Marie, neděláš chybu. Vždyť vám to donedávna spolu šlo. To je věkem a časem jí to přejde, fakt. Blbý je jen to, že nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Oni mají puberťáci dost starostí sami se sebou, do toho zjišťujou, že rodiče nejsou ti "všemocní a všehoznalí" jak se jim zdálo, když byli malí a začínají porovnávat s jinými, navíc se jim zdá, že už jsou dost velcí na leccos, co se mámě s tátou nelíbí, zkouší, co si můžou dovolit...  V tomhle věku jsme asi všichni byli na pár facek a nakonec jsme to přežili my i naši rodiče. Využij těch chvilek, kdy má "dobrou náladu" a povídej si s ní a pokud bude protivná, tak si toho nevšímej, není to chování namířené proti tobě. Z vlastní zkušenosti (prožila jsem 3x) říkám, že z toho vyroste, tak vydrž.

Mno, tak moji nejstarsi bude teprve 12, takze do toho spadnu asi az za chvili, ale z toho 'nemluveni' bych si hlavu nedelal - honi se ji hlavou moc veci a nektere nepovazuje za dulezite. Podle me neni jeji chovani odrazem toho, ze byte uz jako mamu nebrala.
Ja se k tomu stavim tak, ze tu deti nejsou pro me, ale ja pro ne. Takze ja nemam pravo po detech pozadovat, aby se mnou mluvili, sverovali se a delali do puntiku vsechno co po nich chci - naopak, pokud me potrebuji, musim byt k dispozici. A to, aby delali co ja chci musi vzejit od nich.
Ja kdyz jsem byl 'maly' tak jsem byl veden velmi prisne - ale jakmile jsem dospel do puberty, rodice oprate uplne povolili a ja 'mohl vsechno' ... byl to trochu nezvyk, ale hrozne jsem si toho vazil a nikdy jsem si nedovolil toho zneuzit.

Puberta dětí je přirozený vývoj, kdy dítě vzdoruje všemu a všem a hlavně rodičům. Je to hledání samo sebe a nemá to jednoduché. Pro rodiče je to moc složité. Dítě je totiž přesvědčené, že rodiče nejsou tak chytří jak se to jevilo dříve, ale že v jeho očích je to naopak. Je to období vzdoru, odmlouvání, klackovitosti, dělání naschválů. Obě strany to nemají jednoduché.

Zažila jsem to třikrát u svých dětí. Občas, když jsem si říkala, že se to už nedá vydržet, tak jsem před dítětem pronesla "To víš, jak tak inteligentní dítě  jako ty může mít tak blbé rodiče."
Jak zvládnout  "další pubertu rodičů" pubertu dětí, tak na to žádný návod neexistuje, každý si musí najít svůj přístup k dítěti i když  to je válka nervů.
Podle mně je velmi důležité neztratit zájem o dítě. Snažit se o něho zajímat, co dělalo ten den, co se mu povedlo či nepovedlo, vyslechnout jeho názor a hlavně si na něho udělat čas - čas ho vyslechnou. I když dítě v tomto věku všechno neguje, je potřeba trvat na zásadách - uklízení, povinnosti v domácnosti. ...

Pro rodiče je to zkouška nervů, ale musí se to vydržet. 
Pevné nervy při "pubertě" dětí přeji všem rodičům!!! Vydržet!

U dcery 13,5 je to tak, že někdy komunikuje někdy ne. Časem jsem zjistila, že nemá cenu ji ke komunikaci nutit a tak, když vidím, že není při náladě, tak ji nechám úplně být a ke komunikaci využívám ty vzácnější okamžiky, kdy začne sama nebo na mé otázky normálně odpovídá.
Taky si připadám někdy jak obstarožní obtížný hmyz, absolutně OUT, ničemu nerozumím.  Naštěstí jen do okamžiku, kdy potřebuje něco vysvětlit do školy nebo s něčím pomoct, to se jí dobře hodím a nešetří lichotkami na mou inteigenci (v duchu si jistě myslí něco o blbech). Už jsem se celkem naučila to tak brát a říkám si, že to přežijeme. Nejhorší ovšem je, že jedno dítko se z puberty vyhrabe a druhé do ní plynule vstoupí. HURÁ....... takže budu mít doma aspoň nějakého puberťáka ještě dlouho.
Musím ovšem podotknout, že si stojím ještě dobře, tatínek je na tom o mnoho hůř. On jí nedá pokoje, pořád z ní něco tahá a provokuje ji. A tudíž je ještě mnohem tupější, nemožnější a dokonce v 34 letech senilní, jak mu nedávno sdělila.

