no já bych mu to moc nevěřil ...

to nevím, ale nevěřil bych mu a nedělal žádné závěry ...


žij podle svého, užívej si, poznej nové lidi, když se spálí a bude se chtít vrátit můžeš o tom pak přemýšet, když ne třeba budeš mít už jinýho miláčka ...

Ahojky A!
Citala som tvoje posledne vsuvky, ale bola som na tom tiez divne, takze ziadna reakcia.
Myslim, ze prezivas to, co ja kedysi:D.
Ked sa tak nad tym zamyslim, mne naozaj pomohol iba cas. Stale som niekam chodila, s niekym sa bavila a ZILA. Teraz viem, ze som vlastne nemala nijaky ciel, iba netrapit sa. Nic nepomahalo, no raz prisiel ten den...
Pisala si, ze ti vobec neprekaza, ked ti tvoj byvaly hovori o nejakych pokusoch s dievcatami. Nevadi, lebo vies, ze o nic nejde. Keby si vedela, ze je to vazne, brala by si to inak. Co ti poradit? Uz x-krat to tu bolo a asi som to uz aj ja pisala.  Ale mne pomohlo, ked som si predstavila, ze on uz miluje niekoho ineho, nie mna. Sice to bolelo, predstavovala som si to a nejako som sa s tym zmierila.
No a  maj oci otvorene, mozno uz coskoro stretnes niekoho zaujimaveho. A ked ten tvoj o teba bude naozaj stat, osud to zariadi a budete opat spolu.

No A, ja som sa odstahovavala cca. 7 mesiacov. Este dnes su nejake veci, na kt. pridem a mali by sme si ich vratit, ale uz to neriesim. Neviem, ako ten tvoj, ale moj bol u kazdeho stahovania velmi mimo. Takisto mu to bolo luto, ale nechcel sa vratit. A ja som stagnovala. Ked sa ma dotkol, al. len pozrel tymi psymi ocami... Hned som bola spat. A on sa mal dobre, kym ja som trpela. Vzdy vycitil, ze som stale "k mani" a to mu vyhovovalo. A teraz, ked to uz tak nie je, trpi on. Ani nevies, ako ti rozumiem. Ale skus sa pozbierat a naozaj byt nad tym vsetkym. Ukazat mu, ze je koniec, ktory chcel ON. A ty si sa s tym holt musela zmierit. Kludne mu odpis, ale az o den neskor. Zdvihni mu vesela, ze mas prave chvilu cas, ci nieco potrebuje. Nehovor o svojom sukromi! A ked zacne o vasom vztahu, nerozcitlivuj sa. Povedz, ze si to uz prekonala, hoci to bolo tazke, ale ides dalej. Ja viem, lahko sa mi radi, ale pisem iba to, co som robila ja a na co moj drahy zacal reagovat. Len ako som uz spominala, neskoro. Vidim, ze este stale nie si uplne v pohode, tak sa s nim nestretavaj. Nezvladnes to tak, aby on nezistil, ako na tom naozaj si. Vela sa stretavaj s druhymi ludmi. Ja som uz bola taka vycerpana, ze som iba padla do postele a spala. Ale pomohlo. Zvladnes to!!! Verim ti, tak sa DRRRRZ!!!

ahoj Andromedo,
tak jsem konečně zabrousila taky na tvoje fórum - no, též je to zajímavé počteníčko...
ono se říká, že po čtyřech - pěti letech se má ve vztahu s něčím hnout - vzít se, mít dítě, nebo - což je poslední dobou bohužel častější - se rozejít... sama píšeš, že jste skončili v šedi - což jen potvrzuje moje slova...
ještě ti sem během dneška napíšu víc, zatím jen toto: rozhoduj se jen sama za sebe, nedej na to, jak na tebe působí (možná i cíleně, kdo ví), kdokoli v okolí - ty sama víš totiž nejlíp, co je pro tebe nejlepší...
papa, t.

já jsem lev - takže mě jsi potkala v sobotu - to znamená, že máš přijít na kafe

Jéééé díky moc za pozvání od vás obou No kartu jsem si tahala na tento týden, takže jestli nechci, aby se ozval ze záhrobí, tak bych toho měla asi využít, že?
Holky, jenže ruku na srdce, mám pocit, že bych ho ráda viděla, i když vím jak za to zaplatím, kruci, no jen štěstí, že jsem si řekla že já se první ozývat nebudu

