Moje dcera se rozvedla (manžel alkoholik, domácí násiůí atd.) a tak jsem měla možnost vidět reakci dětí na rozpad rodiny. Jejich otec jim nikdy neubližoval a že existují tatínkové, kteří si s dětmi hrají a věnují se jim, netušily. Dcera je k otci pouštěla, ale její tchýně dětem neustále matku pomlouvala a zpracovávala je proti ní. Dokonce je přesvědčovala, aby tam zůstaly, že se o ně postará. Děti ji mají rády a tak měly v hlavě hrozný zmatek, nevěděly, kde je pravda, jak se ke komu chovat, co mohou a nemohou říct, aby nebylo další kázání a aby se zavděčily ...Začaly lhát, naučily se přetvářce, dcera z toho byla nešťastná. Uklidnilo se to až později, když si tatínek našel přítelkyni a jeho rodina přestala děti proti matce štvát. Taky se děti naučily hodnotit podle toho, co od koho dostaly. Když dcera neměla dostatek financí a nemohla jim  všechno koupit, hned navštívily tatínka a ten jim peníze dal (přestože výživné neustále dluží). Opravdu myslím, že jediná cesta při rozvodu je, aby se rodiče na další výchově  dětí domluvili, přestali si lásku dětí kupovat dárky a hlavně, aby jeden druhého před dětmi nepomlouvali. Děti musí mít životní jistotu - matku i otce.

Staral jsem o zabezpečení rodiny, o úctu ke mě i k ní se měla starat BM.
??? To je "zajímavý" názor.
Jirko, snažíš se omluvit sám sebe (před sebou), proč jsi od rodiny odešel. Důvody odchodu vidíš v chování manželky, viníš tchýni. Na sobě žádnou vinu nenacházíš. :-(

Ber situaci takovou, jaká je, na tom, co se stalo, nic nezměníš, je to pryč. Říkáš, že ti jde o děti na prvním místě. Začni se tak chovat.

Upravil(a) majkafa (8. 1. 2007 8:11)

Holkám, které se snaží dopátrat toho, kde udělal xJirka chybu: Nechte toho, neřešte to. Nemá to smysl. Jen xJirka ví, co udělal, ví proč a taky ví, že následky ponese. Jde mu, myslím, o to, aby neměl z holek dvě neurotičky, který si ponesou do života nenávist vůči chlapům a pocit, že pro tátu nikdy nebyly dost dobré. Přinejmenším tak dobré, aby zůstal s jejich mámou. (Což je hovadina. Protože to, že muž odejde, za to nemohou děti, které mu nebyly dost dobré. Ale to už jsem někde psala. Chlap může odejít a může přitom zůstat tátou klidně dál, i když nežije s matkou dětí. To se ale musí OBA chovat rozumně a zapomenout na to, jak je bolí srdce. A myslím, že je musí bolet opravdu oba. Toho opuštěného, i toho opouštějícího....vždyť přece - kdysi se oba milovali...)

xJirko: Souhlasím s Míšou Kuličkou - zapomeň na to, co ti BM prováděla....co bylo, bylo a je to pryč. Nepitvej si to v sobě....snaž se... Mě bývalý muž taky točil svým chováním vůči dceři (nešlo o teror jako třeba u tebe, ale spíš o nezodpovědnost - z mého pohledu tedy)....já skákala vzteky málem metr vysoko...pak jsem přišla na způsob, jak se zklidnit a ty svoje negativní emoce nemít. On se někdy choval jako puberťák, ne jako táta, ale jako docela dobrej kámoš svý dcery a když jsem na to přišla, že od něj nemůžu čekat reakce dospělýho chlapa, tak mě ti to tak nějak uklidnilo....dokud jsem si říkala, že by přece neměl dělat tohle a měl dělat tamto a jak tohle může tý holce udělat, tak jsem se točila ve víru svých vášní a nic kladného v tom nebylo. (Sice jsem většinou zvládla držet před holkou hubu a neušklíbat se, ale řekla bych, že dítě stejně vycítí, že v pohodě nejsi.) Když se navíc neovládneš a občas něco na adresu matky před dětma řekneš, nehraje to vůbec pro ně (další zmatek v hlavě) a ani pro tebe. ... Takže bych radila najít si mechanismus, který ti pomůže se vyrovnat s tím, že je tvoje bývalá taková, jaká je. Ona to jinak nejspíš neumí (koukni na její matku - jaká matka, taká Katka, říká se u nás)... Tak chladnou hlavu!

