Ahojte, mám krásneho ženatého známeho, má deti. Je veľmi úspešný, sebavedomý a dobre situovaný. Aby takto mohol posobiť, jeho žena potlačila ambície a robí full servis doma - notabene ona je otcom aj matkou. Veď on má kariéru. Dnes mi povie, že áno má sex s veľa - mladými dievčatami, ale nič to nieje, v okamihu na to zabúda - "je to krásne že tak intenzívne rozdáva lásku". Pýtam sa ho: " aj Tvoja žena si to može dovoliť? Odpoveď: to by ma položilo - ona je moja - moja rodina. Pamätám sa, že kým úspesným nebol  - nepotreboval iné "vreckovky". Tešil sa, že  sa môže milovať s ňou. . A ona? Ona má pravú lasku v sebe  , ona ho položiť nechce. /zároveň však vie, 20 ročné telo už po deťoch nemá - nie je to od neho sebecké?/

PS: Plzák - manželské judo: Z lásky k partnerovi som schopný  vzdať sa príjemných pocitov s inou osobou.

                                        :  Ak sa niekto príliš rýchlo vyrovná s neverou parnera, asi ho nelúbil naozaj.

Pandorraa napsal(a):

majkafa,
nejsem, Axi, ale za sebe se zeptam: jak muzes nekoho nenavidet za to, ze MILUJE - citi LASKU??? Jak ti tim vubec muze ublizit??? Neni to prece jen sebestredne, jak pise Axi?

A že mají všechno nebo skoro všechno je pohled patrně vždy té zrazené ženy. Když mi zahne chlap, je to to první, co si přeci řeknu - proč, vždy´t měl všechno

Nety - nikdy nikdo nemá (a ani nemůže mít) všechno. I když si lidé kolem tebe budou myslet, že "všechno" máš, jen ty sama víš, co ti chybí.

Nety napsal(a):

A že mají všechno nebo skoro všechno je pohled patrně vždy té zrazené ženy. Když mi zahne chlap, je to to první, co si přeci řeknu - proč, vždy´t měl všechno

Principiálně špatný postoj vidím v tom "mi".

Pandorro,
Axi,

ano, jsem velmi sebestředný, když mě bolelo to, že moje žena píchala s jiným chlapem.
A když jsem se cítil hrozně a fakt jsem ji pak nenáviděl, tak jsem byl taky sebestředný.

Obávám se, že jsem se neuměl přetvařovat a vytvořit si v sobě konstrukt - ona miluje někoho jiného, tak já jsem taky milující tvor a musím jí to přát. Bohužel by to nebylo v té době upřímné.

Takže to, o čem ve svém příspěvku mluvím, není o nějaké vlastnosti (milující, sebestředný či jakýkoli), ale o tom, co jsem v sobě v té době cítil. Nějaká emoce.

A nějak se přiznám, že ani nyní bych nebyl zrovna odvázaný z toho, když by moje přítelkyně náhle přišla s tím, že mi byla nevěrná a miluje někoho jiného :-)))) Nehodlám se rozhodně stavět do role milujícího chlapíka, který se na všechny usmívá, at už se děje cokoli - to by totiž nebyla pravda...

Ať si říká kdo chce, co chce, každá zrada bolí, zvláště, když jsou do toho "zatažený" i děti. Nevím, proč by podvedený  měl být odvázaný z toho , že ten druhý prostě najednou miluje jinýho, že se jako ve Vesmíru zrodila nová láska, to je sice hezký, ale na druhé straně vznikla i velká bolest.
Když chlap neumí udržet kalhoty a své "rozsévačské ambice a poslání", je pro mě magor, zvlášť, když s tím ještě argumentuje...
Jistě, přihodí se úlet. ale s tím by  rozhodně neměl zatěžovat svoji ženu, potažmo rodinu, na které si tak "zakládá".
Když mu něco vadí v posteli, je to jeho vina, žena je zvídavá a přizpůsoblivá od přírody. Ráda se nechá překvapit, samozřejmě pokud nepadá večer únavou na ústa, ale to je taky jeho vina, že ji tak nechá.
Tohle sem asi nepatří, ale sleduju ráda seriál Zoufalé manželky, kde manželství Bree nějak neklape, manžel je masochista, nakonec se Bree svěří, ona je v šoku a odmítá takové hrátky. Další díly neznám, ale vsadím se, že ho jednou Bree tak zbije, že na to do smrti nezapomene.

