Musím se s vámi podělit o včerejší zážitek z dne otevřených dveří v jedné hotelové škole v Praze.
Už jenom to, že den otevřených dveří se smrsknul do časového úseku 16,30 - 18 hod byl divný, ale budiž, syn na hotelovou školu chce, tak co bychom pro něj neudělali :-). Jsme mimopražští, takže jsme se jízdou přes centrum trochu zdrželi a do školy dorazili něco po půl páté. U hlavních dveří nám jedna příjemná studentka řekla co a jak, kde co najdeme a doporučila, že od 16,45 je ve třídě hromadný sraz rodičů a budoucích studentů, že učebny si prohlédneme potom. Poslechli jsme její radu a vyběhli do 2.patra, kde jsme se ve dveřích potkali s učitelkou. Informace byly dostačující, pokud ne paní učitelka je ochotně doplnila. Tím ale příjemné pocity a dobrá nálada končí. Těsně před 17 hod jsme se i s ostatními rodiči vydali do 1. patra prohlédnout učebny vaření, stolování - je to hotelová škola, tak mě opravdu zajímalo jakou úroveň právě tyto učebny mají. Ale ouha, byly zamčené. Zastavili jsme tedy jednu "soudružku" učitelku, která právě z jedné vycházela i spolu se studenty a bylo nám řečeno, že nás dovnitř nepustí, protože tam stejně nic neuvidíme. Na dotaz kam se tedy můžeme podívat nám řekla, že nikam, že jsou tam jenom třídy a tělocvična a na nich stejně nic neuvidíme a že jsme se mohli podívat před informativní schůzkou. (no nemohli, nebyli jsme tam přesně v půl a to zřejmě byla velká chyba) Nějaký argumen, že nás slečna u hl. dveří poslala rovnou nahoru nebo že ten "den" otevřených dveří dle pretentace na web stránkách má končit až za hodinu nebyl dostačující. Jinými slovy nám řekla že jsme úplně blbý. Vše odůvodnila tím, že studenti zítra píšou pololetní písemnou zkoušku, na kterou se musí připravit. No zcela jistě nikdo z pedagogů nevěděl, že je den otevřených dveří a proto nemohl pololetní písemku dát dříve nebo později. Proč taky, že? Do školy se hlásí více studentů než jsou schopni přijmout, tak o jednoho více nebo méně, na tom nezáleží. Největší slovní perlou ovšem byla věta, se kterou se s námi "soudružka" učitelka rozloučila. Cituji: " Věřím tomu, že se vyrovnáte s tím, že jste ty učebny neviděli".
Takže vážená soudružko učitelko, tímto Vám vzkazuji, že jsme se s tím nevyrovnali, ale že Vám na druhou stranu musím poděkovat, protože svým hlubokosocialistickým přístupem a jednáním jste nám ulehčila rozhodování, na kterou hotelovou školu přihlásím svého syna. Ta vaše to rozhodně nebude!