šance je vždycky chce to čas, ale nečekej až se rozhodne začni žít svůj život ...
a ty sms byly dobrý alespoň si na tobě nebude léčit svědomí.

Hm, zase si tu koukám povídám sama se sebou Od rána ve mně proběhla další změna. Možná souvisí i s tím, že jsem včera předtím než jsem usla večer v posteli, tak jsem prosila ke světlu, bohu to je jedno jak se to nazve, ať mi dá sílu, abych "dokázala vstát a jít dál". Nevím jak se tomu říká, asi afirmace nebo tak nějak, mamka něco podobného praktikuje, já se v tom až tak moc nevyznám... Prostě mi to včera večer přišlo na mysl, tak jsem prosila... Došlo mi to až dneska později, že ty mé dnešní pohnutky by mohly být toho výsledkem... (tyjo to zní celkem staročesky )

Nevím jestli je to intuice nebo co ani proč jsem se tak najednou rozhodla, ale cítím, že to tak bude správné, proto to udělám...

Sice si tu chvílema slzím v práci, ale už jsem se asi rozhodla, že to provedu příští víkend (to "ultimátum"). Už jsem si sepsala jakýsi dopis, který mu při odchodu vrazím do ruky, ať si počte. Trochu tam rozebírám situaci, že mi ten současný stav nevyhovuje a že čekám z jeho strany rozuzlení a dokdy. Tohle je značně zjednodušené, ale je to celá jedna stránka ve wordu... Jsem tam hodně upřímná, myslím, že si taky pobrečí až to bude číst... Není tam nic zlého a sem tam nějaká ta přání do budoucna.

Jen jsem vám to chtěla dát vědět, dneska jsem nějak víc "v pasti" než jiné dny. Mám vás ráda

... a přitom ten můj problém není tak velký ve srovnání s jinými...

Selima napsal(a):

... A neprestávaj písať, som zvedavá na vývoj, aj keď pomôcť ani poradiť ti veľmi nemôžem a neviem.

Selimo, psát budu, ale právě, když se nikdo neozývá, tak mám pocit, že to ani nikdo nečte nebo že to nikoho nezajímá. Ale je pravda, že stejně tu z toho mýho textu nikdo asi nic moc nevydedukuje, navíc pokud je to psáno jenom jednou stranou...

No jen držte palce ať vytrvám v přesvědčení a dám mu to... i když vím, že ten víkend pak budu bulit ještě víc jak včera... ani pro mě to zavírání vrátek není jednoduché

Andromedo, taky to čtu a zajímá mě to (pravidelně se sem chodím dívat, jak to pokračuje). Moc ti držím palce, aby se tahle komplikovaná situace, do které ses bohužel nedostala vlastní vinou, co nejdříve vyřešila (ať už definitivním rozchodem nebo tím, že se dáte zpátky dohromady, je to jedno jak to dopadne, nejdůležitější je výsledek, aby jsi byla v budoucnu šťastná - buď sobec a mysli především na sebe). Držím palce.

Ahojky Andromedo,
já být tebou, bych dělala opravdu jen to co chci JÁ. Já nejsem zrovna moc trpělivý člověk, tudíž bych už asi na tohle vážně neměla nervy. Buď a nebo. Sešla bych se s ním na kafi (třeba), tam mu řekla, jakou mám představu já a chtěla slyšet, jakou představu má zase on. Tohle trápení se v nejistotě je strašný a ubíjející.
Drž se, S.

Ostatním bych ráda poděkovala, jak to dopadne ukáže čas. Ale slibuju, budu sem psát jak se to vyvíjí (bude-li co) Díky za to, že jste tady Člověku to moooc pomáhá

Včera večer jsem to nevydržela a zavolala mu. Chtěla jsem se domluvit na to setkání s dopisem na víkend, říkala jsem si, že už je jedno jestli zavolám hned nebo v týdnu. Byl ještě v práci (o půl deváté večer). Nakonec jsme se bavili asi hodinu. Zezačátku byl hovor celkem v pohodě. Má toho hodně, naložil si pěkný balík práce. Některé dny bývá v práci až do večera, něco chce stihnout dodělat a práce ho prý celkem baví, tak se jí věnuje. Jiné dny má večer sport nebo někam razí, poslední týdny dělá i o sobotách. Chce hodně dělat kariéru, vydělat velké peníze a jít brzy do důchodu... nevím, když jsem to poslouchala, tak mě přišlo, že snad není normální... ale možná je to zase jenom chvilková nějaká póza, nevím. Prý chce ještě pár měsíců hodně "dělat", cítí příležitost a proto teď nehledá vztah (no spíš mám pocit, že "nechce" vztah, tak radši sedí v práci - že je to naopak). Na jednu stranu říká, že se neměl tak rychle stěhovat z koleje ke mně do bytu (moc rychle to pro něj začalo být vážné), na druhou stranu uvažuje, že by koupil větší byt, aby se tam vešla rodina i s dětma. Fakt psycho.

