21. října : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 21. října : Straidelné čokoládové muffiny pro odváné děti. Zabaví i zasytí! 21. října : Jak vyuít skořápky z vlaských ořechů? Odvar z nich dodá chybějící jód a pomůe i s kalem |
|
|
Jestli můu, doporučila bych přítomným majitelkám puberáků kníku Betty McDonaldové Co ivot dal a vzal. Puberta jejích dcer je tam tak nádherně popsaná a moná vám to naleje troku optimismu do krevního oběhu, moná vás to troku posílí do dalích bojů s tou pubertální zvěří!
Není tady
soucítím s námi vemi! Trhají nám srdce, dupou po naich mateřských citech!
Ráda bych dala hlas i těm naim puberáčkům.
Líbí se mi, jak Luká psal, e tu děti nejsou pro mě, ale já pro ně. Budou-li chtít.
S puberáčkama mějme trpělivost, díky nim se můeme alespoň naučit nesmírné trpělivosti, taktu a diplomacii! Kde jinde, e?
Je to úkol té puberty, aby se od nás oddělili, tak nás musí trochu nesnáet a nám lézt na nervy, aby my jsme je taky pustili a těili se, e se jednou najdou a vrátí s vlastní jedinečností!
Je lepí počítat raději s delím horizontem a rozloit síly.
Nemají to sami jednoduché, procházejí opravdovou krizí. Biologicky dochází ke spoustě změn v jejich organismu, e některá mozková centra pro přetíení skutečně vypínají. Mají v hlavě zmatek, rodiče i ostatní dospělí sestupují z podstavce dokonalosti a na určitou dobu se z nich stávají málo pouitelné a velmi nedokonalé bytosti. Hledají jiné opěrné body, kámoe, hledají sami sebe, hledají názory, prostor pro sebe. Srovnávají existující s tím, co by mohlo nebo mělo podle nich být v ideální stavu věcí. Proto ta kritičnost a nespokojenost, zklamání, nejasné očekávání, touení, morální hodnocení a pesimismus. Sami nerozumějí svým prudkým afektům a vysvětlují si to zaviněním rodičů, jejich nesprávným chováním.
K největím problémům dochází, pokud pubertu nezvládáme my rodiče.
Můeme se stáhnout a vyčkávat, co vlastně chtějí, chtějí-li vůbec od nás něco kromě běného servisu. Rozhodně nejsou zvědaví na nae dobře míněné rady. Někde jsem četla, e chci-li někomu pomoci, musím jít k němu, za ním.
Nedejte nic na nevstřícné projevy, dítě vás má rádo i v pubertě.
Jistě bychom nechtěli jejich infantilní závislost na nás.
Důleité je přečkat toto náročné období bez velkých ztrát.
- rozlome síly
není to přece tak dávno, co to mávalo i s námi
Není tady
Ra, ty jsi to napsala opravdu dokonale. Tak nejak to zrejme je.
S tou trpelivosti jsi to vyjadrila uplne presne, ale tak me napada, matka dcery meho manzela toleruje pubertu tim, ze dcera 15let muze doma vse-aby byl klid. To znamena, ze ji necha doma kourit,(jiz od 13let) pokud se ji nechce do skoly, vzdy ma u maminky pochopeni, venku ji necha i do 2h a rodice vedi, ze vysedava v putyce.
Pak mila pubertacka prijde k nam, kde vladne urcity rezim, protoze ja tu mam taky jednu pubertacku, kterou drzim v ramci moznosti, a je ohen na strese..
Na zacatku listopadu jsme meli krizi a mila pubertacka k nam prestala chodit. Bylo to po schuzce s matkou, se kterou jsme se domluvili, aby k nam prisla a vysvetlila pred nami dceri, ze u nas jsou jina pravidla nez ma u mamy a musi je respektovat. Ale nakonec to dopadlo tak, ze se postavila za dceru a bylo po navstevach. Jasne, me to nevadilo, ale ranilo to otce.
Minuly vikend nas navstivila a zeptala se, zda u nas muze spat. Tudiz i po par mesicich sla spat jako moje skoro 16leta dcera v 23h.
