Taky jsme babičce dali k Vánocům pejska. Měla plno volného času a neustále nás organizovala. Z útulku jsme donesli malého Alíka, 3 roky starého křížence. Babička se napřed moc netvářila, už ho má 13 let a život bez něj si nedovede představit. Špatně slyší, Alík štěká na zvonek. Babička špatně chodí, tak ho pouští jen na zahrádku, ale není sama a má se o koho starat. Na rase nezáleží, neměl by být moc velký, starší lidé šetří, maso mu asi kupovat nebudou. Hlavně jim naplní volný čas.

Pajulka napsal(a):

Ahoj, rozhodli jsme se v rodině, že koupíme prarodičům pejska. Bydlí v prvním patře ve dvouposchoďové celkem klidné bytovce. Babička tráví většinu času doma- má bolesti zad a problémy s páteří a děda se stará o králíky a slepice (mají menší zahrádku), hodně chodí na procházky, ale sám. Proto jsme se rozhodli jim pořídit pejska, ne štěně, protože s tím by bylo hodně starání, aby měl děda na procházkách společnost a babička aby nebyla doma sama (hodně si ty své bolesti a problémy bere, až moc), když děda něco kutí venku. Pejska jim chceme pořídit zároveň jako dárek k vánocům, děda není proti, pro babičku to má být překvapení. Ale potřebuju poradit jakou rasu... Nejlépe klidný, domácí pes pro starší lidi...v úvahu berem podívat se do útulků, ale jakého psa??

Starší pán v mém okolí má francouzského buldočka a je s ním moc spokojený. Je to kliďas, neutíká, nerafe, nesnaží se honit kola apod. Kolega ho má taky a taky je max. spokojený. A jednou jsem viděla pořad z domova důchodců (teda seniorů se dneska říká) a tam jim buldočka koupilo vedení...fenka si rychle zvykla na všechny obyvatele, byla přítulná a těm dědečkům a babičkám to podle sestry dost prospělo jak duševně, tak fyzicky (přeci jen se občas k fence sehnou, aby ji podrbali, pohráli si atd....a to jim prospívá)....taky bych uvažovala o tom, že pejsek může bohužel oba majitele přežít, co s ním potom?

Též se připojuju ke kladnému hodnocení nápadu pořídit prarodičům pejska. Bohužel nedoporučím konkrétní rasu, zato doporučím rasu kterou nepořizovat, a to je jakýkoliv teriér (zejména Westík!!!). Jakožto majitelka právě West Higland White Teriéra můžu odpřísáhnout, že přestože budí dojem gaučového mazlíka, jsou to ti nejtvrdohlavější psi co znám, potřebují hooodně pevnou ruku aby se dali aspoň jakžtakž ovládat, chtějí běhat, hrabat, rvát se s konkurencí (hlavně s tou velkou a černou), jsou obdivuhodně živí a někdy už jejich temperament psychicky i fyzicky nezvládám ani já, nedokážu si představit, jak by na tom byli důchodci.
Možná bych se ještě přimlouvala spíše za pejska než fenečku (kdyby se přece jen zaběhla, ať těch dárečků není víc než dost), ale na druhou stranu dle mého dojmu jsou fenky poslušnější (výjimka může potvrzovat pravidlo).
Při výběru psa z útulku pozor na jeho povahové rysy, ty se nemusí během návštěvy projevit. Když jsme si brali z útulku křížence Reka, působil dojmem starého bojácného a flegmatického psa. Doma se v něm probudily lovecké pudy, neukočírovatelná touha po svobodě (zvláště pomaleji pohyblivému dědečkovi proběhne mezi dveřmi jako střela, naštěstí se vrací), co mu však zůstalo je bezbřehá vděčnost za každý lidský kontakt, pohlazení (jen při něm z radosti skáče cca metr vysoko, nedbaje dvou operací kdysi rozmašírované zadní nohy).
Pozor na štěňátka z útulků, známým po našem doporučení vyrostlo asi 40kilové tele z něčeho, co mělo zaručeně dorůst "asi tak po kolena".

Z útulku máme pejska - pouliční směs už 14 let a je skvělý. Kalupinka zapomněla, že starší lidé už nemají moc přátel a že jim pejsek vyplní čas, musí s ním na vycházku, ačkoliv by se jim ven vůbec nechtělo, prostě se mají o koho starat a to potřebují.