Veru, když někteří lidi, nemají dlouho sex, tak jim z toho může trochu hrábnout.
Cítí se určitě odstrčený. Zkus nad tím pouvažovat. Rozcházet se s ním přeci hned nemusíš určitě to dobře dopadne.
Zkus si představit Vaše partnerstvé před narozením Kačenky a po narození jeho očima...  Třeba na to přijdeš!

No, holky, ono je docela těžký "stanovovat hranice" a "předem vymezit pravidla" a "vyvést pána z omylu" - když je tento bohorovně klidný a prdí vám na to.

To, co popisuje Veru je ve větší či menší míře blízké většině chlapů. I když se někteří fakt snaží a doma pomáhají, mám pocit, že obecně jsou chlapi prostě líný doma na cokoli sáhnout.

Veru, nevím, co poradit, protože když se chlap doma naučí dělat kuloví, tak je to dost silně zažitý mechanismus, který se bude jen horkotěžko předělávat. Já sama mám prima přítele, ale kvůli jeho (ne)pomoci doma jsme se už hádali 100x. Nejde o to, že by mě nepochopil nebo mě chtěl naštvat - jde o to, že on ten pořádek k životu nepotřebuje a uklízet není zvyklý (díky jeho drahé bordelářské matce), takže mu luxování častěji než 1x měsíčně přijde upřímně jako ztráta času.

Předělat tyhle návyky je těžký. Otázkou totiž je, kde je ta hranice skutečné potřebnosti. Já bych luxovala každý den (stejně jako asi každá holka posedlá obsedantní uklízecí neurózou), on by luxoval 1x za 3 týdny. Bude-li se luxovat tak často, jak chce on - znamená to, že chytneme nějakýho vira ze špíny? Neznamená.

Chlapi jsou prostě víc efektivní, pro nás to ovšem znamená s odporem v očích sledovat pár drobků a nití na podlaze o pár dní déle než si toho smetí všimne chlap.

Když říkám "mně tak nebaví žehlit", tak přítel pronese "tak mi ty věci nežehli, já si je dřív taky nežehlil". Přineslo někomu nošení nežehlených věcí újmu? Nepřineslo. Jediné, čeho se obávám je, že když si vezme nevyžehlenou košili mezi mé přátele, tak mě tito pomluví

Resumé: pokoušejte se miláčkovi vysvětlit, jak vám vadí jeho lenora - a to způsobem, kterýmu rozumí. Třeba týden nevařte večeři a řekněte, že vy jste na dietě, takže večeři nepotřebujete. A říkejte to s humorem, ten bortí bariéry nejrychleji - nejde o to, abyste u toho vypadala jako královna pomsty.

Ale zároveň - se zkuste zamyslet nad tím, zda byste z toho úklidu neměla přeci jen trochu slevit - tím pádem udělat vstřícný krok i vy k jeho představě pořádku.

Upravil(a) avalonka (7. 12. 2006 7:20)

Mimochodem, myslím, že je to dobrý námět na fejeton - něco zplodím, ale nebojte, Vaše citáty nepoužiju

avalonko, tu vaší úchylku vám milerád ponechám, já radši jiné, lepčejší

A jak si řekla, problém je, když se po chlapovi vyžaduje, aby bylo doma vše podle ženy, tedy jako pořádek a tak a striktně se to vyžaduje (vlastní zkušenost). Samozřejmě, pomáhat vám v této úchylce ano, ale ne "otročit" a poznat tu míru je těžké.

Nene, Bejku, chlap je narušitel ženiny iluze pořádku. A to je v pořádku. Iluze by se bourat měly

Horší je případ, kdy ten chlap doma fakt na nic nesáhne - ani na věci, které jsou skutečně potřeba udělat. Ale souhlasím s tebou, že hranice mezi "co je potřeba" a "co je zbytečné" je velmi tenká. Podle nás totiž není zbytečné nic, podle vás mužů je toho zbytečného většina...

Možná je to opravdu druh trucování, kterým si chce manžel vynutit pozornost - všechno se to prý takhle změnilo po narození dítěte. Pak by možná stálo za to odhlédnout od velmi dětinské formy projevů a reagovat na to jako na volání o pomoc, kterým to v podstatě dost možná je. Aspoň pro začátek.

Veru, jak je? Mluvili jste spolu včera?

