Tak já jsem se těšila že jednou budu mít mimčo snad už od 16. první kluk ve 23 (neplánovaný) druhý v 26 a ted třetí v 36. Švagrová má první v 35 a druhou holky v 39. A přijde mi v pohodě.
Podle mého nezáleží na věku, ale jak se cítíte.

NOo mít dítě respektive děti jsme chtěla mít snad od 16ti let, ale taky jsme věděla že chci abych ho měla s někým koho opravdu miluju  a kdo bude ten pravý partner a táta na  celý život. Kdybych takového potkala v 18ti, klidně si pořídím dítě  hned po škole. Ale protože jsme ho potkala před dvěma lety, budu mít miminko právě teď. A cítím, že je to dobře a má to tak být

Žádné tabulky, kdy je nejlepší mít dítě neexistují. Je to každého/každé soukromá věc a rozhodnutí. Jen mám ale takový názor, že plánovat první dítě po třicítce je tak trošku neprozíravé - ono se totiž nemusí podařit třeba vůbec.

maminaanýzek1 napsal(a):

Já chtěla miminko už v 18,ale chlapa se kterým bych ho chtěla mít jsem našla až ve 22letech,no a 1.dcera se mi narodila když mi bylo chvíli 24,druhá ve 25,no a pak další děti a teď je mi 35 a čekám svoje poslední 6.děťátko a nepřipadám si stará.Jen jsem víc nervozní a mám ze všeho větší strach než kdyžjsem byla mladší.Poku máš hodného partnera a tvůj zdravotní stav je nejistý,klidně bych se do mimča pustila.pokud nemáš pocit,že ti s ním neskončí období bezstarostnosti.Jinak já se léčila od 13let po operaci slepého střeva komplikovaného pro neplodnost.A jak je vi´det tak mě vyléčili až moc dobře.Ale měla jsem taky hrozný strach po těch prognozách,protože jsem si už od mala přála mít hodně dětí.asi nějaká moje úchylka.

tak to klobouk dolů, teda zasloužilá maminka jsi Anýzku, obdivuji tě

Když jsem byla mladší tak jsem si řekla cca v 25 letech, což i tak nakonec bylo.. Dřív by mě to ani nenapadlo mít dítě. Chtěla jsem si tzv. užít

Ze zdravotního hlediska se doporučuje mít první dítko v 25-28 letech.. Z psychického hlediska je na tom každá žena jinak, takže rozhodnutí je jenom na tobě a partnerovi

A kolik mít prťousů?.. Naše Nela je rošťák takže bohatě stačí zatím ona, ale uvažujeme i o druhém potomkovi za cca 3 - 5 let...

Já si myslím, že ono vše má své plusy i mínusy, jak mít děti brzy, tak později... záleží na okolí, zdraví, partnerovi... já mám vlastní zkušenost takovou, že "mladé" matky všechno tak moc neřeší  - měla jsem holku ve 24 (neplánovaně),  ale k určité "duševní rovnováze" jsem musela "vyrůst"... teď je mi 32, čekám třetí (se stejným mužem )a vše těhotenství prožívám jinak: sice víc věcí asi nesmyslně řeším, bádám nad správnou stravou, vitamíny,atp., což mě před osmi lety ani nehlo.... ale neberou mě problémy tipu "já už nikdy neudělám kariéru, nebo: nikdy se nepodívám do Ameriky..." apod. Myslím, že když je člověk dost vybouřenej v soukromí a např.  v práci má dobrý místo, tak je situace taky jiná a ty děti nejsou "překážka"... Já se te´d nemůžu dočkat, až budu doma, kdežto s holkou to bylo utrpení, zůstat sedět doma, "sama s miminem, bez lidí kolem" ....
Takže každej věk a každá situace mé určitě svý.... A recept na nejlepší věk nehledej!!!!

annie napsal(a):

Žádné tabulky, kdy je nejlepší mít dítě neexistují. Je to každého/každé soukromá věc a rozhodnutí. Jen mám ale takový názor, že plánovat první dítě po třicítce je tak trošku neprozíravé - ono se totiž nemusí podařit třeba vůbec.

Promiň Annie, ale takový názor mě dokáže naštvat, já mám letos 31 let a dítě nemám. Ale bohužel to, kdy si dítě pořídím, nezáleželo jen na mě. Protože kdyby jo, tak už jsem ho měla před 3 roky (teda v ideálním věku).

Holt, když někdo studuje vysokou, pak nastoupí do práce, aby získal nějakou praxi a navíc chce vytvořit finanční zázemí pro rodinu (nejsem z těch, co by nechala druhé, aby se za mě starali - rodiče, stát), tak nemůže mít dítě dříve než po 25 roku (přiznám se, že v jsem se na dítě necítila ani v 26, ale to asi díky bráchovým dvojčatům, věděla jsem, co to obnáší).

