14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Zdravím vechny,
Mnohokrát se ve své praxi setkávám s lidmi, kteří mají buďto ádné, nebo jenom nedostatečné ivotní cíle. Zajímalo by mne, zda si cíle systematicky tvoříte, anebo ijete, tak nějak, ze dne na den. Také mne zajímá, zda si myslíte, jestli je formulace cílů důleitá a v jaké míře pro ivot, vztahy, kariéru, apod.
Jaké podle vás nejvyí cíle jste si dali a zda jste je dosáhli, případně jaký jste pak z toho měli pocit?
Není tady
Táto otázka mi sadla, pretoe som to práve prednedávnom rieil... donedávna som il, ako hovorí - zo dňa na deň... pýtal som sa sám seba, aký mám ciež, kam smerujem, ale odpoveda som si nevedel... mám pokojný, príjemný ivot a nič som vlastne nechcel... ale teraz u viem - môj ciež je ma veža detí a čo najlepie ich vychova, pripravi na ivot... naučím ich vetko, na čo som doteraz priiel a na čo ete prídem Budem dobrým otcom
Není tady
Zdravím Salvatore, tvoje téma je velice zajímavé .... tak tu nad tím dumám a přicházím na jakýsi zvlátní názor ... osobně obdivuji lidi, kteří tvoří své cíle a jdou si za tím, musím se přiznat, e nejsem ani karieristka, take tady cíl není .... ani peníze mne a tak neberou, take v tom můj cíl té není .... dumám tu nad spoustou jiných moností a ony stejně nesedí ... iji spíe pro onen okamik, který momentálně je ... přiznávám, e ani dovolenou neplánuji, neb je výhled pro mne jaksi nedůleitý ...
Dostávám se tedy k tomu, e můj jediný cíl je ít ivot teď a tady, být tu pro ty, kteří mne zrovinka potřebují a vychutnat si kadý okamik, neb svět je nádherné místo, i kdy kruté, tak stejně nádherné ... příroda, zvířata, slunce, měsíc, hvězdy ... Snaím se o to, abych zůstala sama sebou, fascinují mne nové znalosti a dovednosti.
A pokud jde o cíle které jsem si dala, musím přiznat, e jako ena chci být předevím matkou pro své děti, důvěrným přítelem pro svého mue .... asi to jsou primitivní cíle, ale jsou moje .... a pokud budu mluvit za tu druhou (jsem blíenec ) , tak mé nejblií cíle jsou studium jazyka, nové zaměstnání a hlavně, hlavně chci malovat ... to je to, co mne naplňuje .... teoreticky bych mohla říci, e se snaím jaksi pozvednout svoji dui, ale to by bylo asi ode mne troufalé , jak jsem psala jinde, svůj osud beru jako výzvu a proto je to vlastně takový boj, něco jako achová partie ..., ale nemohu s jistotou říci, e co činím je správné .... neb kdo z nás můe ... ví napadá mne, e ti co se o to pozvednutí nejvíce snaí, jaksi pozvednuti nejsou ....
Jednou jsem to tu u psala, e mám jakýsi zvlátní pocit, e bych cosi měla, ale zatím jsem stále nepřila na to, co by to mělo být ... domnívám se vak, e ivot sám mi ukáe cestu ...
A formulace cílů např ve vztahu .... to se musím přiznat, tak to u mi vůbec nejde, neb rozhodně nejsem typ člověka, který si naplánuje partnera, svatbu, dítě .... mám teda z praxe odkoukáno, e těmto lidem to vychází, ovem u mne jaksi praxe pokulhává ... jsem zkrátka ílený uivající si blíenec
A ví co, teď mne napadá, e celý ivot tvrdím, e chci jednou umřít astná ... tak moná tohle je ten cíl .... a ví co, mám dokonce vnitřní pocit, e jo , e to tak bude ... těstí je stav mysli a tak se zkrátka snaím ít tak, abych byla astná , protoe nikdo jiný ne já mne astnou učinit nemůe.
