Víte, co mě včera při přemýšlení o popravě Husajna napadlo? Možná je to hloupé, nesmyslné, ale napadlo mě, jak činy Husajnovy, mé i ostatních vtěsnat do příběhu o Malinké Duši? Mnozí z vás ho jistě četli, ale dávám ho sem znovu. Jak pochopit to, co je v příběhu na konci, že nám Bůh poslal samé anděly? A jak to souvisí s božími mlýny? Proč mají boží mlýny k někomu domlít, když nám ho měl poslat Bůh, aby nás něčemu naučil a proč pak má být za to trestán? Podle příběhu neexistuje nikdo, komu je třeba odpustit, bůh vše udělal dokonalé. Ani nám není podle tohoto příběhu třeba odpustit, i když jsme se na jiných provinili. Přestala jsem v tom mít "jasno".
____________________________________________________________________________________________

"Ano", souhlasil Bůh. "můžeš být tím vším, nebo jakoukoli částí jedinečného, kterou si přeješ být, a to kdykoliv. To je to, co znamená být Světlem."
"Už vím, čím chci být", vyhrkla Malinká Duše. "Chci být tou částí jedinečného, která se jmenuje 'Odpouštějící' ". Není jedinečné být odpouštějící?"
"Ale ano", ujistil Bůh Malinkou Duši, "to je velice jedinečné."
"To je dobře",řekla Malinká Duše, "chci být odpouštějící. Chci se takovou zažít"
"Dobrá", řekl Bůh, "ale je jedna věc, kterou bys měla vědět."
"A co?", vzdychla už trochu netrpělivě Malinká Duše.
"Neexistuje nikdo, komu je třeba odpustit. "
"Nikdo?" podivila se Malinká Duše.
"Nikdo!", zopakoval Bůh. "Všechno, co jsem udělal, je dokonalé. V celém stvoření není ani jediná duše, která je méně dokonalá než ty. Podívej se kolem sebe. "
Teprve teď si Malinká Duše uvědomila veliký dav, který se kolem nich sešel. Dívala se na bezpočet těch duší a musela souhlasit. Žádná z nich se nezdála být méně skvělá, méně nádherná nebo méně dokonalá, než byla Malinká Duše.
"Komu chceš odpouštět?" zeptal se Bůh.
"To tedy nevím... .. - a Malinká Duše pocítila, jaké to asi je, být smutná.
V té chvíli vystoupila z davu Přátelská Duše: "Neměj obavy, pomůžu ti."
"Pomůžeš?", rozzářila se Malinká Duše, "ale jak?"
"Můžu přijít do tvého příštího života a udělat něco, abys mi mohla odpustit"
"Opravdu bys to chtěla udělat?" zeptala se Malinká Duše. "Ty, která jsi tak dokonalou bytostí a vytváříš světlo tak jasné, že na tebe téměř nemohu ani pohlédnout? Co by tě mohlo přimět snížit svou vysokou vibraci, aby se tvé jasné světlo stalo temným? Proč to chceš udělat?"
"Protože tě miluji," řekla Přátelská Duše, "a nediv se, ty jsi to pro mě také udělala. Nepamatuješ se? Tančily jsme spolu už tolikrát po řadu věků, obě jsme byly Vším. Byly jsme nahoře i dole, vpravo i vlevo, byly jsme tam a tady. Byly jsme muž i žena, byly jsme dobré i zlé. Tak jsme se sešly v minulostí mnohokrát a každá přinášela té druhé příležitost vyjádřit a zažít to, kým skutečně jsme. Takže", vysvětlovala dále Přátelská Duše, "přijdu do tvého příštího života a budu tentokrát tou špatnou. Udělám něco skutečně hrozného a ty se pak můžeš zažít jako ten, kdo odpouští."
"A co tak hrozného uděláš?", zeptala se s úzkostí Malinká Duše.
"Ó", odpověděla Přátelská Duše a zamrkala, "něco už vymyslím".
Pak se zdálo, že Přátelská Duše zvážněla a tichým hlasem řekla: "Víš, v jedné věci máš pravdu. Budu muset zpomalit svou vibraci a stát se velice těžkou, abych mohla tu nepěknou věc udělat. Budu muset předstírat, že jsem něčím, čím vůbec nejsem. Takže bych tě na oplátku o něco poprosila."
"Cokoli, cokoli!" vyhrkla Malinká Duše a začala tancovat a zpívat: "Budu mocí odpouštět, budu mocí odpouštět, ty jsi takový anděl."
"samozřejmě, že je Přátelská Duše anděl!", přerušil ji Bůh. "Každý je anděl, pamatuj si, neposlal jsem ti nikoho jiného než anděly."
"Ve chvíli, kdy tě uhodím a srazím", odpověděla Přátelská Duše, "v té chvíli ti udělám to nejhorší, co si dovedeš představit.."
"Ano?", zvážněla Malinká Duše, "ano... ?"
Přátelská Duše se ztišila: "Nikdy, prosím, nezapomeň, kým skutečně jsem ..."
"Ó, nezapomenu!" vykřikla Malinká Duše. "Slibuji! Budu si tě vždycky pamatovat takovou, jaká jsi právě tady a teď !"
"Dobře", řekla Přátelská Duše, " protože jak Víš, budu tak moc předstírat, že zapomenu sama na sebe. A pokud si mě nebudeš pamatovat takovou, jaká skutečně jsem, možná si na to nebudu moci dlouhou dobu vzpomenout. A pokud zapomenu kdo jsem, možná zapomeneš, kdo jsi ty, a budeme obě ztraceny. Potom budeme potřebovat, aby přišla další duše a připomněla nám oběma kdo jsme."
"Budu si tě pamatovat!" slibovala Malinká Duše. "A poděkuji za to, že mi přinášíš tento dar příležitost, abych mohla zažít sebe sama jako odpouštějící."
I stalo se. Malinká Duše šla vstříc dalšímu životu, napjatě čekala, aby mohla zažít sebe jako Odpuštění. A kdykoliv se objevila nová duše, ať přinášela radost nebo smutek - a zvláště pokud přinášela smutek - pomyslela Malinká Duše na to, co jí řekl Bůh: "Vždy si pamatuj, neposlal jsem ti nikoho jiného než anděly."

