Jejda, to jsem četla ještě někdy v době, kdy mi bylo sladkých -náct

Snažím se myslet pozitivně,fakt nejsem pořád v depresích...každé ráno si poslední tři neděle říkám:jsem štastná..nic mi nechybí....díky za každý nový den....Předevčírem jsem měla konflikt se zákaznicí,dost ostrý,i tak jsem to hodila za hlavu a nepropadla chmurným myšlenkám...Včera mi ukradli peněženku s komplet doklady,kartami atd....bulela jsem asi hodinu,policajt mě uklidňoval..večer už jsem zase myslela optimisticky ..a ted před chvílí jsem zjistila,že našemu psovi někdo ukradl za dveřmi jeho hřeben..tak nevim...co dělám blbě???

Andromeda:však jsem taky včera vykřikovala neznámým směrem:...klidně si ty prachy nech,ale vrať mi řidičák a občanku!!!   nezabralo to...Jen jsem zvědavá jak dlouho ty zkoušky potrvají,protože na jednoho už je toho docela dost

Taky by mě to zajímalo... Já jsem někde četla, že se pracuje něco jako s podvědomím a napětím ve svalech (svalový tonus). Nervy z mozku jsou prostoupeny celým tělem, podle svých pocitů se všelijak tváříme apod.. ale jsou i skryté jemné pohyby , napětí svalů. Kinezioložka së snaží rozkrývat problémy, kde je jejich kořen, třeba v podvědomí nebo v nějaké události, kterou si už neuvědomujeme a nepřikládáme jí význam.  Ale tělo hovoří samo svou řečí a ona svým dotykem podle různého napěti svalů to rozpoznává... a pak se snaží spolu problém řešit, navrhuje různé metody. Možná se pletu, ale určitě se ozvou povolanější...

Jen k tomu podvědomí, hodně věcí je tu strašně zajímavých ... také jsme ledacos zažil. Je krásné mít pocit, že vlastně je něco, co vám napoví ... krásný pocit ... není takový pocit ztracenosti

Upravil(a) prysec (3. 11. 2007 23:40)

Mně právě ten pocit - který si člověk dlouho musí nechat "zažívat" (dobrovolně tedy) - vše co se děje, se děje správně- pomáhá strašně moc . Je to můj opiát. Takový teda ředěný, ale je to fajn. Neříkám, že se nenaštvu nebo nemám z klienta pulz 220, ale už si to nepustím tolik k tělu. Dovnitř. tak, aby mě to poškodilo, abych brečela nebo zuřila tak, že bych na někoho křičela apod. A už vůbec ne - mouchy snězte si mě. Jen to vše, co se dějě, přijímám jako "dobře". Vlastně když telefonuju, tak většinou odpovídám - ano, fajn, tak dobře. A to ať klient ruší scbhůzku nebo ji objednává, a´t kupuje nebo ruší rezervaci..atdatd. V tom mi také podvědomí pomohlo.

Takže např.ztracená peněženka - je fakt k nasr....., ale lze na tom najít i pozitivum. Ja vím, že teď když napíšu, že je fajn ztratit peněženku, že si můžu po letech koupit novou, tak riskuju, že dotyčná- myslím že safira- prokopne obrazovku a mně pošle do p.....! Jenže je to prostě tak. Můj známý ztratil peněženku a měl tam desítky tísíc, doklady. Jeden velmi solidní člověj ji našel, vrátil,( jeden je z čech druhý z moravy), seznámili se, a dnes spolupracují a mají vynikající výsledky....

Já vím, že může moji peněženku také najít jiný občan, který se mnou  určitě spolupracovat nebude...a navíc situaci zneužije...ale mám tam pořád ale!!!