Teď jsem si to přečetla, je to pelemele, stejný jako já, ale co, ti to polu
Není tady
Minulý rok se mi během pár měsíců zhroutil můj svět a ivot se mi změnil natolik a v tolika oblastech, e mé ivotní cíle ji nemohu naplnit. Teď iju ze dne na den, ádné ivotní cíle si nedávám a přijímám a iju ve, co mi den přináí. Po svých zkuenostech se ji nechystám formulovat své ivotní cíle detailně. Snad jen v takových obrysech. Mým ivotním cílem byla nae rodina, hezký rodinný ivot, děti dobře připravené na ivot, spokojenost a láska v naí rodině, důvěra, spolehlivost, bezpečí, milující se rodiče, takový přístav v rozbouřených vodách bytí, domeček, kde bude pro kadého dost místa a lásky. Kam se nae děti budou rády vracet. Téměř nic z toho u neexistuje. Teď jsem ráda, e iju, e se pomalu zase stávám oporou svým dětem. Teď je mým ivotním cílem být tady a jít dál a do konce a nerozhodovat, kdy konec nastane.
Nevím jestli je to dobře nebo patně, ale ádné dlouhodobé cíle si nedávám. Snaím se ít den ze dne tak, abych si večer, kdy jdu spát, mohla říct, e se za sebe nemusím stydět.
Není tady
Taky jsem kdysi chtěla ít pro rodinu, to mi nevylo, potom jsem chvíli nechtěla ít vůbec a nezbytností osudu jsem začala ít pro práci, která by mne a moje děti uivila a také mne bavila, dalo dost úsilí se k ní dostat, sice koníček to není, ale není to také otrava, dlouhodobě iji pro své syny, aby z nich byli vzdělaní lidé, měli nějaké morální zásady, byli cílevědomí a uměli se o sebe a své rodiny postarat. Také iji pro lásku svého mue, kdy máme volno a přijede po delí době domů, připadám si silná a astná, iji pro svou matku, kterou nechci zklamat a chci jí být oporou ve stáří, kdy u pod tíhou povinností sotva lezu, vdy mi pomáhá myslet na tyhle lidi a ve se v dobré obrátí. Jenom bych potřebovala, aby dny měly třicet hodin a já měla čas i na kamarádky a přátele, ne jenom na práci a domácnost, no třeba rok 2007 přinese změny.
U nad tím několik dní přemýlím a jetě to musím doplnit, sním o jednom povolání, snaím se dělat ve pro to, abych na něj byla kvalifikovaná, je náročné časově a hodně člověk cestuje, ale chci se o něj pokusit ucházet a synové oba odejdou buď pracovat nebo na V, nechystám se jít na to moc tvrdě, ale pokusím se.
Upravil(a) Irenka21 (13. 1. 2007 17:52)
Není tady
Teda to jsou nahodicky, tema zivotni cile jsme meli dneska jako konverzacku ve skole a pak jsem po dlouhe dobe vlezla na babinet a je tady podobne tema
Rekla bych, ze zivotni cile jsou dulezite, zit jen tak ze dne na den taky porad nejde. Ale nesmi se na tech cilech prilis lpet, protoze zivot se obcas pekne zamota a clovek pak musi ze svych planu slevit nebo je pozmenit.
Osobne jsem si nikdy moc zadne cile nedavala, spis jsem se tak nechavala vlacet zivotem, ale ted mam pocit, ze bych s tim svym zivotem mela uz neco udelat, takze jsem si pro sebe nejake cile stanovila a pracuji na nich. Snad se mi zadari
Není tady
Zivotny ciel?
Zit a nie len prezivat, to je myslim dolezitejsie, nez stanovenie si akehokolvek cielu, za ktorym clovek bezhlavo pojde a pritom zabudne byt spokojny a stastny.
Není tady
Kdy tak nad tím přemýlím, vdy jsem měla jeden velký cíl, mít chlapa, co si mě bude váit a mít rád a rodinu. Tenhle cíl se mi do dneního dne nesplnil, ale mým cílem je nadále a pracuji na něm. Dalím cílem je být dobrým člověkem, kterého si lidé budou váit. Momentálně mám krátkodobý cíl a to změnit práci. Vlastně to můj cíl vůbec nebyl, ale jak přesně píe Bublinka, ivot se občas pěkně zamotá a najednou jsem věděla, e to takhle nechci a nový cíl byl na světě . Jsem člověk, který docela plánuje, diářek mám zaplněný , ale protoe vím, e ivot je neustálá změna, přizpůsobuji se změnám, protoe tak to prostě v ivotě chodí. Jak řekla má bývalá vedoucí, jsem flexibilní na 150 % . A to platí i v mém soukromém ivotě.
