Ruce do hladka

Když se český turista vypraví do východní či jihovýchodní Asie, měl by kromě zákonů respektovat i odlišné obyčeje. Spíše než porušení předpisů mu hrozí, že se společensky znemožní. Místní obyvatelstvo nesmrká a otírání nosu kapesníkem považuje za neslušné, ba nechutné. Číňané, Japonci, Vietnamci a Indové proto usilovně popotahují. Také u stolu se dodržují jiná pravidla než v Evropě. Atmosféru v restauracích oživuje říhání, mlaskání a srkání. Dává se tím najevo, že strávníkům chutnalo. Asiaté běžně odhazují zbytky jídla na stůl nebo na zem.
Jan Plíhal, fotograf a student pražské VŠE, žil na indonéských ostrovech déle než rok. „V Indonésii je ze zákona povinnost přiklonit se k nějakému náboženství. Každý Indonésan musí vyznávat islám, buddhismus nebo jinou státem uznávanou víru.“ Ani cizinec by se k ateismu přiznávat neměl. „Jednou jsem to udělal a dívali se na mě jako na vraha. Od té doby říkám, že jsem protestant, a mám klid.“
V Indonésii se dodržují zásady, které s vírou úzce souvisejí. Pohladit dítě po hlavě je nepřípustné, protože je to posvátné místo na těle. Nohy jsou naopak „špinavé“; sedět se zkříženýma nohama a „mířit“ při tom chodidlem na společníka je vyslovená neslušnost. Šárka Maříková strávila díky stipendiu rok v Japonsku. Nejvíce ji zaskočila posedlost čistotou. „Za nechutné považují chlupy kdekoli na těle. Muži a ženy si proto depilují i paže.“ Po několika opovržlivých pohledech spolucestujících v tramvaji nakonec zakoupila žiletku a oholila si ruce. Úzkostlivý pořádek panuje v japonských domácnostech. Návštěvy si musejí přinést bílé ponožky. Na toaletě se přezouvají ještě jednou, obvykle do růžových pantoflí.
V Japonsku i v Číně se cizinec špatně domluví. Jan Pospíšil z cestovní kanceláře China Tours vyvrací mýtus, že se lze v říši středu bez problémů dorozumět anglicky. „Na běžných místech, jako je nádraží, pošta, obchody či policie, se s angličtinou prostě nechytnete.“
V Indii jako bývalé britské kolonii takový problém neexistuje. Jenže... „Pokud se ptáte na cestu, ne vždy dostanete správnou odpověď. Indové vám nepřiznají, že nevědí, a mapu většinou neumějí používat,“ říká generální konzulka v Bombaji Irena Krasnická.