14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Juliet, tiez ti zavidim. Ten pocit, ze mozes byt vlastne stale zamilovana, a ked to prejde, vracias sa domov k svojej laske. Ja by som to nedokazala. Na to som prilis majetnicka:/
Není tady
juliet - pokud vám oběma tento volný způsob vztahu vyhovuje, je to jen a jen vae věc. V podstatě si kadý ijete svůj vlastní ivot se svými sexuálními okouzleními a radovánkami a doma se tváříte, e je vechno O.K. Ale ono není, a si to přizná nebo ne. Jinak dala bych si dala pozor na pohlavní nemoci. Rozhodně tě neodsuzuji, akorát to není nic pro mě. Nedovedu si toti představit, e bych partnerovi během volné chvilky zahla a večer se tvářila jakoby nic a hrála si na milující spořádanou manelku a potamo rodinu. Myslím si, e kadý vztah, pokud má fungovat, by měl být zaloen na vzájemné důvěře.
Není tady
juliet napsal(a):
Ahoj, chodím si u dlouho číst příběhy vaich ivotů. Byla doba, kdy mi to moc pomáhalo. Jsem spoustu let vdaná, svého mue miluji a chci na celý ivot. iju i profesně spokojený ivot. Jsme oba svoji skoro první sexuální partneři. Jsem si jistá, e ani u jednoho jsme nezůstali posledními sexuálními partnery. Ano, jsme si občas sexuálně nevěrní. Neříkáme si o tom, oba máme pracovní dobu velmi volnou, take příleitost se prostě najde.
Teď vichni Ti, kteří se tu trápí po nevěře svého partnera, se do mě pustí. Počítám s tím. Jen se ptám, jsem váně tak nenormální, kdy je sex jinde přes touhu ít celý ivot s jedním partnerem lákavý? Je divné, e mně přijde monogamie proti přírodě?
Je to proti přírodě,ale já jsem mrcha a nevím jestli bych to ustála,ale klobouk dolů před tím kdo to má takhle uspořádané...nerýpu..obdivuju...
Není tady
Jsem člověk,který se snaí věci vdycky nějak pochopit. Vůbec neodsuzuji,jen bych chtěla vysvětlit několik věcí. Rozumím tomu,iju s jedním partnerem,je nám spolu dobře,cítím to domácí zázemí,partner je mi kamarádem a tak podob....Pak potkám někde někoho,kdo se mi eventuelně líbí, časem k němu moná pocítím zamilovanost. Po pár měsících mě zamilovanost přejde,protoe postupně zjiuji,e tenhle stejně není lepí ne ten,kterého mám doma. A iju si a vem říkám jaké mám spokojené manelství. Potud bych to vechno pochopila,ale co kdy se fakt najde někdo,kdo mě natolik osloví,uvědomím si,e to je to pravé. Co potom? Fakt jsou eny,které k sexu nepotřebují cit a lásku,nebo to je jen tím, e jetě nepotkaly nikoho takového,který by jim zalezl tzv. "pod kůi". Vysvětlí mi toto někdo?
Není tady
juliet napsal(a):
Spí slyet, co si o tom lidi veobecně myslí. Čtu tu dlouho a ráda.
Tak si přečti co si o tom myslí v diskusi IVOT PO NEVĚŘE.
Není tady
Musím říct, e ti závidím. Závidím ti, e v pohodě bere muovu nevěru. Doufám, e časem začnu mít ráda sama sebe a taky se k tomu dopracuji.
Není tady
Abil: Spí neví roupama co dělat.
Není tady
Voilá,
tohle mi přijde opravdu upřímné vyznání...
Navíc je to opravdu vyí dívčí...kdo vechno kydá a plká o tzv. opravdové lásce a vztahu a e milovat znamená dát tomu druhému prostor (myleno tady zrovna k píchání - či uhlazeněji řečeno k sexu) a jen málokdo to dokáe takhle praktikovat s otevřenou myslí, nezraněn a jetě vzájemně.
V tomto okamiku nezávidím neb jetě nejsem v takovém stadiu, abych ja a moje srdce zvládal ten pocit, kdy bych věděl, e moje partnerka spí s jinými mui.