Upravil(a) lvice (12. 1. 2007 8:42)
Mým ivotním cílem je srovnat se sama se sebou a uvědomit si či najít nějaký svůj ivotní cíl
Není tady
No to je asi počátek těch dalích cílů, jsi na dobré cestě.
Není tady
Moc se mi líbí názor janicy, teda cílem je najít nějaký cíl
Není tady
Cíl ... jako takový mi připadá moc definitivní ..... co a k němu dorazím ???
Spí bych to označila jako mezníky .. od mládí člověk takové ty svoje mezníčky má : kola , dostat se na dalí kolu, tu úspěně ukončit .... dostat od ní papír, pak třeba dalí kola ... úspěně dokončit ... dalí papír... zaměstnání... rodina ... bydlení ... ( to v pořadí jak to přijde ) .... pořád něco řeíme ....
Mým cílem je asi jít po dobré cestě ..... a i kdy někdy lápnu vedle, tak se na ni vrátit zpátky .... večer v klidu usínat ...... dobrá cesta ... to je asi můj cíl .... budu-li ale na ní ale to zjistím asi a na konci a tam jetě nechci být, tak si ji vychutnávám krůček po krůčku .... den po dni ..........
Není tady
Já jsem snílek od malinka.
Neměla jsem úplně perfektní dětství, spí takový samorost, který přihlíí, jak rodiče dávají lásku a pozornost sourozenci.
Moná díky tomu jsem kadou chvíli mylěnkami na své planetě snů.
Jako kolanda jsem si dala za cíl, vystudovat cestovní ruch. Střední kolu jsem si vybrat nemohla, ale nevzdala jsem to a cesák studovala po gymplu. Kdy jsem dostala diplom, byla jsem straně astná, e jsem to dokázala, přesto e i na předávání jsem byla sama, rodiče si neudělali čas. Přes spoustu překáek a prvotních nezdarů jsem si nala i práci, která mě baví, přítele, který mě miluje a známé, kteří jsou k nezaplacení.
Vdycky jsem si vybojovala svoje cíle, i kdy to kolikrát nebylo jednoduché, ale přesto se jeden z mých snů nikdy nesplní...vrátit čas a dostat od rodičů lásku, kterou jsem tolik jako dítě potřebovala.
Není tady
Jsi dobrá a u nemysli na minulost, uívej současnost a tu lásku potom věnuj vechnu svým dětem, a jsi dál taková schopná.
Není tady
Irenka21 napsal(a):
Jsi dobrá a u nemysli na minulost, uívej současnost a tu lásku potom věnuj vechnu svým dětem, a jsi dál taková schopná.
Jen ve mě zůstalo kvůli tomu velké trauma a myslím, e bych měla navtívit psychloga, aby mi pomohl.
Současné problémy dokáu řeit nebo házet za hlavu, ale to, co jsem proívala od mala..to nedokáu..
Není tady
Třeba Ti pomůe, ale buď na sebe hrdá a sebevědomá.
Není tady
Tak co Salvadore, jsi spokojený s takovouto reakcí?
Měla jsem sama z odpovědí radost, zvlátě od Irenky21. Člověku, kterému se něco nepovede, musí začít stále znovu a znovu. Vítězí v okmaiku, kdy ije pro druhé a nemyslí jen na sebe. Nae děti, to je to nejdůleitějí pro co ijem a ve ostatní se tomu musí podřídit. Jakmile to neuděláme, můe se stát, e naí chybu velmi pocítíme. Jsou mezi námi i tací, co děti nemají. Oni také mají důleitou roli a někdy si jí ani neuvědomují. Velmi můou pomoci ostatním u jen tím, e jsou. Uvědomění si své podstaty, své jedinečnosti a být vděčný za to, e vůbec smíme se zůčastnit, tohoto krásného divadélka ivota, by si měl uvědomit kadý. :hjarta, Přeji krásný den Vae Christa
Není tady
Cíle jsem před sebe nikdy nekladla,přesto se kadá ivotní etapa dovrila.Nějak jsem intuitivně vycítila kam mám směřovat.Jedna kapitola se uzavřela a druhá začala a tím vím se prolínala ta hlavní linie.Přestoe jsem
matkou a svým dětem dávám ve,nepovauji to za účel svého ivota.Je to krásné,ale cítím e napnění mého ivota je jetě někde jinde a v jiném způsobu.Se svým ivotem jsem srovnaná i smířená ale uvnitř cítím e to hlavní by teprve mělo přijít.A jako obvykle nevím co to je
Není tady
K.Christa napsal(a):
Tak co Salvadore, jsi spokojený s takovouto reakcí?
