29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Juliet, tiez ti zavidim. Ten pocit, ze mozes byt vlastne stale zamilovana, a ked to prejde, vracias sa domov k svojej laske. Ja by som to nedokazala. Na to som prilis majetnicka:/
Není tady
juliet - pokud vám oběma tento volný způsob vztahu vyhovuje, je to jen a jen vaše věc. V podstatě si každý žijete svůj vlastní život se svými sexuálními okouzleními a radovánkami a doma se tváříte, že je všechno O.K. Ale ono není, ať si to přiznáš nebo ne. Jinak dala bych si dala pozor na pohlavní nemoci. Rozhodně tě neodsuzuji, akorát to není nic pro mě. Nedovedu si totiž představit, že bych partnerovi během volné chvilky zahla a večer se tvářila jakoby nic a hrála si na milující spořádanou manželku a potažmo rodinu. Myslím si, že každý vztah, pokud má fungovat, by měl být založen na vzájemné důvěře.
Není tady
juliet napsal(a):
Ahoj, chodím si už dlouho číst příběhy vašich životů. Byla doba, kdy mi to moc pomáhalo. Jsem spoustu let vdaná, svého muže miluji a chci na celý život. Žiju i profesně spokojený život. Jsme oba svoji skoro první sexuální partneři. Jsem si jistá, že ani u jednoho jsme nezůstali posledními sexuálními partnery. Ano, jsme si občas sexuálně nevěrní. Neříkáme si o tom, oba máme pracovní dobu velmi volnou, takže příležitost se prostě najde.
Teď všichni Ti, kteří se tu trápí po nevěře svého partnera, se do mě pustí. Počítám s tím. Jen se ptám, jsem vážně tak nenormální, když je sex jinde přes touhu žít celý život s jedním partnerem lákavý? Je divné, že mně přijde monogamie proti přírodě?
Je to proti přírodě,ale já jsem mrcha a nevím jestli bych to ustála,ale klobouk dolů před tím kdo to má takhle uspořádané...nerýpu..obdivuju...
Není tady
Jsem člověk,který se snaží věci vždycky nějak pochopit. Vůbec neodsuzuji,jen bych chtěla vysvětlit několik věcí. Rozumím tomu,žiju s jedním partnerem,je nám spolu dobře,cítím to domácí zázemí,partner je mi kamarádem a tak podob....Pak potkám někde někoho,kdo se mi eventuelně líbí, časem k němu možná pocítím zamilovanost. Po pár měsících mě zamilovanost přejde,protože postupně zjišťuji,že tenhle stejně není lepší než ten,kterého mám doma. A žiju si a všem říkám jaké mám spokojené manželství. Potud bych to všechno pochopila,ale co když se fakt najde někdo,kdo mě natolik osloví,uvědomím si,že to je to pravé. Co potom? Fakt jsou ženy,které k sexu nepotřebují cit a lásku,nebo to je jen tím, že ještě nepotkaly nikoho takového,který by jim zalezl tzv. "pod kůži". Vysvětlí mi toto někdo?
Není tady
juliet napsal(a):
Spíš slyšet, co si o tom lidi všeobecně myslí. Čtu tu dlouho a ráda.
Tak si přečti co si o tom myslí v diskusi ŽIVOT PO NEVĚŘE.
Není tady
Musím říct, že ti závidím. Závidím ti, že v pohodě bereš mužovu nevěru. Doufám, že časem začnu mít ráda sama sebe a taky se k tomu dopracuji.
Není tady
Abil: Spíš neví roupama co dělat.
Není tady
Voilá,
tohle mi přijde opravdu upřímné vyznání...
Navíc je to opravdu vyšší dívčí...kdo všechno kydá a plká o tzv. opravdové lásce a vztahu a že milovat znamená dát tomu druhému prostor (myšleno tady zrovna k píchání - či uhlazeněji řečeno k sexu) a jen málokdo to dokáže takhle praktikovat s otevřenou myslí, nezraněn a ještě vzájemně.
V tomto okamžiku nezávidím neb ještě nejsem v takovém stadiu, abych ja a moje srdce zvládal ten pocit, když bych věděl, že moje partnerka spí s jinými muži.