Upravil(a) Décima (16. 1. 2007 11:30)

Nikolasi, můžu ti říct, že mě to taky tenkrát ( úlet ) pěkně bolelo a jelikož  jsem POTŘEBOVALA být nasr... , tak jsem kupodivu byla nahníplá na tu pipinu ....  a veškerý vztek jsem  měla nasměrovaný na ni. Myslím, že málokdo je tak ...... " svatý" .... že když zjistí, že se jeho partner zaláskoval jinde, tak  řekne : miláčku, šíleně tě miluju a proto ti to tvoje zamilování jinde přeju ........... možná někdy po čase ... až to všechno vyšumí  ..... až si sám najde někoho, do koho se sám zamiluje ........  pak snad .....

Regína, to už nieje o podvádzaní....Ak miluje inde (čo mimochodom nieje podmienkou ak  chce sexovať inde), tak v poriadku, go a veľa šťastia - nebudem šťastiu v ceste stáť; ale byť klamaná a  podvádzaná- to néé.
Pozerám sa na to tak, že kto klame (podmienka tajeného podvádzania) je pre mňa nespoľahlivý. Ale chvalabohu stále poznám aj "normálnych" chlapov a ženy, čo majú česť.

Nicolasi, Axi je kocour .

Lvice,
aha!! Ja jsem sebestredný kocour!! :-)
Axi, ty vole, to jsem nevedel, sorry.

Nicolasi, Axi to určitě přežije .
Já ti rozumím, chjo jo, city a emoce. Prošla jsem si taky pěknýma sračkama. Prostě všichni máme představu, že se zamilujeme, vezmeme se a tak to zůstane až do smrti, věrnost je samozřejmostí. Ale realita je prostě jiná.

majkafa napsal(a):

Cítím, že svůj slib už dodržet nemusím. Ale jak se dělá to, říct si - už nemiluju a nemilovat? To uvnitř v sobě stále cítím a neumím to rozumem nějak zrušit. Musím počkat, než to přejde a mám obavu, že to bude trvat hoodně dlouho, jestli se to vůbec někdy v tomto mém životě povede. Už přestávám mít i potřebu s ním žít, snad už ji ani nemám, ale miluju ho stále. To je ta bezpodmínečná láska? Já nechciii.

Majkafo, tvoju lásku ti nikto nemôže vziať, tá je LEN tvoja a je v tvojom srdci. A je len na tebe, ku komu ju obrátiš a koho ňou obdaríš. Môže sa stať aj to, že už nikoho v živote nebudeš mať rada(a určite nie tak ako JEHO -ale zasa nejako inak, lebo to skrátka bude iný človek), ale tipujem skôr, že časom to prehodnotíš. Už len preto, že v tebe cítim veľa pekných a hlbokých emócií a jedného dňa ich bude toľko, že sa prelejú cez okraj džbána a ty zatúžiš venovať ich niekomu, koho potešia a kto si s nimi bude vedieť rady. Kto ich prípadne bude mať chuť opätovať... Spočiatku to možno budú skôr deti, kamaráti, príbuzní alebo zvieratká, časom možno aj znovu nejaký chlap. Aspoň u mňa to bolo takto. A nezabudni: Tá láska vnútri teba je tvoja, nesúvisí s tým mužom až tak veľmi, ako sa ti teraz zdá...
A nechcem sa opakovať, ale: mňa nevery vôbec nevzrušovali, neriešila som ich, kým to boli neškodné bokovky, "škodnú" dlhodobú neveru som tiež neriešila, ale postupne som zo vzťahu cúvala, aj keď nakoniec sa rozišiel BM so mnou. Ale vyčítal mi, že som oňho nebojovala, a mal 100% pravdu. Nemala som už ku koncu chuť ani silu. Ale nikdy som k nemu necítila nenávisť za to, že miloval inú, skôr som ním začala pohŕdať za to, KOHO miloval, a veľmi za to, ako sa zachoval pri rozchode. Preto som sa k nemu už nikdy nevrátila, ani keď sa s ňou za dramatických okolností rozišli. Klesol tak, že som už oňho nestála. Porušoval nielen sľuby, ale svoje vlastné zásady, stratil úplne chrbtovú kosť a nemohla by som mu už veriť ani dátum. Ale nenávisť som si nepestovala, len ľútosť, že vzťah, ktorý som hlboko prežívala, takto skončil, že som sa asi v ňom poriadne mýlila, že som sa mýlila aj v sebe a hlavne ľútosť, že život nám pripravil obom skúšky, v ktorých sme vôbec neobstáli, a že to odsral hlavne jeho syn. Ale z ľútosti sa treba oklepať, vziať si ponaučenie a ísť ďalej. Netreba sa v nej topiť, ani si rochniť a nechať sa doživotne ľutovať. Mám kamošky s oveľa pohntuejšími osudmi, veď by som sa pred nimi musela hanbiť ... Sorry za tú ságu