Ahoj Wiki,

z vlastní zkušenosti vím, že podvědomí má nejen ohromnou sílu, ale také hodně "široký záběr". Proto se přidávám k Markovi - jestli můžeš, tak povídej....

Upravil(a) Largo (29. 11. 2006 17:08)

myslím že podvědomí je silná "věc" patří to neodmyslitelně k člověku... nějaká kritika...prostě u mě funguje podvědomí naprosto spolehlivě....vím co cítím a jak se to promítá do vědomí....

Jistě, souhlas se všemi. .....To je právě to, čeho jsem se obávala. Mám pár zážitků, které nechápu, neumím vysvětlit a přičítám to tedy podvědomí, s ktrým jsem v tu chvíli "pracovala". Neberte to prosím vážně to "pracovala"(!!!). Jednoduše. Navykla jsem si po pročtení všeho co mě zajímalo, každý večer před usnutím něco do podvědomí "dostat". Mnohdy nic, mnohdy jsem prostě usnula a ani si nic nepamatovala, mnohdy jsem se nemohla soustředit (vedle mě spinká totiž chlap(!)), takže to vlastně trvalo velmi dlouho, než jsem něco vůbec mohla zaznamenat....

No a samozřejmě jsem si naběhla, když jsem sem napsala. Chtěla jsem chytračit a vytáhnout z Vás zkušenosti !! haha a mám to zpět. Je jasné, že musím sama první ven se zážitky.....Já o tom strašně nerada mluvím, připadám si jako blázen.. a jde to velmi rychle celé shodit a mávnout rukou....Rozumíte o čem mluvím?

Ovšem ne náhodou jsem tady. Příště se od "toho" pustím.

Wiky, určitě napiš moc mě to zajímá....Pan mě jednou řekla že už nejsem v tom "našem normálním světě" že sem zakusila NECO a ted nevím jestli teda jako jo nebo ne, zpátky že zž nehci ale nového se bojím...takže si mylsím že ti rozumím...něco jsi zažila a nevím jestli to zamést pos stul což fakticky nejde nebo s tím pracovat dál...piš piš:-))) prosím

Osobní zkušenost s mocí podvědomí mám. A ověřenou téměř hmatatelně.
Změňte věci ve svém podvědomí a začnou se měnit lidé a okolnosti kolem vás.
Mám to vyzkoušeno na sobě a svých blízkých, ovšem detaily jsou složité.

Pokud toto budete chtít zkusit, mohu jen poradit - je velmi dobré vést si zpočátku alespoň nějaký zápis, člověk si tím navykne jemněji naslouchat a dobře se dívat.

Wiki, to je učebnicový případ. Hlavně si od nikoho nenech nakukat, že tohle prostě nemůže fungovat. Pomysli na čmeláka, ten by taky teoreticky vůbec neměl lítat

uf
Co mám Kačenku, tak se mi podobné sny? taky zdávají a snažím se s nimi pracovat. Pro mě tedy je zatím obrovský úspěch oddělit obyčejný sen od takového, z kterého si mám něco vzít, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama

Wiki napsal(a):

Mám z toho zvláštní pocit. Že všechno v životě člověka záleží jen na něm, jsem již pochopila. Jsou pravdaže dny, kdy pochybuji, ale běží to v pravidelných vlnovkách, takže záhy přestanu a jde to dokola.

Někde jsem četla (snad Regina psala), že chce všechno vědět, touží všechno poznávat. Mám podobný pocit. Nestíhám to všechno! Nestačí dny, noci...neprozkoumaného je tolik!!Potřebovala bych se zklidnit. Ale to jsem odbočila od tématu. Možná vlastně ne, ale jo. Tak zas příště.

