14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Ahoj, vechny zdravím, i já jsem "chycená" koněma. Jezdila jsem od 10 let vude, kde se dalo. Co jsem se vdala a mám prcka, tak jsem udělala pauzu. Prcek zdědil lásku ke koním po mě, budou mu v dubnu 4. Tak se chystáme znovu začít. U se moc těím. Koně mi hrozně chybí.
Není tady
Hlásím se tady do fan klubu koní. Začala jsem jezdit na koni před 14 lety, ale u 3 roky co bydlím jinde a mám dítě tak nejezdím :-( Jezdila jsem jen rekreačně. Začínala jsem v jezdeckém klubu, kde byly nádherní koně českého teplokrevníka, měli větina z nich hodně zvlátní barvu tzv. hnědí běloui (hnědí s bílými chlupy a černou hřívou), byli vhodní pro parkur, a jednou vyhráli vozatajké mistrovství ČR ve čtyřspřeí a to v podmínkách, kdy jsme jen 4x před soutěí trénovali v lese! Porazili i profíky Kladrubáky, kteří celý rok netrénují nic jiného... Moje oblíbená kobylka se jmenovala Princezna a byla moc nadaná i na parkur i na vozatajství. Byla velká flegmatička, take se musela občas hodně pobízet, ale jezdila jsem na ní i bez sedla. Kdy jsem se na ní učila skákat, ona skákala kavalety jako by to byla metrová překáka. Jednoho dne vrátili koníky v restitucích jisté hraběnce a tak etřila, kde se dalo. Postupně koně rozprodávala, trenér odeel a zaměsnanci, co chodili koně krmit koním vůbec nerozumněli. Bylo mi z toho smutno. Nikdo se nestaral o to, e plesnivé seno koním vadí a nikdo u na nic koně netrénoval. Měli sice velké pastviny, ale stejně 2 koníci z té stáje zemřeli na rozedmu plic (dle mého názoru z toho hnusného sena). Moje Princezna taky na tu rozedmu umřela a od té doby i kdy jsem jetě jezdila na mnoha koních a jen v jiných jízdárnách, nikdy jsem ádného neměla opravdu ráda, protoe se moc bojím toho, e bych zase byla tak smutná ze smrti koně.
Moc mě zaujala vae diskuze o jízdě bez otěí. My jsme někdy na jízdárně blbli bez otěí a bez sedla na koních, ale to jen po tajnu. Hodně mi dalo jedění bez sedla a i skákání kavalet bez sedla a také lehký klus bez sedla. Jízda bez sedla posílí svali a zlepí drení těla na koni víc ne cokoliv jiného. Alespoň u mě to tak fungovalo a koním se to určitě taky líbilo, e je sedlo netlačilo. Jak to tu tak čtu, tak bych si chtěla zkusit jaké je to jezdit na koni bez uzdy...
Nejhorí je, e se začínám koní bát! Nedávno jsem vlezla do ohrady s koňmi s kamarádkou, která tam měla toho svého, a kdy se 3 koně břiblíili, já jsem zdrhla zbaběle za plot, aby mě některý nekopl... Dřív jsem se takhle nebála. Dřív jsem snad neměla pud sebezáchovy, ale teď se o sebe nějak moc bojím... Máte někdo takový pocit?
Není tady
...peněz málo,starostí hafo a koně doma a taky to jde
Já mám z koní taky respekt,občas z některých i strach,ale pt... Toho svého jsem se ze začátku taky bála a vůbec mu nevěřila,ale pak jsme si to jednou "vyříkali" ..a pohoda (i kdy občas ho musím hlídat,pořád nechápe e nejsem kůň )
Není tady
Eva444: byla jsi u ní?
Není tady
Taky mám zkuenosti s tím, kdy někdo na koně kale, moc o nich neví a vechny zbytkový peníze proere v hospodě. To mě dokáe pěkně vytočit!! V jedný takový stáji jsem začínala jezdit, ze začátku to tam vypadalo nádherně - obrovský zelený pastviny, dvě stáje s boxama a příjemný lidi. Akorát e časem ty fajn lidi radi odelli jinam, protoe u vycítily průser.Já tam zůstala a viděla jsem ty chřadnoucí koníky, jak jim vystupujou ebra, milimetrovou vrstvičku podestýlky a přerostlý kopyta. Nebyly peníze na veterináře, koně nebyli jedění tak jak by potřebovali. Take byli jak z divokejch vajec a proráeli u tak dost chatrný ohrady.
Začátky tam byly moc pěkný, ale lo to bohuel hodně rychle z kopce...V poslední době jsem nala jednu skvělou stáj a zjistila, e i kdy není tolik penéz kolik by bylo třeba, o koníky se dá kvylitně postarat.