Lueta napsal(a):

No,  pro mě to je jen zbabělý alibismus.

Jen se zeptám pro vyjasnění, pokud tedy souhlasím s jeho smrtí, ale nenasadila bych člověku oprátku na krk, pak jsem tedy podle tebe zbabělý alibista?

Nechápu, jak můžete mít jistotu, že ten či onen si zaslouží smrt? To jste Bůh, že toto můžete s klidným svědomím říci (a vykonat)? Já osobně bych si netrouf, to mi svědomí nedovolí.

Lueto, můžeš mi prosím odpovědět konkrétně na můj dotaz?

Lueto, děkuju za tvé psaní. Věřím na reinkarnaci. Zase mám nad čím přemýšlet. V tuto chvíli bych to vyjádřila asi naivně, jak mi to došlo do hlavy: Jednou, až lidé "zduchovní", jak píšeš, ani Malinká Duše nebude mít touhu být odpouštějící a tak ani Přátelská duše nebude muset vstoupit do jejího života a udělat ji něco hrozného, aby jí Malinká duše mohla odpustit.

lueto, přesně. Jak si všichni můžou být jisti, že za ty vraždy mohl opravdu on a ne třeba USA, aby se Saddáma snáze zbavila a v očích veřejnosti byla za hrdinu, co bojuje za zpravedlnost a lidskost? Já vím, možná je tahle úvaha ujetá, ale i tak jí musím brát v potaz, stejně jako spousty jiných a z tohodle důvodu nemůžu Saddáma odsoudit k trestu smrti!

KALIK napsal(a):

lueto, přesně. Jak si všichni můžou být jisti, že za ty vraždy mohl opravdu on a ne třeba USA, aby se Saddáma snáze zbavila a v očích veřejnosti byla za hrdinu, co bojuje za zpravedlnost a lidskost? Já vím, možná je tahle úvaha ujetá, ale i tak jí musím brát v potaz, stejně jako spousty jiných a z tohodle důvodu nemůžu Saddáma odsoudit k trestu smrti!

Jen se divím, že to nedochází více lidem. Dík.

Kaliku, mrkni se na můj příspěvek č. 12. Nikdy jsem netvrdila, že za všechno může jen Saddám.

Lueto, mě zase tvůj přístup přijde vizionářský, nehodící se pro náš stupeň vývoje společnosti.

Upravil(a) lvice (4. 1. 2007 14:48)

lvice napsal(a):

Kaliku, máš pocit, že člověk, který nechal zavraždit přes milion lidí si nezaslouží smrt? Možná by si zasloužil vilu s bazénem a doživotní rentu? Naše společnost není ještě natolik rozvinutá, abychom se obešli bez zákonů a trestů za ně. Věřím, že jednou ten den nastane. Podívejte se jen na naši republiku, je to džungle, všude a ve všem. Chaos. Myslím, že pro současný stupeň vývoje lidstva a společnosti zákony a tresty za ně mají smysl.

Zkus si milá lvice přečíst celou debatu ještě jednou. Třeba jsi nečetla dost pozorně.

Stalin, Hitler, Mao Ce-tung, těmi taky někdo manipuloval a za jejich činy taky mohl někdo jiný, co? Možná záměr Marťanů?

Lueto, já bych také raději žila na jiném stupni vývoje, ale nadarmo nejsme tady a teď, že ?

Ježíš .