Táto otázka mi sadla, pretože som to práve prednedávnom riešil... donedávna som žil, ako hovoríš - zo dňa na deň... pýtal som sa sám seba, aký mám cieľ, kam smerujem, ale odpovedať som si nevedel... mám pokojný, príjemný život a nič som vlastne nechcel... ale teraz už viem - môj cieľ je mať veľa detí a čo najlepšie ich vychovať, pripraviť na život... naučím ich všetko, na čo som doteraz prišiel a na čo ešte prídem Budem dobrým otcom

Minulý rok se mi během pár měsíců zhroutil můj svět a život se mi změnil natolik a v tolika oblastech, že mé životní cíle již nemohu naplnit. Teď žiju ze dne na den, žádné životní cíle si nedávám a přijímám a žiju vše, co mi den přináší. Po svých zkušenostech se již nechystám formulovat své životní cíle detailně. Snad jen v takových obrysech. Mým životním cílem byla naše rodina, hezký rodinný život, děti dobře připravené na život, spokojenost a láska v naší rodině, důvěra, spolehlivost, bezpečí, milující se rodiče, takový přístav v rozbouřených vodách bytí, domeček, kde bude pro každého dost místa a lásky. Kam se naše děti budou rády vracet. Téměř nic z toho už neexistuje. Teď jsem ráda, že žiju, že se pomalu zase stávám oporou svým dětem. Teď je mým životním cílem být tady a jít dál až do konce a nerozhodovat, kdy konec nastane.

Taky jsem kdysi chtěla žít pro rodinu, to mi nevyšlo, potom jsem chvíli nechtěla žít vůbec a nezbytností osudu jsem začala žít pro práci, která by mne a moje děti uživila a také mne bavila, dalo dost úsilí se k ní dostat, sice koníček to není, ale není to také otrava, dlouhodobě žiji pro své syny, aby z nich byli vzdělaní lidé, měli nějaké morální zásady, byli cílevědomí a uměli se o sebe a své rodiny postarat. Také žiji pro lásku svého muže, když máme volno a přijede po delší době domů, připadám si silná a šťastná, žiji pro svou matku, kterou nechci zklamat a chci jí být oporou ve stáří, když už pod tíhou povinností sotva lezu, vždy mi pomáhá myslet na tyhle lidi a vše se v dobré obrátí. Jenom bych potřebovala, aby dny měly třicet hodin a já měla čas i na kamarádky a přátele, ne jenom na práci a domácnost, no třeba rok 2007 přinese změny.
Už nad tím několik dní přemýšlím a ještě to musím doplnit, sním o jednom povolání, snažím se dělat vše pro to, abych na něj byla kvalifikovaná, je náročné časově a hodně člověk cestuje, ale chci se o něj pokusit ucházet až synové oba odejdou buď pracovat nebo na VŠ, nechystám se jít na to moc tvrdě, ale pokusím se.

Upravil(a) Irenka21 (13. 1. 2007 17:52)

Zivotny ciel?

Zit a nie len prezivat, to je myslim dolezitejsie, nez stanovenie si akehokolvek cielu, za ktorym clovek bezhlavo pojde a pritom zabudne byt spokojny a stastny.

Mým životním cílem je srovnat se sama se sebou a uvědomit si či najít nějaký svůj životní cíl

Moc se mi líbí názor janicy, teda cílem je najít nějaký cíl

Já jsem snílek od malinka.
Neměla jsem úplně perfektní dětství, spíš takový samorost, který přihlíží, jak rodiče dávají lásku a pozornost sourozenci.
Možná díky tomu jsem každou chvíli myšlěnkami na své planetě snů.
Jako školanda jsem si dala za cíl, vystudovat cestovní ruch.  Střední školu jsem si vybrat nemohla, ale nevzdala jsem to a cesťák studovala po gymplu. Když jsem dostala diplom, byla jsem strašně šťastná, že jsem to dokázala, přesto že i na předávání jsem byla sama, rodiče si neudělali čas. Přes spoustu překážek a prvotních nezdarů jsem si našla i práci, která mě baví, přítele, který mě miluje a známé, kteří jsou k nezaplacení.
Vždycky jsem si vybojovala svoje cíle, i když to kolikrát nebylo jednoduché, ale přesto se jeden z mých snů nikdy nesplní...vrátit čas a dostat od rodičů lásku, kterou jsem tolik jako dítě potřebovala.

