misha88 napsal(a):

jaký máte maminky názor na přezdívky svých dětí....chápu že miminkům se říká všelijak....ale jak na vás působí když někdo svoje dítě oslovuje neustále jinak než jakýmkoliv tvarem jeho jména.Mám v okolí jednu maminku....syn se jmenuje Patrik,je mu asi 13let ale ještě nikdy(za těch 13let:) jsem ji neslyšela říct mu jinak než "Keny"...co vy na to??

No já nevím (zrovna mám přesnou přezdívku pro vstup sem),ale máme syna a jmenuje se Mikuláš(mimojiné dost lidí to nějak nemohlo vůbec pobrat,ale už dobrý) a je to prostě Mikeš--nevíme ani proč a jak to vzniklo a je to Mikešek,Mikeš,Mikula,Miki,Mikulda a Mikulášek, Mikuláš je prostě náš a na tohle slyší a ví že podle intonace-jestli má průšfich nebo ne....
Přezdívky neodsuzuju měla jsem kolegyni a ta byla a je pro mě a pro všechny v práci Hanyžka--a je to Jana.Neznám jí jinak,ale když jsem nastoupila myslela jsem si že je to Hana pak mě vyvedli z omylu a je to jedině Hanyžka...........
Pokud ta přezdívka nikoho nehaní a neponižuje tak proč ne je to vlastně druhé jméno neodsuzovala bych to...někdy je to milé-pokud to tu osobu nehaní....Třeba jsou i jména v kalendáři ,která se vylučují se základem písmen--co třeba ten náš Jan-----Honza....A jak je to krásný jméno...v obou podobách..........




Můj názor..nikomu ho nevnucuju..proti gustu.........

Doma chlapcům říkám jmény nebo zdrobnělými jmény nebo mazlivými osloveními,která jsme používali, když byli malí v rodině, přezdívkami jim říkají kamarádi.

Mě se ty přezdívky moc nelíbí, svým dětem říkám normálně, nanejvýš jméno klasicky zdrobním, ale patvary nevymýšlíme. Na druhou stranu ať si to každý doma dělá po svém.  Jen by neměl zapomínat, že děti rostou a časem by se jim mohlo okolí vysmívat nebo i ony samy by byly nespokojený. Mě se stalo přímo v rodině - mám švagrovu Pavlínu, je jí přes 30 let, ale když jsem jí oslovila "Pavlíno", tak mě tchán napomenul, že si mám  v rodině říkat hezky a prý jí mám říkat "Pavčo". Nejde mi to přes pusu, takže ten jejich vyraz z dětství nepoužívám, myslím že jí oslovení Pavlíno nemůže urážet.

Já říkám Nelo, Nelinko, Nelčo, Neluš... ale manžel - Hromnice. On totiž chtěl, aby se jmenovala Nela Hromnice, ale paní Knappová mu to neschválila

misha88 napsal(a):

Mikeš-Mikuláš,Daniel-Dandy.....to je furt ale ten stejný základ.......to chápu!!!
Ten Jan a Honza,Pepa a Josef je věc jiná a to taky neřeším.
V oddíle máme děcka taky pod přezdívkami(když se nám sešlo 5 Lukášů tak to skoro ani jinak řešit nejde).......
Já to vlastně nijak neodsuzuji ty přezdívky....mezi kamarády mi to přijde normální,ale když tak říkají rodiče svým dětem to je mi divný.....(viz.třeba Hurvínek v ordinaci:)!!

Jo tak pravda je že Hurvínek to je brutální a otřesný..já byla jako dítě bambiště a nedovedu si představit jak mě tak někdo oslovuje:D:DProstě co rodina,člověk--to názor!!Hlavně že se mají rádi:storstark:

My máme Martina a je to prostě Martin. Nemám ráda zdrobněliny. Přezdívkou mu říkají kamarádi - je to přezdívka vytvořená z příjmení a vůbec mi to nevadí. Druhý syn je Daniel a pro nás je to Danda. Přezdívkou tou samou jako bráchovi mu říkají kluci taky, jenom přidají - malej... Ovšem vadila mi přezdívka, kterou používají dospělí vůči manželovi i našim klukům. Manželův otec má německé křestní jméno a všichni tak říkají jemu, oběma jeho synům a mým synům taky, jenom prostě mladší ...,nejmladší.... Proti tomu bojuju. Prostě se mi to nelílbí.

a na druhou stranu synovec je Honzík (teda Jan) Suchánek, a kamarádi mu říkají Suchy, Suchoš, nebo Suchoš prďoš když ho chtějí naštvat - to už je urážení...

Teď jedna perlička. Sice už nám tak manžel neříká, ale když se naše malá narodila a já ji (2roky) kojila, tak mi říkal manžel Dojčo a malé Kojčo.

misha88 napsal(a):

jaký máte maminky názor na přezdívky svých dětí....chápu že miminkům se říká všelijak....ale jak na vás působí když někdo svoje dítě oslovuje neustále jinak než jakýmkoliv tvarem jeho jména.Mám v okolí jednu maminku....syn se jmenuje Patrik,je mu asi 13let ale ještě nikdy(za těch 13let:) jsem ji neslyšela říct mu jinak než "Keny"...co vy na to??

Když byla malá, tak Babulko či Babulinko, Beruško, Trdlíku, Kačenko .... a dnes prostě - Káčo a někdy taky Babušo nebo Babuláku (ale všechno v dobrém )

No, ja mám Amálii a říkám ji Amálko odmala. Jak roste, má snahy si říkat Amčo (fuj), Amal (to snesu). Patvary jmen se mne nelíbí a bezbřehé užívání anglických jmen taky ne.
Pravda, kdysi se srandy jsme se s přítelem pojmenovali :Kamil a Kamilie. Když jeho rodiče po roce a půl slyšeli, jak mne omylem oslovil mým skutečným jménem, tak se divili ke komu mluví a že vlastně se jmenuji úplně jinak. Moc to nechápali. Ale v partě prostě všichni byly Macháčkové a vlastně dodnes nevím, jak se třeba jeden z Macháčků fakt jmenuje příjmením.

tina napsal(a):

taky v partě hodně používáme přezdívky a pak se mi dost často stává, že přemýšlím, když se např. stavujem ke kamarádovi a otevře nám jiný rodinný příslušník, jak že se to vlastně doopravdy jmenuje...

No, ono je dost blbý říct třeba mamince pokročilejšího věku: "Dobrý den, je doma Hamoun?" Přičemž jde o čtyřicetiletého středoškolského profesora

Naše děti měly přezdívky "Bobr" - starší syn, podle písničky od Vodňanského a Skoumala "Když jde malý bobr spát". Synátor ve věku tří let tuhle písničku vysloveně miloval až tak, že jsme mu koupili cekou kazetu. A dcera byla "Koza" "Kozička Lízička" nebo "Koza Lujza", protože se podle čínského horoskopu narodila v roce Kozy. A jí jsme zase sehnali knížku "Veselé příběhy kozy Lujzy a kocoura Bobka"
Ještěže sem píšu pod přísně utajeným nickem moje děti ve věku 17 a 15 let by mě za prozrazení tohoto rodinného tajemství nemilosrdně zabily