Andromedo, jen krátce. V každém vztahu je nějaká ta nejistota.  Jinak by to zas byla nuda, že.Problém je v tom, že po několika fackách od života nutně začneš hledat chybu jen u sebe a v podstatě tu další pecku pořád čekáš. Je to taky o tom, jak si sama sebe vážíš ...
Radím dobře, sama mám taky brožovaný život, ale tohle jsem si uvědomila teď v pokročilém věku a snažím se podle toho žít ...
Krásný večer. I.

Andromedo, tak jsem si pročetla tvůj příběh. Přesně vím jak se cítíš. Můj bývalý se ode mě taky stěhoval na 3x a vždycky to bylo moc těžké se na něho dívat.
   Jak jsi drhnula tan sporák, tak to bylo asi to nejlepší co jsi mohla udělat, aby neviděl jak tě to trápí.

   Víš já si myslím, že měsíc a půl není tak dlouhá doba co jste od sebe a všechno se může ještě změnit. Někdo říká, že slepovaný hrnec se vždycky rozpadne, ale záleží jenom na tom jak pocitvě je ten hrnec slepený. Když se slepuje pomalu a poctivě, tak si myslím, že by to mohlo vydržet. Je to rozhodně lepší než když se slepí třeba během jednoho týdne.

   V té pauze, ve které u sebe dva lidé nejsou se alespoň dokáží na ten vztah dívat trošku jinak. Já jsem si třeba uvědomila co jsem dělala špatně, že už to dělat nebudu , ať ve vztahu s bývalým nebo s někým jiným. A můj EX mi taky říkal, že si spoustu věcí uvědomil.

   A ještě jedna věc, ono je vždycky lehčí ze vztahu odejít než se pak vrátit.

   Ale víš co si pořád říkám já ? Že se ke me nevrátí, pořád se na to připravuju, je to lepší než si dávat zbytečné naděje.

   A pokud se nevrátí, tak nestojí za žádné trápení, není to ten praví. A můj názor je, že pokud tě miluje, tak si k tobě vždycky cestičku najde, protže láska je nejsilnější pouto na světě.

A máme tady pokračování. Jen asi nebudu psát svoje názory a domněnky, případně je dopíšu až někdy později, abyste mi mohli psát objektivní připomínky

Dneska zavolal. Nemusím už snad ani psát, že od jeho poslední návštěvy neproběhl žádný jiný kontakt - celý týden. Ten hovor trval asi 40 minut. V podstatě jsme se snažili bavit tak nějak o věcech obecných, já se snažila ať nenavrhuji žádná setkání ani jiné podobné věci, což se podařilo. Co budeme dneska vařit a jak se mají ostatní členové rodin. Že se učil prát v pračce. Mimo jiné zaznělo i to, že očekával, že ten jeho samostatný život bude lepší než teďka ve skutečnosti je. Že si opravdu uvědomil, že teďka nechce sbírat skalpy (vztahy na jednu noc), že teď žádný vztah ani nehledá. Že jak měl ten úlet (viz dříve), že se tam nic nestalo (to jsem zase vytáhla z něj já, prostě jsem si nemohla pomoct ) - že ta holka teďka očekává, že se jí bude nějak věnovat, ale on nemá zájem. Nechce nikoho dalšího "tahat za nos". Musím říct, že takové věci v dobách přede mnou vůbec neřešil a byl v těchto věcech hodně free. Taky jsem se ptala, jestli už někoho má (skoro na začátku hovoru), že ne, a ptal se mně, tak jsem tak nějak zamlžila, že v tom směru jakože něco u mě probíhá (nějaká rande), ale že nevím a uvidím.

O nějakém dalším stěhování nepadla jediná zmínka ani z jedné strany. Chce mi koupit vánoční dárek. Říkala jsem mu ať nekupuje, že to nemá smysl, pak že já mu stejně kupovat nebudu, ale pořád si stál na svém, že koupí, že chce. Řekla jsem mu, že zatím má vrátka ještě trochu otevřená (což jsem asi nemusela, ale stalo se), ale že ze svého hlediska mu asi nebudu moci dělat kamarádku, že by mně to hodně bolelo, něco tak, že ho mám moc ráda, a že se nebudu k němu moci chovat neutrálně, takže by pak bylo lepší se nevídat vůbec.

