To máš pravdu, majkafo, nikdy neříkej nikdy!
Ale já jsem vdaná 18 let a jsem v manželství šťastná. Máme dobrý manželství. Takže - těch 18 let mi už nikdo nevezme a oba se snažíme, aby nám spolu bylo dobře dál.

S padesátiprocentní rozvodovostí asi nemáme moc velkou šanci, že budeme patřit mezi ty, kterým to vyšlo napoprvé.Já nevím, jestli se někdy vdám.

Před rokem a půl, kdy jsme slavili 20. výročí svatby, bych odpověděla, že máme šťastné manželství, že si myslím, že nám to vyšlo napoprvé. I můj manžel to říkal. Jak jsem byla bláhová. Ze dne na den bylo vše jinak. Dodneška si myslím, že můj manžel byl pro mne "ten pravý". On už si to o mně nemyslí.

Taky jsem měla "sladké zásnuby, příjemnou svatbu" a myslela jsem, že i "chlapa, který je relativně opravdu tím pravým". Jenže život není pohádka - princ na bílém koni se změnil v žabáka, zazvonil zvonec... a přestože mám na něj pořád "papír", hodně lidí se mě ptá, jak dlouho už jsem rozvedená...

Svatbu jsme měli v rodinném kruku těch nejbližším, malou, skromnou, ale hezkou. Věřím, že naše manželství vyjde a všechny problémy, které přijdou zvládneme. Zatím se nám to daří celkem fajn a problémů už tedy bylo hodně i těch vážnějších. Manžel mi ve všem pomáhá a řekla bych, že čím déle jsme spolu, tím nám to lépe klape. Tak uvidíme co život přinese.

Asi mé kamarádce, je vdaná už 22 let, tak snad jim to vydrží, ale ideálni to taky není. Všude je něco a možná už nění štastná, ale jenom občas "spokojená". Přeju ji, aby jim to vydrželo. To už se hledá lupou v dnešním čase.

Naši jsou spolu 33let a táhne jim na 60tku a jsou spolu stále....hádají se někdy,to je pravda,ale že by někdo jen pomyslel na to jít od sebe,to se nikdy nestalo a snad už nestane.

já se hlásím k těm šťastným. Vloni na podzim jsme oslavili 30 společných let. Manžel je hodný, spolehlivý, zodpovědný,skvělý otec i manžel, vždycky mě v životě podržel když jsem to potřebovala. Prošli jsme si i těžkou finanční a bytovou situaci , máme 2 děti z toho jedno má snížené IQ,a všechno jsme zvládli spolu. Nikdy mi nevyčítal že mě živí, i když jsem nemohla dlouho najít pořádnou práci, pracuje rád na zahradě a doma mi taky pomáhá - nákupy, opravy v domácnosti apod. Společné koníčky nemáme, on je sportovně založený a já vůbec ne, ale trávíme spolu volný čas a máme se rádi. Jsem šťastná že jsme spolu. Je to první manželství nás obou.

Kdybych nebyla kr..a, tak mi to taky vyšlo-bohužel jsem nevěděla co s roupama...

Bety napsal(a):

já se hlásím k těm šťastným. Vloni na podzim jsme oslavili 30 společných let. Manžel je hodný, spolehlivý, zodpovědný,skvělý otec i manžel, vždycky mě v životě podržel když jsem to potřebovala. Prošli jsme si i těžkou finanční a bytovou situaci , máme 2 děti z toho jedno má snížené IQ,a všechno jsme zvládli spolu. Nikdy mi nevyčítal že mě živí, i když jsem nemohla dlouho najít pořádnou práci, pracuje rád na zahradě a doma mi taky pomáhá - nákupy, opravy v domácnosti apod. Společné koníčky nemáme, on je sportovně založený a já vůbec ne, ale trávíme spolu volný čas a máme se rádi. Jsem šťastná že jsme spolu. Je to první manželství nás obou.

Já to mám s Bety jako přes kopírák, jen jsme s mužem spolu 25 let. Začátky byly pravda všejijaké, ale zdá se mi, že si rozumíme čím dál tím víc - tfuj, tfuj, abych to ještě nezakřikla.
Recept na šťasné manželství nemám, oba jsme dost rozdílní, ale myslím, že kus role  hraje, když je tam pořád něco z té vzájemné přitažlivosti, alespoň zrnko z té milenecké lásky,  přeměněnou v manželskou lásku, která chápe slabosti druhého a nakonec odpustí.

Upravil(a) Décima (19. 1. 2007 10:07)

Káča napsal(a):

Kdybych nebyla kr..a, tak mi to taky vyšlo-bohužel jsem nevěděla co s roupama...

Káčo, znám tvůj příběh (doufám tedy že si tě nepletu) a přijde mi, že se si to zcela zbytečně kladeš za vinu.

Kdybys to neudělala, možná bys zešílela, víš? Nebylo to ono a ty bys byla nespokojená a frustrovaná a dusila to v sobě, dokud by ses nezbláznila, nebo si přivolala vážnou nemoc. A vytvářela bys takové "teplo domova", že ani on by s tebou nebyl šťastný, zvlášť pokud pravděpodobně neuměl řešit problémy.....

Neznám to úplně do detailu a nikdy do toho ani tak neuvidím, ale to, že sis třeba tím novým partnerem moc nepolepšila, ještě neznamená, že ten první byl ten pravý anebo že to byla chyba ho opouštět.

Promiň že do toho šťourám, jen mi to nedalo nereagovat na to sebemrskačství...

Život je plný překážek, někdy je v manželství jasno, občas zaprší, ale taky se přikláním k názoru, že nikdy neříkej nikdy. Nikdo z nás není svatý a ideální, máme své mouchy a mušky, ale vše se dá vyřešit, pokud oba chtějí. Recept na šťastné manželství neexistuje....................................strašně se mi líbí pohled na starší páry, kteří se krásně peskují, ale přesto je v tom láska a hlavně opora a podpora.
My jsme manželé rok a půl a zatím jsme neměli vážnější hádku, doufám, že to tak i vydrží.