http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=12057
Zkus se podívat tady

moc děkuju...ona jde na to vyšetření v pátek..myslím tu genetiku a to jí pak asi nasměřují dál(do Brna)..jen vím, že říkala, neznám přesně ty poměry, že ty hodnoty jsou vyšší všechny...může tohle něco znamenat?

díky...jsou to velké šoky, ale snad to dobře dopadne...

Ja jsem taky slysela ze v devadesati proc. jde o falesnou pozitivitu. Takze klid!

Také se divím, jako budocí máma bych asi chtěla mít klid a jistotu, že ten můj drobeček bude v pořádku.

Péče o ZP dítě je řehole, je to úvazek na celý život. V první chvíli vidět to maličké miminko, v té chvíli není těžké říct si - ano, nechám si ho, ikdyž je postižené a budu se o něj starat .. Ale to miminko roste, už po pár letech, kdy jej máma vláčí na kočárku všude (a né všude se dostane, neb né všude mají výtah), už po pár letech zjistí, že pro ní neexistuje víkend, dovolená, že je v pracovním úvazku 24h denně, když odskočit si jen na nákup či ke kadeřníkovi znamená opět cestu s obřím kočárem a dospělým "dítětem", které v té době už váží pár desítek kg .. vůbec to není lehké.
Každá máma se těší na dobu, kdy svému robátku přestane utírat prdýlku, kdy začne samo jíst lžící, kdy pronese první souvislé věty atp.. U těžce ZP se toho nedočká nikdy..

Mám pár známých, které pečují o své ZP dítě (skoro již dospělé, vrozená genetická vada). Hluboce před nimi smekám, ale jedním dechem zároveň dodávám - kdyby mi nedopadly tripple testy OK, určitě bych šla na odběr plodovky. A rozhodovala bych se podle výsledku. Asi jako každá máma, i já bych chtěla mít zdravé dítě. Vědomě bych si těžce postižené dítě nenechala. Nechtěla bych zkazit život ani sobě, svým bližním, ani tomu nešťastnému dítěti, které by jen vegetovalo - přežívalo a jeho dušička a vědomí se potulovalo v zemi hodně vzdálené od našeho světa.
Možná tvrdý názor, ale opravdu to tak cítím.

Taky jsem odmítla amnio - po zralé úvaze, že mi 1% riziko potratu při amnio nestojí za podstatně nižní riziko postiženého dítěte. Na tripple jsem vůbec nešla - tyto testy se už v zahraničí neprovádějí, právě kvůli vysoké falešné pozitivitě a vysoké míře matek, které musejí na amnio a tudíž i relativně vysokému riziku potratu zcela zdravého plodu.

Byla jsem ve 12. týdnu na nové metodě u Apolináře, kde mi výsledky vyšly naprosto v pořádku. Tato metoda je sice nová u nás, ale třeba v Německu je to ta nejuznávanější, protože její falešná pozitivita je oproti tripple testu minimální.

Pozitivní tripple test dle mého neznamená téměř nic. Proto se i u nás uvažuje o tom, že se přejde na novou metodiku, která nebude maminky tak děsit

Romisku, zjednodušeně - to se dělá ultrazvuk, kde se přeměřuje páteřní kanálek + klasické genetické odběry krve, a dělá se to ve 12 týdnu. Mi lékař řekl, že spolehlivost je 90 %, kdežto testy v 16 týdnu (triplle testy) jsou jen 60 %.

Snad měla Avalonka tohle na mysli.

Ahoj avalonka měla určitě na mysli co píšeš andreo.Já na nich taky byla ve 12.týdnu a vyšly mi taky dobře.riziko dle věku mám 1:373 a i to do výsledku započítávají a výsledné riziko jsem měla na DS 1:7 3oo a na 13. a 15 chromozom něco okoloi 1:60 000.a u nás to dělá doktor,který má na to atest.Tak jsem už nešla na triple test a podepsala jsem mu souhlas,že díky výborným prvotrimestriálním výsledkům odmítám tripl.Doktor mi říkal,že usilujou o to ,aby se už triply nedělaly.Tak nevím i když byl i velký UZ ve 20.týdnu dobrý,stejně mám sama v sobě strach,aby mimčo bylo zdravý.Ale jistotu by mi stejně dala až plodová voda a tu jsem zažila už 2x a sice to nebolí,ale to čekání a příšerný strach.Tak jsem si řekla,když to tak vychvalujou,tak risknu jen ten 1.test,.

Avalonko já taky při dobrých výsledkách na plodovku nejdu a je mi 35.Ale strach mám,ale to asi všechny,že.

Avalonko, chápu tvé rozhodnutí a nechci ho zpochybňovat, ale spousta postižení se dá právě vyšetřením plodové vody eliminovat, chápu, že každé dítě je dar..ale ono vyroste..nikdo z nás tady nebude pořád..navíc vyšší věk je právě tím, nad čím bych se zamýšlela, co bude s mým dítětem později...až jednou nebudu mít dost síly..nebo tady nebudu..ty misky vah jsou hodně vratké...ano či ne..já jsem prožívala podobnou situaci před pár lety, mělo mi být v době porodu 35..v ruce jsem měla doporučení na amnio, přichystaná tam jít právě proto, že jsem chtěla být zodpovědná nejen za sebe, ale i za ten nenarozený život..příroda ale chtěla, že jsem se vyšetření nedočkala..ale to je jiný problém než se v naší rodině řeší teď..moje skoro švagrová je mlaďounká..testy špatné, ultrazvuk nejasný..postižení plodu 1 ze 70..nevím, jak vysoké je ono číslo, ale asi bych to riskla a na plodovku šla..je to mnohem složitější, stará se ještě o děti mé zemřelé sestry..nedokážu si představit, že by jí k tomu všemu přibyla péče o postižené dítě..kterému se musíš věnovat daleko víc..intenzivněji (podotýkám jsou to docela malé děti)..ale podle posledních zpráv své včerejší rozhodnutí přehodnotila a půjde tam...nikdo jí nenutil(s nikým nechtěla mluvit), možná jen potřebovala vlastní čas na rozhodnutí...moc jí držím pěsti,,jí i švagrovi(který si prožil už hodně trápení, když mu umírala žena-moje sestra) i malému mimískovi...

alenko, my jí do toh vážně nemluvíme, nepřemlouváme...nevím, jestli by si nechala postižené dítě..možná máš pravdu, že se vnitřně rozhodla, že ano...pak by ovšem byl odběr plodové vody naprosto zbytečný...jen snad kdyby bylo genetické postižení neslučitelné se životem (třeba Edwardsův sy)....narozdíl od downova, kdy je reálná šance na docela dlouhý život...a při láskyplné péči i na plnohodnotný...víš, jsem ochotná jí pomáhat a nesoudit, ať se rozhodne jakkoliv.....

Ano, máš pravdu...člověk pokud není v té situaci, tak pouze teoretizuje...vím, že jsou to těžká životní rozhodnutí...a že nakonec se stejně bude muset rozhodnout sama...přeju ti pohodový zbytek těhotenství a krásného zdravého mimíska...