Není tady
Cilko, nebyla jsem u jejího konce... Přijela jsem jednoho dne asi po měsíci do stáje (tehdy jsem studovala hodně daleko) a ostatní mi prostě řekli, e umřela.
Verčulko, já se ze začátku koní vůbec nebála. V těch 14 letech, kdy jsem začínala, jsem je podlézala a prchající hříbě jsem chytila tak, e jsem se mu pověsila na krk. Za tyto dvě věci jsem dostala vynadáno, pak jsem postupně získávala s koní zdravý respekt, ale ne strach. Teď se koní bojím, hlavně kdy jich je víc v ohradě, ale věřím, e kdy bych měla svoji kobylku, tak mě ten strach rychle přejde. Já jsem měla velký sen, mít svého koně nebo radi 2. Vlastně jsem si i kvůli tomu koupila domek na vesnici a hned za domem jsou hektary luk (které bych mohla přikoupit). Jene pak se to tak semlelo, e jsem na mateřské, na nic nemám peníze a přítel koně doma nechce. Já jsem taky uznala, e bych to asi nezvládla, zvlá, kdy není v příteli v tomto směru opora.
Není tady
Na internetu jsem nala plemennou knihu, tak jsem zjistila, kam byli někteří koníci rozprodáni.
Nala jsem tam i matku své milé Princezny. http://www.schct.cz/pk/index.php3 . Akorát je mi divné, e ta bývalá maj. koní ani nenahlásila, e G. u neije (Poslali ji na jatka ve věku 18 let, protoe u nemohla mít hříbata, ale jinak byla v pohodě i na jedění). Taky je mi divné, e o Princezně není v knize ani zmínka, ale o její mladí ségře Salce jo, moc tomu nerozumím, jak se kůň do knihy můe dostat a zda má majitel povinnost nahlásit, e u kůň třeba neije... Nevíte někdo, jak to je? Salka je super koník, 180 cm vysoká... na ní kdy jsem jezdila, viděla jsem svět opravdu z výky.
Upravil(a) eva4444 (11. 1. 2007 23:39)
Není tady
Čím je člověk starí,tím víc si uvědomuje co vechno se můe stát,z toho pramení ten strach.Kdy si vzpomenu co já vechno dělala... Dnes by mě to snad ani nenapadlo.Koupila jsem si koně s ílenou pověstí,jen proto,e mi ho bylo líto.Kdy mi začal likvidovat ostatní zvířata (a někdy i lidi!!!),tak jsem litovala toho,e ho mám.Ale pak jsem si říkala e přece nemůe být a takový a e za to zas můou jenom ti lidé přede mnou a začala se snait o nemoné..zlepuje se,ale já zjistila co vechno koně umí a tím u mě vznikl ten strach..
Není tady
Verčulko, takové lidi jako ty obdivuji. Kloubouk dolů před Tvojí kuráí. Jak dlouho u toho koně má?
Má pravdu v tom, e strach pramení ze zkueností, ale nemělo by to být jako u mě, e se bojím a moc.
Já mám teď ideální představu o svém budoucím koni, e to bude hodná zdravá kobylka u jejího inzerátu by bylo uvedeno vhodná k dětem a pro začátečníky.
Není tady
Ale aby se z ní nevyklubala kobyla, která seere dítě na potkání Takový zkuenosti taky mám. Kamarádka si k dětem koupila koně (hucula), kterej byl u majitelky samej med. Jakmile ho ale přivezli domů a vzpamatoval se, začal íleně hryzat, nikoho k sobě nepustil a několik lidí oklivě pohmodil. Po majitelce bývalé se samozřejmě dočista slehla zem. Zkouíme ho dát do kupy a musíme uznat, e pod sedlem je to naprosto krásně chodivý koník. Sice se leká aut a motorek (nejradi by je nakopal), ale postupem času se to zlepuje.
Tak pozor při výběru !!
Není tady
Cedrill ty má nějaké koně???Nebo hříbátka já bych toti jedno chtěla a rodiče mi jej dovolí.... :-D
Není tady
Kdy jsem jako naprostý neznalec kupovala svého prvního koně, vichni znalci se předháněli v radách jak koupit správně. Vechny jsem je vyslechla, rady si zapisovala do hlavy, protoe jsem nechtěla nic podcenit. Za jedno jsem na koni neuměla jezdit a za druhý jsem se na to ani necítila. Odchovali jsme před tím akorát hříbě, kterému jsem já dělala vlastně jen starí kobylu. A tak jsem hlavně chtěla koňského kamaráda, s kterým budu chodit na vycházky a kdy bude nouze nejvyí, naučím se i jezdit, ale jen pomalu.... to byla má slova.