step: ....přestala jsem věřit lidem ... takhle bych to neřekla. Snad jinak - Teď už si dobře vybírám, komu věřím. ... Dobrý je, že rodiče a kamarádky ti zůstali. To jsou ti nejbližší. A co nám je do ostatních? Víš, moje babička vždycky říká:"Kdo tě pomlouvá, ten ti na chleba nepřidá. Tím se vůbec nezabývej." (mmch taky jsem rozvedená a někteří v mém okolí, zejména bývalý, si myslí, že kvůli novému příteli...blbost...taky jsem dlouho doufala a nakonec se rozvedla. Kvůli sobě. Chápu moc dobře, co to znamená.)

xJirka: No vidíš, už to nese částečně ovoce...jako to, že ty nepomlouváš...ony děti vycítí, kdo je má rád .... Jé, když máma vzpomíná, jak se bála, že o bráchu přijde, protože ten byl malej a dobrohloupej (bylo mu asi 5 let) a jeho táta, s kterým se rozvedla (alkoholik), se ho snažil podplácet a o máti nemluvili v jeho rodině nejlíp .... a houby...ten "malej a dobrohloupej" asi za půl roku sám mámě řekl, že už k tátovi nechce, že táta jen slibuje, neplní, ošklivě mluví o mámě ... (ona sama nikdy neřekla o otci křivýho slova, ač by měla důvod).... Takže děti nakonec samy opravdu vycítí, kdo je má rád, kde je jim dobře, kdo má o ně upřímný zájem. Netřeba se snižovat k pomluvám. Gratuluju ti, jen tak dál Není to boj. Nebo by aspoň být neměl a kdo si to uvědomí dřív, tak vyhrál.

xJirka: já bych taky řekla, že manželky typu té tvé bývalé mají své děti rády. Ale ještě raději snad mají sebe a když se jich někdo dotkne, tak klidně do toho zatáhnou děti (neříkám, že vědomě)....a to je škoda. Doufám, že u vás taky časem zavládne klid.

Otec má právo domáhat se svých rodičovských práv. Pokud matka není ochotna
umožňovat dětem kontakt s otcem, dle zákona se může povinný rodič obrátit na
soud s návrhem na úpravu styku. Předpokládám, že střídavá péče by neprošla z
důvodu nesouhlasu matky (protože pokud to prostě jeden rodič bojkotuje, tak to
nemůže fungovat i kdyby rodiče bydleli jen dva vchody od sebe.), každopádně
soud rozhodně v zájmu dítěte umožní kontakt s otcem. V rozsudku žádejte přesné
označení dnů a hodin, nezapomeňte také na svátky, prázdniny apod. Vyplácí se
také do rozsudku označit, že v případě neuskutečněného kontaktu s dítětem je matka
povinna děti otci předat v náhradním termínu. Matka je pak dle rozsudku povinna
děti na styk s otcem řádně připravit a umožnit se dětem s otcem vídat. Často se stává,
že matky rozhodnutí soudu neakceptují, pak máte právo se bránit - jednak stížností
na OPD, při opakovaném zmaření zasahuje přímo soud.
Jednání matky bohužel bývá poměrně časté. Matka zapomíná, že ač jste přestali být
partnery, nepřestali jste být rodiči. Nezmiňujete se , ale předpokládám, že matka nového partnera zatím nemá. Těžko radit, někde zafunguje strach z případných soudních tahanic, někde se to časem samo obrousí, někde se přece jen rodiče nakonec dohodnou, matce se i může ulevit, když má volný víkend pro sebe, možnost
vyrazit "mezi lidi" a třeba najít nového partnera - následně by jistě chtěla, aby její
dcery akceptovali jejího přítele a těžko by pak mohla bránit, aby se děti nestýkali i
s Vaší přítelkyní. Co se mého osobního názoru týče, tak pokud děti s Vaší přítelkyní
vycházejí dobře, pak nevidím důvod proč ji v případech návštěv dětí vyčleňovat. Nemyslím, že je správné matce ve všem ustupovat. A ani žádný soud by nikdy nevynesl rozsudek ve smyslu, že se otec nesmí s dětmi stýkat za přítomnosti své přítelkyně apod.. Předpokládám, že Vás to bude stát hodně trpělivosti a nějakou dobu
to bude trvat, ale děti už nejsou tak malé a jsou schopné vyjádřit svůj názor, své pocity a taktizovat ke svému prospěchu.
Nezbývá než popřát hodně štěstí a chvil strávených s dětmi.

