Maruško, soucítím s tebou. Nevím jaké máte doma praktiky, já vím, že nejvíc získám po dobrém a když udělám nějakým způsobem "dojem". Prostě řeknu něco co absolutně ode mne nečeká nebo něco takového udělám. Často si spolu povídáme. Což je asi stěžejní. Je fakt, že se vtírám a 3x mě odmítne, ale počtvrté to vyjde a "poklábosíme", až se divím, co mi všechno řekne.
A to už nekritizuju. Nesmím. Cítím to tak. Nejvíc získám třeba když jí navrhnu, že si spolu zajedem zaplavat, zacvičit, na "dlouhou" procházku s  pejskama. Třeba někam zajedeme, i nakupovat atd. A to je otevřená a sdílná.

Co to zkusit takto. Třeba, aby věděla, že může přijít a říct, neumím na písemku- nechci do školy. A ty jí na to řekneš buď dobře, jednou za rok máš nárok(jednou jsem to udělala) nebo mazej do školy a pak si o tom promluvíme (jedna pětka taky jde spolknout). Otázka bude proč neuměla? nechápala látku, nechtělo se jí učit?? Co v ní probíhá?? Krom puberty.

No, jo,...tak dej vědět, jak to dopadlo...atd. Držím vám holky palce.

Holky, kluk zase přepisuje známky v žákovské. Už to udělal  v šesté třídě, samozřejmě se na to přišlo, dostal důtku, domluvili jsme mu a on to teď, v osmé, udělal znova, tedy nepřepsal, prostě si je poškrkal, jako že se učitel spletl  (Ve třech předmětech). Jsem z něho úplně na mrtvici, taky nevím, jestli mě více urazilo to, že si myslí, že jsem tak blbá, že na to skočím, že mu budu věřit,  a nebo mě více štve, že opět podvádí. On ohledně školy lže pořád, přitom se mi dívá přímo do očí, ani se nezačervená. Já už mu raději vůbec nic nevěřím a tak bych chtěla. Strašně mě to mrzí, že se tak chová, úplně nám to ničí vztah. Jsem z toho strašně zklamaná, přitom ho nikdo nebije, snažíme se vše řešit domluvou, ale je to nanic.

Musím říct, že bych potřebovala pár dnů volna od života! Už jsem vážně vyčerpaná. Měly jsme s dcerou dlouhý rozhovor, vyplynulo z toho, že se mi bála říct pravdu...Takže riskovala průšvih a ten samozřejmě přišel. Když jsem ji viděla tak zahnanou do kouta, bylo mi jí spíš líto. Je mi z toho všeho hrozně smutno, z ní, ze mne. Škola samozřejmě reaguje velmi prudce, vyhrožují trojkou z chování a já nemám ani sílu ji nějak bránit - přece to udělala, že jo. Chce se mi zavrtat nějak hluboko a nevylézat nejmíň další tři roky. Myslím, že máš pravdu, Wiki, myslela jsem, že jsem na ni až moc mírná a tak jsem v poslední době přitvrdila - a tohle je výsledek. Selhala jsem jako matka - to je hrozný pocit!

Holky, pro mě je taky dost hrozný pocit z toho, že jsem špatná matka, fakt se snažím, ale výsledky prakticky žádné.  Taky uvažuji, co by se stalo, kdybych se přestat snažila. Jak znám svého syna, nejspíš by padnul, protože ještě prostě nedozrál  a  v současné době žije jen pro tu danou chvíli, takže ho moc nezajímá, jestli průšvih přijde zítra, nebo za pár dní, hlavně  že současnost je pro něho k přežití.

Tak Marie takto ne!!
To jsme tisíckrát s kolegyněmi a kámoškama probraly, i toto mě napadlo, když se nedařilo - že jsem špatná matka - ale už dlouho jsem z toho venku.

Těžko říct, kdo je dobrá matka, kdo špatná. Ta co je vlídná, povolí, milá, netrestá....nebo ta přísná, důsledná, nikam nepouštící a trestající?
Každá normální matka (ne asociál či nemocná) se snaží udělat pro své dítě maximum, miluje ho a používá k tomu prostředky, které zná (kt. třeba byly užívany na ní)- jednojaké - ale dělá to v "dobré víře".

