Milá Chloe. Měla jsem obavy ze svých prvních samostatných vánočních svátků a Silvestra. Chloe, chci Ti říct, že jsem to zvládla v pohodě. Lidi mi psali, lidi mě navštívili, za lidmi jsem šla ven i já. Žádné litování, žádné smutnění. Našla jsem si prácičku, zábavičku, relaxaci, pohyb... Zkrátka, Chloe, dneska už jsem koukala, že bylo trošinku déle vidět... Jsem šťastná a hrdá sama na sebe. Teď mám důvod k radosti. Než se zase něco vyvrbí, co mě trošku zdrbne...Myslím na Tebe, holka. Nikdo to nemáme lehké. Zdává se nám, že zrovínka my to máme nejtěžší. Není to pravda, Chloe. Když se pozorně podíváš kolem sebe, zjistíš, že není důležitý, kolik Ti život naloží, ale s jakou kuráží se  s tím popereš. Držím Ti pěsti a napiš nám!

Ahoj chloe, sem tady sice poprvé ale tato diskuze mě jaksi zaujala, tak sem si ju proletěl, nečetl sem sice úplně všechnoa ..asi 80 % této diskuze, zaujalo mě to proto, že mám kamaráda, který měl před rokem bouračku a málem zabil nebo zmrzačil sebe a a bratránka, naštěstí to přežily, ten kamarád měl sice problémy s pamětí ale jinak byl celkem  v klidu, pak mi kámoši říkaly, že začal pomýšlet na sebevraždua že se o to i pokusil, pak si na oslavě jiného kámoše našel holku a měl zase chuť do života, víš možná by ti porspělo, si někoho najít, sice tvrdíš, že neumíš a bojíš se komunikovat s lidn´mi  v okolí, tady si vykládáš normálně. je to úplně to samé, jenom si v přímém kontaktu a na víc dokážeš líp vyčíst pocity toho člověka, vidíš totiž jak se tváří a jaký zaujímá postoj, no a další věc abych pokračoval........ta holka toho kámoše pak nechala, smířil se s tím dobře..asi, no a na silvestra sme byly s partijou na akci zakalit, potkali sme tam 3 holky, s tou jednou si začal, a le oona mi pak říkala že není její typ, že se jí spíš líbím já jako typ kluka..tak sem jí řekl, že jestli o něho nestojí tak ať ho radši nechá než aby si pustila moc k tělu a pak mu dala kopačky...to sem ani netušil ale, že myslela přímo mě ta holka, takže v tom nebylo nic samolibého, to sem se dozvěděl až druhý den když mi psala sms, no a ona mu to řekla ještě na té akci, bylo vidět že z toho moc happy není. Včera mi psal a ptal se mě, jestli s ní něco mám, tak sem mu to do podrobna řekl, já se s ní vlastně ani nelíbal nic atd... noa psal sem mu, že ať neháže flintu do žita, že si ještě holku najde on na to, že hmm možná, jestli tady ještě budu, napsla mi ..se nediv, když se mi hroutí život před očima...víš nejsem si jistý ale mám i takový pocit, že ste s tím kamarádem na stejné lodi, a že jedním z vašich mnoha problémů je sebepodceňování a strach přebrat zodpovědnost za svou samostatnost a taky překonávat překážky a hledáte úlevu v tom, že se chcete zabít...na to sem mu řekl toto : měl by si uvědomit, že tím že se zabije a uleví si tím od svých starostí, tak přidá starosti rodině svojí, pomyslete na to utrpení a neštěstí rodičů kteřý tě milují, vychovávají tě od malička viděli tě vyrůstat, nesmte myslet jenom na své pocity, musíte myslet taky na své okolí, a když začneš mít ty svoje myšlenky na sebevraždu, tak zatni zuby a řekni si, že ty máš na víc, než na zapomenutý pomník na hřbitově, život je až příliž krátký, měla by sis ho užívat, a ne brát, komu tím pomůžeš ? ..když se zabiješ, ...myslíš že sobě ? tak na to zapomeň milá zlatá, sobě tím nejvíc ublížíš, protože se připravíš o veškeré ty radosti, které tě jednou potakjí, jen si to představ...co všechno můžeš zažít.......co na tebe čeká....je toho