Anka:
Ne, na matematiku bych mu papír nesháněla, na gympl už šel s tím, že se bude muset učit.  Kdyby šel  na nějakou sportovní školu, tak neřeknu, jenže on na tělocvik prostě nemá vlohy, přijde mi to prostě nefér, dávat špatné známky z tělocviku, tam by učitel měl hlavně hodnotit snahu, že má zájem to zvládnout, ale prostě mu to nejde, to samé, když někdo neumí kreslit nebo zpívat. Kdo nemá hudební sluch, tak se zpívat prostě nenaučí, i kdyby trénoval denodenně. Nechtěla jsem se taky dívat na to, jak syn doma brečí, že nechce do školy kvůli tělocviku. Možná kdyby měli jiného učitele... Na základce měl z TV jedničku. A když to šlo zařídit tím osvobozením... Syn je teď spokojený, tělocvik byla jediná věc na této škole, ze které měl strach. No neudělaly byste to taky pro syna?

Alixo!
držím tvému  synkovi palce,alejakpíšeš,je toOK....

mezi  námi,o  tělocvik  a další  "výchovy" nejde -ano, tam jde   o  trochu  nadání,popř. umíči neumí  kotrmelecav neposlední   řadě  chování - no, i když   nevím   kolik   dětiček   z  "výchov" propadlo....

ale  co   je  důležité, čtu  to  tu  černé na  bílém: přijímačkám   u   tvého   syna   jsi   dala  volný   průběh -  vyšlo to  a daří  se (  klepu  za vás),
já   musím přiznat,  že  v páté  třídě svého syna jsem pracovala   na půl  úvazku,tudíž  na   něj  měla   více   času,  a   ihned  po příchodu   ze  školy   ho  dennně   odchytila, dalamu   cvičý  diktát apár  příkladů....bylo  to   fajn,  jak  vidět   jemu  to   pomohlo  udělat   přijímačky,ale....prostě   potom  po  nástupu   do školy ( já už pak  na něj   neměla  tolik  času- ale učte  se s klukjm do18!?!) - tam chtěli samostatnost a to prostě  nešlo....

Ale k Alixi -prostě syn 8 let nebude cvičit ve škole  a věřte,  že  taky bude   dýchat ...- buď   každý na sport   zas   až  taknení,nebo ho   baví  jen  nějaký  sport- mě ve škole tělocvik doslova s...! A to jsem  měla jedničky, ale  fakt  mě  tělák  připadal 2 hod.ztráty  času...(ato  jsmeho  ještě   měly 2 x týdně, takže  2x týdně   jsme  museli  do školy  tahat sport. oblečení....bléééé - nicméně já sportovala- mimo školu, takže  kdo  se chce   pohybovat,ten  se pohybuje, kdo ne, tomu stačí   šachy - talky sport

Alixo, vůbec ti nechci kázat, je to tvoje volba, jenom ti řeknu svůj názor:
Můj syn už na osmiletém gymnáziu odmaturoval a můžu tě ujistit, že těch problémů se ti vyskytne daleko víc. Nikdy nic nevyhovuje všem. Já jenom učím své děti nevyhýbat se problémům, občas prostě musí skousnout zuby a problém překonat. Jeden můj syn se hrozně bál vody a z plavání měl trauma. Myslíš, že jsem mu to plavání zrušila? Zpětně vím, že problémem byl učitel, ale my jsme to řešili psychopřípravou, návštěvami bazénu a tréninkem. Dnes vodu miluje a plave jak rybička. To jen jako příklad. Lepší by bylo, kdyby se syn naučil vycházet s učitelem, aby věděl co vlastně vyžaduje. Ono někdy to podání problémů našimi dětmi je hodně zkreslené.
Také si myslím, že tělocvik patří k celkovému rozvoji dítěte, stejně jak hudebka a výtvarka. Ano bude dýchat i bez tělocviku, ale určitě mu to hodně vezme. A taky nevíš, kam se časem ubere zájem tvého syna k dalšímu studiu, aby ses pak nedivila jako já.
Přeju tvému synkovi, ať se mu daří a věř mi, že trojku v primě v životě řešit nebude.

S TV je na hodně školách problém. Moje dcera se tělocviku vyhýbá - prostě jí nebaví.  Nevidím ani tak problém v osvobození od tělocviku, ale v tom, aby se děti nějak hýbaly. Většinu času stráví sezením (ve třídě, před počítačem, při učení). Pohyb je podle mě strašně důležitý - a každý by si může najít něco, co ho baví. Obě moje děti vyzkoušely kdeco (obě pod mírným nátlakem), ale dnes mají oba svoji sportovní aktivitu . Je to těžké, protože dostupnost různých  sportovních klubů a aktivit není všude dobrá a leze do peněz, ale určitě to stojí zato. A taky - pokud pravidelně plave a jezdí na kole - tedy pokud to není jen jednou měsíc - tak myslím, že i to je lepší, než v hrůze strávená hodina tělocviku. Ta mu pohyb jen zoškliví. Já jsem dceru z tělocviku neosvobodila, protože u ní je to jen pohodlnost a nechuť - a tu se musí naučit překonávat.

Upravil(a) 1Marie (14. 5. 2007 11:28)

Nesouhlasím se Savélou a Marií. Něco se překonat dá, ale jako pedagog si nejsem úplně jistá, zda to dítě tak úplně posílí. Každé dítě je totiž jiné. A co dokáže zpackat na psychice děcka jedna vysloužilá sportovkyně (která by se jinde už neuplatnila, přičemž o pedagogice nemá ani páru), to si nedokážete představit. Myslím, že jsou dvě varianty pohledu: jednak je to "odhalení" lenosti, to je samozřejmě možné, a jednak je to správné posouzení psychiky dítěte, které odmítá cvičit. Vzpomeňte si, jestli se vám víc lidí smálo po trojce z matematiky nebo po trojce z tělocviku. "Náraz" na psychiku děcka po hodině TV je v těchto případech, myslím, jasný.
Nikomu bych ve sportu nebránila, i když já sama ho tedy k životu absolutně nepotřebuji, ještě nikdy jsem nebyla přijímána do zaměstnání na základě správnosti udělání kotoulu nebo rychlosti šplhu . A moje o 10 - 15 let mladší kolegyně, sportovkyně, se naotravují u doktorů tolik, že by jim tu lékařskou péči měl už snad někdo dát zaplatit.
Píšu sem i proto, že v poslední době vidím, kolik peněz se lije (pochopitelně, že podle mě zbytečně) do sportu, ale vybavení přírodopisu, chemie a dalších předmětů stále pokulhává. Výchovy - hudebka, výtvarka, pracovka a tělocvik by měly být doplňkové předměty a ne, aby nám z nich vycházely děti, jejichž psychiku pak rodiče řeší s psychologem.

Samozřejmě Ani,
ale nesmí se ta "učitelka" - bývalá mistryně světa - smát se zbytkem třídy tomu, že holce při ráně balónem spadnou brýle (8 dioptrií) a ona je hledá po zemi.... Nepřála bych Ti tu situaci a za své dítě bys po takových častých eskapádách taky smýšlela jinak. Směje se snad někdo ve třídě, když jejich spolužák dostane kouli z matematiky? Proto tvrdím, že TV při necitlivém vedení mmůže napáchat škody na psychice.
A trvám na tom, že nemocnější jsou sportovci a že nic se nemá přehánět. Tělocvik už vůbec ne. Kdyby byli učitelé hudebky a výtvarky taky tak zatvrzelí jako "ujetí" tělocvikáři, kteří vlastně "neumějí" nic, co je skutečně potřebné do života, byla by polovina tříd každoročně na propadnutí.
Jinak pochopitelně nejsem zastáncem omluvenek jen proto, aby si dítě nepokazilo ten slooupec jedniček na vysvědčení.

Tercila:
mám podobný náhled jako ty, díky. Už jsem si začala pomalu připadat jako špatná matka, která nedopustí, aby se někdo křivě podíval na jejího mazánka. Nejsem proti tělocviku ve školách, ale taky si myslím, že by spolu s hudebkou a výtvarkou měl patřit mezi doplňkové předměty, hodnocené jinak než ty "normální" předměty. Nevím, že by někdo dostal trojku z hudebky nebo výtvarky. Vždycky buď jedničku nebo dvojku.
Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří píšou dítěti do školy omluvenky, třeba že se dítě nestihlo naučit na písemku nebo se mu prostě do školy ten den nechtělo. Syn byl naposledy nemocný v 1. třídě ZŠ a zamešká občas tak 2-3 vyučovací hodiny, kdy jdeme buď na oční, pro prášky na alergii nebo k zubaři.  A za ředitelem školy jsem nešla, nevím, jak by to vypadalo, kdybych si stěžovala na tělocvikáře...a třídní učitel mi řekl, že to už zkoušelo víc rodičů...Nejsem hádavý typ, chtěla jsem vyhovět synovi, a tak jsem zvolila to osvobození. Taky se mu spolužáci posmívali a nadávali mu, když hráli nějaké míčové hry, tak jim to kazil, nechtěli ho do družstva.
Když já chodila na ZŠ, měli jsme ve třídě jednoho kluka i holku, kteří byli naprostý dřeva na cvičení. Holka hodiny TV probrečela. Ten kluk měl od 1. do 8. třídy samé jedničky, ale z těláku mu hrozila trojka. Přimlouvali jsme se celá třída, aby tu dvojku dostal. A v 8. třídě mu učitelka dala i jedničku, jen aby to měl snazší při nástupu na střední školu. On prostě za celých 8 let nezvládl techniku kotrmelce, v běhu byl vždycky poslední, vlastně kolikrát ani nedoběhl, o skoku do dálky a výmyku ani nemluvě. Zdárně vystudoval střední školu, vysokou školu s červeným diplomem, má dobrou práci a tělocvik mu nikdy nechyběl.

Savélo, samozřejmě.
Nejde tak úplně o známky, spíš o tu psychickou stránku děcka. Řešení s ředitelem postrádá smysl (pochopitelně proběhlo), protože on sice přitaká, že jsem jen jedna ze zástupu stěžujících si rodičů, a že by ji taky nejradši neviděl, ale ta bývalá sportovkyně prostě dělá škole jméno a tudíž........... Že se ta dáma nerozpakuje dát jedničkářovi na vysvědčení trojku, to by tak nevadilo, horší je, co této známce "na placu" předchází. Ale rozhodně vím, že jsou děti (jako moje dcera), které se s tím srovnají a ještě to pak doma zironizují (taky jsem nechtěla, aby hodiny seděla ve škole a pak doma u PC; taky si myslím, že protáhnutí je potřeba) a jsou děti, které se s tím vyrovnají tak, že za pár let budou sedět u psychologa. Učím na VŠ, vím, o čem mluvím.
Druhá věc jsou ty zmíněné letopočty v dějepisu - jo, ona totiž existuje taková jakási obecná rovina inteligence, kdy po chvíli debaty s člověkem poznáš, zda je "vzdělán" nebo ne. Ta do života určitě patří. Teď snad trocha odlehčení k potvrzení "důvodu" možné "zaujatosti" proti tělocviku (popravdě spíše proti některým pedagogům):  poslední dobou nevím, jak se tvářit, když mi okolí pochlebuje, že kterým sportem se zaobírám, že jsem tak štíhlá. (173 cm, 59 kg). No, směju se a s radostí říkám: však víte, že jste mě bez auta ještě neviděli, neujdu krok pěšky, protože mám to svoje auto ráda:D, smažím si ve dvě v noci slaninové bramboráky a zásaně jezdím výtahem. Chci tím říct, že dril ve sportu prostě některým lidem (tedy dětem) prostě nechybí a že pak u člověka rozhodně záleží na tom, jakou oblast profesního působení si vybere. Pokud bude chtít dělat vedoucího skautského oddílu, asi musí mít k TV vztah. Pokud se dítě ve 14ti letech domluví 4 jazyky a hodlá v budoucnu překládat atd., tak zřejmě pro něj ten šplh za 5 vteřin bude naprosto zbytečný. Obzvlášť když to inteligentní dítě dobře ví, že pro využití šplhu za pár sekund není v běžném životě uplatnění, že. (Jedině by v lese potkal rozzuřeného divočáka)
A ještě jedna věc, která možná vychází z mé pohodové povahy. Nejsem jaksi schopna vidět něco pozitivního na tom, že někdo zvítězí nad někým jiným... že je někdo rychlejší....!! Nějak mi to u těch děcek nekoresponduje s představou pospolitosti a parťáctví. Naopak s úděsem sleduji, jak na základkách roste počet hřišť a "nadějných fotbalistů", kteří jsou tak drsní a sprostí, až rozum zůstává stát, vyjadřovat se neumějí, zatímco pro děti se zájmem o odborné činnosti, ať už biologické, chemické, fyzikální atd. učebny leckde vybaveny nejsou.
Poslední věc - přínosu předmětu pro lidstvo. Až budu ležet v nemocnici (a tam skončíme skoro všichni), pomůže mi lékař (a vzdělaný anesteziolog a třeba laborant v biochemické laboratoři) nebo fotbalista?
To už jsem samozřejmě zašla až do detailu. Každý na tuto problematiku vždycky bude mít svůj názor, to je pochopitelné. Jen mám svůj osobní pocit, že se na sport klade zbytečně velký důraz. Ale jak už jsem zmínila, když někdo chce běhat se stopkami v ruce po poli a šplhat a skákat přes "kozu" a vidí v tom smysl života, rozhodně bych mu nebránila . Jak říká klasik: všechno je k něčemu. I to, aby se neúspěšné dítě naučilo nedělat si nervy z "rychlejšího"  spolužáka, který se mu posmívá, a aby se naučilo "myslet si o něm své".