Zavedla jsem hovor na to, že já potřebuju aby se rozhodl, že mi současná situace nevyhovuje. Chtěl by mě mít teď jako kamarádku a ač jsem mu jako kolovrátek pořád opakovala, že je to pro mě stagnace a trápení, že to ne, nedokázal to pořád pochopit. (Prý si mě dokáže i představit jak se budeme přátelit, i když bych třeba už měla manžela, nevím, ale myslím, že by můj nový vážný vztah špatně rozdýchával, že je to zase jenom jeho nějaká představa.) Nevím, jemu to prostě NEDOCHÁZÍ!!! Nechápe to... Pořád jsem mu vysvětlovala, že tohle ne... Že já si nemůžu najít nového partnera, když nemám vyřešené tohle, a pokud nebude úplný konec a ztráta kontaktu, že se mi to asi ani nepodaří... Nakonec bylo slyšet, že ho to vzalo, možná mu i slzička upadla. Pak už jsem jen slyšela jeho dech v telefonu (takový ten hluboký, ne ten běžný). Nakonec to nedal a položil telefon.

Když jsem se ho ptala, jak si představuje ideální vztah, řekl, že ráno o šesté sex, pak sport, do práce a večer by se domluvil s partnerkou na nějaké společné aktivitě nebo zvlášť, podle situace.

To co jsem se během toho rozhovoru dozvěděla mě moc nepotěšilo. Přemýšlela jsem, jestli mám pokračovat na tom s tím dopisem (i když už v podstatě ví co je v něm) nebo jestli mu mám začít říkat co dělám se svým novým partnerem (o nápadníky není nouze, jen to pro mě teď není řešení, tak do ničeho nového jít nechci), ať pozná jestli to takhle opravdu chce... Přemýšlela jsem o tom, než jsem usnula, ale pro mě bude asi jednoduší trvat na obsahu toho dopisu a případně udělat ten "final cut".

Asi trochu přepíšu obsah toho dopisu na novou situaci - budu mu dělat kamarádku, ale jen do toho konce ledna. Pak chci zkusit obnovit vztah nebo prostě konec - definitivní - hlavně kvůli sobě.

V neděli to asi znovu proberem. Ale můj pocit je takový, že jemu bude ještě chvíli trvat, než mu dojde co chce

Andromedko,
je mi strašlivě smutno, když vidím, jak se v tom plácáš Přijde mi, že jsi zvolila tu nejhorší strategii, jakou jsi mohla. Přijde mi, že si pořád ještě neuvědomuješ, že on prostě ODEŠEL a musí to být on, kdo případně znovu zavelí k návratu. Dávat mu jakákoli ultimáta, je naprosto kontraproduktivní, nečekej, že Ti řekne, že mu chybíš a že se chce vrátit. V lepším případě se dozvíš o něco o tom, že MOMENTÁLNĚ žádný vztah nechce, v horším případě (a bohužel bych to v jeho případě čekala) se dozvíš, to, co Ti už jednou řekl - to, že už s Tebou být nechce.
Nedala jsi mu totiž ani prostor na to, abys mu skutečně začala chybět. V minulém příspěvku jsem Ti psala o tom, abys zvážila pomoc psychologa. Potřebuješ v sobě uzavřít vrátka k tomu bývalému vztahu a v tom by Ti psycholog mohl pomoct, alespoň u mě to tak bylo. Doktorka mi dala pohled zvenčí a postupně mě naváděla k tomu, jak se chovat.
Na Tvém míostě bych teď udělala jedinou věc - požádala ho (slušně, ale velmi razantně), aby si konečně odvezl své věci. Klidně mu do nich přibal dopis se svými pocity, ale rozhodně vynech nátlaky a ultimáta. Klidně mu vysvětli, že teď jeho kamarádka být nemůžeš, ale že bse to třeba časem změní a popřej mu štěstí.
Teprve když ubidí, že je to skutečně definitiva, začne přemýšlet. Buď mu budeš chybět tak moc, že si uvědomí, že udělal chybu a bude se chtít vrátit, nebo tím pomůžeš vám oběma začít znovu.
Držím pěsti