Pak se to stalo.... Uviděla jsem ji a věděla, e je to ona, ta láska, to očekávání, přeně ten koník co potřebuju, ten, který mne nezklame....
Byla to dostihová steeplerka A 1/1. Vichni si klepali na čelo, ale já věděla, e je to ona. Milovala jsem jí od první chvíle, několik dní jsem ráno v noční koili běela hned po probuzení podívat se, zda to není sen.... Ač kobyla dostihačka, ač jí pohled do volného prostranství silně vzruoval, nikdy neudělala ani chybný krok, nikdy mne neshodila, nikdy mi neublíila. Naopak, kdy jsem usoudila, e teda kvůli tomuhle koni se musím naučit jezdit, nikdy ač sebevíc chtěla ani nenaklusala, pokud jsem neseděla a nedrela otěe správně. Kdy jsem se ale naučila sedět, pobízet, dret a já nevím co vechno, tak jak ona chtěla, nikdy jsem se nebále, kdy jsme tryskem letěly v polích.... Kobylka se tak krásně sníila, jen kopyta duněly, tělo se skoro ani nehnulo, kadou kolej od traktoru, kadý příkop jsme spolu přeletěly.... byla to nádhera, bylo to tak krásné, taková svoboda, taková souhra.... Pokud jsem se patně pohnula, kobylka si zpomalila a dokud jsem se nenapravila, nerozeběhla se. Takovou radost měla, dy jsme spolu takhle běhaly... Postupem času, jsem ani otěe nepotřebovala, ani pobídky... Znaly jsme se a tak kdy se jí chtělo běhat, pootočila hlavu a v oku o tázku: "můem?" Můe.... Jdi holka.... Věděla jsem e si naklue, po chvíli nacválá a pak se rozeběhne jak to uměla. Nevím, kde se to vní vzalo, byla prý zlá, agresivní, ale hlavně soutěivá.... Já si ji přivezla jako vyhublou chudinku, kterou nikdo neměl rád a která se bála lidí. ALe v jejím oku bylo tenkrát napsáno: vem si mně k sobě, budu tě mít ráda....
Můj syn, tenkrát měl 8, se na ní naučil jezdit, nikdy neudělala nic, čím by ho ohrozila, nikdy nikomu neublíila, volně se pohybovala i po dvoře, mně tu stále pobíhá nějaká drůbe, nikdy nelápla ani na káče ač se jí pod nohama batolilo klidně 50 kousků. Kdy dostla jádro, chodily k ní rát i kuřata, ozobáaly co jí napadalo kolem nohou. Kdy v noci k ní do boxu nevím kudy vběhle malinkaté kůzle, ráno jsem ji nala jak stojí a pod břichem spí do klubíčka stočené kůzlátko, měla tenkrát takový pohled co říkal: koukej koho tu mám, je to malinký, dávej pozor.....Nikdy mne nelápla, nikdy neuhodila hlavou.... Jen se hrozně moc ráda chovala, to si tu svoji koňskou halvu poloila na rameno a klidně usnula. Kdy leela, sedla jsem si k ní, natáhla hlavu, poloila si jí na mne a nechala se drbat. Kdy jsem měla starosti, vdycky to věděla. Kdy jsem sáhla na kliku domu, e si otevřu a půjdu za ní, u jsem jí slyela jak tichounce bublala, nerála, jen tichounce bublala.
Odchovala i osiřelé hříbě....
Byl to přesně ten typ koně, před kterým kadý varuje: není vhodný pro děti a nezkuené jezdce..... Hodnějího a laskavějího koníka jsme tu u neměli. Moc jsme ji milovala, straně, straně moc mi chybí.
Není tady
Cilko, to je krásný příběh.
Není tady
Cilko,proila jste větiny sen...
Není tady
Moc hezký Cilko, koda e to tak není s větinou zkaenejch koní (vdycky koně zkazej jenom a jenom lidi). Kamarádčin kůň není takovej případ, ten je fakt hnusnej protiva. Bývalá majitelka ho měla zavřenýho v tmavý kůlně a kdoví, co s ním jetě vechno dělala. Proto má takovou averzi vůči lidem. Ty zvířata jsou straný chudáci!
Gabči - koníka vlastního bohuel nemám. POtřebovala bych na něj mnohem víc času a ten, kdy člověk jetě studuje, nemám. Snad a si najdu práci, budu mít peníze, tak si ho určitě pořídím!
Není tady
nikdy bych to nechtěla proít, kdybych věděla co vím teď
Není tady
Cilko,tak to mělo asi hodně patný konec..
