|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Nový Zéland: v červenci je celostátní svátek naháčů (nude day); po ulicích, do obchodů, hospod i knihoven chodí všichni nazí
Džíny a mikinu dolů
Studentka kulturologie J.L. pobývala v roce 2004 devět měsíců na Novém Zélandu. V univerzitním městě Dunedin však zanedlouho narazila na nečekanou překážku.
„Pozvala jsem kamaráda Novozélanďana na pivo. Tvrdil, že nemůže, protože má na sobě černé džíny a mikinu s kapucí a nemá se zrovna kde převléct,“ vypráví. Jana zprvu nevěřila, že by ve zdejších výčepech někdo zakazoval určitý styl oblékání. „Nakonec jsem ho dotáhla až k hospodě. K mému úžasu nás opravdu nepustili dovnitř. Nepomohlo dokonce ani to, že jsme se s vyhazovačem dobře znali.“ V tomtéž lokále se přitom podle Jany veselila skupinka polonahých mladíků. „Běhali tam ve slipech, na rozdíl od nás je ale nikdo nevyhazoval.“ Do výčtu „zakázaných“ svršků patří u protinožců kromě černých riflí a mikiny s kapucí ještě trekingové boty a čepice s kšiltem. Zvláštní je, že zákaz platí jen pro mužskou část populace. Novozélanďané zavedli extrémní předpis kvůli motorkářským gangům domorodých Maorů, kteří v minulosti ohrožovali hosty místních lokálů. Nepředvídatelné obtíže mohou turistu zaskočit i v několika zemích všeobecně považovaných za vyspělejší, než je Česká republika. Nejčastější nedorozumění se odehrávají na velkých letištích. V Sydney může dojít k mnohahodinovému zdržení jen proto, že celníci jsou hákliví na stany, celty a spací pytle. Vše musí projít dezinfekcí a stejně jako do Spojených států se ani do Austrálie nesmějí vozit téměř žádné potraviny.
Upravil(a) cilka (9. 12. 2006 16:53)
Není tady
Ruce do hladka
Když se český turista vypraví do východní či jihovýchodní Asie, měl by kromě zákonů respektovat i odlišné obyčeje. Spíše než porušení předpisů mu hrozí, že se společensky znemožní. Místní obyvatelstvo nesmrká a otírání nosu kapesníkem považuje za neslušné, ba nechutné. Číňané, Japonci, Vietnamci a Indové proto usilovně popotahují. Také u stolu se dodržují jiná pravidla než v Evropě. Atmosféru v restauracích oživuje říhání, mlaskání a srkání. Dává se tím najevo, že strávníkům chutnalo. Asiaté běžně odhazují zbytky jídla na stůl nebo na zem.
Jan Plíhal, fotograf a student pražské VŠE, žil na indonéských ostrovech déle než rok. „V Indonésii je ze zákona povinnost přiklonit se k nějakému náboženství. Každý Indonésan musí vyznávat islám, buddhismus nebo jinou státem uznávanou víru.“ Ani cizinec by se k ateismu přiznávat neměl. „Jednou jsem to udělal a dívali se na mě jako na vraha. Od té doby říkám, že jsem protestant, a mám klid.“
V Indonésii se dodržují zásady, které s vírou úzce souvisejí. Pohladit dítě po hlavě je nepřípustné, protože je to posvátné místo na těle. Nohy jsou naopak „špinavé“; sedět se zkříženýma nohama a „mířit“ při tom chodidlem na společníka je vyslovená neslušnost. Šárka Maříková strávila díky stipendiu rok v Japonsku. Nejvíce ji zaskočila posedlost čistotou. „Za nechutné považují chlupy kdekoli na těle. Muži a ženy si proto depilují i paže.“ Po několika opovržlivých pohledech spolucestujících v tramvaji nakonec zakoupila žiletku a oholila si ruce. Úzkostlivý pořádek panuje v japonských domácnostech. Návštěvy si musejí přinést bílé ponožky. Na toaletě se přezouvají ještě jednou, obvykle do růžových pantoflí.