Irenka21 napsal(a):

Jsi dobrá a už nemysli na minulost, užívej současnost a tu lásku potom věnuj všechnu svžým dětem, ať jsi dál taková schopná.

Jen ve mě zůstalo kvůli tomu velké trauma a myslím, že bych měla navštívit psychloga, aby mi pomohl.
Současné problémy dokážu řešit nebo házet za hlavu, ale to, co jsem prožívala od mala..to nedokážu..

Tak co Salvadore, jsi spokojený s takovouto reakcí?
Měla jsem sama z odpovědí radost, zvláště od Irenky21. Člověku, kterému  se něco nepovede, musí začít stále znovu a znovu. Vítězí v okmažiku, když žije pro druhé a nemyslí jen na sebe. Naše děti, to je to nejdůležitější pro co žijem a vše ostatní se  tomu musí podřídit. Jakmile to neuděláme, může se stát, že naší chybu velmi pocítíme. Jsou mezi námi i tací, co děti nemají. Oni také mají důležitou roli a někdy si jí ani neuvědomují. Velmi můžou pomoci ostatním už jen tím, že jsou. Uvědomění si své podstaty, své jedinečnosti a být vděčný za to, že vůbec smíme se zůčastnit, tohoto krásného divadélka života, by si měl uvědomit každý. :hjarta, Přeji krásný den Vaše Christa

K.Christa napsal(a):

Tak co Salvadore, jsi spokojený s takovouto reakcí?
Měla jsem sama z odpovědí radost, zvláště od Irenky21. Člověku, kterému  se něco nepovede, musí začít stále znovu a znovu. Vítězí v okmažiku, když žije pro druhé a nemyslí jen na sebe. Naše děti, to je to nejdůležitější pro co žijem a vše ostatní se  tomu musí podřídit. Jakmile to neuděláme, může se stát, že naší chybu velmi pocítíme. Jsou mezi námi i tací, co děti nemají. Oni také mají důležitou roli a někdy si jí ani neuvědomují. Velmi můžou pomoci ostatním už jen tím, že jsou. Uvědomění si své podstaty, své jedinečnosti a být vděčný za to, že vůbec smíme se zůčastnit, tohoto krásného divadélka života, by si měl uvědomit každý. :hjarta, Přeji krásný den Vaše Christa

Jsem dalek toho, abych hodnotil vaše cíle. Otázka byla cílena záměrně, coby psychologický průzkum, který mi docela potvrdil jednu mou teorii. Děkuji všem, za odpovědi.
Hlavní je, abyste vy všichni byli spokojeni s tím, co chcete dosáhnout. Ještě bych se rád vyjádřil jednotlivě k některým příspěvkům...

tora napsal(a):