Není tady
Někde jsem četla u dřív od Cilky ten smutný konec toho příběhu... Je straně těké se pak s milovaným koněm rozloučit.
Já na Princeznu taky nikdy nezapomenu a to jsem ji doma neměla. Její ségru Salku jsem dnes nala na netu! Salka byla největí kůň ze stáje a největí mazel. Tulila se skoro ke vem. Jezdila jsem na ní u kdy měla 4 roky a byla moc hodná. Nikdy mě neshodila. Tady se můete na Salku kouknout http://www.sweb.cz/kondratice/ (v odkaze o naich koních) koda, e to tam mám trochu daleko, ale uvauju, e se na ní pojedu kouknout. Neznáte někdo náhodou tu stáj?
Není tady
Ach jo, taky mě to jednou nejspí čeká. Straně se toho bojím!
Jinak Evi : nedaleko, asi půl hodiny jízdy od vaeho statku, "mám" kobylku plňase v jedný úasný stáji. Svět je dost malej! Bohuel jsem ale z Prahy a tak jezdím aspoň jednou za čtrnáct dní. Taky mě tve, e je tak daleko.
Není tady
Salka je fakt krásná a ostatní koníci taky.Vaím směrem je přece jen více moností na ve...
K ivotu opravdu patří i ta druhá strana,ale pevně doufám,e a nastane,bude to rychlé a milosrdné pro nás oba.Mám doma koňské trdlo a u z vyjíděk mám občas strach,nemá z ničeho strach a hrozně riskuje..kdyby si zlomil nohu nebo udělal cokoliv jiného...byla by to moje smrt.Jsem na svých zvířatech a moc citově vázaná a dělám první poslední,hlavně kdy některé onemocní.I veterináře občas udivuje co vechno spolu se svými drobečky dokáeme a z čeho veho se dokáeme vylízat.Bohudík.
Já na Cilky příběh zatím nenarazila,ale třeba jednou...nebo bude dobře e nenarazím a zůstanou mi aspoň nějaké iluze e nemusí být tak zle...
Není tady
Verčulko, já jsem na Salce jezdila v Českém Ráji, pak se koně z té stáje rozprodali a já o ní asi 10 let nic nevěděla. A teď jsem zkusila zadat jméno Salka do vyhledávače a nala ji. Mám radost, moc na ni myslím a chci se za ní jet podívat, i kdy to tam mám asi 100km. Bydlím v jedné vesnici v okrese MB.
S matkou té Salky mám humornou příhodu. Ona byla na jedění fajn, ale kdy bylo bláto, nesmělo se venku moc zastavovat. Jednou, to jsem jetě neznala tuhle její povahu, jsme zastavili na poli. G. si neprve klekla, já jsem rychle slezla a ona se pak vyválela v bahně. Dovedete si představit, jak asi vypadala ona i sedlo, na které jsem si posléze musela sednout. Pak u jsem byla na vyjíďkách ve střehu a nikdy mi to neudělala.
Holky, jsou někde na netu k vidění fotky vaich čtyřnohých miláčků?
Není tady
Jednou jsme s L. byly v terénu a sjíděly jsme kopec dolů.Kůň před náma si potřeboval nutně ulevit a tak se L. začala pást.Svítilo sluníčko, bylo předjaří - no prostě nádhera. L. se to asi taky moc líbilo, tak se začala točit pořád dokolečka a já si říkala, co to dělá?! Zachvíli jsem to zjistila - podklesly jí nohy a ona se se slatným zamručením poloila na kolena do trávy. Jakmile jsem to pochopila, tak jsem se se íleným vřískotem katapultovala přes její ui a z hrůzou prchala z jejího dosahu. L. se na mě udiveně zadívala co jako trojčím a uvědomila si, e má ( teda měla) na sobě jezdce. Tak se teda uráčila zvednout se a dovolila mi na sebe bezpečně usednout.
To je prostě moje kočička !
Koníky máme na netu: www.modrapodkova.estranky.cz
Není tady
Kůň si ale nesmí nikde mimo svoji stáj a výběh bez dovolení lehnout, pokud se stane, e se chystá, ihned musíme zakročit, nejlépe výskoky a dupáním do země, plácáním otevřenými dlaněmi. Lehnout si s jezdcem u vůbec ne, to nezapomněla, e má někoho na zádech, to je nedostatek respektu. Tohle je velmi nebezbepečné, na to pozor.
Vůdčí klisna si sama, mimo své místo nikdy nelehne.
Není tady
Na to u jsem taky přila a neboj, máme to u pod kontrolou,viď Evi?!
Není tady
lidi nevite nekdo co je to tendo??
Není tady