Hm, mne príde, že si videla nebo.

hirondel - Moja mama mala asi ako 17-ročná červienku a tiež mala podobný zážitok, aj keď s trochu inými obrazmi. Pamätá si dodnes (a to má 74 rokov), takže bol to naozaj silný zážitok - sen by si tak dlho určite nepamätala. Boli ste vlastne v najbližšom svetlom okolí zeme, kde idú čisté duše po smrti (niekto to nazýva aj astrálna úroveň - backy007 - nebo je odtiaľ ešte veľmi ďaleko ). Váš čas ešte nenastal a preto ste sa museli vrátiť. Tieto zážitky sa objavujú v klinickej smrti (prípad mojej mamy), alebo v bezvedomí (Váš prípad) a pod.

KALIK - je zaujímavé, že tieto príhody majú veľmi podobné prejavy s maličkými rozdielmi. Už sa o tom robilo príliš mnoho štúdií, aby sa tieto podrobnosti rozoberali (cesta tunelom, svetlo, prehliadka vlastného života...) - niekto zažije z toho viac, niekto menej. Keď som čítal niektoré knižky o tom, tak ma prekvapila práve tá podobnosť, ktorú som poznal z rozprávania vlastnej mamy ešte ako dieťa za socializmu, keď sa u nás o tom ani len nesmelo hovoriť. Inak pred niekoľkými rokmi zažila počas CT vyšetrenia (alergická reakcia na kontrastnú látku) podobný zážitok aj moja svokra.

Kalik, nie všetky prejavy sú rovnaké alebo podobné. Mnohí ľudia videli počas klinickej smrti nádherné prostredie a cítili lásku a vôbec sa im nechcelo vrátiť späť. To bol prípad mojej svokry.
Istá moja príbuzná počas klinickej smrti videla iba tmu. Tá tma bola taká desivá, že oná príbuzná bola šťastná, že sa prebrala k životu.
Na vysvetlenie - moja svokra bola vychovávateľka v školskej družine a jej žiaci, z ktorých sú už dospelí ľudia si na ňu spomínajú ako na láskavú pani učiteľku. Tá príbuzná utláčala psychicky aj fyzicky celú rodinu, bola lakomá a sebecká.
Takže, Kalik, nebude to iba reakcia mozgu na nedostatok kyslíka. Za tým bude viac.

To, že to není "jen" nedostatek kyslíku, dosvědčují i výzkumy lidí, kteří dokázali přesně popsat místnost, lidi, věci, co se kolem dělo, v okamžiku jejich klinické smrti, dokonce jsou popsány i případy lidí, kteří byli slepí a popsali jak vypadala místnost ve které byli i lidi kolem.

Judito, jako vždy - láskyplně přesná odpověď. Moc rád čtu tvoje rady, málo je takových .

No a hlavně všem přeju ve zdraví vzhůru dolů   Ufff toto letí jsme v 7mém roce tisíciletí

S těmi vizemi kolem umírání je to všelijaké, hlavně hodně individuální. Potká to jenom někoho, 
Mně se při velmi hluboké meditaci stalo  že jsem viděl   prosvětlený prostor a cítil se nevýslovně blaze, ale pokládal jsem to za jakýsi druh oslabení vědomí, protože jsem zároveň ještě vnímal. že téměř vůbec nedýchám, jen velmi slaboulince a už jsem úmyslě do takové hloubky nikdy nešel. Později, už jako buhistu mě to potkalo zas, v podobě vize  nekonečné řady budhových vtělení.(a stává se to i jiným, protože k takovému zážitku existuje konkrétní  instrukce - nevěnovat tomu příliš pozornosti, zaznamenat a pokračovat v meditaci a sledovat dech )

Někdy není nutno pojmenovat to, co se nám přihodí. Nezvolíte  k tomu ještě přesná slova. Snažení vylíčit něco, co se běžně vymyká logice, se dostává do rozporu s našim myšlením.  Když někdo jednou překročí stín stínů -  toho snadno poznáte.......

Upravil(a) Petr I. (4. 1. 2007 15:45)

Mohu-li mluvit za sebe nevracela jsem se s radostí a důvěrou, jak o tom píše Marek. Bránila jsem se tomu, člověk měl možnost být tam, kde si jen pomyslel; s lehkostí myšlenky se vznášel, jenom čisté bytí.
Návrat měl rychlost a sílu nárazu, člověk potom už jen cítil tu nepříjemnou tíži a omezení svého těla. Co mi bylo umožněno tam mi bylo náhle odejmuto návratem. Jako u Hirondel zůstal pocit zklamání, že jsem zase zpět. Ještě jsem se pokoušela usnout a vrátit se, ale nešlo to.

Co si o tom myslíte vy, jaký to může mít význam?

