Ale vždyť jsou chlapi, kteří pracují v místě bydliště, jenže odchází brzo ráno a vracejí se pozdě večer. To si těch dětí a společných zážitků přes týden taky moc neužijou. Navíc většinou tahají domů problémy z práce, kdežto ti, co jsou přes týden pryč, si tyhle věci vyřeší "tam". Když si představím, že by mi v týdnu ubyla půlka práce a domů by jezdil chlap, který by se těšil a chtěl si víkend užít, tudíž nebyl protivný - proč ne.

Tak, tak a co je ještě úžasné ...
Gi a proč jako sobecké ... já se hrozně těším na společné chvilky, ale asi tak stejně se těším, že dojdu domů - šlahnu sebou do postýlky a budu si třeba číst nebo si něco naplánuju, zajdu si na skleničku... mezi tím si povrkám s přítelem po tel. No nejni to paráda
na pátek nachystám dobrou véču ... ten můj dojede pokecáme, co bylo a co jsme neprobrali po founu ... uděláme si krásný večer - ráno si nechám pro změnu udělat snídani
Domluvíme si nějaký výlet nebo budeme jen tak lenošit a užívat si toho, že jsme spolu... už teď se mi stýská, že zase v pondělí ráno pojede

Mě se to náhodou teď moc líbí

A má to ještě jednu výhodu spoustu věcí se ženská naučí,včem by se jinak spoléhala na muže,to platí i naopak

Okolí Tě nemá co odsuzovat. Ty a Tvůj partner si uspořádáváte svůj život. Oni ať si žijí, jak chtějí. Vy jim do toho taky nemluvíte.
Je jasné, že pokud byste doteďka bydleli spolu, byl by to možná vítaný oddech. Ale když se po 8 letech konečně chystáte do svého a měli byste se vidět jen o víkendech, je to přece jen rozdíl. Nedivím se, že o tom tak přemýšlíš. Mnohá žena, které muž jde na nervy, jen do dveří vleze, by si to hned s Tebou vyměnila. To mi tedy věř. A taky ty, co se jim muž denně povaluje celý večer po gauči u telky, nebo vysedává v místní hospůdce, by určitě měnily.
Není důležité, kolik času spolu strávíte, ale jaký ten čas bude. Varuj se toho, abyste se rozhodli pro každodenní vídání se a za pár měsíců či let si řekli...my to měli udělat opačně. Když ho nějakým způsobem přiměješ, aby práci daleko nevzal a byl s Tebou a nepodaří se vám to...bude to nesrovnatelně horší, než když se na sebe každý víkend budete hrozně moc těšit. Radila bych Ti jedno: On ať se rozhodne. Ne jen on Tobě, ale Ty jemu bys měla chybět, víš? On doma nebude. Ty ano. On by měl pak dát impuls a vložit snahu do toho, aby se vrátil k Tobě a žil s Tebou doma. On to bude mít těžší. Ty zůstaneš ve svém domácím prostředí. Já bych to nechala. Netlač na něho. Budeš za stíhačku. Budeš za tu, která ho k sobě nezdravě poutá. Tak to vidí Tvé okolí, to Ti patrně vytýká!
A ještě něco: Dítě si za takových okolností nepořizuj. Na tom trvej. Budeš tak uvázaná doma, že se budete jen hádat. I o těch víkendech. Užij si volnosti, kterou Ti takový způsob života přinese. Buduj si kariéru, koníčky. Kategoricky a nesmlouvavě mu řekni, že dítě budeš vychovávat pouze společně. Ne sama. Máš taky stejná práva na rovnoprávný způsob života. Byla bys v nevýhodě a v nepohodě.  Dítě nech narodit až tehdy, když muže budeš mít doma.
Myslím, že to bude rozumný kompromis.