Casto o tom uvazuji, že vzhledem ke svému charakteru je proti mé přirozenosti být celý život věrný ve smyslu sexuálním. Ale zároven chci mít svou partnerku rád, vychovavat děti a držet se s mojí milou za ruce i v pozdním věku. Hrubě řečeno: domácí zázemí a sem tam si odskočit :-)
Je taky zajímavé vidět tolik ohlasů typu "závidím"...
Jakobychom si všichni (či alespon část nás) ve skrytu našich duší přáli občas nechat průchod své sexualitě, s mírnou náklonností k "tomu jinému", leč ne nutně se srdcem na dlani a zamilovaností - protože toho nejlepšího partnera máme přeci doma, že?
Velmi by mě zajímalo, jestli to náhodou, ty vlastnické pocity, žárlení a bolest z nevěry není jen způsobena romantickými knihami o labutích, lásce až za hrob a výchovou v západoevropské civilizaci. Třeba jsme uvnitř uplně jiní...
Není tady
Koření životní šedi může být různé. Pořád je lepší, být k sobě tolerantní a neslídit, než být si věrní až za hrob a znepříjemňovat si život žárlivostí.
Jasně, ideální by bylo být k sobě tolerantní a zároveň být si věrní. Ne z nedostatku příležitosti anebo z povinnosti, ale z lásky.
Jsou situace, kterým uvěřit nejde jen tak. Nad nimiž se vrtí hlavou a doprovodná slova jsou - "to snad ani není možný".
Nevěra jako taková, pokud se o ní neví, pokud je bez následků, pokud účel splnila, pokud nejsou pocity viny či absurdní nutnost přiznání, by snad ani nebyla takovým problémem. To jen lidské city, pocity, zmatek v hlavě, zamilovanost, váhání s rozhodnutími a další aspekty, do ní vnášejí to, že nám přerůstá přes hlavu.
Žárlivost, pokud se denně neřeší, pokud nejsou doma výslechy, sledovačky, omezování, zakazování, naschvály, teror, by taky problémem být nemusela.
Pokud se jeden z partnerů vrátí domů jako vždycky, říká to, co vždycky, nedá důvod nahlédnout do mysli či svědomí, je všechno v pořádku a druhý to má brát jako fajn den. Protože jinde se hádají, perou, rozcházejí....
Pokud ten druhý se po něm podívá a pomyslí si cokoli k tématu žárlivost a nevěra A NECHÁ TO POUZE VE SVOJÍ CHVILKOVÉ MYSLI, problém není, byť skutková podstata věci mohla být naplněna. Když to nikoho nezajímá, rozebírat to a vrtat se v tom, nic se přece neděje.
Neboť rozumný člověk uzná a ví, že pohoda a klid doma je nadevšechno. Proto nemá cenu horempádem druhého či sebe tlačit do role podezíraného či podezírajícího, podváděného či podvádějícího, nedůvěryhodného či úlet hledajícího, ale naopak by si oba mohli rozumně a taktně říct, co jim vadí, co by rádi, NE ABY DRUHÉMU ZPŮSOBILI NESNÁZ ČI BOLEST, NE ABY ZASELI NEDŮVĚRU ČI POCHYBNOST, ale aby oboustranně vztah vylepšili ku prospěch jich dvou, případně svých dětí.
Je určité procento těch, kdo by na toto téma mohli přednášet. Nikdo by tuto schopnost asi nezáviděl. Jednou totiž dojde k takové situaci, že nezbyde, než jít. Kamkoli, kde se bude žít lidsky, byť o samotě. Dočasné, doufejme.
Každý, ať si vybere, co mu patří.
Sakra. Zase jsem nebyla stručná...!
Není tady
Pro Lissu: Fakt si nehraju na lásku a na to, že je to v pohodě. Ono to je v pohodě.
Pro Abil: Jsem si jistá, že toho pravého mám doma. Nikdy se nenašel během těch let někdo, kdo by mi stál za ten odchod. Možná to mám postavené tak, že si uvědomuju, jak rozdílná je "zamilovanost""poblázněnost" oproti vztahu na celý život. Nehledě na to, že člověk se může zbláznit a chtít odejít, i když to nepokouší.