Milá Andromedo,

já jsem zažila něco podobného kdysi za svobodna a také s mým současným manželem, ten se sice nestěhoval pryč, ale měla jsem na mále, kdy chtěl odejít. Stalo se mi to vždy, když jsem byla k muži upnutá tak, že jsem nedávala prostor k dýchání.
V ten moment jsem udělala to, že jsem začala myslet hodně na sebe. Jiný účes, nové oblečení a já to řešila chozením s kamarádkami do posilovny, což mé vizáži v ten moment ještě přispělo. Navíc endorfiny ze cvičení mi hodně zvedaly náladu.
Můj muž v té době začal žárlit a měl pocit, že místo do posilovny chodím na rande. Podle mého názoru, musí mít muž pocit, že by měl o svoji ženu stále bojovat. Možná budou mít pánové jiný názor.
Tvůj přítel by měl vidět, že jsi v absolutní pohodě a že tě jeho odchod už netrápí. Pokud ho tvá změna nepřiměje k návratu, alespoň poznáš nové přátele a nemusí to být zrovna posilovna. Přeji hodně štěstí

Tak sem tady zase Dneska jsem v poště našla dotaz na můj problémek, tak se asi zase rozepíšu sem, když je to k tématu, třeba to bude někomu ještě ku prospěchu. No ještě bych ráda poděkovala všem, kteří mi pomáhali uvědomit si kdo jsem a co chci (a taky co nechci). Je to opravdu dobré vědět

Pisatelka se ptá (dovolím si citovat, snad to nevadí, jméno neuvádím):

andromedo....ja citala tvuj pribeh ohledne rozchodu s pritelem...dlouho uz jsi nic nenapsala, akorat jsem si ted precetla tvuj prispevek pro lucky2008....je videt ze uz je vse v poradku u tebe, ze jsi to zvladla na jednicku...jak dloho to trvalo? a jak se citis dnes? uz na nej nemyslis? me asi rozchod cekan a mam z toho strach..uz jsme se dvakrat rozesli ale pokazdy se vratil...

U mě to probíhalo asi takhle, nejprve jsem nechápala co se děje a proč se chce rozejít, několik týdnů bylo slzavé údolí a pocit vlastní viny. Chtěla jsem vše vrátit s tím, že se JÁ změním () Po měsíci jsem našla babinet, chvíli jsem jen četla a nakonec našla sílu se anonymně věřejně svěřit. Co mi kdo psal, je zde. Já jsem stále doufala, že se vrátí, začla jsem číst a uvědomovat si, kde ty chyby byly. Zjistila jsem, že mám podíl viny, stejně tak jako přítel a že moje chyba byla to, že jsem ztratila vlastní zájmy a kamarády (to bych teď už nedopustila) a visela mu na krku jako těžká koule. On v tom taky nebyl nevinně, ale na druhou stranu se mu nedivím, že se se mnou rozešel Takže mu to v konečné fázi ani nemám za zlé, paradox co? Mohl nám dát šanci, ale to už je teď jedno. Po Vánocích mi došlo, že je nenávratně pryč (uvidíme co přinese budoucnost, stát se může vše). Možná to, že je to pryč, mi pomohlo se od toho odpoutat úplně (skoro úplně?) Co jsem se vymlouvala dřív, že nejde (hledat si nové kamarády apod.), tak jsem musela udělat a ono to šlo (opravdu člověk musel chtít, ale když se nechce, důvod se vždy najde, že? ) Teď si žiju po svém, našla jsem své zapomenuté kamarádky a -dy a i spoustu nových, život je strašně krásný a dokonce v současné chvíli i lepší než poslední měsíce s přítelem, vážně

Poznala jsem nové lidi, zjistila jsem, co jsem dělala špatně a celkově jsem se naučila spousta nových věcí. Na přítele si občas vzpomenu, ale jsem v pohodě. Velkou měrou za tím je i to, že jsem ho od té doby neviděla ani neslyšela, nevím, může to se mnou nějak otřást, až se uvidíme, nevím, uvidím