Měla jsem sama z odpovědí radost, zvlátě od Irenky21. Člověku, kterému se něco nepovede, musí začít stále znovu a znovu. Vítězí v okmaiku, kdy ije pro druhé a nemyslí jen na sebe. Nae děti, to je to nejdůleitějí pro co ijem a ve ostatní se tomu musí podřídit. Jakmile to neuděláme, můe se stát, e naí chybu velmi pocítíme. Jsou mezi námi i tací, co děti nemají. Oni také mají důleitou roli a někdy si jí ani neuvědomují. Velmi můou pomoci ostatním u jen tím, e jsou. Uvědomění si své podstaty, své jedinečnosti a být vděčný za to, e vůbec smíme se zůčastnit, tohoto krásného divadélka ivota, by si měl uvědomit kadý. :hjarta, Přeji krásný den Vae Christa
Jsem dalek toho, abych hodnotil vae cíle. Otázka byla cílena záměrně, coby psychologický průzkum, který mi docela potvrdil jednu mou teorii. Děkuji vem, za odpovědi.
Hlavní je, abyste vy vichni byli spokojeni s tím, co chcete dosáhnout. Jetě bych se rád vyjádřil jednotlivě k některým příspěvkům...
Není tady
Marek_ napsal(a):
Táto otázka mi sadla, pretoe som to práve prednedávnom rieil... donedávna som il, ako hovorí - zo dňa na deň... pýtal som sa sám seba, aký mám ciež, kam smerujem, ale odpoveda som si nevedel... mám pokojný, príjemný ivot a nič som vlastne nechcel... ale teraz u viem - môj ciež je ma veža detí a čo najlepie ich vychova, pripravi na ivot... naučím ich vetko, na čo som doteraz priiel a na čo ete prídem Budem dobrým otcom
Dobrý cíl tak do 40 - 45 let. Co bude dělat pak?
Není tady
tora napsal(a):
Zdravím Salvatore, tvoje téma je velice zajímavé .... tak tu nad tím dumám a přicházím na jakýsi zvlátní názor ... osobně obdivuji lidi, kteří tvoří své cíle a jdou si za tím, musím se přiznat, e nejsem ani karieristka, take tady cíl není .... ani peníze mne a tak neberou, take v tom můj cíl té není .... dumám tu nad spoustou jiných moností a ony stejně nesedí ... iji spíe pro onen okamik, který momentálně je ... přiznávám, e ani dovolenou neplánuji, neb je výhled pro mne jaksi nedůleitý ...
Dostávám se tedy k tomu, e můj jediný cíl je ít ivot teď a tady, být tu pro ty, kteří mne zrovinka potřebují a vychutnat si kadý okamik, neb svět je nádherné místo, i kdy kruté, tak stejně nádherné ... příroda, zvířata, slunce, měsíc, hvězdy ... Snaím se o to, abych zůstala sama sebou, fascinují mne nové znalosti a dovednosti.
A pokud jde o cíle které jsem si dala, musím přiznat, e jako ena chci být předevím matkou pro své děti, důvěrným přítelem pro svého mue .... asi to jsou primitivní cíle, ale jsou moje .... a pokud budu mluvit za tu druhou (jsem blíenec ) , tak mé nejblií cíle jsou studium jazyka, nové zaměstnání a hlavně, hlavně chci malovat ... to je to, co mne naplňuje .... teoreticky bych mohla říci, e se snaím jaksi pozvednout svoji dui, ale to by bylo asi ode mne troufalé , jak jsem psala jinde, svůj osud beru jako výzvu a proto je to vlastně takový boj, něco jako achová partie ..., ale nemohu s jistotou říci, e co činím je správné .... neb kdo z nás můe ... ví napadá mne, e ti co se o to pozvednutí nejvíce snaí, jaksi pozvednuti nejsou ....
Jednou jsem to tu u psala, e mám jakýsi zvlátní pocit, e bych cosi měla, ale zatím jsem stále nepřila na to, co by to mělo být ... domnívám se vak, e ivot sám mi ukáe cestu ...
