Sou tcheca

Lidé, kteří navštívili Jižní Ameriku, se shodují v tom, že se tam vyplatí být co nejméně nápadný. „Na pláž v Riu jsem si bral igelitku a dával do ní všechny cennosti, abych na první pohled nevypadal jako turista,“ líčí David Koubek, který žil půl roku v brazilském S~ao Paolu. Proti častým loupežným přepadením se obrnil tak, že v kapsách u kalhot nosil několik bankovek. „Když jim dáte deset reálů (asi 100 Kč, pozn. red.), máte velkou šanci, že vás nechají na pokoji.“ V Brazílii turistu neohrožují jen zloději, „přepadovky“ provádějí dokonce policisté. Zejména v oblastech, kde se pašují drogy. Například při jízdě od bolivijských hranic směrem do vnitrozemí zastavují drsně vyhlížející strážci zákona dálkové autobusy a nemilosrdně prohledávají všechna zavazadla.
České ženy by měly v největší jihoamerické zemi zbystřit při otázce „odkud jste“. Odpovídat nejjednodušším způsobem, tedy větičkou „sou tcheca“ (jsem Češka), není příliš vhodné. Slovo „tcheca“ je v portugalštině vulgární výraz pro ženské přirození. Snad ve všech zemích platí jiná pravidla, než na jaká jsou Češi zvyklí z domova. Na tom není nic divného. Češi ale mají jakýsi podivuhodný sklon cizí zvyky, mravy a příkazy moc nerespektovat, což ostatně potvrdila většina cestovatelů, které TÝDEN oslovil. Skladatel a spisovatel Jan Burian, který provádí české turisty na Islandu, k tomu říká: „Když je někde cedule Nechoďte tam, uhoříte, většina turistů to respektuje. Jen Češi to poruší.“

Upravil(a) cilka (9. 12. 2006 16:50)