Strach mít... netřeba, tvůj další život bude takový, jaký si ho zařídíš, když budeš šťastná ty, bude takový i tvůj život. Začátek je šok a krok do neznáma, ale není to zase tak strašné... Odezní to a je zase fajn, sluníčko svítí pořád stejně

Andromeda napsal(a):

Tak sem tady zase Dneska jsem v poště našla dotaz na můj problémek, tak se asi zase rozepíšu sem, když je to k tématu, třeba to bude někomu ještě ku prospěchu. No ještě bych ráda poděkovala všem, kteří mi pomáhali uvědomit si kdo jsem a co chci (a taky co nechci). Je to opravdu dobré vědět

Pisatelka se ptá (dovolím si citovat, snad to nevadí, jméno neuvádím):

andromedo....ja citala tvuj pribeh ohledne rozchodu s pritelem...dlouho uz jsi nic nenapsala, akorat jsem si ted precetla tvuj prispevek pro lucky2008....je videt ze uz je vse v poradku u tebe, ze jsi to zvladla na jednicku...jak dloho to trvalo? a jak se citis dnes? uz na nej nemyslis? me asi rozchod cekan a mam z toho strach..uz jsme se dvakrat rozesli ale pokazdy se vratil...

U mě to probíhalo asi takhle, nejprve jsem nechápala co se děje a proč se chce rozejít, několik týdnů bylo slzavé údolí a pocit vlastní viny. Chtěla jsem vše vrátit s tím, že se JÁ změním () Po měsíci jsem našla babinet, chvíli jsem jen četla a nakonec našla sílu se anonymně věřejně svěřit. Co mi kdo psal, je zde. Já jsem stále doufala, že se vrátí, začla jsem číst a uvědomovat si, kde ty chyby byly. Zjistila jsem, že mám podíl viny, stejně tak jako přítel a že moje chyba byla to, že jsem ztratila vlastní zájmy a kamarády (to bych teď už nedopustila) a visela mu na krku jako těžká koule. On v tom taky nebyl nevinně, ale na druhou stranu se mu nedivím, že se se mnou rozešel Takže mu to v konečné fázi ani nemám za zlé, paradox co? Mohl nám dát šanci, ale to už je teď jedno. Po Vánocích mi došlo, že je nenávratně pryč (uvidíme co přinese budoucnost, stát se může vše). Možná to, že je to pryč, mi pomohlo se od toho odpoutat úplně (skoro úplně?) Co jsem se vymlouvala dřív, že nejde (hledat si nové kamarády apod.), tak jsem musela udělat a ono to šlo (opravdu člověk musel chtít, ale když se nechce, důvod se vždy najde, že? ) Teď si žiju po svém, našla jsem své zapomenuté kamarádky a -dy a i spoustu nových, život je strašně krásný a dokonce v současné chvíli i lepší než poslední měsíce s přítelem, vážně

Poznala jsem nové lidi, zjistila jsem, co jsem dělala špatně a celkově jsem se naučila spousta nových věcí. Na přítele si občas vzpomenu, ale jsem v pohodě. Velkou měrou za tím je i to, že jsem ho od té doby neviděla ani neslyšela, nevím, může to se mnou nějak otřást, až se uvidíme, nevím, uvidím

Strach mít... netřeba, tvůj další život bude takový, jaký si ho zařídíš, když budeš šťastná ty, bude takový i tvůj život. Začátek je šok a krok do neznáma, ale není to zase tak strašné... Odezní to a je zase fajn, sluníčko svítí pořád stejně

Máš můj obdiv !!!!! Já se v tom pořád plácám.... strašně bych chtěla být ve Tvé fázi .... .. momentálně ale ač se snažím sebevíc..tak večery v posteli proště nedávám... 9 let je prostě hodně a jelikož jsme manželé...s malým prckem ( 2 měsíce.... ) ..tak se obávám,že mi to vzpamatovávání bude trvat o něco dýl a na mateřské asi i o něco hůř....

manžel se teda úplně neodstěhoval.. (v podstatě si vzal dvoje rifle a 4 košil .-... a něco si pravděpodobně nakoupil...zbytek ..má doma..ale obávám se,že je to jen proto,že jiný byt nemá....  takže u nás to bude ještě hodně komlikované a smutné .....