Zdravím Salvatore, tvoje téma je velice zajímavé .... tak tu nad tím dumám a přicházím na jakýsi zvláštní názor ... osobně obdivuji lidi, kteří tvoří své cíle a jdou si za tím, musím se přiznat, že nejsem ani karieristka, takže tady cíl není .... ani peníze mne až tak neberou, takže v tom můj cíl též není .... dumám tu nad spoustou jiných možností a ony stejně nesedí ... žiji spíše pro onen okamžik, který momentálně je ... přiznávám, že ani dovolenou neplánuji, neb je výhled pro mne jaksi nedůležitý ...
Dostávám se tedy k tomu, že můj jediný cíl je žít život teď a tady, být tu pro ty, kteří mne zrovinka potřebují a vychutnat si každý okamžik, neb svět je nádherné místo, i když kruté, tak stejně nádherné ... příroda, zvířata, slunce, měsíc, hvězdy ...  Snažím se o to, abych zůstala sama sebou, fascinují mne nové znalosti a dovednosti.
A pokud jde o cíle které jsem si dala, musím přiznat, že jako žena chci být především matkou pro své děti, důvěrným přítelem pro svého muže .... asi to jsou primitivní cíle, ale jsou moje .... a pokud budu mluvit za tu druhou (jsem blíženec ) , tak mé nejbližší cíle jsou studium jazyka, nové zaměstnání a hlavně, hlavně chci malovat ... to je to, co mne naplňuje   .... teoreticky bych mohla říci, že se snažím jaksi pozvednout svoji duši, ale to by bylo asi ode mne troufalé , jak jsem psala jinde, svůj osud beru jako výzvu a proto je to vlastně takový boj, něco jako šachová partie ..., ale nemohu s jistotou říci, že co činím je správné .... neb kdo z nás může ... víš napadá mne, že ti co se o to pozvednutí nejvíce snaží, jaksi pozvednuti nejsou ....
Jednou jsem to tu už psala, že mám jakýsi zvláštní pocit, že bych cosi měla, ale zatím jsem stále nepřišla na to, co by to mělo být ... domnívám se však, že život sám mi ukáže cestu ...
A formulace cílů např ve vztahu .... to se musím přiznat, tak to už mi vůbec nejde, neb rozhodně nejsem typ člověka, který si naplánuje partnera, svatbu, dítě .... mám teda z praxe odkoukáno, že těmto lidem to vychází, ovšem u mne jaksi praxe pokulhává ... jsem zkrátka šílený uživající si blíženec

No, já bych přidal úsilí právě formulaci cílů ve vztahu. Tedy, pokud nechceš, aby se tvůj vztah rozpadl dříve nebo později...

A víš co, teď mne napadá, že celý život tvrdím, že chci jednou umřít šťastná ... tak možná tohle je ten cíl .... a víš co, mám dokonce vnitřní pocit, že jo , že to tak bude ... štěstí je stav mysli a tak se zkrátka snažím žít tak, abych byla šťastná , protože nikdo jiný než já mne šťastnou učinit nemůže.

To je opravdu dobrý cíl. Umírat šťastný, to je pocit dobře vykonané práce a je to k nezaplacení. Hledej cesty ke štěstí...

Teď jsem si to přečetla, je to pelemele, stejný jako já, ale co, ti to pošlu

majkafa napsal(a):

Minulý rok se mi během pár měsíců zhroutil můj svět a život se mi změnil natolik a v tolika oblastech, že mé životní cíle již nemohu naplnit. Teď žiju ze dne na den, žádné životní cíle si nedávám a přijímám a žiju vše, co mi den přináší. Po svých zkušenostech se již nechystám formulovat své životní cíle detailně. Snad jen v takových obrysech. Mým životním cílem byla naše rodina, hezký rodinný život, děti dobře připravené na život, spokojenost a láska v naší rodině, důvěra, spolehlivost, bezpečí, milující se rodiče, takový přístav v rozbouřených vodách bytí, domeček, kde bude pro každého dost místa a lásky. Kam se naše děti budou rády vracet. Téměř nic z toho už neexistuje. Teď jsem ráda, že žiju, že se pomalu zase stávám oporou svým dětem. Teď je mým životním cílem být tady a jít dál až do konce a nerozhodovat, kdy konec nastane.

Majko, bolest je DPH, jíž platíme za iluzi... o které si myslíme, že si ji můžeme udržet navždy.
Bohudík, v tom okamžiku, kdy si již definitivně začínáme myslet, že naše iluze jsou reálné, přijde důkaz v podobě rozboření věže, do které jsme se bláhově o vlastní vůli zavřeli...