Veru, Nemohu Ti nic poradit, měla jsem doma něco podobného a nic jsem přes veškerou vynalézavost nezmohla. Ale nedá mi to, abych se nepodělila o jeden můj zážitek. Manžel mi vždy nadával, že nemůže ve své skříni něco najít -  to bylo na začátku, kdy jsem mu ještě vzorně ukládala vyžehledné prádlo do jeho šatníku. Tak jsem řekla, že si bude prádlo ukládat sám, aby měl o svých věcech přehled. To jsem dodržovala. Vypadalo to tak, že se v obýváku na křesle hromadily kupy vypraného prádla a on si je občas uložil.  Jednou jsem mu tam nechala tři složené vyžehlené košile, on přes to naházel použité prádlo za celý týden a před příchodem návštěvy to rychle uklidil tak, že to smotal do velkého balíku a ten nacpal i s těmi košilemi do koše na špinavé prádlo. A to byla jedna z posledních kapek. Řvala jsem na něj naprosto nepříčetně a bylo mi to jedno.  Teď mám přítele, který je pořádnější než já.  Má pořádek ve všem, v šuplíkách,  na pracovním stole i na nočním stolku, prádlo si večer složí a uklidí do skříně, a nakonec jsem to já, kdo má výčitky svědomí, že zapomněl prádlo na pračce v koupelně po sprchování.
No ale v Tvém případě mě napadá, proč by se vlastně snažil, když nefunguje sex.  Já bych začla od toho. Trochu mu polichotit, projevit zájem , obnovit sex. hrátky a potom až zavádět rozhovory o pomoci v domácnosti. Já myslím, že je větší průšvih to vaše odcizení.

Veru, a nechceš náhodou taky to, aby se tě zeptal, jak jsi se celý den měla, aby tě obejmul, vzal si malou a řekl ti: běž se naložit do vany, namasíroval ti večer nohy, v posteli se k tobě přitulil a řekl "chci tě cítit vedle sebe"... Není pro tebe to neuklízení taky záminka místo jiných věcí, které tě mrzí?

Jak jsem se celý den měla se mě snad nikdy nezeptal. Jenom jestli Kačka řvala. Když jsem ve sprše, tak tampořád běhá a říká ať dělam, že Kačka řve.
On se neumí otevřít, nikdy to nedělal. Povedlo se mi k němu dostat tak první dva roky co jsme spolu byli, psal mi krásný zprávy, atd.. mluvili jsme.. Teď to prostě nejde, nejde s ním mluvit třeba o citech nebo něčem intimním, protože to je jako kdyby před sebe dal štít. Na veřejnosti by mě jen tak neobjal, protože to dělají jenom puberťáci a čerstvě zamilovaný. Ani třeba se chvíli dívat z očí do očí, to je mu strašně nepříjemný..

Veru, zkus mu, až bude chvilka, říct, že tě mrzí, jak to teď vypadá, že bys chtěla, aby to mezi vámi klapalo se vším všudy, že ti taky moc chybí milování, a domluvte si termín, kdy si o tom promluvíte. Přesně si vymezte čas, třeba 40 minut - oni muži při těchto rozmluvách dost trpí. A zkus udržet rozhovor na rovině toho, co vám opravdu chybí, co byste si přáli změnit, nesklouzněte k povrchním záminkám. Zkuste dospět k nějaké formulaci - co můžu udělat, aby ses cítil/a líp. Pokus se udržet rozhovor v takzvaných já-sděleních: když děláš tohle, cítím se takhle. Buď vstřícná, ale nenech se přinutit k něčemu, co nechceš. Bylo by asi fajn, kdybyste se začali postupně zase sbližovat (myslím fyzicky), ale ty k tomu nejspíš potřebuješ taky cítít jistou vstřícnost v jiných oblastech, tak na tom trvej.

Veru napsal(a):