Milá Andromedo,
i já jsem měla takovéto problémy před 3 lety a psala jsem se a všichni z babinetu byli úžasní a radili mi. Moc jim všem děkuji. Nicméně se v tom plácám stále. Před 3 lety ode mě můj manžel se kterým jsem měla tehdy 5 letou holčičku poprvé odešel. Důvod zněl hledám sám sebe. Našel si podnájem a bydleli jsme každý zvláš´t. asi tak po měsíci jsme se začali navštěvovat a dokonce i spolu spát. Za další měsíc jsme opět byli rodina. Chtěli jsme stavět, prodali jsme jeden byt a já jsem druhý napsala také na něj. Za půl roku mi řekl bay baybay znovu. bydlel opět v podnálmu a měsíce běželi. Stále mi říkal jak mě miluje, spali jsme spolu, ale nebydleli. On hledal jen tu pravou. každý druhý měsíc mě opustil kvůli jiné a za další měsíc se zase vrátil. Takhle to šlo další rok a ž mi jednou zase řekl mám přítelkyni kterou mám rád. Rozvedl se. za další měsíc se odstěhoval a teď bydlí se svou novou přítelkyní už 3 měsíce daleko od nás. Mě zůstala dcera a chlapa nechci ani vidět. Brala jsem i antidepresivní léky a chodila k psycholožce. Zhubla jsem 19 kg. Začala jsem si zvykat. Uzavřela jsem se do sebe a věnuji se jen dětem. On o dceru zájem nemá. V listopadu se odstěhoval a v prosinci když jsem se z toho všeho začala dostávat tak mi zavolal a stále něco chtěl. zeptat se na malou, fotky z vánoc a jentak nám popřát a stále dokola. jinak mi neřekl než lásko a miláčku. V lednu přijel a já jsem opět jeho kouzlu podlehla i přesto, že jsem věděla, že nesmím. Že opět budu tápat. Mám ho pořád přesto všechno moc ráda a chtěla bych ho zpátky asi jako ty toho tvého. Navíc máme krásnou dceru. on mi stále říká, nech tomu čas. Jestli máme být spolu tak se to stane. musíme to nechat volně běžet. ale já se trápím. Vím, že mě má rád a já jeho. přesto nemůžeme být spolu. Te´d za mnou jezdí tajně tak 1x za 14 dní a vždy se divoce vítáme a ohnivě vzplaneme. Co to má z jeho strany znamenat to nevím. jen si se mnou hraje a já jsem zase tam kde jsem byla před 3 měsíci. když usínám a honí se mi hlavou myšlenky tak mi napíše, lásko chybíš mi. Dneska tady byl také a když odcházel tak jsem se neudržela a po tváři mi tekly slzy. on mi řekl, že ke mě přestane chodit protože je o také o jeho citech.Jsem na dně. Nepřeji to nikomu a proto si myslím, že ty v tom tápeš také. Nespadni do toho ale znovu. A pokud ano tak buď v pozoru. Já na dně jsem a nikomu to nepřeji. už ani nikoho nežádám o radu. Mě už pomoct nejde. já ho prostě mít ráda nepřestanu. A dokonce tajně doufám, že se vrátí. vše bych mu odpustila. Proto si rozmysli, co opravdu chceš. jen si myslím, že pokud chlap udělá jednou krok zpátky tak ho mnohdy opakuje znovu. A máš sílu to řešit stále znovu a znovu?

Holky, tak se nejspíš o víkendu s BP uvidíme (cca po více jak dvou měsících), tak držte palce, ať mě to neskolí Lehko bylo na cvičišti, hůř bude na bojišti, no ten dnešní telefonát mě trochu stáhl (uvnitř). No, hlavně, že mám vás, vy mě v tom kdyžtak nenecháte

Taky jsem si právě vybavila, že se mi o něm dneska i zdálo a pak volal... Normálně se mi sny nezdají, nebo si je spíš nepamatuju, no je to zajímavý

Upravil(a) Andromeda (15. 3. 2007 16:42)

Taky držím palce, ať ti to dopadne dle tvých představ