Párkrát mi řekl "milí", jestli mi to prý nevadí, že je to milé oslovení. Já na to, že sice je, ale že bych byla ráda ať to nepoužívá, pokud to tak opravdu nemyslí, že mi to ubližuje. Že mi to dává falešnou naději, a že je to horší, než když nemám naději žádnou.

Asi tak vše, jestli si ještě na něco dležitého vzpomenu, tak to dopíšu, případně i jaký mám z toho telefonátu celkový pocit já dopíšu později.

Budu ráda, když ten rozhovor a mě zase rozeberete - jestli to vidíte spíše pozitivně nebo negativně, co nemuselo být řečeno a tak - pořád se mi to musí opakovat . Nevím jestli bude potřeba rada, zatím mám pocit, že z mé strany to bude zatím o vyčkávání...

Já tě úplně chápu. Prožívám si přesně to samé jenže po 18 letech manželství a s 2 dětmi.  Je to 3 týdny co manžel odešel ( bohužel za jinou). Teď se snažím udělat si v hlavě jasno a postavit se zase na nohy.  Není to vůbec jednoduché, zvlášť když jsem si celou dobu myslela, že máme pohodové manželství. Jenže manžel se začal ve vztahu nudit a tak si našel milenku. Chtěla jsem ho získat zpátky ale dnes už to vidím jako zbytečné.  Nebudu Ti radit ať se o něho rveš. Nemá to cenu. Spíš mu ukaž, o co přichází. Buď zase ta atraktivní ženská jako dřív. Dej se dohromady a užívej si života plnými doušky. Jsi ještě hodně mladá, tak si nekaž život depresemi. Drž se !!!

vašek napsal(a):

Andromedo,

dobrý :-) já mylsím že to jde dobře!! Zkus si ten odstup takhle udržet podle mě to dlouho nevydrží ani bez tělíčka, a né že s ním hned hupneš do postele ...

Vašku, já taky doufám... No s tou postelí, napadlo mě, že bych ho spíš v tomhle směru začla trochu víc provokovat ... nejsem trpělivý človíček, snad by se to trochu urychlilo. Nechtěla bych pak ale dojít do stádia, že by si chodil domů za sexem ... Myslíš, že bych mu pak měla časem dát trochu kudlu na krk, že dokud se nerozhodne, že ať se sexíkem nepočítá..?

podle mě né časem ale hned ... když jste se rozešli tak proč by měl bejt nějakej sex ?? Naopak žádnej ať se snaží jako na začátku a né jak píše nějaká holčina vedle že spolu spí a on se nevrací prý kvůli finančním problémům ...

Jasně, sex odmítat. Jednou jste se rozešli, tak není důvod. Jemu to samozřejmě takhle vyhovuje, ale hleď především na sebe a na to, co chceš TY.

Ahoj Tracy a dík za podnětný příspěvek. Asi ještě chvíli počkám a pokud uvidím, že se to začíná podobat takovému podivnému vztahu, tak bouchnu do stolu a rázně to ukončím (doufám). Ale zatím nejsme ani ve fázi toho návratu... Přemýšlela jsem, že kdybych si mezitím někoho našla, že by mi to pomohlo se úplně oprostit. Myslím, že už teď bych byla novému vztahu otevřená, ale nejsem z těch kdo aktivně hledají. Takže vlastně už teď čekám, jestli se obnoví starý vztah nebo se objeví nový... Uvidíme, někdo si mě musí najít sám (i když jedním směrem doufám víc)

Nevím jestli jsem to sem psala, tak mi přítel sám říkal, že se možná vrátí už za pár týdnů nebo déle nebo vůbec. Měl v tom hokej. Ale i tak řekl, ať na něj mezitím nečekám... No, čas ukáže

Je zajímavé sledovat, že všude se tato situace nakonec vyvíjí trochu jinak, někdo se k sobě vrátí, jinde je to takové nerozhodné. On ten můj, když nad tím tak uvažuju, na povrchu má tvrdou slupku, ale vevnitř je hrozná cíťa. On je mi schopný říkat věci, že i když oba něco chceme, tak že by bylo lepší pro mě, kdyby to dopadlo jiným směrem, že tak to pro mě bude lepší - třeba jakože se budu míň trápit apod. (když mluvím obecně). Takže někdy velice těžké pořízení ho přesvědčit, že když oba chceme něco, je asi lepší to tak udělat a ne jinak... Toho se celkem bojím, že s něčím takovým přijde - že i když se budem chtít oba vrátit, že si ho nezasloužím, že pro mě bude lepší, když si najdu někoho lepšího.

