Jeden čas jsem taky žárlila, ale snažila jsem se hlídat, dnes už se mi to daří držet v rozumných mezích , manžel si toho občas všimne a dělá si ze mě legraci. Recept nemám, jen si snad víc věřit

No, osobne žiarlim vtedy, keď mám naozaj na čo... napr. keď vidím, že priateľ venuje viac pozornosti niekomu inému než mne... ale pokiaľ je to kamarátka, držím to na uzde....

inak doteraz žiarlim na jednu ženu, kvôli ktorej bolo pred pár rokmi dosť veľa hádok... a to mi vadí úplne všetko. dúfam, že sa ná,m už nezapletie do života....

Nežárlím. Nežárlila jsem. Jsou věci, které ovlivnit můžu a těmi se zabývám. Jsou věci, které neovlivním a ty jdou zcela mimo mě. Co dělá ten druhý, když není se mnou, nehodlám řešit. Co dělá, když se mnou je, se mi buď líbí, nebo ne. Tak na to reaguju. Ale abych seděla u okna a vyhlížela, v kolik se objeví v dohledu, má-li nějaký jiný výraz, abych ho tepala otázkami, co, kde, s kým, proč, jak...Na to nemám smysl ani čas. Nikdy jsem neměla. Co se týče vlastní žárlivosti, k tomu nemám, co bych řekla. Ono, žárlit se dá na ledaskoho. Ani na děti jsem  když daly přednost svým kamarádům přede mnou a šly  si za svou zábavou. Ani na sourozence, kterého rodiče protěžovali. Vím, že žárlivostí bych užírala sama sebe, škodila si a že bych byla směšná. Je to stejné jako se závistí. K čemu, nač? Tohle se vrací jako bumerang. K původci pocitů. Mám plno chyb, jsem obyčejný člověk. Tyhle dvě vlastnosti mám ale tak zasunuté, že o nich zatím moc nevím. ...

Já teda žárlím pamatuju si, když jsem s přítele začínala chodit, že mu pořád volala nějaká Káča. Byli jsme třeba na rande a on říkal do telefonu: "ne nerušíš". To mě mohl čert vzít byl přece se mnou na rande, jasně že rušila ale hrdost mi nedovolila se ptát, kdo to je. Vyklubala se z toho kamarádka, co mu vždy dohodila občasnou brigádu u ní ve firmě a kdyby mi řekl, že byl s nějakou kamarádkou na kafi, taky budu trochu žárlit. Prostě že se věnoval někomu jinému. Ovšem enznamená to, že ho nějak omezuju a uzurpuju, může si jezdit kam chce, nevyzvídám, nesleduju. Věřím mu a nepátrám. Stejně by se tím nic nevyřešilo a co se má stát stane se. Jen nerada vidím, když se věnuje víc někomu jinýmu. Nebo když pochvalně mluví o nějaké holce, to se vnitřně taky vařím. Scény nedělám, když mě to hodně vadí, naoko se rozčiluju, aby si toho všiml. Na druhou stranu, já pořád taky někde lítám, kamarádů mám kupu, takže ani on to se mnou nemá snadné ale věříme si a jemná najistita navíc motivuje. kdo si je jistý, nesnaží se

Já sem zjistila,že žárlím dle toho jaký ho mám partnera.Někdy víc a někdy miň někdy skoro vůbec.Ale je pravda,že s věkem  je to menší:-))
Buď mi partner dá podnět k žárlení a nebo mi dává najevo dostatek citů.
Naštěstí na jeho bývalou nežárlím,protože to jak se chová..............no coment.

Já jsem žárlivá, ale až od doby, co jsem chodila s bývalým a ponižováním mi total zničil veškeré sebevědomí, takže i když mi můj milý říká, jak jsem krásná a jeho, stačí, aby se pak poohlídl po jiné, co jde kolem v bikinách, na pětkrát se otočil a vře to ve mě, ale to se časem spraví, jen potřebuju dodat sebevědomí sama sobě...

Mela jsem asi ctyri vztahy.Ten posledni je nejdelsi a doufam, ze u nej uz zustane.Moc si to preju Na predesly chlapy jsem nezarlila, to az u soucasneho partnera se to ve mne probudilo.Urcite to je tim, ze mi na nem moc a moc zalezi a bojim se, ze bych o nej mohla prijit! Jeste k tomu dela praci, kde je denne v kontaktu s klientama a klientkama a ne jedna ho zve na kaficko!Znam z vlastni zkusenosti, co to je zvat hezkyho chlapa "jen na kaficko", pak na vinecko........Parkrat jsem si jedovate rypla, jenze pak jsem to delala casteji az jsem zjistila, ze bych ho tim spis ztratila!Vite kolikrat mam chut mu neco vpalit, kdyz mu neustale i v noci pipaji zpravy, jakou mam chut se podivat, jenze vim, ze bych ublizila jen sama sobe, kdyby tam neco bylo!V dnesni dobe chatovani, smskovani a seznamovani se po netu by se z toho clovek zblaznil:Je to o cloveku, kdyz vas bude chtit podvest, tak nebude cekat, az pujdete vy nebo on parit, az pojedete s kamoskou na dovcu atd.Zarlivost je opravdu strasna svine, ale netvrdim, ze mi neni prijemny, kdyz citim od pritele lehkou zarlivost Ja uz jsem se to naucila v sobe potlacovat a je to lepsi, protoze nizky sebevedomi rozhodne nemam, tak proc by si to o me mel nekdo myslet!Rika se, ze zarli lidi s nizkym sebevedomim...............

BTW můžete mi někdo vysvětlit tu reklamu na inkvizice.org ??? Adminsitrátoři byli jste tam ???? To je něco po*nýho. Co bude příště  ? Deviant.cz ??

Občas mě to chytně a pak se zato stydím. Je to hlavně ovlivněno tím, že mi byl kdysi dávno jednou nevěrný. Hodně mě to bolelo, odpustila jsem mu to, ale bohužel zapomenout se nějak nedá.

ice napsal(a):

Nezarlim. V supliku zarlivost mam dokonale prazdno.

Ty se máš! To já až teď,ale chtěla bych to nějak překonat,ale nevím jak. Trápit se takovou blbostí,jako by nestačilo to co je.

Tiino, máš asi málo zkušeností. Nesbalila by sis nic.
Může Tě podvádět a nedozvíš se to, nebo to bude pak popírat. A Tobě nastane ten pocit, který zná 90 % žen - nejistota; řešit bys chtěla, ale vlastně co konkrétně a jak nejvíc bezbolestně? Za Tvou pouhou nedůvěřivost si on kufry sbalit nenechá a Ty taky budeš chtít spíš ten "důkaz", který ne a ne přijít, pokud nemáš detektivní kancelář .
Než se jeho nevěra provalí, můžeš s ním mít dvě děti, které budou žadonit, že chtějí tatínka.
A taky si možná nesbalíš nic proto, že nebudeš mít kam jít ... půlka bytu bude jeho a Ty nebudeš mít z čeho jej vyplatit, kdyby měl odejít on... 
Tak radši dál na 100 % věř. Držím palce.

Upravil(a) Tercila (8. 6. 2007 23:58)

Žárlím, když je proč. Máme se rádi, věříme si a když bycho jeden na druhýho žárlili, tak jen tak "zdravě", aspoň já to tak cítím. Když zažárlím, např. když se přítel vyjadřuje obdivně o jiné holce, dělá mi to tak nějak dobře, uvědomím si, že ho miluju a že mi není lhostejný. Všeho moc ale škodí a silná žárlivost je nemoc, která v lepší případě zničí vztah a v horším třeba i život.