Myslím, že spěchat by se nemělo. Mě toho láká taky hrozně moc, nejradši bych věděla vše  najednou..ale už teď vidím, že všechno má svůj čas...

tedy Wiky četla jsem to a mrazilo mě:-))
přeji ti samé dobré zkušenosti a příjemné zážitky jestli se to tak dá napsat....zní to zajímavě a...lákavě.....

ale přitom jak říkám mi mrazilo

to já si třeba asi tak 1/2 roku zpátky opakovala, jsem těhotná, jsem těhotná. neměla jsem moc velkou naději na otěhotnění, no a je to tu. Nebo třeba kdysi jsem si taky pořád v podvědomí říkala, můj přítel se určitě vrátí ke svý bývalý. no asi za měsíc jsem měla co jsem chtěla. Nebo - mám smůlu na samý grázly, a taky jsem samý grázly měla. Dnes už to všechno chápu, člověk by měl myslet pozitivně, protože myšlenky nám vytváří budoucnost. Funguje to, jsem o tom přesvědčená.

Mám několik osobních zkušeností s podvědomím. Podotýkám, že jsem normální /aspoň doufám/ člověk bez nějakých schopností ovlivňovat věci mezi nebem a zemí.
Asi tak patnáctkrát v životě se mi stalo, že mě potkalo něco, o čem jsem dopředu věděla. Když pak k oné události  skutečně došlo, nebyla jsem překvapená. Jen jsem si pomyslela...tak je to tady.
Nebylo to pokaždé stejné. Někdy jsem to věděla ze snu, jindy na to usilovně myslela, nebo se toho bála, nebo si to přála. Ale věděla jsem, že to přijde, ať budu kdekoli, ať udělám cokoli.
Týkalo se to různých záležitostí, s nimiž jsem měla co do činění. Ať to už byla rodina, zdraví, práce. Já ty události čekala. A dočkala se. Byly špatné i dobré.
Člověk neumí žít v souladu s něčím či s někým.  Chce všechno řídit a ovlivnit. Do všeho mluvit a zasahovat. Zkusit něco jiného. Experimentovat. Stále posouvá hranice. Za posledních X desetiletí se úžasným způsobem rozvinula technika. Vrtáme se i do přírody. Děláme neskutečné hlouposti. Ve jménu civilizace i zdánlivého pokroku.
My už nedokážeme vzít věci, jaké jsou. Nevíme, co je pokora. Nepodřídíme se nikomu a ničemu. Kdyby to šlo, poručíme slunci, aby vstávalo dřív.
Neumíme poslouchat svoje nitro. Kolikrát se vženeme do průšvihu. Nedokážeme se řídit instinktem. Musíme mít to, či ono, za jakoukoli cenu.
Kdybych dala na svoje podvědomí, poslouchala varování, kterých se mi dostalo, byla bych na tom dneska jinak po stránce zdravotní a společenské, pracovní a osobní. Dělala jsem ale, co se mi zdálo pohodlnější a momentálně zdánlivě lepší pro současnou chvíli. A nedohlédla důsledky. Bránila jsem se pocitům, které mi říkaly...takhle ne. Z toho bude jen další problém. Neposlouchala jsem svoje nitro, když říkalo, že tohle bude špatně, ale křečovitě se snažila proti svojí únavě, nespokojenosti, dělat pořád dokola to, co se ode mě chtělo. Ostatní říkali, že tak se to má dělat a že se to tak vždycky dělalo. Nebyla to pravda. Ale já na to byla sama...Cesta, kterou jsem navrhovala a cítila jako správnou, se nakonec osvědčila jako dobrá.
Ztratila jsem spoustu času, než se vyhrabala z problémů, které jsem si sama připravila. Ty roky mi nikdo nevrátí.
Dneska se podívám ráno z okna a řeknu si - fajn, že jsem na světě. Všechno se mi třeba dneska nepovede, ale zejtra bude taky den. Co neovlivním, do toho se nebudu angažovat. A s čím budu moct pomoct, tak tam máknu.
Člověk má vědět, co je důležité. A když má pochybnosti, nemá se do ničeho hnát. Některé věci dopadnou i bez nás. Jakákoli křečovitá snaha narušit cokoli...se nemusí vyplatit. Ve výchově, ve zdraví, v práci... Měli bychom se poslouchat a druhé respektovat.
Příklady...? Ne. Byly by příliš osobní.

To je dobrý Gio, já jsem Silvovu metodu jen četla, ale to podsouvání myšlenek jsem nikdy nezkoušela. Můžeš mi říct, jak to funguje?Já se snažím si třeba porod taky objednat podle svých přání, tak snad to klapne.