co pořád řešíte, hlavní je , že nikdo neumrzl

Sara
Martino, třeba jednou  bude tvůj manžel ještě v důchodu vzpomínat že jste si užili, fakt, když to neřeší on, nekaž si to ty tím že to budeš otevírat. Udělej si nějakou očistnou kůru, zajdi do sauny, spláchni to ledovou vodou a šup  - pryč od toho.............

jo tak náhodou...tohle se prostě nedá naplánovat ...to se dá "jen" zažít...nečekaně...jenže mě se to stát nemůže...když sedím furt doma

já vím, četla jsem to...ale já jim to přeju...a závidím v dobrým...

ne vážně vím že to muže být pro někoho "trauma" takový zážitek....na druhou stranu byla doba -ne tak dávná - kdy jsem se snažila o "trojku" - a prostě ne a ne to vyjít....bylo to takové koketování a pohrávání si s myšlenkama....co by kdyby, s kým...kde...no nevyšlo nic...takže ted když jsme to vzdali....vždycky byla holka a nebyl kluk nebo byl kluk a zas nebyla holka....dva chlapy nechci....no takže ted když jsem se na to přestala soustředit tak se začínám těšit na letošní Silvestr.....

podotýkám, milá autorko tématu, že nechci nic zlehčovat...věřím že ti musím být nepříjemně...zaráží mě postoj tvého muže...ale je dobře že to tak bere...jak někdo psal...je třeba svým způsobem rád že se to stalo...a ty púrlběžně piš, zajímalo by mě jak se s tímhle člověk vyrovnává, děkuju

hahaha to je hustyyyyy doslova a do pismene...
neres to..stalo se a minulost uz neovlivnis

Někde jsem četla hezký citát: Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic.

Ahoj,
myslím,že je mi z toho divně celkově ,spíš mě tak nějak zaskočilo ,když jsem viděla manžela jak souložil s tou druhou,dělal stejný věci jako když jsme spolu (já vím že to asi jinak nejde), já jsem asi dělala to samé,jenže mě se to bohužel po nějaké chvíli přestalo líbit  ,ale on si to očividně užíval (vím,že byl dost opilej tak asi ani moc neví ,možná proto o tom nechce mluvit ),myslím,že jemu taky není dvakrýt dobře po těle ,navíc ten chlap je jeho dobrej kamarád .Jinak doma se nic nezměnilo ,chovám se jako jindy (stejně jako on) , akorát já se mu ¨nejak nemůžu podívat do očí  ,dát mu pusu ,nebo přilehnout na gauč a koukat na TV jako to normálně děláme, ráno se taky neloučíme jako normálně ,žádná pusa jenom ahoj.Dneska už z toho byl asi překvapenej,nevěřím tomu že on na to prostě zapoměl (nëřeší).Píšu to nějak zmateně . Jediná výhoda toho je že už jsem od nervů zhubla dve kila.

Jo, psycholog je vlastně docela dobrá varianta řešení.
Umožní ti udělat si větší pořádek, co vlastně cítíš a co vnímáš jako "to špatné". A dá-li bůh, tak ti pomůže i najít cestu, jak se s tím vyrovnat.

PS: jen si přeložím, co se vlastně u vás děje:
- chováš se stejně jako předtím (i jako on-manžel) = dáváš svému muži najevo, že je s tebou vše OK a že se nic neděje, resp. to, co se stalo, s tebou nic neudělalo a jsi v pohodě.
- žárlíš na to, že manžel souložil s jinou ženskou a dotýkal se jí stejně jako tebe...což si většinou představujeme, že je výsostné intimní pouto mezi námi (myslim vy jako pár)
- bohužel se nedá věc postavit, že ty s někým "šu-káš" a máš roztažené nohy a vypadáš jak v po*n, ale vnitřně po chvíli cítíš (kdo to jako má vědět...co si vnitrně myslíš), že se ti to už nelíbí. A pak se cítíš blbě, protože TOBE se to už nelíbilo, zatímco TVEMU MUZI se to očividně líbilo pořád...Za to on nemůže.
- domýšlíš se, že tvému muži není dvakrát dobře po těle. To nevíš, on se o tom nechce bavit a říká to samé i tobě. Je to jen domněnka. Dospělí lidé jsou schopni si to říct a ne se domýšlet.
- hodně to řešíš a pořád na to myslíš = asi to nejde hodit za hlavu tak rychle jak bys si přála ty i ostatní. Nemůžeš dělat věci tak jak dřív. Proste máš nějaký zábrany a asi třeba potřebuješ něco (nevím co, svěrit se muži, psychologovi a zjistit, že vaše manželsví není narušené, že manžel v tom nenašel zalíbení, že te stále miluje a nebude to opakovat, slyšet, že se mu to taky nelíbilo...nebo cokoli..nevím - to víš ty sama, co potřebuješ říct a slyset)

Napadá mě, že je normální, že máš strach a je ti na nic. Napadá mě taky, že je dobrý říct si sama pro sebe, co bys opravdu chtěla manželovi říct a pak najít odvahu a říct mu to....Je to lepší než se domýšlet...Neměj strach. On to unese a ty taky, když mu řekneš co si doopravdy myslíš. Kdo jiný, než nejbližší člověk by to měl slyšet.

Marťo, držím palce, ať to s manželem dořešíte, mně by se taky udělalo špatně, jednou (už dávněji) partner také navrhoval, že bychom mohli zkusit někam na swingers a já o tom přemýšlela (občas mám takové sexuální představy, ale je to jen u těch představ) nemohla bych vidět svého partnera s nějakou jinou ženskou a já sama bych na sebe taky nechtěla nechat šahat (potažmo i něco jiného), fyzicky i psychicky bych to nezvládla, takže to nakonec vyznělo doztracena, protože partner vlastně by taky nerad viděl mě při tom s nějakým jiným chlapem. Myslím, že jsou určité hranice ve vztahu, které by se neměly překročit, protože pak ten vztah ohrozí. Nicméně na tebe myslím a držím palce, aby se vše urovnalo!

[Marti zažila jsem něco podobného jen to bylo po plese,působilo to na mě úplně stejně jako na tebe,manžel o tom vůbec nemluví prostě to vypustil.Je to už asi 5 let ale nikdy na to nezapomenu a vždy když se s dotyčnýma vidíme tak si na to vždy hned vzpomenu ani neví komu všechno to řekli doufám že nikomu ale nemám odvahu se jich zeptat.Musíš se stím smířit protože se to stalo a to nevrátíš taky nic jiného ti nezbývá!!! A ty kila nabereš neboj až budeš klidnější,nedávej si vinu sama sobě pokud by ostatní(manžel) nechtěl tak by zakročil nebo ne? Mě to mrzí ale neřeším to ale už NIKDY!!!!

Ahoj,já jsem tak byla s přítelem tý holky,jinak nic nového nějak se snažím na to nemyslet

tak to je husty:lol: kdyz jsem to cetl napinali se mi kalhoty.je to urcite boj,a tohle co citis je jeden z duvodu proc bych k tomu asi nikdy nepristoupil,fantazie je jedna vec a prozit je vec druha.Mas to tezky ale cas to urcite zpravi a pokud o tom nikdy nebudete mluvit,myslim ze to nedopadne dobre.On si prece muze myslet totez co ty a muzes doufat ze se mu to nezalibilo,a ja myslim ze jo.

Ivča K.