Do toho když buď nemáš vůbec žádného partnera, se kterým by sis to dítě pořídila, nebo prostě ten vztah není úplně ideální a partner se navíc ještě na dítě necítí, tak prostě mít dítě nebudeš, i kdyby ses na hlavu stavěla. Můj manžel chce dítě teprve od loňského roku (žádný podrazy ve formě náhodného otěhotnění jsem na něj nezkoušela) ...............bohužel došlo na moje slova, která jsem mu říkala jako argument v době, kdy se ještě necítil připraven být otcem, a to, že to může vyjít napoprvé, ale taky že můžeme počkat i delší dobu.

Takže neprozíravá nejsem, jen mi to osud nalajnoval trošku jinak než jsem si představovala, ale já jsem spokojená.

račice napsal(a):

annie napsal(a):

Žádné tabulky, kdy je nejlepší mít dítě neexistují. Je to každého/každé soukromá věc a rozhodnutí. Jen mám ale takový názor, že plánovat první dítě po třicítce je tak trošku neprozíravé - ono se totiž nemusí podařit třeba vůbec.

Promiň Annie, ale takový názor mě dokáže naštvat, já mám letos 31 let a dítě nemám. Ale bohužel to, kdy si dítě pořídím, nezáleželo jen na mě. Protože kdyby jo, tak už jsem ho měla před 3 roky (teda v ideálním věku).

Holt, když někdo studuje vysokou, pak nastoupí do práce, aby získal nějakou praxi a navíc chce vytvořit finanční zázemí pro rodinu (nejsem z těch, co by nechala druhé, aby se za mě starali - rodiče, stát), tak nemůže mít dítě dříve než po 25 roku (přiznám se, že v jsem se na dítě necítila ani v 26, ale to asi díky bráchovým dvojčatům, věděla jsem, co to obnáší).

Do toho když buď nemáš vůbec žádného partnera, se kterým by sis to dítě pořídila, nebo prostě ten vztah není úplně ideální a partner se navíc ještě na dítě necítí, tak prostě mít dítě nebudeš, i kdyby ses na hlavu stavěla. Můj manžel chce dítě teprve od loňského roku (žádný podrazy ve formě náhodného otěhotnění jsem na něj nezkoušela) ...............bohužel došlo na moje slova, která jsem mu říkala jako argument v době, kdy se ještě necítil připraven být otcem, a to, že to může vyjít napoprvé, ale taky že můžeme počkat i delší dobu.

Takže neprozíravá nejsem, jen mi to osud nalajnoval trošku jinak než jsem si představovala, ale já jsem spokojená.

Naprosto souhlasím. Když k tomu nemám chlapa, na kterého bych se mohla spolehnout, a tím pádem i fajn tátu pro dítě, nešla bych do toho. Taky jsem ho dlouho nemohla najít a radši jsem si řekla, že budu žít život  prostě jen jinak a ne abych se vešla do nějakých nesmyslných tabulek. A přiznám se, že kdybych nenašla toho současnýho, nešla bych přes mrtvoly v tom smyslu, abych měla dítě za každou cenu do určitýho věku. A že okolí tlačilo! Ale já věděla, že ve výsledku si budu muset odkroutit vše sama a bude to na mně, takže jsem na ně kašlala. Nevím, tak nějak tuším, že jsem to dělala dobře, protože sama jsem na to rozhodně být nechtěla a tahat se za pár let o dítě, to taky ne. Ikdyž záruky nejsou nikdy, to je taky jasný. U předchozího přítele jsem ale měla divný pocit, který se naplnil a byla jsem ráda, že jsem fakt příbuzenstvo a nikoho neposlechla a dala na ty pocity.

Já si myslím, že ty doby, kdy byla v 18letech svatba a v 19 první dítě, jsou dávno pryč. Mně je  28, příteli 34 let a čekáme první miminko. Nemyslím si, že by bylo nějak moc pozdě, prostě jsme to najednou oba chtěli a tak se to stalo. A jsme šťastní. Lidé by měli mít miminko tehdy, když to cítí a když ho chtějí. I kdyby měli čekat do 40.

První mimčo jsem měla ve 20 letech, druhé ve 29 letech a nyní ve 38 letech čekám třetí. Každý věk má svoje pro a proti.

Dannylla napsal(a):

ahoj, dovolím si přispět i já - je mi 22 let a příteli 25 let.
S přítelem jsme spolu 5 let a minulý rok jsme se rozhodli, že vysadím prášky a začneme na miminku pracovat.