Casto o tom uvazuji, e vzhledem ke svému charakteru je proti mé přirozenosti být celý ivot věrný ve smyslu sexuálním. Ale zároven chci mít svou partnerku rád, vychovavat děti a dret se s mojí milou za ruce i v pozdním věku. Hrubě řečeno: domácí zázemí a sem tam si odskočit :-)
Je taky zajímavé vidět tolik ohlasů typu "závidím"...
Jakobychom si vichni (či alespon část nás) ve skrytu naich duí přáli občas nechat průchod své sexualitě, s mírnou náklonností k "tomu jinému", leč ne nutně se srdcem na dlani a zamilovaností - protoe toho nejlepího partnera máme přeci doma, e?
Velmi by mě zajímalo, jestli to náhodou, ty vlastnické pocity, árlení a bolest z nevěry není jen způsobena romantickými knihami o labutích, lásce a za hrob a výchovou v západoevropské civilizaci. Třeba jsme uvnitř uplně jiní...
Není tady
Koření ivotní edi můe být různé. Pořád je lepí, být k sobě tolerantní a neslídit, ne být si věrní a za hrob a znepříjemňovat si ivot árlivostí.
Jasně, ideální by bylo být k sobě tolerantní a zároveň být si věrní. Ne z nedostatku příleitosti anebo z povinnosti, ale z lásky.
Jsou situace, kterým uvěřit nejde jen tak. Nad nimi se vrtí hlavou a doprovodná slova jsou - "to snad ani není moný".
Nevěra jako taková, pokud se o ní neví, pokud je bez následků, pokud účel splnila, pokud nejsou pocity viny či absurdní nutnost přiznání, by snad ani nebyla takovým problémem. To jen lidské city, pocity, zmatek v hlavě, zamilovanost, váhání s rozhodnutími a dalí aspekty, do ní vnáejí to, e nám přerůstá přes hlavu.
árlivost, pokud se denně neřeí, pokud nejsou doma výslechy, sledovačky, omezování, zakazování, naschvály, teror, by taky problémem být nemusela.
Pokud se jeden z partnerů vrátí domů jako vdycky, říká to, co vdycky, nedá důvod nahlédnout do mysli či svědomí, je vechno v pořádku a druhý to má brát jako fajn den. Protoe jinde se hádají, perou, rozcházejí....
Pokud ten druhý se po něm podívá a pomyslí si cokoli k tématu árlivost a nevěra A NECHÁ TO POUZE VE SVOJÍ CHVILKOVÉ MYSLI, problém není, by skutková podstata věci mohla být naplněna. Kdy to nikoho nezajímá, rozebírat to a vrtat se v tom, nic se přece neděje.
Nebo rozumný člověk uzná a ví, e pohoda a klid doma je nadevechno. Proto nemá cenu horempádem druhého či sebe tlačit do role podezíraného či podezírajícího, podváděného či podvádějícího, nedůvěryhodného či úlet hledajícího, ale naopak by si oba mohli rozumně a taktně říct, co jim vadí, co by rádi, NE ABY DRUHÉMU ZPŮSOBILI NESNÁZ ČI BOLEST, NE ABY ZASELI NEDŮVĚRU ČI POCHYBNOST, ale aby oboustranně vztah vylepili ku prospěch jich dvou, případně svých dětí.
Je určité procento těch, kdo by na toto téma mohli přednáet. Nikdo by tuto schopnost asi nezáviděl. Jednou toti dojde k takové situaci, e nezbyde, ne jít. Kamkoli, kde se bude ít lidsky, by o samotě. Dočasné, doufejme.
Kadý, a si vybere, co mu patří.
Sakra. Zase jsem nebyla stručná...!
Není tady
Pro Lissu: Fakt si nehraju na lásku a na to, e je to v pohodě. Ono to je v pohodě.
Pro Abil: Jsem si jistá, e toho pravého mám doma. Nikdy se nenael během těch let někdo, kdo by mi stál za ten odchod. Moná to mám postavené tak, e si uvědomuju, jak rozdílná je "zamilovanost""poblázněnost" oproti vztahu na celý ivot. Nehledě na to, e člověk se můe zbláznit a chtít odejít, i kdy to nepokouí.