Jen proboha nepiš žádné dopisy. To jsem kdysi napsala jednomu týpkovi také takový výlevný dopis, co cítím, zozpitvávala všejijaký dojmy atd... a dodnes se za to STYDÍM. Myslím, že tenkrát jsem ho tím jenom pobavila, jen polechtala jeho ego a nakonec,  že moje city mu byly jen na obtíž. Dnes to beru z mé strany jako určité ponížení.
Nakonec jsem to s těžkým srdcem rozsekla a dnes jsem jenom ráda. Po několika dalších milostných eskapádách jsem našla bezvadnýho (no úplně bez vady není) chlápka a jsem s ním dodnes.

Andromeda napsal(a):

Včera večer jsem to nevydržela a zavolala mu. Chtěla jsem se domluvit na to setkání s dopisem na víkend, říkala jsem si, že už je jedno jestli zavolám hned nebo v týdnu. Byl ještě v práci (o půl deváté večer). Nakonec jsme se bavili asi hodinu. Zezačátku byl hovor celkem v pohodě. Má toho hodně, naložil si pěkný balík práce. Některé dny bývá v práci až do večera, něco chce stihnout dodělat a práce ho prý celkem baví, tak se jí věnuje. Jiné dny má večer sport nebo někam razí, poslední týdny dělá i o sobotách. Chce hodně dělat kariéru, vydělat velké peníze a jít brzy do důchodu... nevím, když jsem to poslouchala, tak mě přišlo, že snad není normální... ale možná je to zase jenom chvilková nějaká póza, nevím. Prý chce ještě pár měsíců hodně "dělat", cítí příležitost a proto teď nehledá vztah (no spíš mám pocit, že "nechce" vztah, tak radši sedí v práci - že je to naopak). Na jednu stranu říká, že se neměl tak rychle stěhovat z koleje ke mně do bytu (moc rychle to pro něj začalo být vážné), na druhou stranu uvažuje, že by koupil větší byt, aby se tam vešla rodina i s dětma. Fakt psycho.

Zavedla jsem hovor na to, že já potřebuju aby se rozhodl, že mi současná situace nevyhovuje. Chtěl by mě mít teď jako kamarádku a ač jsem mu jako kolovrátek pořád opakovala, že je to pro mě stagnace a trápení, že to ne, nedokázal to pořád pochopit. (Prý si mě dokáže i představit jak se budeme přátelit, i když bych třeba už měla manžela, nevím, ale myslím, že by můj nový vážný vztah špatně rozdýchával, že je to zase jenom jeho nějaká představa.) Nevím, jemu to prostě NEDOCHÁZÍ!!! Nechápe to... Pořád jsem mu vysvětlovala, že tohle ne... Že já si nemůžu najít nového partnera, když nemám vyřešené tohle, a pokud nebude úplný konec a ztráta kontaktu, že se mi to asi ani nepodaří... Nakonec bylo slyšet, že ho to vzalo, možná mu i slzička upadla. Pak už jsem jen slyšela jeho dech v telefonu (takový ten hluboký, ne ten běžný). Nakonec to nedal a položil telefon.

Když jsem se ho ptala, jak si představuje ideální vztah, řekl, že ráno o šesté sex, pak sport, do práce a večer by se domluvil s partnerkou na nějaké společné aktivitě nebo zvlášť, podle situace.

To co jsem se během toho rozhovoru dozvěděla mě moc nepotěšilo. Přemýšlela jsem, jestli mám pokračovat na tom s tím dopisem (i když už v podstatě ví co je v něm) nebo jestli mu mám začít říkat co dělám se svým novým partnerem (o nápadníky není nouze, jen to pro mě teď není řešení, tak do ničeho nového jít nechci), ať pozná jestli to takhle opravdu chce... Přemýšlela jsem o tom, než jsem usnula, ale pro mě bude asi jednoduší trvat na obsahu toho dopisu a případně udělat ten "final cut".

Asi trochu přepíšu obsah toho dopisu na novou situaci - budu mu dělat kamarádku, ale jen do toho konce ledna. Pak chci zkusit obnovit vztah nebo prostě konec - definitivní - hlavně kvůli sobě.