Tercila:
moc hezky jsi to napsala. Za tím osvobozením si stojím, udělala bych to znovu. Možná si i tělocvikář oddechl, že nemusí ztrácet čas s takovým dřevem, jako je můj syn.    Myslím, že ve výsledku jsme spokojení všichni: já, syn i tělocvikář. Jinak ta škola je moc dobrá, jsem ráda, že tam syn chodí a že na třídních schůzkách slyším, že je studijní typ. Prostě všude je něco.  Rómské děti mají určitě z tělocviku jedničky, ale co matematika, pravopis...
A jinak se moc omlouvám Michaele43, že jsem sem tak vpadla, toto je její vlákno. Nečekala jsem tolik ohlasů ohledně prospěchu z tělocviku, prostě čtu nějaký příspěvek a už píšu, co mám na srdci k tomu tématu... ještě jednou se omlouvám.

Tercilo,Alixo,

vůbec se neomlouvejte, vždyť nadpis je jasný..... a jsem jen ráda, že tady plkáme o daném tématu....
ostatně každý studentík je na něco jiného...a s tou poznámkou o tom, kdy se spolužáci více smějou: zda trojce z matiky nebo těláku, tak je to pravda, že těláku - prostě pak je spolužák: kopytem, nejde-li mu tělák...nejde-li matematika, pak jen na matiku nemá buňky....( totéž s jazyky...)nicméně osobně si myslím, že sport a tělocvik by měl být spíše výsadou mimoškolní, ale my to tu nezměníme, a že všechny "výchovy" by měly být  spíše na uklidnění dítka mezimatikama, fyzikama a jazykama  a vědama - to  by taky mělo být jasný.....

Holky - díky - přesně tak to vždycky říkám, že výchovy mají tedy možná rozpoznat případný talent děcka a dál s tím něco dělat. Taky jsem na stížnost učitelky, že děvčata jsou líná, řekla - a jak je motivujete? Ono řvát "pedagogicky" na děcko před ostatními: "ty jsi úplně blbá, ty ani ten kotrmelec neuděláš správně", to by dokázal každý kolemjdoucí zedník. Učím předmět, ke kterému má "buňky" málo studentů, ale beru to tak, že mým úkolem je motivovat je.
K tomu slovnímu hodnocení, no, vím, že to bylo navrhováno víckrát, ale - mnozí učitelé se tomu brání, že je to víc práce (což samozřejmě je, to ano), ale zvláště v těch výchovách bych to taky preferovala.