V Japonsku i v Číně se cizinec špatně domluví. Jan Pospíšil z cestovní kanceláře China Tours vyvrací mýtus, že se lze v říši středu bez problémů dorozumět anglicky. „Na běžných místech, jako je nádraží, pošta, obchody či policie, se s angličtinou prostě nechytnete.“
V Indii jako bývalé britské kolonii takový problém neexistuje. Jenže... „Pokud se ptáte na cestu, ne vždy dostanete správnou odpověď. Indové vám nepřiznají, že nevědí, a mapu většinou neumějí používat,“ říká generální konzulka v Bombaji Irena Krasnická.
Není tady
Asi největší nepříjemnosti mohou turisty potkat na africkém kontinentu a v některých středoasijských republikách. Spisovatelka Milena Holcová se v těchto oblastech pohybuje zásadně autostopem. Nejprve jezdila sama, později s manželem. „Čím méně civilizovaná země, tím více se v ní lpí na slepém dodržování nesmyslných předpisů.“ Za vůbec nejnebezpečnější zemi považuje Holcová Afghánistán, který poprvé navštívila před šesti lety. Když na ulici v Kandaháru viděla cyklistu, který upadl poté, co se mu turban zamotal do kola, nemohla se ubránit úsměvu. „Muž se rychle zvedl a namířil na nás kalašnikov.“ Talib se nakonec spokojil se slibem, že manžel svou choť doma přísně ztrestá. „Nesmí se tam skoro nic. Nejhorší je, že sami nevědí, co je zakázáno, a co ne.“
Upravil(a) cilka (9. 12. 2006 16:52)
Není tady
ČÍNA: ten, kdo se topí, nemůže čekat pomoc; Číňané považují tonutí za zásah osudu 
kvůli ptačí chřipce se měří teplota na mezinárodních letištích; cizinci nesmějí navštěvovat takzvaně uzavřeně oblasti; zákaz převážení alkoholu na vnitrostátních linkách; zhoršená bezpečnostní situace (v poslední době oloupeno mnoho českých turistů a obchodníků)
Upravil(a) cilka (9. 12. 2006 16:52)
Není tady
Singapur: žvýkačka je zde tabu; prodej pryže a její vyplivování na zem se trestá
Upravil(a) cilka (9. 12. 2006 16:52)
Není tady
Žena by se neměla výrazně odhalovat hlavně v muslimském světě. Nosit nepokryté vlasy hraničí v některých státech přinejmenším s trapasem. „Pokud běloškám lezou kadeře zpod šátku v Íránu, bere se to jako roztomilá nemotornost. V Afghánistánu je to vážný problém a vy riskujete tělesné tresty,“ upozorňuje cestovatelka Milena Holcová.
Upravil(a) cilka (9. 12. 2006 16:54)
Není tady
cilka napsal(a):
Když se český turista vypraví do východní či jihovýchodní Asie, měl by kromě zákonů respektovat i odlišné obyčeje. Spíše než porušení předpisů mu hrozí, že se společensky znemožní. Místní obyvatelstvo nesmrká a otírání nosu kapesníkem považuje za neslušné, ba nechutné.
Ono by možná nebylo od věci se zamyslet kdo je vlastně větší "prasátko" Jestli Asiaté kteří si odsmrkávají na podlahu a nebo my kteří si hleny strkáme do kapsy 
Z vlastní zkušenosti bych ale cestovatelům po Asii doporučil aby si při cestách hromadnými prostředky přivazovali na noc boty ke stropu. Kolega to poprvé neudělal a ranní pohled do jeho bot nebyl příliš vábný
Není tady
U nás se přeci taky smrká na zem. Hodně dělníků ... co jsem si všimla. Asi jako když puberťáci plyvou chrchele z krku člověku pod nohy 
U japonců si to vysvětluju leda tím, že si nepodávají ruce. Asi proto, že jo? Kdo se rád potkal z smrkancem 
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