strašně moc. Mě stačí když vidím v televizi že se zabil nějaký 18ti letý kluk na mašině, já sem v těchto věcech silná osobnost(a to opravdu dost silná, se mnou hned tak něco nepohne), když se zabije dospělí, tak to mě nějak ..no vlastně skoro vůbec nezajímá, spíš si člověk řekne chudáci pozůstalí, ale ten mladý kluk.......měl celý život před sebou, mohl nebo měl dívku, kteráho měla ráda a teď je nešťastná, určitě by s ní trávil spoustu času, měl by rodinu, děti, byl by šťastný...a teď o to všechno přišel a nejspíš nedobrovolně, a když si na jeho místě před stavím sebe tak to není příjemná myšlenka, a vy si životy chcete žít dobrovolně, porstě by ste měli v sobě sebrat tu životní sílu a odpovědnost, a říct si, že něco chcete v životě dokázat a né se zabívat tím jak jste špatní atd......to by se musel zabít každý člověk na světě, protože každý má své klady a pozitiva - tak vzhůru do života Chloe :-)
mě je třeba 20 a budu mít první holku v životě, nikdy sem se nelíbal a do te´d sem býval pořádně vypasený, myslíš, že sem kvuli tomu chtěl spáchat sebevraždu ? kvůli tomu, že o mě jediná nezavadila pohledem ? ne...radoval sem se z toho co sem měl, teď chodím už rok do práce, tam sem začal hubnout, protože sem měl pohyb a začal sem i cvičita ejhle...sem se dozvěděl nedávno i pro mě obrovskou novinku a to je to že sem údajně šikovný kluk..řekli mi to zničeho nic 3 holky, prostě sem se podceňoval, a ješpořád se učím, už aspoň vím další věc a to je to, že by se člověk neměl  podceňovat a jít do života na plno, a to bych radil aji tobě, protože ty se podceňuješ pořád jako ty řeči, že kdo je na tebe zvědaví a tak, to ty nemůžeš nkdy vědět kdo je na tebe zvědavý, třeba zrovn někdo bude.....tak jak to řekli ty holky mě když sem jim to s tou mojí šikovností vymlouval, řekli mi : proč s epořád podceňuješ ?jak ty můžeš vědět komu se líbíš a komu ne ? to nech na těch ostatních, a já si myslím že měli sakra pravdu....a říkám to i tobě...nech na ostatních jejich rozhodnutí jestli jim za to stojíš a nebo ne, to oni si rozhodnou sami, a neboj se dívat na lidia klidně i do očí, pokud si tě někdo prohlíží tak může mít o tebe zájem a když ty si řekneš, že ty mu nestojíš za to, tak se otočíš a tím pádem rozhodneš za něho a on když vidí, že nemáš zájem tak už s eo tebe nezajímá, možná kdyby ses naněj podívala, tak by si zjistila že je fajn a že ste si padly do oka, pokecáte..a on ti řekne že by tě rád viděl a ty najednou zjistíš, že je tu člověk kvůli kterému chceš momentálně žít a budeš myslet jenom na něho..tak se drž a měj se fajn

Ahoj všem,
spaní je pořád stejný.O prázdninách se to sice trochu někdy i zlepšilo,ale teď je to úplně stejný jako předtím.K doktorce jdu příští týden.Největší radost mi asi udělalo,že jsem nemusela o prázkách do školy.Teď je to tam totiž hrůza.Nejhorší je,že se ale nejsem schopna nic naučit,takže mám fakt strašný známky.
Pejsek se má doufám dobře.Škoda,že je ale takový hnusný počasí.
CeltikDragon : když se zabiju,tak tím sobě pomůžu.Lidi říkají,že život je boj, no a já si myslím,že bojovat neumím.Pokud to půjde tak jako doteď, tak mě v životě nic hezkýho nečeká.To by se muselo něco změnit.Já bych se musela změnit.To mi ale nejde.Dřív jsem se snažila se změnit.Říkala jsem si tak,odteď to bude jinak.Jenže nebylo.Teď jsem tak unavená,že toho nejsem ani schopná.Vlastně ta doktorka je taková poslední možnost.Jinak už zbývá fakt ta sebevražda,protože než žít takovej život,radši ho nežít vůbec.

