Já také prošla nástřihem a vůbec jsem o tom nevěděla, jen to šití, to byla hrůza, ale lepší než být potrhaná.

Eloa prozradíš mi, jak velké byly tvoje děti !!!

Angie, umrtví

Tak já na šití a následné hojení vzpomínám často se skutečností mít další mimčo. Je to opravdu má noční hrůza  a nejhorší zážitek z celého těhu a porodu samotného.  Taky jsem se zasekla, když chystali figlátka a mezi nim byly nůžeky . PA říkala, že čekala do poslední chviličky, než mně fikla, nástřih se provádí při kontrakci, takže fakt to nejde cítit, já cítila malinké štípnutí, jsem taková posera, že jsem vnímala snad všechno na sále.
Šití bylo děsný, opíchání taky štípalo, ale dalo se to. Ale nevím, jak to, asi špatné umrtvení, necítila jsem oba vpichy, vždy jen jednu stranu.
A hojení?? Snad přesně 4týdny jsem nesedla a to vůbec, vždy všude jsem klečela,  v autě jezdila na kruhu, doma jedla ve stoje jako v bufetu, ulehnutí a vstanutí k malé bylo utrpení, proto sjem si vše nachystala a měla po ruce, než jsem zalehla a po několika dnech trpení jsem nakonec spala s malou na letišti, mělo to své výhody, když jsem usla, tak se nic nedělo, spaly jsme spolu, i když při rozvícené lampičce . Nejhorší byl návrat po jízdě autem na kruhu, švy se namohly a to teprve byl mazec. Byly chvíle, když jsem řvala jako želva a nevěděla co mám dělat.
Pak mi gyndr předepsala zelený sprey a ten mi perfektně pomohl, manžel aplikoval a hráz se zázračně zahojila.
Nicméně mi zůstala památka jizva - 3cm směrem do stehna, která občas při špatnémpočasí bolí - nikdy jsem tomu nevěřila, když někoho jizvy tahají při změně počasí a fakt je to pravda

Pinky napsal(a):

Eloa prozradíš mi, jak velké byly tvoje děti !!!

Všichni měli univerzální váhu :
První (dcera) 2,88 kg, druhé (syn) 2,86 kg a třetí (dcera) 2,77 kg.

Na šití mi dal dvě injekce umrtvovačky, nepomohly, hned po křížových porodních bolestech bylo šití můj nejhorší zážitek při porodu. Nevím, proč ty injekce nezabraly, neptala jsem se.

Eri napsal(a):

Angie napsal(a):

Nevíte někdo proč to na šití neumrtví? :-(

Myslím, že o umrtvení si musíš říct. Mě nic neumrtvoval. Kamarádka chtěla umrtvit, doktor jí řekl, že než to zabere, bude zašitá. Ale opravdu, i bez umrtvení to jde přežít, a to mě šil dlouho a ke konci jsem cítila i to propíchnutí. Píchlo to a štíplo, nic víc. Kdyby to bylo tak strašný, jak občas někdo vypráví, jen málo z nás by mělo sourozence!

Mě to přijde teda dost strašný. Můj zubař měl taky řečičky že injekce bude bolet víc než to zavrtání a že než to zabere, takže to bude hotovo, tak jsem mu (při rýpnutí tím háčkem do skloviny) kopla do té mašiny s nástroji, řekla jsem mu, že to je jen malé demo toho co se stane, když mi najede na nerv a už mi tam šoupal koňskou dávku že jsem měla hubu dřevěnou ještě ve 4 odpoledne.

Nástřih si jednou nechat udělám, ale na vyšívání mi to bude muset pěkně opíchat (ještě lépe postříkat umrtvujícím sprejem, přinesu si ho klidně s sebou)

Jinak si opravdu myslím, že to je strašný, jak někdo vypráví a určitě ještě o něco víc než se vypráví.
S radostí se nechám přesvědčovat o opaku :-)

Evi, ale to byly všechno prvorodičky. Tam je větší pravděpodobnost nástřihu. Ale je to na každém. Spíše bych Dr upozornila že pokud to půjde bez nástřihu, že bych to zkusila, ale rozhodně bych neřekla že se raději roztrhnu až ke konečníku než aby mě nastřihly.
Stejnou diskuzi můžeme vést o klystýru , já ho dostala , bohužel bych sestřičku nejraději klepla, šlo to ze mě stále na boxu a možná i při porodu a bylo mi z toho dost trapně, stále mi měnily pokaděné podložky. Představa že si ho schválně nedám a celé to tam po.... je zvláštní,ale každého věc.
V podstatě totéž jako klystýr je , že mě těsně před porodem vycévkovali aby mimčo mělo více místa ( a že toho vypustili). Také jsem se měla bránit že chci přirozeně?

