29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj, chodím si už dlouho číst příběhy vašich životů. Byla doba, kdy mi to moc pomáhalo. Jsem spoustu let vdaná, svého muže miluji a chci na celý život. Žiju i profesně spokojený život. Jsme oba svoji skoro první sexuální partneři. Jsem si jistá, že ani u jednoho jsme nezůstali posledními sexuálními partnery. Ano, jsme si občas sexuálně nevěrní. Neříkáme si o tom, oba máme pracovní dobu velmi volnou, takže příležitost se prostě najde.
Teď všichni Ti, kteří se tu trápí po nevěře svého partnera, se do mě pustí. Počítám s tím. Jen se ptám, jsem vážně tak nenormální, když je sex jinde přes touhu žít celý život s jedním partnerem lákavý? Je divné, že mně přijde monogamie proti přírodě?
Není tady
Pokud vám to OBOUM vyhovuje a tolerujete si to, tak je to jen vaše věc. Každý tak velkorysý k nevěře toho druhého není
juliet
když jste oba spokojený není co řešit :-)
Není tady
Tak mě to hlava nebere, nechápu, nač jste se brali, mě stačí jeden partner, ale vím, že některým ženám ne. Pokud to nevadí vám dvěma...mě se to normální moc nezdá, já osobně potřebuji k sexi i cit a lásku, nejsem jen "samice" .....
Není tady
Víte já si v hloubi duše myslím, že na začátku trápení těch podváděných je i nepochopení, že nevěrný partner si možná leckdy jen odskočil z normálního manželství. Návrat do řešení téhle nepříjemnosti bývá strašný. Když to začneme "řešit", nikdy nic už není jako před tím. Pro mě je manželství příjemná instituce, kde s láskou vychováváme děti, za partnera mám prima chlapa, který je přítelem na celý život. Tak proč je "normální" být si celý život věrní?
Není tady
Aneri
pokud oba jsou oba první partneři, je jasný že se to nedá udržet ...
Není tady
Nikdo z nás nemá oprávnění určovat, co je a co není normální. Proč to řešíš, když v podstatě žádný problém nemáte. Nebo jsi jen chtěla vyvolat ohnivou diskusi?
Brali jsem se, protože jsme se milovali (cítíme to i teď), chtěli jsme děti, žít spolu celý život. Slib věrnosti na celý život v tom ani tehdy nebyl.
Není tady
vašek napsal(a):
Aneri
pokud oba jsou oba první partneři, je jasný že se to nedá udržet ...
Můj bratr chodil s přítelkyní 10 let (taky jsou si první ), teď jsou dalších 10 let manželé a nevěrní si nejsou. Tedy ruku do ohně za to dát nemůžu, ale oni jsou oba trošku z jiného světa, myšleno v dobrém. I věrnost na celý život existuje, ale je jí pomálu.
Mám zato, že tu každý jen vyjadřuje svůj názor. Jsme každý originál a máme různé názory na situace, věci a pod....já však nikoho neodsuzuji za to, že potřebuje mnoho partnerů na sex, ať si je střídá, třeba každý den několik, já jen, že to takto necítím a nepotřebuji .
Není tady
potvůrko
existuje ale když jsou první patrneři tak je spíš vyjímka když jsou oba věrní ...
s některýma lidma jsem mluvil a ty mi řekli že si nedělaj iluze a nepátraj pač si nechtěj kazit život a přidělávat starosti ...
Není tady
Ohnivou diskusi jsem rozhodně nechtěla vyvolat. Spíš slyšet, co si o tom lidi všeobecně myslí. Čtu tu dlouho a ráda.
Není tady
Juliet, jsou tací, kteří to odsuzují a přijde jim to nenormální a nemorální, další to vidí a cítí jako ty, možná o tom tak otevřeně nemluví. Každý je jiný a pokud se ve svém počínání oba shodnete, tak tu opravdu nevidím důvod k diskusi.
Aneri napsal(a):
Mám zato, že tu každý jen vyjadřuje svůj názor. Jsme každý originál a máme různé názory na situace, věci a pod....já však nikoho neodsuzuji za to, že potřebuje mnoho partnerů na sex, ať si je střídá, třeba každý den několik, já jen, že to takto necítím a nepotřebuji .
Anéo, je to jen o tom, že jsme každý jiný. Ale opravdu existují ženy, které k milovíní - sexu nepotřebují city a berou to čistě jako fyzickou záležitost.