Když tady čtu příspěvky "Po 20ti letech manželství mi jde manžel silně na nervy"... a "jak zvládnout život s náladovým chlapem.." a "jsem na dně, marně hledám chybu.." tak mě napadá jestli by nebylo lepší žít bez chlapů...
Přítel mě poslední dobou taky strašně štve a já nevím jak mu mám vysvětlit že už nemám tolik času jako předtím než se nám narodila Kačenka.
Myslí si že doma naprosto nic nedělám, "jenom" se starám o dítě a mytí nádobí, vaření a uklízení je moje povinost. Vždyť jsem přeci doma a on chodí do práce, on těžce maká, tak co by doma dělal.
Abych upřesnila proč si na něj stěžuju: Po sobě neuklidí nic, ani talíř po obědě si neodnese a když jo, tak ho odloží a pak si načne tatranku a obal hodí do talíře, pak čajové pytlíky (denně asi 5-7čajů), žvýkačka před obědem na stole, během dne ještě 4 nalepený všudemožně na lince, zase další obaly od sušenek, zbytky chleba, patky rohlíků, obaly od sýrů, šlupky z ovoce, drobky, obal od mlíka, rozlité mlíko, pod linkou hozenej batoh z práce, zuté boty a když mu něco upadne od huby, tak to tam samozřejmě nechá. Nemluvim o jeho hadrech. Jsou všude. Nevim jak to dělá, ale během dne objevím troje ponožky, trenky roztahaný taky všude (kolikrát je pes přinesl z ložnice - většinou když tu byla návštěva.. ), cokoliv si vezme, nikdy nevrátí na své místo. Nadává mi jakto že nemá vyprané to a to, ale všechno špinavé i jednou vzaté se válí v ložnici na zemi.
To už jsem tedy řekla, že co nebude v koupelně to nevyperu.
Co háže v ložnici na zem zkopávám na hromadu. Tak tohle "zatím" funguje.
Ale když přinese propocený věci z tréninku, nechá je hnít v tašce v předsíni a tak se pak diví že smrdí.. Věci do práce má 2 roky na jednom jediném místě a každý týden se mě ptá kde jsou.
Když Kačka brečí, nenapadne ho dát jí dudlíka, musím já ikdyž si zrovna máchám ruce ve dřezu nebo kýbli. Před dvěma dni večer jsem ho poprosila aby chodil dávat dudlíka, že jsem unavená. Šel dvakrát a pak řek že tam nebude pořád lítat jako debil.
Jeho prostě nenapadne ten obal od tý sušenky vyhodit, nebo vynest koš. A když ho poprosim aby ho vynesl, tak řekne, že nebudě dělat to co mu někdo řekne a už vůbec ne hned, že to udělá až se bude chtít jemu. Takže ho stejně nevynáší. I jsem zkoušela dát koš do předsíně - nefunguje, a i jsem odpadky dávala do tašek okolo koše - nefunguje.
Teď jsou na jídelním stole 2 talíře, hrnek, nakousanej chleba a etikety od piva. Jsem zvědavá jak to tu bude dlouho.
Mě nevadí to uklízet, ani mýt nádobí (ikdyž mytí nádobí je moje nejmíň oblíbená dom.práce, on to ví a dokonce mu mytí nádobí nevadí) On ho umyjetak 1x za měsíc a nic jiného už nedělá, jen se válí u sportu v tv a má blbý keci. jak říkám, nevadí mi to ale štve mě že si neuvědomuje, že mi tím přidělává akorát práci, že já bych taky chtěla mít nějaký volný čas pro sebe.
Samozřejmě že se to všechno dá zvládnout, ale prostě nechci za ním každou hodinu chodit mýt hrnečky. (protože místo aby si ho vypláchl si vezme čistý)

Tak vás prosím o radu, nebo nějaké finty, aby mu to došlo.
Když s ním o tom zkouším mluvit, tak mi skočí do řeči a říká "no tak už si mi to řekla.., no.. tak zase jdi.. už to vim.." Takže mu nic neřeknu a on je ještě nasranej.
Když "jen tak mimichodem" prohodím "zase ta žvejkačka" nebo "fuj, co to je? Žvejkačka.." Tak se taky naštve.
Nejhorší je, že je na to naučenej i z domova, taky tam nic nedělal a jeho maminka navíc neměla kecy. Tak mám chuť ho vrátit..

Nebo jsem moc náročná??

Máte vůbec někdo chlapa se kterým jste spokojená? Nebo jsou opravdu všichni stejný...

Tak když tohle čtu, nechápu, jak můžu mít deprese, že jsem ve svým věku jestě svobodná

Něž takovýho, to raději 10 psů !!

sandra napsal(a):

Holky,
tady ale platí, že jaký si to uděláte, takový to máte... Můj přítel byl taky zvyklý na full service od maminky a já jsem ho po zkušenostech u nás doma rychle vyvedla z omylu. Taky je důležitý  pořád je za všechno chválit a chválit (pokud je teda opravdu za co).

S tím chválením souhlasím. I když si kolikrát říkám, že mám  inteligentního chlapa, že mu to fakt musí připadat hooooodně průhledný, ale on nic, prostě mu to dělá pořád strašně dobře. Takže chválit, chválit, chválit a pozitivně motivovat..... Kdo na to má mít ale pořád trpělivost, že? :-)