Já jsem po střední nastoupila do práce, takže jsem nějakou praxi získala /4 roky/ a práci máme oba dobrou.
Z bytového hlediska si také stojíme dobře - opravujeme domeček, který bude toto léto hotový.
Takže žádné překážky pro snažení nejsou. Dovolených jsme si užili, diskoték a dalších pařeb taky/dnes už nás na diskotéku ani nikdo nedostane, spíš zábava nebo ples, své jsme si odbyli a dá se říct, že jsme na to možná už i staří, když tam vidíš ty opilé 13-15 holky/.

Teď už je to 10 měsíc co se snažíme, ze začátku jsem si myslela, že to nejde, protože se ještě tělo nevzpomatovalo po HA. Na konci září jsem to ale už nevydržela a zašla k lékaři.
Ten mě prohlédl, udělal několik testů a také přítel musel na spermiogram.
A zde byl problém.
Zjistili mu pouze 10% pohyblivých spermií - okamžitě jsme nasadili vitamínky a čekáme zda to k něčemu bude.
dr. říkal, že není nikde dané, že se to zlepší a také není vyloučené příp. zhoršení.
Takže teď každý měsíc bojujeme o to, abychom nějaké miminko měli.
Člověku to taky hodně dá - teď už vím, že mít miminko není samozřejmé............
Nejpozději v září jsme rozhodnuti podstoupit umělé oplodnění.
Snad se na nás štěstíčko brzy usměje.
Jsem ráda, že jsme to zjistili "zavčas", ale to jen díky tomu, že jsme po ekonom. stránce dá se říct zajištěni - to víš dnes je toho hodně o penězích...........ikdyž to zní pro některé hrozně.

Jsem také toho názoru, že člověk může mít dítě v kterémkoliv věku, ve kterém se cítí být na dítě připraven 20 nebo 30 není rozdíl. Je pravda, že dnes lidé více studují, žena dělá vysokou do 25 let, pak pár let praxe a už je tu 30 a to ještě třeba ani nemají vybudované hnízdečko.
My začli poměrně brzo, už v mých 20 letech, jsme si koupili domeček /samozřejmě na menší úvěr/ a opravujeme ho. Ale je to opravdu jen díky tomu, že mám střední, jinak bych měla také dítě později.

Můj názor je - pokud se cítíte na miminko připraveni po všech stránkách, tak do toho jděte - musíme to tu trošku omladit, přece jen máme nějaké výhody jako mladé. Představ si až budeš mladýmu nebo mladé na stužkáči, kolem tebe o deset let starší maminy a ty ještě budeš pořád kus a spolužáci mladýho se za tebou budou otáčet - ne to je sranda, ale určitě to nějaké výhody má - člověk si může užívat ještě potom co děti odejdou z domu, protože bude ještě relativně mladý, může cestovat a třeba budeš i lépe rozumět svým dětem jejim potřebám, pubertálním výlevům, protože to nebude tak dlouho, co jsi si tím prošla i ty.
Uvidíš.

tak už kvůli tomu stužkáči bych do toho šla Ba né, sranda, já vím

víš, já mimo to že jsem mláďátko, jsem taky hodně na vážkách... chvíli se to přiklání sem a chvíli zase tam....
Srdíčko křičí ano, ano, ano a rozum našeptává ne, ne, ne

Ahoj Luci,
muj nazor je ten jak se tu psalo,ze kazdy si muze poridit mimco kdy uzna za vhodne a kdyz se uz stane necekane tak je zase kazdeho vec jak se zachova zda necha ci nikoli.Vim o cem mluvim. Otehotnela jsem v 19 letech ve 20 porodila syna a to jsme mela maturovat a ted ve svych 23 letech mame dalsiho prcka a podotykam ze posledniho.To ze jsem se rozhodla si dite ponechat ze me jiste nedela spatnou matku,jelikoz nedko ma v 19 vice rozumu a je usedlejsi nez nekdo ve 30..To je pripad od pripadu..Mame dve deti a tim koncime,mylsim ze to je tak akorat na dnesni dobu.

Luci zvládnout se to musí,myslím,že když se to stane a ty děti máš,tak že to zvládne skoro každý.Taky bych si to neuměla představit,ale když tu jsou tak to je něco jiného.Ale jak už jsem psala,mám hodně spolehlivého,hodného a pracovitého manžela.Kdybych takového neměla určitě bych tolik dětí neměla,protože sama bych to asi nezvládala.A Tobě moc přeju ať se rozhodneš jak to bude pro tebe nejlepší a ať se Ti podaří tolik dětiček kolik chceš!   Danylo moc děkuju,ale obdivuhodna nejsem,to si nemysli,spíš jsem asi zvláštní "blázen".