Já jsem zákrok podstoupila,otěhotněla jsem brzy po porodu a manžel mi řekl, že dítě nechce, at se rozhodnu, jak chci já. Bylo to nepříjemné, měla jsem dojem, že to mám napsané na čele,jak před zákrokem, tak i v porodnici, ale nikdy jsem toho nelitovala .Divím se ženám, které přivedou na svět děti a pak nejsou schopny se o ně starat ...možná je to sobecké, ale každá jsme jiná a řešíme problémy dle vlastního uvážení a okolností.

Byla jsem, nic hrozného to není.. Víc je to nápor na psycho, tedy já ho měla spíš kvůli tomu s kým jsem to čekala. Je to sice 6 let, ale asi je to stejné. Prohlídnou tě, uspí, asi za hodinu po tom jdeš domu. Jsi oblblá, ale dá se to, asi jako když jsi nemocná a pořád jen spíš. Bříško bolí asi jako u MS.

Možná mě někdo odsoudí, ale toho rozhodnutí nelituju, byla jsem mladá a blbá a nebyla s tím správným chlapem do života.

Jasně,to se dělá jen v celkové narkóze.

JanaAnlaufova napsal(a):

Ja jsem taky byla na mini interupci.Neni to nic špatného.Ja říkám že není uměni porodit kupu dětí ale je umění se oně moci postarat.Nikdy jsem toho nelitovala.A to mám 3děti.Už jsem dokonce i babička.Mám měsíčního vnoučka.Každá z nás se muže rozhodnout.

A úplně nejlepší je být zodpovědný a brát třeba antikoncepci, abychom nemuseli něco tak psychicky strašného (fyzickou stránku nerozebírám) vůbec podstupovat.

Pul roku po porodu jsem znova otehotnela.Muj manzel me dal na vybranou bud dite nebo on.Rozhodla jsem se pro dite,nedokazala bych zabit to miminko ,ktery ve me zacina novy zivot.Nikdy jsem sveho rozhodnuti nelitovala.Navic jsem si moc prala mit holcicku,ktera se me opravdu narodila.Manzel jeste chvili zustal,kdyz bylo dcerce 2.5 roku tak od nas odesel.

Rosa, překvapilas mě.

Myslím, že - co vysíláme, to se nám vrací - platí úplně ve všem a pro každého z nás. I já jsem špatné vysílala a ohromnou fackou - odchodem mého BM se mi to vrátilo. Každému z nás se vrátí.
Doufám, že je mi dáno dost času napravovat.

Já vím, já vím, to patří na psychologickou nebo možná duchovní. Ale myslím, že za každé své rozhodnutí si neseme zodpovědnost. Možná bychom se podle toho měli rozhodovat.

Omego, zcela upřímně, mě z Tvého dotazu mrazí

mě mrazí spíš ze způsobu, jakým o tom mluví.

Ppavli, přesně to jsem měla na mysli, ten způsob, jak je to popsáno.

Omego, já Ti trošku nerozumím, rozhodla ses tak, jak ses rozhodla, důvody znáš snad nejlépe ty sama, nikomu nepřísluší Tě nějak soudit, jen prostě nechápu, proč chceš přesně vědět, jak to probíhá? K čemu? Pro mě jako ženu, mámu dvou dětí, je to prostě nepochopitelné.  Řekla bych, že postup provedení interupce je prostě daný, lékaři ho jistě znají, věřila bych jim, když už ses takto rozhodla. Píšeš, že je to pro Tebe psychicky náročný - myslíš, že pátrání po tom, jak to vlastně probíhá a co se při tom děje, Ti prospěje??

A žes to popsala tak, jaká je realita, kterou nechce nikdo slyšet. Nu, myslím, že se mýlíš. Jsou ženy, které to slyšet nepotřebují, pak jsou ty, pro které je to nepochopitelné, neb obětovaly už skoro vše pro to, aby měly vlastní dítě - tady na Babinetu by ses dočetla mnoho příběhů, kolik bolesti, zklamání, naděje, slz, očekávání a touhy tyto ženy den co den prožívají - a zrovna pro ně je teda Tvůj položený dotaz něco jako úder (to neber nijak osobně, to je prostě konstatování reality, jak ty říkáš) a pak jsou ty, které z nějakého důvodu podstoupit interrupci musí (zřejmě zde patříš  i ty), a nějak si neumím představit, že pro ně by byly na programu dne zrovna otázky, které ty máš. Nu, ale můžu se mýlit, nevím.

Shrnu to, myslím, že nejadekvátnější odpověď Ti stejně dá jedině Tvůj lékař, který s tebou jistě Tvou situaci probral a jako jediný má i odpovědi. Víš, co vlastně nevím? Čeho se skutečně bojíš?

Me by zajimalo, jak by se tedy Omega mela zeptat, aby se ji dostalo vecne odpovedi namisto odsuzovani. Nikdo nevime v jake je situaci a jake ma k interrupci duvody. Vetsina normalnich zen necini toto rozhodnuti s lehkym srdcem. Ja sama jsem na interrupci nikdy nebyla, naopak mam za sebou v nedavne dobe 2 samovolne potraty v casnem stadiu (planovana tehotenstvi), presto me dotaz Omegy nesokuje, i kdyz radu pro ni bohuzel nemam.  Kazdopadne cim drive tehotenstvi ukonci, tim lip - v teto fazi (4 tt.) to opravdu jeste neni miminko. Je logicke, ze chce mit jistotu, ze nebude muset zakrok absolvovat znova pozdeji.

Miminko je to od první vteřiny.
Viděla jsem na výstavě Bodyes 5-ti týdenní děťátko. Nebyla to žádná ryba ani nic jiného, byl to normální miniaturní asi 1 cm velký človíček s ručičkami a nožičkami. Pro zdravou mladou ženu neznám důvod, proč udělat tak strašnou věc. A ještě to takhle bezcitně popisovat.

Dokonce Omega píše - DÍTĚ odsání přežilo. Dítě. Je to od chvíle vzniku boží dar.

Upravil(a) majkafa (15. 5. 2011 7:59)

Necítím, že by byla ležící.
Pokud je rozhodnutá, bohužel to nezmění nikdo a nic.
Jestli není, možná ještě své rozhodnutí změní. Doufám. Jen málokdy (třeba těžké zdravotní důvody) se nebudu snažit, aby děti žily.
Přečti si snažilky, Bety. Ať je to jakkoliv, vždy je lepší, když dítě žije, když už bylo počato. Čas rozhodnutí byl před početím, ne po něm.

A že bych byla Svatá? Co v tobě vyvolává tento pohled? A proč?

Upravil(a) majkafa (15. 5. 2011 9:25)