U mě byl nástřih nevyhnutelný a dělali by ho i ve Vrchlabí. Četla jsem i články kde se rozebíralo co se lépe hojí.... jsou na to různé názory i u lékařů, my to tady nevyřešíme. Někdo řekne že o šití nevěděl, někdo trpěl.... mě šili snad hodinu, možná déle, měla jsem 3 ruptury pochvy a velký nástřih, několikrát mě připíchnuli umrtvovačku, ale jak někdo psal, ve srovnání s křížovými bolestmi se to dalo přežít. A i přes oba mé příšerné porody a teď po to příšerném nástřihu a dlouhém bolestivém šití, jsem už 4 týdny po porodu začala s manželem řešit zda někam uložíme a uživíme případné třetí dítě, nebo skončíme na domluvených dvou a já začnu rozprodávat výbavičku. To krásné mazlivé miminko stojí i za tu bolest a strach a všechno, na to se rychle zapomene když ho držíš v náručí....

Je pravda že pokud je šití na dva stehy, tak nemá smysl umrtvovat

Holky, nevím čím to, ale já, ač prvorodička, jsem nastřižená nebyla. Malá byla normální - 3600g a 52cm. Porod šel hladce, bez nástřihu i natržení a já skutečně mohla hned po porodu jít třeba tančit.
To jen pro ty, co ještě nerodily, aspoň nějaká naděje, že to může jít i bez nástřihu. (Teda masírovala jsem hráz a pila maliník, ale netvrdím, že to u každého bude pomáhat. To jen pro úplnost sdělení.)

No, spunte , povedlo se, ale byla to docela makačka, ubránit si svůj přirozený porod bez "lékařské" pomoci v podobě oxytocinů a podobných vymožeností, ale uznávám, že někdy to bez nich vážně nejde. U mě nástřih teda asi vážně nebyl nutný anebo ten doktor, co mě rodil byl moc mladý a možná to ani neuměl?!.

No,tak já byla u obou dětí nastřižená a opravdu jsem nástřih necítila a u dcerky ani to šití. Jen u syna jsem ke konci cítila trošku štípnutí. Ale opravdu to nic hrozného nebylo. Já měla oba porody podobné, nejprve praskla voda a pak ..... pak dlouho nic. Nebýt dnešních "vymožeností" jako je oxitocin, tak snad ani neporodím. Dodnes jsem doktorům moc vděčná za veškerou jejich pomoc. Oba prckové byli - každý jinak, zamotaní v pupeční šňůře, takže se porod táhl a také jsem se pomalu otvírala. Nástřih byl nutný, protože mimísek už chtěl ven a já pořád byla málo otevřená. Ani by mne na okamžik nenapadlo chtít něco jinak, důvěřovala jsem doktorům,že dělají vše jak se má. A těch pár stehů za ten krásný a hlavně zdravý uzlíček štěstíčka za to opravdu stojí. Není to opravdu tak zlé. Nebojte se toho. Srážka s blbcem je mnohem ale MNOHEM bolestnější. Myslím, že některé maminky mají zlé zážitky ne ze špatně provedeného nástřihu či porodu, ale proto, že bohužel narazili na špatný personál a hlavně ono v té bolesti člověk né vždy jedná rozumně. Partner u porodu je výhodou, on má narozdíl od vás větší kontrolu nad tím, co se kolem vás děje a nenechá vás dlouho trápit. Nejdůležitější je ránu po nástřihu velmi často mýt a větrat, tak se to nejlépe a nejrychleji hojí a brzy budete pak zase pro své drahé polovičky fit!
Kdyby to bylo možné, tak do toho jdu klidně znovu. Jen ty prcky nemáme už kam dát :-)

Ahojky holky, mám takový dotaz. Jsem 6 dní po porodu. Podruhé mi byl udělán nástřih. Jakž takž už sedím, ale dnes jsem se tam dole podívala zrcátkem. Tak nevím, je normální, že to tam mám takové jakoby zduřelé ?

Děvčata, přestaňte strašit, že nástřihy a šití bolí a že se provádějí bez umrtvení.

Natálie napsal(a):

Děvčata, přestaňte strašit, že nástřihy a šití bolí a že se provádějí bez umrtvení.

no nástřih nebolí (teda aspoň dle mých zkueností a co jsem kde slyšela a četla), protože už máš ten spodek tak rozbolavělej že to ani nevnímáš. To šití docela bolí, ale taky záleží jak koho a umrtvit to můžou. Neboj