Jen trochu opravím to, že v tom nejsou žádné city (resp. alespoň pocity, lehké "zamilování"). Příjemných a přitažlivých lidí potkáme většinou za život víc než svého životního partnera. Spíš bych to přirovnala k těkavé zamilovanosti, která je obvyklá v pubertě. Někdo ji necháme v platonické podobě, protože nechceme ublížit tomu koho doma. Někdo máme to úžasné štěstí, že žádnou komplikaci- příjemnou bytůstkou za celý život ani nepotkáme. A někteří jsme tak pokrytečtí, že nám pro naše "čisté" svědomí stačí, že životní partner se to nedozví. (nezkoumá, nehledá, nepátrá, nepodezřívá, má nás rád takoví jací jsem) a objektům nevěry nelžeme, že z toho bude něco víc než hezký sexuální vztah.
Není tady
.....pokud to ukočírujeme, nikdy přeci nemůžeš vědět, co z toho vznikne
ty vidíš všechno hned černě, nebo růžově ?
to by jsi nemohla vyjít ani před barák protože nevíš co z toho vznikne :-))
Není tady
ja si myslim, ze juliet mozno chcela trosku nadhodit to, ze keby sme neveru nebrali tak smrtelne vazne, tak by sme si tak "smrtelne" ani nemuseli sami sebe ublizovat.
ja im ten ich vztah vlastne zavidim
ved to uz idealnejsie ani nemoze byt, pretoze v takomto vztahu hrozi len minimalne, ze by sa ta nevere neukocirovala, ved preco by mal jeden z nich odchadzat zo vztahu, ktory mu dava absolutne vsetko
-istotu domova
- milovaneho a milujeceho partnera
- deti
- zdravu volnost spojenu s prirodzenou zodpovednostou
ved to je skoro ako v raji (teda ja si tak predstavujem raj)
Není tady
Neuměla jsem to napsat, ale myslela přesně tak, jak to napsala Anastazia.
Není tady
pokud se máte rádi, neubližujete si, neubližujete svým chováním dětem a nevadí vám to, tak je to vaše vůle a rozhodnutí. jen jak psala Míša... co bude až to neukočírujete.....
Není tady
Marie N napsal(a):
pokud se máte rádi, neubližujete si, neubližujete svým chováním dětem a nevadí vám to, tak je to vaše vůle a rozhodnutí. jen jak psala Míša... co bude až to neukočírujete.....
Ja si myslim, ze ohrozene je takmer, kazde manzelstvo a to takmer permanentne. Takmer akykolvek moment, moze byt tou kvapkou, ktora povedie k preteceniu poharu a naslednemu neukocirovaniu problemu, ktory vo vztahu nastal.
Fakt si nemyslim, ze su ohrozeni viac, nez "bezne" manzelstvo, ktore vzajomnu neveru netoleruje a dokonca si stale myslim, ze su na tom lepsie, nez vacsina ostatnych. Ved kde je vacsie riziko "neukocirovania", tam, kde sa clovek citi dobre, bezpecne a zaroven slobodne, alebo tam, kde ma pocit, ze urcitym sposobom zostal v klietke a zacarovanom kruhu (a podotykam, ze v klietke vobec nemusi byt, uplne postaci ten pocit a myslienka, tie su casto velmi destruktivne)
Není tady
Jen se podívej kolik žije různých národů a ras a každý má úplně jiné názory na nevěru, jídlo, tradice, někomu se příčí to co pro jiné je zcela přirozené, proto si myslím že nic lidského není nelidské
Momentálně jsem v situaci kdy bych nevěru nerada odpouštěla a zároveň se jí nerada dopouštěla ale nikdy neříkám nikdy
Není tady
Ono to hodně záleží na tom, jak člověk takové věci bere.
Někdo miluje až za hrob a nevěru nemá zapotřebí, jiný žije názorem, že i když miluje, na světě je jen jednou a navíc pro mnohé z nás je takové "odskočení" příjemným návratem domů.
Přesto Tě obdivuju, já bych takový vztah nezvládala, asi jsem na příliš sobecká..
Není tady
Julčo, já Ti Tvůj přístup závidím.
Já jsem příliš majetnická na to, abych zkousla, že se můj muž miluje s jinou. Prostě to beru tak, že jsou na něm
" věci " které patří jen mě a které má prožívat jen se mnou.
Vím, že by mne to moc bolelo ( a taky to bolelo, a vlastně bolí a to už je dávno, dávno tomu..... )
Upřímně Vám závidím, že si i v této věci dokážete navzájem " dopřát ".
Já totiž vím zcela jistě, že můj muž by už jel smykem!
Upravil(a) Eri (16. 1. 2007 6:15)
Není tady
Nebyla jsem první, kdo s tím začal. Bylo mi málo a než jsem pochopila, že život o tomhle není, tak jsem to chvilku rozdýchávala. To není o nesobectví, ale o tom, že se fakt máme rádi a sex je jen sex. Nepitvala jsem se v tom a zjistila, že pocit nutné věrnosti ze mě taky po pár letech vyprchal.
Není tady