Tak tohle tak trosku znam.Kdyz sem byl s prvni zenou,choval sem se dost podobne.To ze nedrzi slovo  nevrati se vcas domu,neni az tak divne,ono se pak po nejakem tom pulitru spatne rika kamaradum ze musim za "starou",protoze sem ji to slibil a hlavne pak uz zacina byt spoustu veci cloveku jedno.
Spis se pokus prijit na to,proc chodi do hospody.Chodil tam vzdycky?Za sebe muzu rict,ze krom piva,me tam tahl ten pocit,ze si tam popovidam a ze me tam nekdo vyslechne,ten pocit te dobre paty lidi se spolecnym zajmem a spolecnou reci.Doma mi tohle chybelo,moc nam to neklapalo a tak sem utikal tam (no a pak je to takovy ten znamy kolotoc,hospoda kvuli hadkam,hadky kvuli hospode).
Uz nekolik let tenhle problem nemam,jednak sem zmenil partnerku a navic ve snaze zbavit se jine zavislosti (koureni) sem prestal do hospody chodit a dnes po case,kdyz mezi ty lidi prijdu,nechapu co sem si s nima mohl povidat.Pivka sem se nevzdal,kupuju si domu a obcas si dam treba vlete na koupaku,nebo vyjimecne na nejake oslave.Tak ze hospody sem se zbavil,alkoholu nikoli a musim se hlidat,mam dost osklive opice,nastesti se mi to povede tak max jednou za rok,ze to nejak nezvladnu a neuhlidam .
Co sem tim vlastne chtel rict? Co se hospody tace,pokud budes mit trochu kliku a budete oba rozumni a vezmete to za spravny konec,myslim,ze to se necha vyresit.Pokud je manzel zavisly na alkoholu,tam bych nejasal.Malo kdo si to dokaze pripustit a vetsinou je to na odbornou pomoc.Ja ted nekourim,do hospody nechodim,ale ty tri,ctyri "lahvone" za den vypiju a to asi taky uplne v poradku neni.
Tak at ti to dobre dopadne,snad budes mit stesti.

nevím jak dlouho jste již spolu, ale předpokládám, že nejsi naivka   , aby sis myslela, že třeba po druhém dítko( protože ty budeš mít s domácností více práce, bude jeho vztah k alkoholu lepší - nebude.Bude to minimálně stejné.Nakonec chodí "jen" jednou týdně, ale je to asi ten týpek, který se prostě neumí po 2-3 pivech zvednout a jít domů - ostatně  s kamarády se baví jistě dobře a "kamarádi" by si ho hned začli dobírat, což snese jen silná osobnost.

U nás to začalo podobně - jednou týdně, a přesně návraty se prodlužovaly, pak se šlo i v sobotu a já si doma asi půl roku připadala  jako na čekačce, s dítkem (tehdy 1. třída), chodila od okna k oknu, kdyžpřišel a ráno nevstával a my chtěli na výlet -opět čekala,až se páníček probudí, pak se probíral, pak milostivě jel na výlet třeba do zoo, ale ve čtyři odpo už byl  zase nervní, kdy budeme doma zpět a nestačila jsem ani zamknoutauto před barákem a již odcházel "pro cigarety" do hospody.Půl roku jsem čekala, nechápala,byla naštvaná.Pak jsem  začala na něj nespoléhat a vytvářet si svůj vlastní program - se synem, se známými, s kamarády - vždy jsem řeklamanželovi- hele zítra jedeme tam a tam, pojedeš taky?Jasně, jedem, v kolik! No, druhý den, když jsem ho budila, že už jedem, odmítl, protože musel dopávat. Tak jsme jezdili bez něj.
A už mi ta jeho hospoda zas až tak nevadila, beru to jako že každý máme svého koníčka ( v tomto případě rozdělené peníze a peníze zvlášť na domácnost jsou nezbytno nutností) a raději nepočítám kolikrát více jeho stojí jeho koníček než naše výlety se synem.

V hospoděje parta, v naší - dalo by se říct dobrá - ale je to přesně o tom, když jeden chce zmizet dřív, rozhučí se to jako v úle -nicméně občas  již tam taky zajdu ( synovi je 12,tak tráví více času  s kamarády u počítače), takže vidím a slyším , jak se navzájem ponoukají, a vidím, že jkékoliv zásahy by byly marné....

Takže,Ginger, asitakhle to vidím já a souhlas s Barunou 70
Chodí-li manžel jednou týdně, to závislák není, ale....to je ai o m, o čem se s manželem"přeme"kdo že je alkoholik:ten co se zruší jednou týdně skoro do němoty, nebo ten co si dá denně sklenku vínka, či pivo po večeři( a je samozřejmě fit)....

DAD napsala:....Muž se nikdy nezmění a dalši dítě tomu nepomůže...

a s tím plně souhlasím, takže buďto ti jeho pijáctví až tak nevadí či vadit nebude (nebudou ti vadit ani plané sliby), nebo  se utrápíš, nebo od toho půjdeš....

Zase bych to neviděl tak jednoznačně, i ženy se s věkem jistě mění.

No,právě že se měníme všichni(samozřejmě i ženy),ale už jsme také pohodlnější a máme rádi svůj klid a své rituály a hůře se nám přisbůsobuje  někomu novému.A co se týče alkoholu a jiných zlozvyků,tak je také hůře zvládáme.

Bubo,
zas tak jednoznačně bych to neviděla...

Justyno, nechci Tě strašit, ale bude hůř. Na vesnici, když nebude chodit do hospody, si z něj budou dělat legraci, že je pod pantoflem. Brzy bude s kamarády v hospodě raději než doma, návyk na alkohol bude stále silnější. S dítětem si to rozmysli.

Znám jednoho vyléčeného alkoholika,jeho tahy trvaly s menšími přestávkami i několik měsíců,problémy samozřejmě nechyběly,jak v práci,tak v rodině,vypadalo to,že nikdy nepřestane,s léčením nesouhlasil,protože podle něj má vše pod kontrolou.Pak ale přišly zdravotní problémy,musel k lékaři který zjistil silnou cukrovku,proběhlý infarkt,abnormální hodnoty v séru.Najednou mu nedělalo problém abstinovat,teprve strach o život ho donutil doslova obrátit životní styl.Z člověka,který byl stálým hostem různých barů,hospůdek a který nesměl chybět na žádném z mejdanů se stal člověk,který se bojí napít čehokoli co jen trochu smrdí po alkoholu,stravuje se jen dietně a dokonce sportuje.Nic by ho ale jiného nedonutilo k takovéhle změně,proto nevěřím na žádné sliby,jsou to to všechno jen žvásty a život s alkoholikem je peklo,to vím z vlastní zkušenosti.