Dám vědět až bude něco nového, myslím, že to zase pár dní potrvá...

Andromeda napsal(a):

Hm, tak se v tom moc nevyznám... Dneska si pro pár věcí zase dojde... Jsem celkem nechtěně se zmínila, že bych potřebovala někde víc místa, tak řekl, že se prý na to finální stěhování už připravuje... že auto už brzy bude...

To si to odnáší po kuse nebo co?
Andromedko, vyměň si zámek a jdi si na kafe. Ať si trhne nohou. Bouchni do stolu, ať si přijede pro všechno najednou. Nebo si zas zítra přijde pro další ponožku a bude tě takhle týrat do nekonečna.

Sám neví, co chce. Chlapi si někdy myslí, že o něco přicházejí, když mají stálý vztah a chtějí z toho ven. Venku zjistí, že to není tak skvělé, jak si mysleli, že to bude.
Můj BM (který se teď snaží vrátit k nám) mi také teď říkal, jak je to hrozné být všude, ale nikam nepatřit. Kdyby si to nezkusil, nikdy by k tomu poznání nedospěl. Bral zázemí rodiny jako samozřejmost a k tomu si chtěl užívat s kámošema po diskotékách (možná i nahánět holky) a když o nás přišel, tak z toho byl pěkně v pr..... Léčil to babou, což ho také ku štěstí neposunulo, neboť to byla jen nouzovka ze zoufalosti. Nakonec dospěl k tomu, že jestli něco moc chce, bude muset pro to něco udělat. Jestli to ovšem dokáže .... toť otázka.
Nech ho ať si to taky zkusí. Ale se vším všudy, nedělej mu nouzovku, která bude vždycky k dispozici. Ať si zbalí svoje švestky, odveze a třeba mu taky lecos v tý makovici dojde. Buď milá ale zásadová. Držím pěsti.

Ahojte babinetky a babineti Musím říct, že teda není až tak moc nového, jen po prvotním nadšení přišla zase menší sprcha v podobě zmínky o tom stěhování, která mě zase srazila trochu k zemi. Ale to je jedno. Od kamarádky jsem dostala výbornou knížku o projevování lásky (právě jsem k ní otevřela i samostatnou diskuzi, link pod příspěvkem) a trochu se mi začly točit v hlavě kolečka jinak.

Z přítelovy strany stále cítím veliké váhání a vím, že vědomě nechce dělat věci, o kterých ví, že by mu jeho případný návrat mohly značně zkomplikovat, na druhou stranu hodně váhá... Pokud má kolem sebe našeptávače (kolegy), tak je celkem v pohodě, přes týden má hodně aktivit a je více odtažitý. O víkendu se to zase otáčí více v můj prospěch. Z jeho strany hodně cítím, že se v tom máchá a ne málo.

Po přečtění cca 3/4 té knížky (včera nad půlnocí už jsem nemohla číst, už jsem taky byla unavená) jsem si uvědomila, že ať dělám co dělám a ať se navenek tvářím jak chci, stejně ho pořád miluju, takže vlastně v současném stavu asi na tom ani hůř už být nemůžu (ve vztahu sama k sobě)... Uvědomila jsem si po tom čtění spoustu chyb, které jsme oba dělali.

Mám teď chuť mu tu knížku na Vánoce nějak podsunout a počkat, jaký to bude mít efekt... a v těch několika málo chvílích, které do té doby snad budou mu svou lásku tím jeho "jazykem" ukázat... Alespoň podle doporučení to funguje v tom, že to lidem otevřelo oči v pohledu na jejich vztah... Kamarádka co mi ji půjčovala, řekla, že knížka je taková hodně putovní, že ji pořád někomu ve svém okolí půjčuje. Prý někteří po přečtění řekli něco ve smyslu, že tohle kdyby věděli dřív, tak by se nerozcházeli...