Holky, je to boj a uzivam si ho:grater:
Není tady
Jay, je to svérázný přístup její mámy, moná stagnovala a nemá sílu jí nastavit hranice, anebo se jí chce zavděčit před tátou... kdo ví.
Je moc dobře, e jste si ty svoje uhájili. A je hezké, e přes ta omezení přila, e chce být u vás.
I kdy dospívající vyjadřují přání, aby je rodiče méně omezovali, svým chování prozrazují, e sami pociují potřebu vedení a přiměřené kontroly. Paradoxně jim to dává pocit bezpečí a jistoty.
Není tady
Aneb kdyby puberáci neměli stanovené mantinely, neměli by se proti čemu bouřit .
Ale váně - nechat dítko dělat, co chce, je pro něj trest, i do budoucna. Buďto je nejisté, protoe ví (i kdy nepřizná), e i ta různá omezení, příkazy a zákazy znamenají, e o něj rodiče mají zájem, nebo je při prvním "střetu se ivotem" straně překvapené tím, e najednou nemůe úplně vechno, co taky k jeho pohodě moc nepřispěje.
Oni sice puberáci říkají "ten se má, můe úplně vechno", ale zároveň dodávají "asi to jeho rodiče nezajímá".
Není tady
Souhlasím se vím, co je tu napsáno. Ale jak to teda udělat, abych ty pubertální výlevy přestála v klidu? Vdy si říkám, e se nebudu rozčilovat, ale nějak se mi to nedaří. Pak uklidňuji sama sebe, e jsem také jenom člověk , a e ty bláznivé nápady a chování pubetáka, by nenechali v klidu nikoho. Jestli jste úspěnějí ne já, prosím, poraďte.
Není tady
No, holky, diky za prispevky, clovek nekdy potrebuje pohladit po dusi...ale ten boj je unavujici, clovek pak citi i ty roky, co si jinak mysli, ze neciti...no, jak to jinak rict...??:-)
Jsem sportovni typ a mam dost pohybu, stale studuju, ale tyhle chvile mi ubiraji silu...clovek potrebuje mit silu pro vlastniho pubertaka a nakonec resi i veci trochu z jine strany..
Ja pro tu jeho dceru mam hodne pochopeni, vim, ze za spoustu veci muze mama, ale bohuzel jsem do toho vpadla a nemuzu si nechat "kakat" na hlavu, navic jestli jste si vsimly, komunikuji s ni cizim jazykem, coz je tak obtizne, jeste ten jazyk nemam uplne zvladnuty, takze pouzivam slova, ktera znam-velky handicap...
No nic...nechci tady ze sebe delat chudacka:-))))))))))))))))))))))))
Upravil(a) Jay (25. 1. 2007 11:00)
Není tady
Asi mám velkou nevýhodu, e nejsem klukova matka. ijeme spolu ( s jeho otcem i s klukem) u dva roky a ta pořádná puberta začala někdy minulý rok v červenci. Neměla jsem problém s ním komunikovat, je super, kdy nemá ty přihlouplé kecy . Moná a budu mít vlastní dítě, tedy dítě, které budu vychovávat od mimča, bude to jiné. Cítím vůči němu jistý blok, co ve si můu dovolit. S přítelem jsme to probrali a domluvili se, e v ádném případě, samozřejmě, nepůjdem proti sobě a mám ve výchově "volnou ruku", ale přece jenom...
Je to těké, neumím (bojím se?) jej ani okřiknout a kdy se sním snaím něco probrat, větinou mě ani nevnímá... Sice mě má rád, doufám, ale v jistých věcech mi dá najevo, e do toho nemám co mluvit. Je to k zbláznění, jsem z toho veho taky dost zmatená...
Taky to musíme vydret, kolikrát přemýlím, e snad ani dítě nechci...To jsem ale zbabělec, co?
Není tady
Úspěnějí rozhodně nejsem.
Nevím, kadý to má jinak a ten vztah se buduje léta, kadým dnem. Kdy se budeme často vytáčet, u to neuslyí a staneme se obtíným bzučením mouchy v jejich uích, nebude to mít ádný efekt.
Udělejme si ze svého dítěte kámoe, jednejme s ním jako se sebou rovným, na férovku, dítě má pak i větí zodpovědnost ke vztahu. Není to ten infantilní přístup dítě rodič.