A formulace cílů např ve vztahu .... to se musím přiznat, tak to u mi vůbec nejde, neb rozhodně nejsem typ člověka, který si naplánuje partnera, svatbu, dítě .... mám teda z praxe odkoukáno, e těmto lidem to vychází, ovem u mne jaksi praxe pokulhává ... jsem zkrátka ílený uivající si blíenec
No, já bych přidal úsilí právě formulaci cílů ve vztahu. Tedy, pokud nechce, aby se tvůj vztah rozpadl dříve nebo později...
A ví co, teď mne napadá, e celý ivot tvrdím, e chci jednou umřít astná ... tak moná tohle je ten cíl .... a ví co, mám dokonce vnitřní pocit, e jo , e to tak bude ... těstí je stav mysli a tak se zkrátka snaím ít tak, abych byla astná , protoe nikdo jiný ne já mne astnou učinit nemůe.
To je opravdu dobrý cíl. Umírat astný, to je pocit dobře vykonané práce a je to k nezaplacení. Hledej cesty ke těstí...
Teď jsem si to přečetla, je to pelemele, stejný jako já, ale co, ti to polu
Není tady
Irenka21 napsal(a):
Taky jsem kdysi chtěla ít pro rodinu, to mi nevylo, potom jsem chvíli nechtěla ít vůbec a nezbytností osudu jsem začala ít pro práci, která by mne a moje děti uivila a také mne bavila, dalo dost úsilí se k ní dostat, sice koníček to není, ale není to také otrava, dlouhodobě iji pro své syny, aby z nich byli vzdělaní lidé, měli nějaké morální zásady, byli cílevědomí a uměli se o sebe a své rodiny postarat. Také iji pro lásku svého mue, kdy máme volno a přijede po delí době domů, připadám si silná a astná, iji pro svou matku, kterou nechci zklamat a chci jí být oporou ve stáří, kdy u pod tíhou povinností sotva lezu, vdy mi pomáhá myslet na tyhle lidi a ve se v dobré obrátí. Jenom bych potřebovala, aby dny měly třicet hodin a já měla čas i na kamarádky a přátele, ne jenom na práci a domácnost, no třeba rok 2007 přinese změny.
U nad tím několik dní přemýlím a jetě to musím doplnit, sním o jednom povolání, snaím se dělat ve pro to, abych na něj byla kvalifikovaná, je náročné časově a hodně člověk cestuje, ale chci se o něj pokusit ucházet a synové oba odejdou buď pracovat nebo na V, nechystám se jít na to moc tvrdě, ale pokusím se.
Díky, Irenko, tady jsme to u probírali, můj názor na to zná. To povolání, to je cesta pro tebe. Snad pochopí bez větích rámů, e nejdůleitějsí osobou pro sebe jsi ty...
Není tady
majkafa napsal(a):
Minulý rok se mi během pár měsíců zhroutil můj svět a ivot se mi změnil natolik a v tolika oblastech, e mé ivotní cíle ji nemohu naplnit. Teď iju ze dne na den, ádné ivotní cíle si nedávám a přijímám a iju ve, co mi den přináí. Po svých zkuenostech se ji nechystám formulovat své ivotní cíle detailně. Snad jen v takových obrysech. Mým ivotním cílem byla nae rodina, hezký rodinný ivot, děti dobře připravené na ivot, spokojenost a láska v naí rodině, důvěra, spolehlivost, bezpečí, milující se rodiče, takový přístav v rozbouřených vodách bytí, domeček, kde bude pro kadého dost místa a lásky. Kam se nae děti budou rády vracet. Téměř nic z toho u neexistuje. Teď jsem ráda, e iju, e se pomalu zase stávám oporou svým dětem. Teď je mým ivotním cílem být tady a jít dál a do konce a nerozhodovat, kdy konec nastane.
Majko, bolest je DPH, jí platíme za iluzi... o které si myslíme, e si ji můeme udret navdy.
Bohudík, v tom okamiku, kdy si ji definitivně začínáme myslet, e nae iluze jsou reálné, přijde důkaz v podobě rozboření věe, do které jsme se bláhově o vlastní vůli zavřeli...
Není tady
janica napsal(a):
Mým ivotním cílem je srovnat se sama se sebou a uvědomit si či najít nějaký svůj ivotní cíl
Dobrý postřeh, janico, jen tak dál...
Není tady