Co myslíte??? (Doufám, že ten dnešní příspěvek není moc zmatený )

http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=14367#p394154

Kalupinko, přemýšlela jsem o tom, s tím stěhováním asi nebudu tlačit na pilu... jestli bude chtít, může to pro něj být důvod proč se vidět, sama musím říct, že to také spíše teď už beru jako možnou záminku. Když se odstěhuje celý, jeho věc, asi sám pozná, že si ty dvířka zabouchává před nosem sám... Je možné že to tak bere už teď že jsme od sebe, když ani na sms neodpovídám, jediné, že zvedám telefon. Jak tu již někteří psali, že mi musí "srdce krvácet" když se tak postupně odstěhovává - není to tak, beru to pokaždé jako další šanci, alespoň v posledních týdnech. Navíc toho "stěhování" zas tolik nebylo... viděli jsme se naposledy před 14 dny a od té doby byly akorát od něj dva telefonáty, jeden dlouhý a jeden krátký. No, navíc jsem se zařídila trošku tak, abych ho trochu znejistěla ohledně toho, jestli na něj "čekám" nebo ne. Takový němý otazník bez odpovědi.

Přelouskala jsem už těch Pět jazyků lásky, hodně věcí mi došlo, včera mi došlo poštou ještě Partneři a rozchody a Proč muži milují potvory. Tu první jsem hned začala číst a zhruba už vím, kde se nacházíme a jak se chovat - při kontaktu být milá, ale nic nenavrhovat, nedávat žádné podněty směrem od sebe, žádná gesta a čekat až on sám s něčím přijde.

S tím tažením věcí do ztracena, sama cítím, že když se déle nevidíme, jsem víc nad věcí... prostě to víc vyšumí... no jednou to vyšumí přes nějakou hranici a budu se zase cítit free a připravená na něco dalšího... Neberu to tak, že bych si tu seděla na zadku a čekala donekonečna, zkrátka jednou poznám, že vstanu a půjdu dál Je to už jenom na něm.

Takže máme pokračování. Dneska jsme si vyměnili několik sms, napsal samozřejmě první on s nějakou banální otázkou. Na tu jsem mu v podstatě neodpověděla, ale zeptala jsem se, co tím dotazem (tím, proč mi vlastně píše) vlastně zamýšlí. V další sms jsem se již přímo optala, proč mi píše takovou banalitu, jestli si tím chce ulevit svědomí nebo jaký to má vlastně důvod. Přímou odpověď jsem samozřejmě nedostala. (Mj. sám připustil, že mi píše (volá) vždy jen v neděli, že má v tu dobu klid a pohodu.) Málem se (asi) urazil, že jsem to špatně pochopila (s tím svědomím). Že ho sice svědomí trápí, ale tímto si to neléčí.

Už jsem to nevydržela a napsala mu, že se snažím dostat ze situace, do které mě dostal, a že těmi jeho kontakty mě spíše trápí než cokoliv jiného. Asi ho to sdělení podle reakce překvapilo, prý neměl zlý úmysl, že chce přátelit - asi ho to zjištění trochu vzalo, byl opět milejší. Na to jsem napsala, že mu to s tím úmyslem věřím, ale měl by si to uvědomit, že mi každý jeho kontakt, který "nic" neznamená, ubližuje. A že to na to přátelení zatím rozhodně nevidím... Asi už nemusím psát, že už se dál neozval.

Na jednu stranu jsem ráda, že jsem mu pomohla si toto uvědomit a že bude zase mít o čem uvažovat (a že jsem to dokázala udělat), na druhou stranu mě hodně mrzí, že jsem se připravila o asi další brzký kontakt.

Jaký na to máte názor vy... zajímalo by mě, co mu asi jde hlavou, když mi píše (volá), jestli může ještě být šance k návratu nebo jestli si něco jen naivně namlouvám... Jestli stále neví, nebo se snaží udržet kontakt, nebo má jen špatné svědomí a nic to neznamená... Děkuji za jakýkoliv podnět. Mějte se zatím, asi teď bude delší odmlka než se něco stane.

Ještě něco, chápali byste tohle jako "uzavření vrátek" nebo ne..? (to dostěhování ještě neproběhlo)

Upravil(a) Andromeda (10. 12. 2006 15:20)