Pokud je to dítě fakt problémové, tak je určitě dobré využít pomoc psychologa. Můžu dělat něco v té své "dobré víře" špatně (co třeba ani sama nevím) a něco pos..., což je zbytečné. Myslím, že každá máma zná to své dítě asi nejlépe a ví, co v něm je a není, co na něj platí a co ne.

Když bylo u nás nejhůře (pár špatných známek a byla drzá), tak jsem nastolila režim: "když ti nevyhovuje důvěra a benevolence, budeš mít režim": a jela jsem  - denní program s povinnostmi, omezený internet atd.., a šla jsem si po svém, absolutně jsem o tom nediskutovala, jen sdělila a hotovo. Musím říct, že holka tu moji "odměřenost" absolutně nesnesla a přišla. Druhý den. omluvila se, uvědomila si... a fakt začla makat. Jistěže jsem vyměkla, ale s úsměvem jsem trvala na tom programu, i když mi to rvalo srdce...Ale já vím, že nejvíc svedu po dobrém a s důvěrou. Pak ji pochválím a řeknu, co já bych si počala, ještěže se na tebe můžu spolehnout......

Maruško, nechceš zkusit někam zajít, aby ti (vám) poradili?? Třeba i holka to vezme jako jakýsi mezník, že už toto je neúnosné.Je to blbý(ta 2 z chov.), ale zase to není tragédie. Za pár let se tomu spolu zasmějete....spíš ta důvěra, to by mě trápilo..

Upravil(a) Wiki (27. 3. 2007 12:55)

Ahoj holky, moc děkuju za podporu. Člověk někdy potřebuje slyšet vlídný slovo. Zvlášť po rozhovoru s učitelkou mám vždycky pocit, že ta moje dcera je prostě to nejhorší stvoření, který kdy chodilo do základní školy. Vím, že to je s ní  těžký, ale nějak se ve mně všechno příčí přijmout, že by byla tak hrozně špatná a zkažená.  Učitelka jako by vůbec nebrala v úvahu ten věk, prostě to hodnotí jako selhání a podvod nejhoršího kalibru. Ach jo.- Dnes se cítím o něco líp. V poradně jsem už byla před časem, když jsem začala mít pocit, že nezvládám. V podstatě mi tam řekli, že dělám, co můžu, ale na druhou stranu i pomohli se podívat na to z jiné strany - třeba to, jak se moje extrovertní dcera cítí v rodině introvertů...Nějak se snažím zpracovat, že s dcerou zažijeme ještě hodně horkých chvilek, než tu pubertu překonáme.

Ahoj holky,
ja jsem dnes byla na rodicaku me dcery. Vzdycky mi doma pripada, ze nic nedela, proto jsem moc dobry pocit tam jit nemela...Chtela bych vam jenom rict, ze je to i vec ucitelu, jak se nase deti chovaji, protoze tady v Nizozemi se s detmi uplne jinak zachazi. Nevim, jak to presne definovat, ale tady spis vypichuji to lepsi, nez detem na hlavu sypat veskerou "spinu", kterou spachaji. Take je tady normalni, ze se tridni schuzka odehrava mezi sesti ocima, popripade osmi-matka,tata,dite+kantor. Ucitelka je velmi pratelska a ja misto abych byla ve stresu, jsem prisla domu s dobrym pocitem, ze to s moji dcerou neni tak spatny, jak si mnohokrat namlouvam. Ucitelka zacala prvni chvalit a pak jemne podotkla, ze by mohla dcera pridat v jistem predmetu. Moje dcera ma k tridni ucitelce duveru a ja myslim, ze by se mozna i ceske ucitelky mohly neco priucit.
V Cechach jsem na tridni schuzky pravidelne taky chodila a te chvaly na nase deti jsem moc neslysela. Ono by se melo vice chvalit a deti motivovat nez jenom kazat.