Díky za další rady i názory. V zásadě to řešíme tak, jak píše Kido12, podal jsem návrh na úpravu styku. Nevsázím jen na jednoho koně, takže jsme nasadili všechny páky a nejspíše jsme částečně uspěli. Tento víkend máme jet s tou menší na 2-3 dny na hory, aby jsme poznali, jestli to s námi Katka ,,zvládne,, Nechci malou zrazovat, takže BM nevyprávím, že jsme se posledně nevrátili z chaty o den dříve protože to chtěla katka, ale protože jsme jí nechtěli u BM dělat problémy. Den předtím jsme s ní byli v kině a dostala doma co proto. Takže chápu, že se Katka se těší na ,,ten dopis,, co přijde od soudu a kde bude napsáno, kdy a jak dlouho se mnou mohou být. S tou starší je to horší, s přítelkyní nikam nepojede a nemám jí ,,pořád cpát,,
A to jsme si, když u nás byly na Mikuláše, jásali. Byla to totiž tak rychlá akce, že je manželka nestačila zpracovat. Málem jsem brečel, když jsem viděl, jak jsou šťastný. Od té doby ale musely dostat kapky, po Štědrém dni si pro dárky málem nepřišly a skončilo to fiaskem.
Takže nevím, jak to budeme řešit až budeme mít papír od soudu a určené dny styku. Manželka teď Terezku nedeptá, protože drží s ní. Vypadá to, že má strach, co by z holek dostal psyholog při pohovorech. Ona si prostě nepřipustí, že blok má Terezka díky ní, že stačí říct: Terezko, jdi s tátou a Jarkou,dobře se bavte, mě to líto nebude. Ona už je tolik nedusí, protože jí stačí to, co už v nich je. Pozval jsem je do kina, ale Tereza brečela a že nemůže, že by to mamince bylo líto. BM stála naproti ní a neřekla ani slovo, aby jí pomohla
i když s Terezou pláč jen otřásal. Tak zatím, ozvu se po víkendu.Jirka

Problém je v tom, že já té ženě, kterou jsem miloval, nabídnul skoro všechno, co jsem mohl (a také to dodržoval) když jsem odešel. Jelikož jsem si nechal auto, nabídl jsem jí, že jí dál budu odvážet velké nákupy, budu jí i děti odvážet na ,,jejich dovolené,, atd. Ona ale potřebovala dokázat, že to, co po mě plivala v posledních letech, že se obejdou beze mne, je pravda a taky věděla, že za ten nadstandart který jsem jí nabízel, budu něco chtít. A to něco bylo to, aby to holkám ulehčila a správně vysvětlila, ale udělala pravý opak. Teď se s tím holky budou muset vyrovnávat i za maminku. Asi máte pravdu, my muži vidíme vše jednoduše, ale zaplaťpán... Nejsem ten, kdo by jednoduše odešel a jednoduše se nestaral, naopak. A to je ten problém. Jednoduchostí bych si ušetřil starostí a peněz. Bohužel takový nejsem. Nebo bohudík?
Už to někdo napsal, některé ženy si myslí, že kvůli dětem (a možná i pohodlí) si chlap nechá líbit všechno. Pak to přeteče, chlap odejde a je zase špatnej jen on. O ty přítelkyně opravdu většinou nejde. Ono to je tak, že je špatné, když se ta druhá žena o děti přítele nebo nového manžela nezajímá nebo naopak zajímá a chce se s nimi také vídat a starat se. Jsem moc rád, že mám ten druhý typ, moc mi pomáhá. Ještě k té mé nevěře, v poslední době si postupně dávám vše dohromady a dochází mi, že manželka měla přítele dříve než já přítelkyni, proto si také dlouho ničeho nevšimla, jak byla zahleděná. To jen na moji obranu. Ano, ona neodešla, neměla odkud, byt byl i po 15 letech dřiny na něm, stále ,,její,, Bylo jednodušší mě opakovaně vyhazovat. Na to se měly dcery dále dívat? Na to a na společné hádky a urážky?
Včera jsem někde,,stáhnul,, zajímavý názor, tady je:
Jsem toho názoru, že pokud se partnerský vztah rozpadne, ať je to z viny ženy nebo muže, je lepší partnerství ukončit. Nenimrala bych se v tom co bylo, proč to bylo atd., vycházela bych z faktu, že to tak je. Samozřejmě, že chyby dělá každý z nás, ale jsou chyby, které už nejde omluvit, prominout, ani tolerovat. Žít po zbytek života v pekle, kde jeden číhá na chybu druhého, bez lásky a všeho, co k partnerskému životu patří , v hádkách, výčitkách,urážkách a ponižování, to opravdu ne, je lepší se rozejít a doufat, že najdu jinou spřízněnou duši, se kterou mi bude fajn. Život má každý jen jeden a za každou cenu ho promarnit v nefunkčním vztahu jistě není nutné. Dokonce i tehdy, když jsou děti.
Mám přítelkyni, která má tři nádherné a chytré dcery. Kvůli nim setrvala v nefunkčním manželství, za cenu nezměrného psychického trápení. Chtěla odejít, ale  nechtěla jim brát otce, kterého měly rády, tak z lásky k dětem vydržela. 
Dopadlo to tak, že ani jedna z dcer není schopná navázat kvalitní partnerský vztah (27, 30, 33 let) a všechna selhání dávají za vinu matce. Vyčítají ji, že místo toho, aby odešla a zajistila jim klidnou pubertu, studia a poskytla láskyplné zázemí, dovolila, aby vyrůstaly v pekle. Matka argumentuje tím, že měly otce rády, ale to dnes dcery nechtějí slyšet. Jsou toho názoru, že ony byly děti a nevěděly pořádně o co jde, rozum měla mít jejich matka. Tušíte správně, že oběť matky nepřijaly, dokonce ji za to nenávidí a vinu za jejich (zatím) zpackané životy dávají matce.

