Keny podle mého názoru je lepší co nejmenší věkový rozdíl mezi sourozenci.Děti si rozumí,mají podobné zájmy, stejné kamarády.Rodiče mohou prožívat období malých dětí,pak velkých  dětí a dospělých dětí.Puberťák - miminko je dost náročná kombinace.Mám o třináct let mladší sestru.Mě miminko vyhovovalo.Pozornost rodičů byla dostatěčně rozostřená a tak jsem mohla dělat vše co by mi jako jedináčkovi nedovolili.Já odmaturovala a sestra šla do první třídy.Mezi námi nebyl sourozenecký ale spíš tetičkovský vztah,ač máme stejné rodiče tak ti její byli jiní než ti mí.Nemáme společné zážitky z dětství - sestra buď nežila nebo si nepamatuje a nebo jsem s nimi už nebydlela.Moji spolužáci byli její profesoři na střední škole.A to možná byla trochu výhoda - sestra se nikdy nestyděla promluvit na veřejnosti,od dětství byla zvyklá na společnost dospělých kámošů.Já mám už dospělé děti,sestra má předškolní.

Acho boože, proč já jsem tak alergická na ty kecy, že děti mají být od sebe max.3 roky, jinak si nerozumí a bla bla. Prostě každý věk, každý věkový rozdíl mezi dětmi, lidmi obecně, má své klady a zápory. Keny, neřeš to tak strašně moc. Dělej tak, jak to cítíš. Není nic horšího,než když maminka s tátou myslí jen na ty děti , dítě a pak to sama nezvládá, je nervní, protivná a ty děti jsou chudinky. Necítíš-li se na to, nejdi do toho. POdívej. Já se sestrou jsme od sebe 2 roky. A myslíš, že si rozumíme? Ani náhodou. Tudíž to není o tom věkovém rozdílu, ale o genech, výchově a tak. A když bych přeci jen přistoupila na ten názor, že čím si jsou děti věkové bliže, tím více si rozumí,tak na druhou stranu, není krásný mít školáka, pořídit si mimnko a být s miminkem doma, zároven mít díky tomu čas na školáka a zároven ten školák může v hodně věcech pomoci? Tak to je můj názor. Hawk. Nedělej si z toho hlavičku a soustřed se na toho tvýho ďáblika. Dáváte-li mu lásku, sourozenec je jen rozmar.

chomáček napsal(a):

Acho boože, proč já jsem tak alergická na ty kecy, že děti mají být od sebe max.3 roky, jinak si nerozumí a bla bla. Prostě každý věk, každý věkový rozdíl mezi dětmi, lidmi obecně, má své klady a zápory. Keny, neřeš to tak strašně moc. Dělej tak, jak to cítíš. Není nic horšího,než když maminka s tátou myslí jen na ty děti , dítě a pak to sama nezvládá, je nervní, protivná a ty děti jsou chudinky. Necítíš-li se na to, nejdi do toho. POdívej. Já se sestrou jsme od sebe 2 roky. A myslíš, že si rozumíme? Ani náhodou. Tudíž to není o tom věkovém rozdílu, ale o genech, výchově a tak. A když bych přeci jen přistoupila na ten názor, že čím si jsou děti věkové bliže, tím více si rozumí,tak na druhou stranu, není krásný mít školáka, pořídit si mimnko a být s miminkem doma, zároven mít díky tomu čas na školáka a zároven ten školák může v hodně věcech pomoci? Tak to je můj názor. Hawk. Nedělej si z toho hlavičku a soustřed se na toho tvýho ďáblika. Dáváte-li mu lásku, sourozenec je jen rozmar.

S tím školákem-to jsem razila do poslední doby jakobys´mi mluvila z hlouby duše,ale teď poslední dobou se mi nějak za chtělo či co po druhém,ale necháme to ještě uzrát až budeme na 100% vědět.Když se ptám tady ,tak to je to že akorát nevím...ale děkuji za opravdu přesný a výstižný názor!

mimojiné teď jsem skoukla chůvu v akci....to byl masakr..a já myslela že ty holčičky tak nezlobí..já naivka!!!!

Díky!!!

Moje děti jsou od sebe dva a půl roku , starší je kluk. Souhlasím s chomáčkem, že záleží na genech a výchově , my měli docela štěstí, snad to je tím, že jsou kluk a holka , mají dost rozdílné zájmy , takže nějaké velké žárlení u nás nebylo a není.Měli jsme u nás třeba takovou tradici, že když měl jeden narozeniny, tak i ten druhý dostal nějaký malý dáreček (aby taky mohl rozbalovat..). To se nám moc osvědčilo, odbourali jsme to až s nástupem do školy. V předškolním a mladším školním věku si spolu hodně hráli, pak už se víc vyhraňovaly a taky času na hraní nebylo tolik, ale nikdy se nešli nijak po krku.Samozřejmě, že konflikty byly a jsou občas i teď, ale to je škola života, právě tady se učí konflikty řešit.

Taky jsem si hezky naplánovala školáka a miminko.Ale přišlo to dřív a tak školák/dyslektik,dysgrafik,dysortografik, dyslektik ,levák a totální pohodář/spolu s hyperaktivním ročním bratrem mě málem přivedli do blázince.Dneska jsou kamarádi,mají společné zájmy i kamarády.Když bylo mladšímu 12,tak jsme jim pořídili sourozence.Myslím,že to ještě dneska po šesti letech rozdýchávají.Obzvláště ten prostřední žárlí na mazánka ještě dneska.A to se je nějakým hlídáním snažím zatěžovat minimálně.Tak si myslím,že opravdu záleží spíše na povaze dítěte a na to jak  vnímá  svoji pozici v rodině.Někteří  jedinci zkrátka bojují o to svoje vždycky,bohužel i v dospělosti/jenom používají jiné metody boje/.

No já mám dvě a neměnila bych. Oba jsou v pubertě a zatím to u nás je tak, že jeden je zrovna v průšvihu a druhý zrovna v té době v pohodě. No a to mě drží při zdravým rozumu. Navíc, když si vzpomenu, jak se spolu navyváděly, když byly malý, to myslím jedináčkovi žádnej kamarád vynahradit nemůže. A pak, doufám, že jim dobrý vztahy vydrží i do budoucna.

Já mám dvakluky 12 a 2 roky, takže desetiletý rozdíl. Na jedné straně super, na druhé hrůza. Ten starší, už vlastně puberťák, hrozně rád provokuje a mladší, v super období vzdoru a hledání, si to samozřejmě nenechá líbit, takže rvačky a křik škoda mluvit. Na druhé straně ten starší občas pohlídá, pomůže a naučí malého spoustu věcí. Je to o tom, na co se cítíš, ideální věkový rozdíl není.