Pro Algiddu: Právě, e vím, co si o tom myslí na Nevěře a taky jak je to trápí... A věř mi, e nejsem ten typ, který ostatním manelstvím způsobuje manelské problémy. Nadneseně řečeno- jsem bezpečná milenka, která nikdy nebude chtít, aby se chlap kvůli mě rozvedl. Má pravdu- mám roupy
Pro Nicolase: Pro mě je na manelství důleitá důvěra, svoboda, láska, pohoda. Nevyprávíme si , ale "o tom." To by nepřeilo ádné manelství. Ale rozhodně nevěříme na pohádky o labutích.
Není tady
Manelství je hodně o toleranci a vzájemném porozumění, ono není umění si vdy mět co říct, ale je umění umět spolu i mlčet
Bezpečná milenka můe být, nemusí chtít aby se kvůli tobě rozvedl, ale můe to chtít on
Není tady
První větu nechápu, co v ní bylo za poselství?
Druhou chápu velmi.
Není tady
juliet napsala:
Pro Nicolase: Pro mě je na manelství důleitá důvěra, svoboda, láska, pohoda
Důvěra v manelství podle mě neznamená nevěru. Nebo prostě důvěřuje tomu, e ti manel bude nevěrný
Není tady
Pro není důvěra jistotou o věrnosti. Důvěřuju mu, e jsem enská, s kterou chce proít ivot. Důvěra, e si neubliujeme, neleme pro nás v podstatných věcech. Důvěra, e má postavený ebříček hodnot jako já. Tudí, e já a děti jsme to, co má smysl
Není tady
Manelství o tolaranci a porozumění - to nechápe?? Prostě kdy si to vzájemně tolerujete a vyhovuje vám to, máte pro partnerovy vztahy porozumění tak nevidím důvod proč by to nemělo klapat
Není tady
Jak dlouho vám to vydrí, e si nebudete ubliovat?
Není tady
Proč myslí, e začneme?
Není tady
Nevěra pro mě není tolerance a porozumění.
Není tady
Múete se zamilovat jinde. Pak si budete ubliovat.
Není tady
Pro mě přese vechny "normální" představy ano, proto jsem tohle fórum otevřela. Neumím odpovědět, jak dlouho lze taklhle ít. Nemyslím, e jsem sama, kdo takhle ije. Hodněkrát je to tak, e se o tom jen nemluví. Nebo jsi schopná za sebe říct, e se ti aspoň jednou v ivotě nestane podobný úlet? Pokud ne, tak ti přeju hodně těstí, a se ti to vyplní. (bez jakékoliv skryté jedovatůstky).Pokud ne, tak pochybuju, e to bude okamitě řeit odchodem od partnera.
Není tady
Já prostě nechápu, jak to můe dělat? Milovat svého mue a přitom se milovat s jiným. Musí lhát sama sobě, jinak to nevidím.
Není tady
Tak si odpověz na moje otázky a dojde ti, e nikomu nelu. A neznamená to, e mě musí pochopit.
Není tady
Dobře, u tě nechci pochopit, protoe je to zvrhlost. Tak se tím chlub dál, vyzdvihuj přednosti svého chování.
Není tady
Někoho milovat zřejmě nevylučuje s někým jiným se milovat...Mnoho lidí to tak dělá. A ani se tomu nedá milování říct. Proč by měla být ona horí? e o tom mluví? Horí podle mě je, kdy si lidi cíleně ubliují, týrají se.
Proto tady přece jsme. Abychom diskutovali, o čem nám je třeba. Mluvíme o věcech, které nechceme či neumíme rozebírat s blízkými lidmi. Někdy se lépe mluví s cizími. Jsou nezaujatí, mají odstup. To nae problémy mnohdy potřebují. Buď jak buď, zakladatelce diskuse můu říct - klobouk dolů. Za to, jak dokáe nést kůi na trh slovem do pranice.
/Vimněte si, e neschvaluji ani neodsuzuji. To je kadého věc, jak si s tímto tématem poradí. Něco jiného je o tom mluvit a něco jiného s tím ít/.
Není tady
Ach jo, nic nevyzdvihuju, nechlubím se. Tečka.
Není tady