Salek máš jednu obrovskou výhodu. A to tu, že se s manželem dokážete dohodnout. Ty děti prostě jen zkouší, co vydržíme. Když jsem pracovala jako sociální pracovnice, setkávala jsem se spíše s opačným problémem. To když rodiče měli své děti jako rukojmí a slibovali jim, že když zůstanou s nimi, budou se mít líp než u mámy ( táty). Někdy to byly horory a stejně na to doplatily samozřejmě nejvíc děti. Snažte se být s bývalým manželem zajedno a uvidíš, že se všechno časem srovná. Ne nadarmo se říká, že puberta dětí se musí prostě jen přežít.

Já jsem toto řešila asi tak před necelým rokem. Syn taky po nějakém průseru, kdy už mi ruply nervy, řekl, že jde k tátovi. Prý ať mu dám kufr. A já mu ho dala, mezitím jsem mu řekla, ať tedy zavolá tatínkovi, který si pro ně zrovna měl přijet na víkend, že se tam stěhuje, tak ať se nediví. Což udělal, ale už nějak zaraženě. Otec mi volal, co se děje a domluvili jsme se, že mu dá "kapky". Byl ochotný si ho nechat tak týden, dva. Kromě věcí jsem mu přibalila i klec s křečkem - ke zděšení tatínka. Nebylo mi dobře, taky jsem měla strach ze zneužití, ale dopadlo to na výbornou. U tatínka měl syn vystěhovanou skříň na věci a všichni se k němu chovali tak, že tam bude. V neděli mi volal, jestli se může vrátit

Ahojky mamči díky za příspěvky    , opravdu se mi ulevilo ,že v tom nejsem sama a něco takového se děje i v jiných rodinách. Né ,že bych vám to přála,ale člověk je v tu chvíli bezradný a ještě když je to holka
Dnes si s ní o tom ještě zkusím promluvit,ale už večer mi řekla,že to tak nemyslela, ale to si má uvědomit dřív,než něco takového vypustí z pusy Strašně mě to potom od ní mrzí. Myslím,že se k ní nechováme tak ,,hnusně" aby to řešil odchod k otci. Kdyby byla větší a nemusela tady do školy, už jsem ji dávno zbalila a zkusila to. Ale bojím se toho, kdybych to udělala, že by se ji tam líbilo.Bydleli jsme tam několik let, má tam plno kamarádů
Myslíte,že máme ještě navštívit psychologa,nebo se to snažit vyřešit spolu. Chodíme do poradny ,protože má dcera potíže s dyslexií( dysortograické a grafomotorické obtíže) a tam poradna je.
Jinak vám všem děkuji a přeji moc hodné děti   Renča

Luetko díky manža tu už kouknul na netu (kineziologie) v této problematice je tam toho více,až budu mít více času ,,zkouknu to tam. Ted´ještě, jestli něco takového je tady u nás ve městě , nebo jestli mi poradí tady přes net,mají tu linku bezplatnou ahojky R

Upravil(a) salek (8. 1. 2007 11:01)

Luetko budeš hodná zatím se měj moc hezky pa pa Renča

ahoj holky, prosim o radu pro moji kamaradku. Je v rozvodovem rizeni a resi tento problem. Manzel si nasel mladou holcinu a nastehoval si ji do spolecneho domu. Jedna rodinka dole , jedna nahore. Dovedete si asi predstavit cim vsim musela kamaratka projit ,ale stale ji drzelo to ze ma maleho osmileteho syna a musi se o neho postarat. Rozvod se stale protahuje a tatinek zacina manipulovat se synkem. Rok byl odstehovany i s pritelkyni za praci a ted se vratil. Klucina se strasne meni , nechce s maminkou mluvit , neodpovida ji na dotazy , utika dolu za tatinkem a kdyz se ho zeptala proc se tak k ni chova , tak ji rekl , ze ona nema rada tatinkovu pritelkyni a ze ji chce vyhnat z domu. kamaradka uznava , ze kluk je jeste mali na takove vysvetlovani a nechce kluka zatahovat do dospelackych veci , ale vidi ze tatka s nim manipuluje a s nim vubec neni rozumna rec. Ma strach aby o kluka neprisla,aby tatinek mu neublizil ve vztahu k ni samotne.Co stim.....vidim jak trpi a jak ji to moc zranuje

Ahoj,jen jsem vám chtěla napsat, že to nemusí znamenat, že odchází z domova, kvůli tomu, že jste se rozvedli.
Já měla taky strašnou pubertu. A naši jsou spolu. Sice později, tak v 16,17 jakmile mamka po mně chtěla nějakou činnost - úklid, předprání věcí atd. ted už vím, že maličkosti, byla jsem líná a nechtělo se mi . Jak mi začala nadávat. Práskla jsem dveřmi a šla jsem ke kámošce. Později jsem třeba i u ní přespala. Mamka si se mnou užila, ted už to vím. Našli jsme si k sobě cestu, až když jsem byla těhotná, a ted jsme spolu jako dvě kámošky.
Ted si říkám, jak jsem byla pitomá v pubertě, že jsem mamku jen trápila. Určitě Renčo vyroste s holky fajn baba, jen vydržet.

Renčo, mám ségru a ta byla v pubertě vzorová. A ted? Já vím, je to její život, ale má 11letou holku, která je věčně u nás, nebo u našich. Přijde mi, že u ní je na prvním místě kariéra a pak dítě.  Já vím, je dospělá,to říkám i mamče, které to někdy zamrzí. Je to asi osud.

Upravil(a) dusička (16. 1. 2007 8:24)

To je mi líto , hlavu vzhůru bude líp a srdíčko bude opět tam co má být
Občas mám takové myšlenky,jestli se ty moje holky dokáží v budoucnu o sebe postarat a nebo ,,nedej bože" kdyby se se mnou něco stalo. Ale o tom člověk nemůže asi přemýšlet,protože by jsme ty naše drobečky nemohli ani přivést na svět..

Ahojky to ona si také myslela,že snad budu lézt po kolenou a říkat,,aby tu s námi zůstala" ale já jsem otci zavolala,že ona mu chce něco zdělit, no a bylo po problému...on řekl ,že ji tam mít nemůže a to ona nečekala. Tak snad bude pokoj,nevím na jak dlouho ,ale budu doufat... no jó puberta,už ty holky nevědí,z čím by na nás vyrukovaly a zkoušejí to stále s něčím novým...  ale takový je život,aspon´se nenudíme a stále je co řešit ...

Já bych zabíjela každý den když si sedne Míša k počítači a je na xchatu, jsou to tam samý ,,oslizlý" kluci a zkoušejí to na holky. No a samo jí se to líbí,protože je to něco nového.. bud´ráda,že máš kluky. Je s nimi také starost ,ale asi né jako s holkama Ona to prostě nechápe,že mám starost.Stále ji říkáme,až bude mít své děti,tak to teprve pozná co je to mít strach..

Do poradny jsme zase pozvané ohledně dyslektiky ,tak to tam zkusím říci,jestli mi poradí jak na ni. A ona to bude slyšet ještě z jiných úst a snad ji to pomůže   to pochopit