Musim napsal(a):

Věřím, ty mé melou 5 let. To klidně vydržím a většinou se doslechnu co je stalo. Ale některí lidi jsou natolik splachovací, že to nelze ani pochopit. I těm se to vrátí... Jsou natolik vyčůraní, že nakonec vyčůrají i sami se sebou.
Nelze navštívit terapeuta té sestřenice a probrat si s ním, jak vám ničí život? Každý z vás za ním půjde, pak skusit podat hromadnou žalobu s konkrétními údaji, co vám vyvádí a zbavit ji právní moci? resp. uznat duševně nemocnou? to je hromadné týrání ne? proti skupině obyvatel...rodiny...o to horší.
My měli takovou sousedku. Až když už jsme byly v koncích, jsme se všichni domluvili a když viděla, že všichni táhnem protí ní za jeden provaz, najednou otočila, schovávala se, ale nám jednotlivě už ublížit nemohla. Většina chránila každého z nás. Už nás ohrožovala na životě.
Mimochodem, umřela na rakovinu... a nikomu z nás to líto nebylo, natolik každému ublížila.

Mela jsem falesnou kamosku, sousedku............. ale taky ty dobre kamosky a lidi, co se da verit.  Me osobne se ma dobrota vratila v dobrem. Nekterym lidim, ktere si jenom na to hrali, tak pomalu se jim to vraci.  A verim, ze se jim to vrati do posledniho zrnicka.

Máš pravdu Kopretino, že i lidé dobří mají v životě trápení nebo se dostanou do nepříjemných situací, ale podle mě jde o to, že v těch chvílích se pak pozná, že máš kolem sebe fajn lidi, kteří ti pomůžou a to je velké štěstí. A i špatné zkušenosti jsou zkušenosti, z kterých se pak můžeš poučit. A taky si myslím, že právě ten, kdo věří na "boží mlýny" se myšlenkami na nějakou pomstu prostě nezabývá, protože ta špatnost se tomu určitému člověku vrátí sama. Máš velkou pravdu v tom, že nemá cenu se užírat, to fakt škodí. Ale zároveň je to někdy hodně těžké a chce to čas, než něco dokážeš hodit za hlavu.

Tak ses jí měla zeptat jestli tam náhodou neměla milion, že bys jako chtěla nálezné

Největší příkoří se člověk dočká od člověka

já nechtěla vypadat jako oběť, ale za prvé to byla přízeň lidově řečeno zadek jsem jí utírala když byla malá ajá si naivně myslela, že mezi příbuznými se přece jenom domluvíme. Domluvili jsme se, to jo, ale stylem řekla jsem, že to bude bílé, tak to bude bílé a já pro klid v rodině stáhla krovky. Jenže ono se to stupňovalo. A za druhé, vím že mě to neomlouvá, ale já v té době byla v dost blbé životní situaci, těsně po rozvodu, samozdřejmě bez koruny a s barákem a dvěma dětma na krku. Pak jsem se vzepřela a šmahem jsem se stala černou ovcí rodiny, která se nejen cuká, ale dotáhne si do baráku po 10 letech samoty chlapa. A to dokonce chlapa, který se jí zastane. Představ si, že mu dokonce psaly anonymy, jaká jsem poživačná potvora.Je to za mnou, příbuzenstvo stále pouští jedy, ale já už jsem sama v baráku a mám svatý klid.

Kopretina napsal(a):

No a co naopak, to funguje taky? Vždycky si to řeknu i takhle a zjišťuju, že naopak to nefunguje, takže spravedlnost není. Myslím tím, že lidé čestní, přátelští, pracovití a upřímní mají kolikrát v životě takové trápení a stávají se jim
špatné věci, které si prostě nezaslouží, že nějaká spravedlnost fakt není.
Ale člověk by neměl myslet na to, jestli někdo druhý dostane to, co si zaslouží,
ať už mu k tomu chce dopomoci nebo spoléhá na boží mlýny, protože tak se jenom užírá špatnýma myšlenkama, který mu škodí! Věřte mi! Prostě ty druhý, kteří někomu ublížili, nechte plavat, protože to nic nezmění a vám to akorát tak
uškodí.

Kopretino, ale spravdedlivost je a to si pis. Me se vsechno vratilo 100% v dpbrem. Ale je pravda, ze jsem si zazila s tema spatnyma lidmama sve v minulosti.