Buďme s ním. Chápejme co jimi vechno cvičí.
Dojde-li k hádkám konstatujme - slyím, e jsi teď pěkně vytočenej, co tě tak rozčílilo? Chce mi o tom něco říct? Má asi patnou náladu nebo se pletu? Nabídnout pochopení, ujitění, e jsme s nima ne proti nim, e jsme schopni o tom povídat si. Emoce se uklidní na obou stranách a lze pak v klidnějím tónu pokračovat
Potom zrcadlit (pozor na ná tón) hele, teď jsi mi řekl, udělal to a to (zopakovat co řekl, udělal) ono jim dojde, co vlastně řekli, co udělali a co to v nás asi můe vyvolávat. A říct e mi je to líto, vadí mi to, cos mi řekl, udělal, jak se chová, ubliuje mi, mám tě ráda a nechci to tak. Jak to spolu vyřeíme? Nechat aktivitu taky trochu na nich. Neřeme to sami. V rozhovoru znovu opakujeme jejich slova a přidejme k tomu ta svá. Hlídejme si svůj tón hlasu.
Stává se mi v takových situacích, e jsem mimo, e nás vidím seshora jako cizí lidi a neproívám tolik své emoce ani na mě tak neútočí toho druhého a jednám, diskutuju
No, je to o sebekontrole, kterou se stále učíme. Taky ji jednou budou muset cvičit, mohou začít u dnes, co vy na to?
Kakulíku, nemá to jednoduché, mít doma puberáčka - to je asi nejlepí antikoncepce, viď?
Není tady
jay - drím Ti palce
vychovávat "cizí" děti je jetě větí síla ne ty vlastní
mám za sebou dvě dcery - nyní u dospělé, dva nevlastní synky - nic moc ani v dospělém věku a před sebou vnučku - jen poradní hlas, doufám ....
Není tady
Tak jsem včera byla na poradě u psycholoky. Můu říct, e z toho rozhovoru mám dobrý pocit. Pomohla mi podívat se na problém taky z jiného úhlu. Je toho straně moc, co mi teď bzučí v hlavě a rozhodně mám o čem přemýlet.
Není tady
ivca napsal(a):
jay - drím Ti palce
vychovávat "cizí" děti je jetě větí síla ne ty vlastní
mám za sebou dvě dcery - nyní u dospělé, dva nevlastní synky - nic moc ani v dospělém věku a před sebou vnučku - jen poradní hlas, doufám ....
Diky strasne moc...v Cechach mam taky uz dve vnucky:gloria:
Není tady
Holky, a není vem dnům konec. Straák v podobě pololetního vysvědčení u klepe na dveře
Není tady
1Marie
Chci jen říct, e v tom nejste sama. Já mám syna taky v pubertě - 13let, někdy si připadám jako vyetřovatel na gestapu - abych se vůbec něco dozvěděla, co ve kole, co bylo k obědu atd. On na mě kouká jako bych byla nějaký mimizeman nebo co. Otočí se a zmizí v pokojíku, dá si sluchátka na ui a vyleze jenom kdy má hlad.
Ale bude líííp - u se na to těím chce to pevné nervy, kadý z toho jednou vyroste
Není tady
No jeste bych rada upozornila na syna(13-prave ted v lednu) od manzela, ktery k nam chodi taky jednou za 14dni. Ten zas sedel u pocitace a vychazely z nej nepopsatelne zvuky...To jsou proste momenty, kdy mi zustava rozum stat. On si to vubec neuvedomuje...ja na nej koukam a on fakt asi kazdych 15min delal zvuk...skoda, ze to sem nejde nejak predvest:-)))))))
Není tady
Ivčo, jako e se neučí?
No, i kdy vyjadřují přání, aby je rodiče méně omezovali, svým chování prozrazují, e sami pociují potřebu vedení a přiměřené kontroly. Paradoxně jim to dává pocit bezpečí a jistoty.
Není tady
Po přečtení Vaich příspěvků se mi velmi ulevilo. Starí se zamilovala , zklidnila se, ale mladí - hrůza. Z rozvedeného manelství - nikdo ji nechápe, za vecnhy neúspěchy můeme my, neastná, jindy přecitlivělá, naopak zuřivá, vzpurná... Proč by nemohla být do půlnoci venku, je dospělá...