Irenko, tam kde to dlouhodobě neklape je jedno jestli je nebo není někdo nevěrný.... a pokud jste nečetla dobře měli poměr oba dva, tak proč svalovat za to že vztah nevyšel chybu jen na jednoho. Jirka si moc dobře uvědomuje, že je chyba na obou stranách...

Irenko, ne vždy ustoupit je správné řešení...

Ahoj,

četla jsem jen první příspěvek, takže možná tím, co napíšu, budu tak trochu mimo mísu, ale

1) pochopila jsem, že jsi kromě vztahu se svou ženou měl i paralelní vztah, tedy milenku, ke které jsi po rozchodu se svou ženou odešel. Velmi pravděpodobně se s tím tvá žena nevyrovnala a snaží se to prostě nějak ublížit. Jdiný způsob, který objevila, je ubližovat ti tím, že ti znemožňuje vídat tvé děti, očekuje je proti tobě... teď nechci tvrdit, že je to "pochopitelné", ale myslím si, že sám snad cítíš, že je to hodně o křivdě a źahořklosti.
Možná by bylo na místě popovídat si se svou ženou na toto téma, zkusit vyřešit staré křivdy, pokoušet se touto cestou mile a citlivě na svou bývalou ženu působit a dojít si třeba i SÁM k psychologovi, který by to mohl poradit, jakým způsobem máš s matkou svých dětí hovořit... a pokud to tak nepůjde, pak bych do toho zatáhla sociální pracovnice.

Můj otec je rozvedený, z prvního manželství má syna... první žena mého otce se nikdy nevyrovnala s tím, že od ní odešel a podobně jako ty se snažila působit na jejich syna, aby na svého otce zanevřel. Můj otec měl to štěstí, že jeho syn byl dost rozumný na to, aby matce odkýval "její teorie" a pak prostě šel za tátou. Doma o tom své matce nevykládal. Postupem času ona paní v nenávisti trochu ochladla a i když se to nikdy neurovnalo, např. druhou ženu mého otce, mou matku, ani po více než 25 letech nemůže ani cítit, nepozdraví ji atd... je vztah mezi otcem a jeho BM celkem ok a se svým synem má můj ptec skvělý vztah.

Ještě mně napadlo, že i s dětmi bys mohl zkusit na to téma promluvit, vysvětlit jim, že maminka je nešťastná a ne všechno vidí, jak by měla, vysvětlit jim, že je miluješ stgejně jako jejich matka... objasnit celou situaci a v rámci možností vyložit, proč se vlastně tvá BM chová, jak se chová. V tomto věku si myslím, že by to děti měly být schopné přijmout a pochopit alespoň v omezené míře, ale dostatečné, abys je neztratil.

No, já bych Jirku nesoudila tak tvrdě (paralelní vztah), ani bych z jeho manželky nedělala trpící chudinku, plnou bolesti.
Znám dost žen- manželek, které si myslí, že mají manžela jen pro peníze, neustále ho komandují a srovnávají s jinými muži, kteří jsou podle nich dokonalí, ponižují ho a jsou permanentně nespokojené se vším, co jejich manžel chce nebo udělá. No, a když si pak manžel najde jinou partnerku, se kterou mu je  dobře,tak to jednoduše manželky nerozdýchají a okolí je považuje za chudinky, kterým  ten zmetek ublížil.
Domnívám se, že chování takové manželky také není láskyplné, ani vstřícné a nevytvoří v rodině žádnou pohodu.    Jak jsem psala výše, není nutné za každou cenu zůstat v nefunkčním vztahu, život máme jen jeden. Také je otázka, jestli i pro dcery není přijatelnější vyrovnat se s rozpadem rodiny, než žít v dusné a nepřátelské atmosféře, to na děti může působit mnohem hůř.
BM Jirky ho možná opravdu miluje a je plná bolesti, ale také může být plná zloby a pomsty, protože se změnila její finanční situace a není po ruce ten, koho by mohla neustále peskovat a nesnese ani pomyšlení, že má jinou ženu a cítí se s ní dobře. To my nevíme, proto jsem ve svých úsudcích opatrná.