Vlastně pokud by někdo fajn z rodiny s Tebou vyrazil nyní třeba za sluníčkem a za teplem, je to bezva odreagování, já jsem byla unavená a dnes jsem po návratu jako znovuzrozená.

do volného času si naplánuj jednu věc, nesnaž se namlátit všechny změny najednou, nebo se porstě domluv s tou kamarádkou, že si s něma chceš někam zajít, třeba jednou za týden...na diskotéku třeba....ale naplánuj toho moc, vydrž třeba měsíc, třeba si tam najdeš nějaké nové kamarády, pak přidej třeba to , ž e si ještě navíc jednou  či dvakrát v týdnu zacvičíš, a hned máš tři relaxace za týden....a tak dál, můžeš to třeba natáhnout na dýl než na měsíc, pokud se nebudeš cítit na další změnu, zkus to a uvidíš

Já jsem poprvé pocítila opravdový životní boj před sedmi lety, když jsem po rozvodu měla odpovědnost za dvě děti, chtěly si hrát, jíst, mít to co ostatní, chtěly mámu, která nepláče a hraje si s nimi, přes den jsem byla v práci a s nimi, v noci jsem studovala, pracovala doma a dělala některé domácí práce, nyní už je relativně dobře, vzdělání mi pomohlo k lepší práci a nějak nás ta špatná doba semkla dohromady, tedy hlavně s mladším synem, ten dospělý už je trochu mimo, jo to je život, láska a děti dají životu ten pravý smysl, tak nad ním nelámej hůl, já také ráda poslouchám Kabáty a pomohli mi vždy, mám všechny jejich CD.

Upravil(a) Irenka21 (6. 1. 2007 7:48)

majkafa,
ufff!
Tak tohle uz vypada velmi dobre, jsi statecne devce )

A zivot neni boj. Neni s kym bojovat, leda jak rika majkafa - sam se sebou a se svymi strachy.....

Dobře chloe poslouchej....a taky si z toho něco vezmi, víš, mám takového tucha, že budeš chtít napsat, že ty tu sílu porstě nemáš...ale ty ji máš, a vidíš, že sem měl pravdu tady majkafa si myslela, že si tím pomůže a anakonec je ráda, že se jí to nepovedlo atyky má rodinu a uvědomila si , jak byla zahleděná do sebe a až potom si uvědomila kolika lidem by svou smrtí ublížila, ...a ty by si taky ublížila, tak posloucheja vem si z toho ponaučení

