Určitě ji navedla její matka.

Je jí 13let a mám husí kůži s ní mluvit. Chová se totiž vůči mě a dokonce svému otci velice nadřazeně. V podstatě chce, abychom dělali a poslouchali my ji a ne ona nás. Cokoli řekneme je hloupost. Tak nevím jestli to mé emoce vydrží. Kdybych aspoň nekojila a mohla si dát panáka.

Inko,docela jsi mi připomněla stejný příběh.
Vánoce 2004. S manželem jsme koupili jeho dceři z prvého manželství DVD přehrávač. Nejdříve manželovi volala BM,že dcera doma ohledně dárku brečí( letos jí bude 23!) protože jí nevyhovuje.Za další týden manžel přivezl DVD přehrávač domů,v krabici,která nebyla ani rozlepená! Přehrávač si od nás koupila moje dcera z mého prvého manželství a peníze jsme dali manželově dceři.Ona si koupila co uznala za vhodné.
Manžel byl dost zklamanej,nečekal takovou reakci na dárek. Od té doby se jeho dceři dávají do obálky peníze. Ať si koupí co chce.
Přiznám se,že moje dcery bych za takové jednání asi zašlapala do země.
Tvá nevlastní dcera je asi na finanční hotovost ještě malá, příště jí vezmi do obchodu,ať si vybere co se jí líbí.Pochopitelně v mezích možností. A nic si z toho nedělej. Ono to pokaždý nevychází tak jak si představujeme a můžeme se snažit sebevíc.

Pokud se jí dárky jeden den líbily, byly jí akorát a děkovala je, je zcela evidentní, že za vším je matka. Dceru bych z ničeho nevinila, jakým tónem to vysvětlila do telefonu, že věci jsou moc velké? Nebrečela při tom?

Tak píšu, jak to dopadlo. Možná to ani nikdo číst nebude, ale chce se mi psát, asi se mi uleví. S nevlastní dcerou jsme mluvili, v podstatě jsme se jí omluvili, že jsme koupili dárky co se jí nelíbí. Když jsme chtěli, aby nám své počínání vysvětlila, cítila se velice uražená a ihned telefonovala mamince, že jede domů, jelikož jí velice ubližujeme a ona to už nemůže vydržet. Na závěr řekla, že už jezdit nebude, nemáme jí rádi, doma totiž dostala daleko lepší dárky - el. zubní kartáček, DVD rekordér, telefon s foťákem, knihy a oblečení, které jí ovšem sluší. S našimi dárky se to opravdu nedá srovnat, to je pravda. Možná až nás stát bude doplácet do životního minima a poskytovat příspěvek na školní potřeby a oblečení, budeme si to moci dovolit.

Myslím, že nejlepší možnost je, říct, když to nechceš, necháme to tady, třeba si to rozmyslíš, přejít to. Neomlouvat se, jestli se holčině dárky nelíbily, není to tvoje chyba. Inko, to opravdu není o penězích ani o věcech, ale o lidských vztazích.   Ta dívčina to ve 13 letech ale neví.

Inko, jak Ti rozumím....
A luetě taky-vše stejné, jako u nás, jen s tím rozdílem, že si vždy vše nechala, ale ty řeči a to chování....

Pokud bych darky nasla povalovat za plotem, byly by to posledni darky, ktere jsem mile holcine koupila a bylo by mi jedno, zda to nebylo z jeji hlavy...na tohle uz rozum mit musi...

Je to dost těžké člověka to mrzí ale holčinu určitě taky. Jednou ji to dojde.Zkuste si spolu popovídat,držím palce.

Tak jsem zase tady. Od vánoc se S. u nás neukázala. Až nyní. Madam  dostala od maminky 200,-Kč když k nám pojede na víkend (samozřejmě maminka nezapomněla podotknout do telefonu, že potřebuje volný byt, jelikož má schůzku). Celý pátek nemluvila, celou sobotu neřekla ani slovo, až večer to přišlo. S manželem jsme to nevydrželi a šli si s ní promluvit. Na otázku jakým způsobem jí ubližujeme, že se k nám tak chová si jen odfrkla. Druhá otázky "tak se chováš ke všem?", odpověď nám ovšem vyrazila dech "jen k někomu". To ale nebylo vše, okamžitě volala na linku bezpečí a tam jí darovali 10 SMS zdarma. Zavolala si taxi a odjela domů. My jenom zíráme s otevřenou pusou a nevíme co dělat. Pokud by někoho něco napadlo, napište prosím. Ale rady jako promluvte si s ní, nefungují. Když mluvit, tak na lince bezpečí ať pošlou SMS.

Inka napsal(a):

Tak jsem zase tady. Od vánoc se S. u nás neukázala. Až nyní. Madam  dostala od maminky 200,-Kč když k nám pojede na víkend (samozřejmě maminka nezapomněla podotknout do telefonu, že potřebuje volný byt, jelikož má schůzku). Celý pátek nemluvila, celou sobotu neřekla ani slovo, až večer to přišlo. S manželem jsme to nevydrželi a šli si s ní promluvit. Na otázku jakým způsobem jí ubližujeme, že se k nám tak chová si jen odfrkla. Druhá otázky "tak se chováš ke všem?", odpověď nám ovšem vyrazila dech "jen k někomu". To ale nebylo vše, okamžitě volala na linku bezpečí a tam jí darovali 10 SMS zdarma. Zavolala si taxi a odjela domů. My jenom zíráme s otevřenou pusou a nevíme co dělat. Pokud by někoho něco napadlo, napište prosím. Ale rady jako promluvte si s ní, nefungují. Když mluvit, tak na lince bezpečí ať pošlou SMS.

Co kdybyste na tu linku bezpečí zavolali taky? Ne jako nějakou truc-akci, ale proto, že prostě nevíte, jak dál. Ideálně se nechat spojit s tím, kdo mluvil s ní, a nastínit mu celý problém s prosbou o radu. Myslím, že není potřeba se stydět, že nejste vševědoucí, a pokud je tohle někdo, s kým je ochotná se bavit i nad rámec "pošlete sms", třeba by to byla cesta?

Já si nemůžu pomoct, ale té holčiny je mi svým způsobem líto. Maminka ji vyexpeduje z domova stylem - když pojedeš k tátovi na víkend, tak dostaneš dvě stovky. Už tohle je dost na pováženou. Dcera má oprávněný pocit, že je jako balík, který mamince překáží a je za úplatu posílána z domova pryč, má z toho v hlavě hokej a revoltuje. Opravdu potřebujete psychologa, protože co BM dokázala svým přístupem k dítěti napáchat, bude těžké napravovat