Takže, když se to krásné miminko změní načas v teroristu, asi s tím nikdo nic nenadělá ...

Upravil(a) Fanny5 (18. 1. 2007 13:08)

Můžu říct, že jedna oblast mých názorů dceru zajímá. Co si má vzít na sebe k tomu a tomu, jestli se jí to hodí, jestli má dobrý účes? Takže vlasně můžu být ještě spokojená, že?

Marie, pokud si matně vzpomínám na svoji úděsnou pubertu, dovolím si říct, že chybu neděláš asi nikde. Ani moji rodiče ji nedělali, a přesto jsem se chovala podobně, jako tvoje dcera. Zpětně se divím, že mě nezašlapali do země, což bych já na jejich místě nepochybně udělala. No nic, příroda je spravedlivá, můj synáček je jistě pomstí.
Asi fakt nezbývá, než zatnout zuby a vydržet. Přežít. A doufat, že nebude výrazně hůř.
Držím palce!

Upravil(a) Xsara (18. 1. 2007 15:30)

Děláš chybu jednu. Že to řešíš. Zkus s ní jednat stejně. K čemu používat rozvitých vět, které dcera neposlouchá? Šetři hlasivky. Jak? Nebuď s ní doma víc, než je zdrávo. Zkus přijít domů místo v pět odpoledne v jedenáct večer. Zkus místo úklidu v bytě nechat binec. Zkus přijmout její styl /ber to tak, že ona už není dítě, ale ještě není dospělá/.
Jasně, že bude koukat. Asi se zeptá: Kdes byla? A Ty trhni rameny a řekni: No pařit, ne? Možná se zeptá: Co bude k jídlu? A Ty: Co si kdo najde! A je to!!!

1Marie: neděláš chybu!
Ona řekne "Dík" ??? Ty se máš.....
Když přišla na dceru puberta, naštěstí jsem byla již částečně připravená, protože sestra má dvě dcery které již tímto prošly, ale stejně!!! Jednoho dne jsem té mojí řekla: Holka, já ti napíšu lístečky: 1. Nemluv na mně 2. Nesahej na mně 3. Nedívej se na mně 4. Nic 5. Nikam 6. Potřebuju peníze, a ty lístečky mi budeš v případě potřeby ukazovat. protože to byla veškerá naše komunikace! (lísteček Nikam = na otázku "kam jdeš?" také může být v případě potřeby nahrazen alternativním lístečkem s textem "Ven", také zcela výstižným.
A víš co? Přešlo ji to, tu tvoji to taky přejde! Slibuju!

Puberta, šílená věc!!!Když tím procházela dcera ( 21). Byla jsem hotová.....Ať jsem udělala to či ono vše bylo špatně,aspoň já si to tak myslela.Kde dělám chybu? Tak takovou otázku jsem si kladla pořád.Musela jsem jen doufat,že příjdou lepší časy a říct si..Vždyť jsme asi nebyli jiní. No a taky jo.Dnes si s dcerou skvěle rozumíme.Teď je v pubertě syn (15,5) a já už se na to dívám jinak.Chce to fakt vydržet!!!!!! Bude líp.

NEboj se, na školu se dostane. To samé jsme měli v osmé třídě. 2 z chování za porušování školního řádu - drzý, odmlouvá nebo naopak nemluví, nepíše úkoly. Sice dělal v devítce opravky ze zeměpisu!, ale na školu se dostal. Prostě jenom přežít všichni ve zdraví.

Snad to zvládnem, přítel ve zlosti zakázal synovi snad vše! TV,PC, chození ven a já neví co ještě! Pak mi říkal, že to asi přehnal. Na víkend chci nachystat nějakou společnou akci, přemýšlela jsem o monopolech, nebo dostizích, popkorn a tak. Snad mě ten náš klacek nepošle někam...
Uvidím...
PS: taky bychom jiného nechtěli, myslím, že jsou i horší klackové...hih

Sport sice nemá zakázaný, ale co se dal dohromady s tou svou bandou, nechce dělat žádný sport. Tede chce, ale max. box, aby se mohli všichni valit... bléé
Ty zákazy musíme taky zredukovat, je to příliš. Nejhorší je, že doma je fakt hodný! Se vším pomůže! Musíme vydržať!