Ito, napiš něco bližšího. Jak dlouho, v kolika letech, jak často.
Moje dcera (14)- falšovala omluvenku a nešla do školy. Průšvih velikej. Přišlo se na to téměř okamžitě.

ahoj holky,
zkusím se k Vám přidat do debaty, zkušenosti nám taky. Když nad tím přemýšlím a srovnám své děti vyplývá mi tohle:
Nejstarší, celkem nadaný měl hodně koníčků, málo volného času, to probíhalo celkem v pohodě co se týká průšvihů,ale domácí diskuze a dohady-děs!!!  Po naší výměně názorů, a přešlé naštvanosti, sem se občas snažila uvést spor do škatulky tříbení názorů-já ti to mohu říct, ostatní ti pravdu do očí neřeknou. A musím uznat, že měl svou pravdu i on a někdy sem to přiznala i před ním.
Prostřední talik nadání neměl, možná i trochu komplex a k průšvihům daleko blíž. V prvních fázích jsem asi hodně křičela a dělala scény, no úspěch samozřejmě žádný. Nejúčinnější asi byly naše postelové diskuze. Večer sem k němu vlezla do postele a probírali jsme všechno, ze všech stran. Kupodivu mě celkem snášel.   No a postupem doby a zrání, hlavně mého!!!, jsem došla k závěru, který dávám jasně najevo - každý průšvih je řešitelný, hlavně nesmí jít o život a zdraví. A co pomohlo nejvíc - zaměstnat. Začal sportovat na vyšší úrovni, nemá tolik času, má víc zodpovědnosti a zátěž na rodinou peněženku se nepočítá.
U nejmladšího to teprve nastupuje, ale je také celkem zaměstnaný, tak uvidíme.
A ještě jedna osvědčená metoda cukr a bič,   i po sebevětším sporu je potřeba dát najevo, že ten svůj podklad milujete. My se s manželem předem domlouváme, kdo bude křičet a kdo bude hladit.
Uf, to sem se rozepsala, možná proto, že žádný průšvih zrovna nebyl, tak se mi dobře káže.

Díky. Je to můj vnuk.Škola mu to určitě napíše do doporučení na SŠ, když měl za pozdní příchody 2 z chování. Nechápu ho, u nás je hodný, pracovitý, teď zase takhle vyvádí (jak si může myslet, že mu to projde). Jinak hrozně lže, k psycholožce začal chodit (má zmatek z rozvodu rodičů) a nedávno oznámil, že už nemusí, což si zřejmě taky vymyslel. Vůbec se neučí a zajímá se jen o to, co ho baví (je nejlepší v testu ze zeměpisu), jinak má mizerné známky. K matce se občas chová stejně, jak to viděl u otce (rozvedli se pro DN a alkoholismus), jindy ji zase hrozně miluje. Myslím, že je v tom negativní vliv rodiny BM, dcera dětem nechce bránit styku s otcem.

Marie, díky. Vlastně jsme nebyli o moc lepší, jen jsme si k rodičům nedovolovali jako dnes. Dcera s dětmi chce být kamarád a oni občas potřebují tvrdou ruku a to chce dcera po mně. Snaží se jim vynahradit i otce, našla si další zaměstnání, aby děti měly co si vzpomenou. Víš, mě rodiče od maturity považovali za dospělou a do mého života už nezasahovali. Proto mě vždycky vyvede z míry, že dcera chce být hodná maminka a já mám dělat pořádky. Vnuk se u nás chová skvěle, proto nechápu, jak může dělat takové nesmysly, které mu možná zkazí život.

Tak k nám to už taky došlo. Ale největší problém u nás je ze školou na kterou naprosto kašle. Teď s hrůzou čekám na vysvědčení, protože se opravdu hodně pohoršil. Fakt nevim, jak ho donutit ,aby se učil. Uplně mu to je fuk. Asi vůbec nechápe, že na známkách záleží, aby se dostal na nějakou školu. Co s tim, jak na něj? Opravdu nevim jak dál.