V neděli to asi znovu proberem. Ale můj pocit je takový, že jemu bude ještě chvíli trvat, než mu dojde co chce

Andromed, to jeho jsou TOTÁLNÍ ŽVÁSTY!!!! Vůbec ho neposlouchej, to jsou jen nesmysly a UTEČ!!!!

Holky máte asi pravdu, asi nebudu dávat žádný dopisy, asi si prostě pokecáme a pak mu řeknu, že jsem pochopila jak to máme a ať na mě prostě zapomene, nevolá, nepíše, ať se ještě do Vánoc odstěhuje a konec. Vím, že to bude těžký pro mě, ale asi jsem vážně husa... Stejně budu asi ještě nějakou chvíli doufat, ale to se časem spraví. Třeba se ozve, třeba ne. Ale pořád je mi to tak moc líto, že zrovna takhle to muselo celé skončit...

Držte palce ať to zvládnu. Neděle dopo... Je to těžký, byl to můj první vážný vztah...

Décima napsal(a):

Zase je tady ta zlá.

Píšeš:
...řeknu, že jsem pochopila jak to máme a ať na mě prostě zapomene, nevolá, nepíše, ať se ještě do Vánoc odstěhuje a konec ....

To pak vypadá, že on Tě naopak "bombarduje" a nemůže zapomenout , nechce se hnout a ZATÍM .......
Já bych vůbec nic nerozebírala, řekla jen, že jeho odchod respektuješ a je to možná i dobře a kdoví, třeba to oba posune někam úplně jinam ....

Prostě neřešit a nikam citově nepřepínat. Vím, jak je to těžký, ale jestli jsi jinak obecně děvče v pohodě, za pár měsíců se tomu budeš jen smát a možná s někým jiným. A buď ráda, že nemáte děti, to je pak průser !!!

A jěště něco: Proč se stěhuje na etapy. jenom Tě to nervuje. A na co čekat do Vánoc, ať se odprdelí hned !!!
Doufám, že nebudeš o Vánocích sama a čekat na něho ?

Décimo, je pravda, že si asi odporuji, ale je to tím, že chci udělat něco o čem vím, že je správné, ale vnitřně s tím nejsem smířená. Pocity se ve mně hodně melou, proto co chvíli mám jiný názor, nápad, nemůžu si pomoct. Stěhuje se na etapy, protože kolegovo auto bylo zřejmě déle v servisu a ručně by to neodtáhl. S tím odprdelením... chci ho ještě vidět, i když mi to asi budete rozmlouvat... proto mu to řeknu až tu neděli... O Vánocích budu doma u našich, ale mám kolem Vánoc ještě hodně staré dovolené, takže je možné, že pak budu "sedět a čekat", bohužel si nedokážu přikázat, to asi přijde časem než se s tím vyrovnám...

Ahojky Andromedko:)!
Myslim si, ze je zbytocne, aby ti tu niekdo nieco vyhovaral. Kazda-y z nas si tym viac-menej v zivote prejde a musi to tak byt. Podla mna je dolezite, aby si sa chovala tak, ako to ty citis. Aj ked my uz "uzrozumeli" ti nieco radime a snazime sa ti podsuvat urcite moznosti riesenia, je to len na tebe. Raz pride cas, kedy to pochopis a uvidis, ze to co si robila, bola hlupost. Ale tlacit sa do niecoho nasilu... zijeme len raz a kaslat na nejake ponizenie alebo potupu. Proste rob to, co citi tvoje srdiecko. Kludne napis list, porozpravaj sa s nim alebo ho posli do pr..le. Ale musi to ist z tvojho vnutra a musis byt o tom presvedcena, inak to bude zbytocne, aj tak to dlho nevydrzis a porusis to, co si vyslovila... Uplne sa viem do teba vcitit. Ale ver mi, chce to cas (aj ked to VELMI boli) a casom tu budes ty radit ostatnym. Tiez si myslim, ze mu to dost ulahcujes, lebo sa ozyvas a stale z teba citi zaujem a nema cas prist na to, ci mu vlastne chybas. Vybehni von a zacni si uzivat a spoznavat novych ludi. Si inteligentne dievca a sama pises, ze nudzu o muzov nemas. Tak to vyuzi!!! A nechaj ho premyslat. A to odstahovanie naozaj vyries co najskor!!!
Budem na teba mysliet:pussa: