bych to prostě přešla. nekomentovala. Maximálně postoj: máš ráda jinou holku? Fajn, bezva, co chceš k večeři? Ber to jako fázi, kterou musí projít, v tomhle věku prostě experimentuje a ty s tím nic nenaděláš.
Není tady
Já taky doufám, že to je jen demonstrace.. Ale bere to smrtelně vážně a mě to teda vytáčí docela spolehlivě. Chce to zhluboka dýchat.. a radši neřešit, co všechno spolu zkoušejí. Snad to skončí jen tím líbáním a voděním za ruku.. Už aby to bylo za námi...
Navíc ta spolužačka je taková zmalovaná koketka, téměř žádné koníčky, ve škole průměr.. Prostě musí být něčím zajímavá. A to moje telátko jí na to zřejmě skočilo. Co myslíte, jak dlouho tohle období rebelie tak potrvá? A mám to přecházet nebo nějak omezovat?
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