Hm...Lupi, to bych taky ráda věděla ((((
Na mě zase dopadla snůška morovejch ran (psala jsem to na fóru Hellga) ((((
Už-už jsem se těšila, jak to bude všechno dobrý - a zase ruka osudu udeřila to aby se asi ten nahoře přesvědčil, nakolik jsem se z posledních ran ráčila zocelit a na to konto mi přidal pořádnejch pár řachanců navrch Jako ne, že bych si chtěla stěžovat jen suše konstatuju ...
Hele, ale fakt jsem se přistihla, že moc podvědomí u mě tak nějak opravdu funguje. Strašně nerada to říkám, ale za část morovejch ran si můžu taky zčásti sama , v pozadí mojí hlavičky blikalo sem-tam i nějaké to varovné světýlko, leč Kiarka neviděla, panč vidět nechtěla a tak to holt dostala vyžrat sakum-prdum po všech stránkách

Upravil(a) Kiara (5. 11. 2007 22:19)

No, já do toho moc nadějí nevkládala (teda vlastně tak hodně trochu jo ).
Lupi, kdybychom si byli souzeni, tak už jsme spolu takže to beru spíše z téhle stránky. Ovšem představa, že mně je asi nadosmrti souzen vlastní manžel mi přijde poměrně mrazivá
Že bych byla podvědomě sádlo-máslo a podvědomě se od toho syčáka nemohla odpoutat??? Brrrr... ale asi někde tady bude zakopán ten dotyčný pes

Kiaro, zpětně jsem to také tak rozčlenila....dostávala jsem signály, prvně malé drobné...nic, pak přišly signály větší....ja zase nic, uhýbala...ticho po pěšině...a pak taková řacha, že už to šlo mimo mě. jakoby mě smetla vichřice. Celou tu dobu (přesně také čtvrt století) jsem se nic netuše potulovala světem a před problémy a svými deficity strkala hlavu do písku (teď ne, až příště..., a já to nechci řešit,,,,atd)..jo panečku...Neprošlo mi to. Pár let jsem se po tom uragánu (vlastním) dávala do pořádku a dnes si to troufám shrnout. Člověk to letech vidí jako přírodní bludiště z helikoptéry.... Ale jaké se člověku otevřou brány!!!

Lupi, nenadělám s tím asi nic Hele, ale aspoň to má jedno pozitivum: začala jsem přibírat. Od Ratajů je šest kilo nahoře takže můj organismus se pomalu začíná srovnávat do plusu. Po hormonální antiko to asi nebude, panč jsem začala nabírat daleko dřív, než jsem ji nasadila.
Skoro si začínám myslet, že jste na mě vyslaly nějakou pozitivní energii

no...když tak nad tím přemýšlím, tak jsem také nevěděla CO je špatně, řekněme jen tušila. Ale kdybych si to poctivě rozebrala a hlavně šla do toho čelem, neuhýbala, takjsem mohla "urvat" víc let opravdového života...Jen jsem vlastně vnímala obrovskou NEPOHODU. A tu jsem neřešila jen symptomaticky. Nikoli kauzálně.

Ale vzhledem k tomu, že jistě nejsem sama kdo prochází poznáním, tak je to zřejmě tak správně...., a muselo to takto být.

Prysec...aby nezapadnul tvůj příspěvek...co jsi zažil??? máš zkušenost s podvědomím??

Z mé zkušenosti ...ano. Mám i takové noci, kdy něco zůstalo nedořešeno...na něco jsem zapomněla a v noci vylítnu, třeba ve tři a jdu si to zapsat. Je to ale děsný. Snažím se tomu zabránit, srovnáním si myšlenek než jdu spát. A hlavně, už tak nějak vím, že se to do druhého dne nepo.... I když je to důležité, ale prostě to počká!

Neubráním se tomu při větších obchodech a  fin. transakcích...( ne mých - v souvislosti s prací!), to mi vylítne myšlenka.. a co kdyby, varianty...s tím se stále potýkám.Bohužel.  Vzbudím se a myšlenky se mi tam stále vracejí. Myšlení pracuje i v noci- jaksi mimo mě . Někdy se dokonce probouzím s nápadem nebo řešením... a to je nádhera!! Proto se s ním dá krásně pracovat. Tolik moje zkušenost.