Ahoj vsem co jste tady a moc dekuji za Vase nazory!!!
Nevim jak zacit,mam hlavu plnou myslenek ale tezko se mi vyjadruji.Jen snad pro zacatek chci urcite rict,ze Vase odpovedi byli velice zajimave a vlastne ti z Vas co me nastinili, ze snad daleko zajimavejsi muze byt otazka-proc se mi to stalo, a ne co to bylo,me svadi k patrani.Myslim si,ze je to dobre zvolena otazka ,proc se mi to prihodilo,nebo jak s tim nalozit ve svem zivote.To zatim tak uplne nevim,dokud se prave nedopatram o tomto zazitku co nejvic.Jestli jsem Vase nazory dobre pochopila,znamenalo by to podobnost se zazitky napr. v klinicke smrti nebo v tranzu?Pokud ano,tak to me take napadlo.Stava se to napr. i nekomu v momente kdy fyzicke telo proziva nesnesitelnou bolest.Za takovych okolnosti vystoupi z fyzickeho tela telo astralni ktere jak se popisuje je propojeno stribrnou snurou a toto telo astralni vidi sebe samo(fyzicke telo)a vse co se s nim v dany okamzik deje? Clovek potom dokaze popsat co se delo,nebo delali s jeho telem i presto ze byl mimo nebo klinicky mrtvi.
Ja tohle ale nevidela a presto jsem si jista ze jsem opustila sve fyzicke telo a videla jsem neco co se tezko popisuje a zaroven neco co se nepodoba pozemskemu svetu.
Lekari byli profesionalni ale i tak bylo videt v jejich oci a pote v jejich chovani ze klidni nebyli.To co jsem vsak zazila ja osobne jsem jim nevypravela.Mozna ze si mysleli ze jsem proste jen omdlela,a take vysvetlovali memu priteli ze to byla pravdepodobne reakce ze stresu.Pokud jsem mela stres z ockovani jak soudi,pak jsem ho tedy sama pred sebou dokazala mistrovsky potlacit a vedome si ho neuvedomit.
Pravdou ale zustava ze strach ze smrti nemam RA. Ze mi to do zivota neco prineslo to take!!! Ale pravdou take je ze strach ze smrti jsem nemela ani pred timto zazitkem.Hluboce totiz vezim ze vedomi-duse po smrti zustava,ze je vecna.
Nekolik malo let se zajimam o takove veci a uz jako mala holka jsem rikavala svym rodicum jak budu zit az budu velka.Rikavala jsem jim svoje plany a samozrejme jak to byva ,povazovali to za blaboly.Vsechno co jsem si kdy vzala do hlavy to se taky stalo.Nikdy jsem nepochybovala ze silou vule dokazu i zdanlive nemozne,nebo i mozne.
Umrel mi dobry pritel kdyz jsem mela narozeniny.Nedokazala jsem se vyrovnat s tim ze jsem mu nerekla vsechno a on odesel.Cely den jsem tenkrat na nej myslela a v duchu jsem k nemu mluvila.Ja nezlomne verila a verim ze me slysel.
Nez jsem usnula prosila jsem ho,pokud me slysel co jsem mu rikala, at mi da znameni.Nad ranem v 05h trikrat asi po ctyrech, peti minutach zvonil budik ktery nikdo v dome nenaridil.V tom pokoji tenkrat spali jeste dva lidi a jeden z nich ten budik pokazde zamacknul ale zaclo to znovu.U snidane jsem o tom zacla mluvit,ocividne ti dva lide byli vydeseni a usoudili ze nechapou jak se to mohlo stat.Me to ale bylo jasne,ze to byl muj pritel.
Je mnoho odpovedi ktere muzu hledat v mem detstvi nebo v mem soucasnem zivote ale hlavne proto ze jsem se stale svym zpusobem odlisovala od vlastnich clenu rodiny,me napada ze tam nekde zacina odpoved na otazku proc se mi deji  tyhle veci.
Sny o kterych jsem okamzite po probuzeni vycitila ze se stanou.Ta uzkost se nedala potlacit.Nebo vize ktera me za plneho vedomi v dany okamzik dala znameni,varovani ze se stane to co vidim jako film pred otevrenyma ocima.To vsechno me ale zatim nedava odpoved.
Vim ze jsem clovek,ktery pochopil to co mnozi jeste ne(napr. ostatni clenove rodiny)a take to ze jsem dobry clovek.
Vim ze je to dlouhy psani ale verim ze se opet odhodlate ho docist a pokud jeste lepe,budu stastna kdyz Vas tohle tema zaujme a opet mi napisete.Pokud ne, zustanu v tom sama a to je tezky!!! Dekuju Vam vsem moc a za ty navrhy na dobre knihy take, ocenuji!!! koupim si je urcite!!!
--------------------------------------------
Clovek je vytvorem myslenky.

Ne všechny zážitky musí být mimo tělo a bez plného vědomí!

Tieto zážitky sa dajú vyvolať aj drogami... mrknite na toto http://entheogeny.jinak.cz/ketamin.htm