Fajn, že ses ozvala, Chloe. Když nemá člověk sílu na životní boj, má si říct: tak, dneska odpočívám, nic nedělám. Pustím si něco, přečtu si něco, nebo budu jen tak ležet, procházet se, relaxovat... Nenuť se do učení, když se Ti nechce, nenuť se do úklidu pokojíku, když se Ti nechce. Uměj odpočívat, když to potřebuješ. A jestli Tě už zatěžují ty běžný záležitosti...jako vstát, nasnídat, přečkat to ve škole...fakt se zamysli, zda je ta škola pro Tebě tohle pravé. Víš, Chloe, mám děti už dospělé. Nikdy jsem nebazírovala na samých jedničkách. Věděla jsem, že na ně ani jeden nemají. Myslím, že není účelem vzorné vysvědčení. Lidí s průměrným prospěchem je drtivá většina. Důležitý je, jak se umějí postavit k praktickým stránkám života. Podívej, jaký kus práce jsi svými příspěvky udělala. Rozpoutala jsi docela užitečnou diskusi o smyslu života. Chloe, dobře mě poslouchej. S rodiči jsem si příliš nerozuměla, v manželství jsem byla stranou zájmu muže. Dbal na své rodiče, na svou práci, na zabezpečení dětí a domácnosti. Znala jsem povinnosti, které jsem léta plnila, aniž bych měla radsot, koníčky. Pomalu jsem se ani neměla důvod občas zasmát. Nebylo čemu. Prodělala jsem ošklivou nemoc. Teď bydlím sama. Mám koníčky, známé, přátele, kolegy a kolegyně. Musím se starat, aby se mi na světě líbilo. Nikdo to za mě neudělá. A mně se na světě líbí, jako nikdy předtím. Věř mi. Bývá mi občas smutno. Jenže jsem daleko starší, než Ty. A vím, že se musím něčím zabavit, než zase bude dobře. Chloe, na život bych si nikdy nesáhla. Mám ho ráda. Jiný mi nikdo nedá. Jsem tady teď. Dneska, zítra. Co bude za rok,  to nemám sílu plánovat. Ale vím, že ten dnešek si pro jistotu užiju. Kdyby zítra bylo hůř, abych měla zase z čeho čerpat na pozítří... Chloe, my všichni Ti tady držíme palce. Je správné, že ses rozhodla si o tom popovídat s odborníkem. Mé děti občas taky mrzel život. Nudná škola, kamarádů moc neměly. Teď mají oba partnera. Věřila bys, že mi občas závidí? Jak prý to dělám, že jsem tak v pohodě, stíhám tolik věcí a koníčků, že mám víc známých, než oni, že vypadám tak mladě a dobře, na to, co mám za sebou. To je tajemství života, Chloe. Mít radost, i když prší, i když je práce nad hlavu, i když si říkáš...co budu vlastně zítra dělat, nemám žádný program... Tajemství života je v tom, vědět, že přijdou hezké i smutné věci. Poprat se s těmi druhými, užít si ty první. Nejít proti proudu, nesnažit se o nemožné. Když něco nejde, odsunu to. Půjde to jindy. Když mám chuť něco udělat, tak to udělám. Někdy mám doma binec...a klidně si čtu. Řečem mé matky, jako že je třeba umýt okna před svátky, se směju. Já je budu mýt, až se mi bude chtít. A ne, že je nějaký den v kalendáři! No a jindy se pustím do uklízení, protože se mi chce a zvládnu to jedna dvě. Klidně si sednu a řeknu si, že mi nic neuteče. Nebo vezmu kolo a jedu si, kam mě silnice vede. Nebo sednu na autobus, jedu do Prahy, chodím po Malé Straně, po Karláku, koukám kolem sebe, a je mi fajn. Sama se  sebou jsem spokojená. POřád se něco nového učím. Udělala jsem konkurz na vedlejšák. Baví mě to. Stejně jako moje práce. A nehoním se, nedřu se. Mám to rozvrženo tak, že stíhám oboje. Kdybych nestíhala, zvolním a promyslím to jinak. Zkrátka, Chloe, na světě je fajn. Taky na to jistě časem přijdeš. Zatím ahoj!

tak co Chloe ? jak to vypadá ?  zlepšuje se to ?

Ahojte,já jsem kté doktorce dneska nešla.Jsem naprosto neschopnej člověk.Nezvládnu takovou základní věc jako jít k doktorce.
Školu bych přerušit asi nemohla,nejen,že pro rodiče by to byla ostuda,ale tak bych si připadala ještě víc neschopná.Co tady čtu vy všechno tak pěkně zvládáte.Já neumím ani ty nejobyčejnější věci.
CeltikDragon : já nemůžu poslouchat veselý písničky.Strašně mě to deptá.Mám samý smutný.Poslední dobou nemám náladu ani na ty.Jak jsem se ještě snažila změnit,tak přesně jak píšeš,chtěla jsem to najednou.Teď se ani tak už nesnažím,spíš přemýšlím nad něčím jiným.Hlavně na to nemám sílu.
kalupinka : já už se do ničeho ani nenutím.však co,pokud tu nebudu dlouho,tak to stejně nemá cenu.Ale docela mě štve,že nejsem schopna se třeba donutit nejen naučit do školy a tak.
lueta : smrt je vysvobození
CeltikDragon : ani ne.Z neděle na pondělí jsem spala 3,5 hodiny a z pondělí na úterý půl hodiny.Ve škole jsem zase jen hleděla do blba nebo bych se tam musela asi rozbrečet.A pořád nějak nemůžu dojít k té doktorce.