Pro Algiddu: Právě, že vím, co si o tom myslí na Nevěře a taky jak je to trápí... A věř mi, že nejsem ten typ, který ostatním manželstvím způsobuje manželské problémy. Nadneseně řečeno- jsem bezpečná milenka, která nikdy nebude chtít, aby se chlap kvůli mě rozvedl. Máš pravdu- mám roupy
Pro Nicolase: Pro mě je na manželství důležitá důvěra, svoboda, láska, pohoda. Nevyprávíme si , ale "o tom." To by nepřežilo žádné manželství. Ale rozhodně nevěříme na pohádky o labutích.
Není tady
Manželství je hodně o toleranci a vzájemném porozumění, ono není umění si vždy mět co říct, ale je umění umět spolu i mlčet
Bezpečná milenka můžeš být, nemusíš chtít aby se kvůli tobě rozvedl, ale může to chtít on
Není tady
První větu nechápu, co v ní bylo za poselství?
Druhou chápu velmi.
Není tady
juliet napsala:
Pro Nicolase: Pro mě je na manželství důležitá důvěra, svoboda, láska, pohoda
Důvěra v manželství podle mě neznamená nevěru. Nebo prostě důvěřuješ tomu, že ti manžel bude nevěrný
Není tady
Pro není důvěra jistotou o věrnosti. Důvěřuju mu, že jsem ženská, s kterou chce prožít život. Důvěra, že si neubližujeme, nelžeme pro nás v podstatných věcech. Důvěra, že má postavený žebříček hodnot jako já. Tudíž, že já a děti jsme to, co má smysl
Není tady
Manželství o tolaranci a porozumění - to nechápeš?? Prostě když si to vzájemně tolerujete a vyhovuje vám to, máte pro partnerovy vztahy porozumění tak nevidím důvod proč by to nemělo klapat
Není tady
Jak dlouho vám to vydrží, že si nebudete ubližovat?
Není tady
Proč myslíš, že začneme?
Není tady
Nevěra pro mě není tolerance a porozumění.
Není tady
Múžete se zamilovat jinde. Pak si budete ubližovat.
Není tady
Pro mě přese všechny "normální" představy ano, proto jsem tohle fórum otevřela. Neumím odpovědět, jak dlouho lze taklhle žít. Nemyslím, že jsem sama, kdo takhle žije. Hodněkrát je to tak, že se o tom jen nemluví. Nebo jsi schopná za sebe říct, že se ti aspoň jednou v životě nestane podobný úlet? Pokud ne, tak ti přeju hodně štěstí, ať se ti to vyplní. (bez jakékoliv skryté jedovatůstky).Pokud ne, tak pochybuju, že to budeš okamžitě řešit odchodem od partnera.
Není tady
Já prostě nechápu, jak to můžeš dělat? Milovat svého muže a přitom se milovat s jiným. Musíš lhát sama sobě, jinak to nevidím.
Není tady
Tak si odpověz na moje otázky a dojde ti, že nikomu nelžu. A neznamená to, že mě musíš pochopit.
Není tady
Dobře, už tě nechci pochopit, protože je to zvrhlost. Tak se tím chlub dál, vyzdvihuj přednosti svého chování.
Není tady
Někoho milovat zřejmě nevylučuje s někým jiným se milovat...Mnoho lidí to tak dělá. A ani se tomu nedá milování říct. Proč by měla být ona horší? Že o tom mluví? Horší podle mě je, když si lidi cíleně ubližují, týrají se.
Proto tady přece jsme. Abychom diskutovali, o čem nám je třeba. Mluvíme o věcech, které nechceme či neumíme rozebírat s blízkými lidmi. Někdy se lépe mluví s cizími. Jsou nezaujatí, mají odstup. To naše problémy mnohdy potřebují. Buď jak buď, zakladatelce diskuse můžu říct - klobouk dolů. Za to, jak dokáže nést kůži na trh slovem do pranice.
/Všimněte si, že neschvaluji ani neodsuzuji. To je každého věc, jak si s tímto tématem poradí. Něco jiného je o tom mluvit a něco jiného s tím žít/.
Není tady
Ach jo, nic nevyzdvihuju, nechlubím se. Tečka.
Není tady