Moc jste nám pomohly pochopit dui a chování puberačky.
Není tady
ITO je nás tu opravdu víc
snaíme se ty nae pubert´áky pochopit. Někdy to jsou zlatíčka..jindy na
Chce to opravdu mít pevné nervy a být hlavně dobrý psycholog a troku občas umět nakouknout do jejich ,jak oni říkají,,dospělé due"
Jiní jsou na tom podstatněji hůře,dokud se drí domova a troku z nás mají respekt..je to jetě na dobré cestě
Hlavu vzhůru snad bude líp...
Není tady
Ahoj vichni, jsem tu po delí době a potřebovala bych poradit. Mám dceru 13,5 - téměř vechno, pprobíhalo tak, jak popisujete. To Vae kouzelné děátko se Vám mění před očima.. Ale pořád to bylo v mezích.. Teď máme nový problém. Dcera se zamilovala - ale pozor - do spoluačky. Prolezla jsem psychologické poradny, prý to bývá v tomto hledání obvyklé a normální. Bohuel dcera si to zřejmě přečetla taky. Vyloeně se tím chlubí, vodí se spolu za ruku po městě, po večerech píe milostné dopisy.. Snaím se chovat jako moderní matka, ale jsem z toho dost zoufalá a hlavně z dcery názorů dost často vytočená. Máte s tím někdo zkuenosti? Co mám dělat? Díky moc za Vae názory..
Není tady
Ahoj Kaceno,
ja s tim zkusenosti teda nemam, ze by to probihalo primo takhle,ale jestli te muzu uklidnit, tak moje dve dcery se libaly s holkama. Pry se to musely naucit...:-))))) Dokonce ta moje nejmaldsi ucila libat sestrenici, tak treba je to neco podobneho, ale jeste na sebe chteji upozornit, ze jsou nejlepsi kamaradky. Asi bych to prechazela a spis bych koukala na skolni vysledky.
Ja jsem to tenkrat vubec neresila. Jedna dcera je vdana a ta druha je opravdu na kluky:-))) Hodne stesti.
Není tady
Kačeno, holky se spí chtějí "zviditelnit". Sama píe, e se tím chlubí - proč asi? No přece aby okolí zíralo, jaké jsou "jiné, nekonvenční, zajímavé..." Některé dítko si pořídí oranové copánky, jiné tetování nebo piercing, tvoje dcera má spoluačku. Vechno to jsou jenom skvělé způsoby, jak vytáčet rodiče, čím víc, tím líp. Tak ji nech, a si to uije. Je poměrně vysoká pravděpodobnost, e jakmile se objeví první zajímavý kluk, bude pokoj - teda aspoň od těchhle starostí, jiné rychle nastanou .
Není tady
Kačeno - mám dojem, e se dcerunka chce "zviditelnit" a taky Tě zkouí, co vydrí
moje dcera ve věku cca 14 -15 zase chodila zmalovaná a oblečená doslova jako tětka , kouříla před barákem a měla z toho evidentní radost jak já ílím ....
Není tady
Jo, taky myslím, e to bude druh sportu: kterak spolehlivě dovést matku k ílenství. Moje dcera v tom taky vyniká, aspoň zpětně si uvědomuju, e spoustu věcí , která dělala a dělá je z tohoto soudku.
Já bych to prostě přela. nekomentovala. Maximálně postoj: má ráda jinou holku? Fajn, bezva, co chce k večeři? Ber to jako fázi, kterou musí projít, v tomhle věku prostě experimentuje a ty s tím nic nenadělá.
Není tady
Já taky doufám, e to je jen demonstrace.. Ale bere to smrtelně váně a mě to teda vytáčí docela spolehlivě. Chce to zhluboka dýchat.. a radi neřeit, co vechno spolu zkouejí. Snad to skončí jen tím líbáním a voděním za ruku.. U aby to bylo za námi...
Navíc ta spoluačka je taková zmalovaná koketka, téměř ádné koníčky, ve kole průměr.. Prostě musí být něčím zajímavá. A to moje telátko jí na to zřejmě skočilo. Co myslíte, jak dlouho tohle období rebelie tak potrvá? A mám to přecházet nebo nějak omezovat?
Není tady