Ahoj Chloe,
n e j s i  neschopný člověk, vidím to na tvém příspěvku - myslí ti to, vyjadřuješ se logicky a čistě.    Taky máš dobrou slovní zásobu.    Spíš si myslím, že jsi přijala svou domnělou neschopnost jako  f a k t ...  automaticky to denně zapisuješ do hlavy  A TÍM SE NEJVÍC ZTRÁCEJÍ SÍLY. (To není tvá vina, jen omyl - nevyčítej si to, s tím se mnozí z nás setkávají denně). Když se k tomu ještě přidá špatné spaní, je z toho strach, bolesti a deprese.

Když jsou ti, které máš ráda a kterým věříš, v pohodě, (pohoda se dnes nehledá snadno), určitě by ti řekli: JSI CHYTRÁ, ŠIKOVNÁ, MÁM TĚ RÁD..... A v lidech to je, to vím  j i s t ě. Tak TOHLE přijmi jako fakt a mysli na to každý den Přidáš-li k tomu dobrý spánek od doktorky, (to ti hodně pomůže, je to důležité! ), síly se začnou obnovovat a věci měnit k lepšímu. Piš nám - všichni ti přejeme to, na co máš právo - vědomosti, úspěch, hudbu, tanec, lásku, radost...  neváhej, Chloe, a vezmi si to. Máme tě rádi.

Upravil(a) Largo (10. 1. 2007 16:27)

Ahoj, Chloe. Ty nás jenom zkoušíš, žejo? My se tady snažíme Ti pomoct...a Ty se objednáš k doktorce a pak si tam klíďo píďo nejdeš. Chloe, Ty sis ten problém jen odsunula. Nevyřešila jsi nic. A dnes jsi měla příležitost. Teď máš o to víc práce. Musíš se objednat znovu a říct, že jsi nebyla schopná tam jít, že ses bála, že Ti do toho něco přišlo. Chloe, doprčic práce, ještě jsi zažila moc málo na to, a udělala ještě míň, abys měla života plný zuby. Víš, jak je život někdy těžkej a složitej? Mělas někdy opravdu vážnej problém? Co mají říkat lidi po bouračkách, děti z děcáků, osamělí, víš, jak jim bývá zle na duši? A nemají kolikrát vyhlídky na zlepšení jak dlouhou dobu! Už mě holka vážně neštvi. Tvrdnu tady kvůli Tobě u bedny, myslím na Tebe, a ona si tam nejde. To řešení máš ve svých rukách. Je v rukách Tvé rodiny. Když jsi nešla k doktorce, řekni jim, ať Ti povědí něco o řešení životních starostí. Jaké kdy měli, jak proti nim bojovali, co je kdy trápilo. Na rozdíl od jiných, co sem píší, si nemyslím, že bys jim měla svoje pocity říct. Byl by to pro ně asi šok, Chloe. Oni si to nezaslouží. Máš přece normální rodinu, jak píšeš. Jiní rodiče děti tlučou, zanedbávají, neposkytují jim ani desetinu toho, co mají v rodičovských povinnostech. A ony  zoufale čekají, kdo jim pomůže. Teprve když máš skutečný starosti, Chloe, vidíš, život je to nejúžasnější, co člověk má. A vzdávají se ho ti, co si v hlavě vyrábějí problémy z ničeho. Aniž jim kdo ubližuje, svět se jim nelíbí. Chloe. Máš povinnost vůči sobě samé vyřešit ten problém, který sis vyrobila. Nepíšeš, že by Ti někdo ubližoval. Buď jsi psychicky nemocná, pak jdi k psychologovi či psychiatrovi, nebo jsi nemocná tělesně, pak si dej vyšetřit krevní obraz určitě, dále vše podle Tvé lékařky a dostaneš buď vitamíny, něco na únavu, nebo jinou léčbu, a pokud se jen tak nudíš a  jsi líná se učit, pak Choe, nevím, co Ti dají za známky bez práce a kde Tě jednou zaměstnají. Zlobím se, Chloe. Už nemám chuť Ti psát. Protože Ty se prostě nesnažíš, zatímco my se můžeme přetrhnout.