Honey na to proc se asi kazdy z nas ptame kazdy den milionkrat....Jedno takove obrovitanske proc jsem zazila nedavno a dodnes rikam,ze uz asi spravedlnost opravdu neexistuje...Stalo se nasim nejlepsim pratelum. Pred dvema roky se jim narodil opravdu nadherny chlapecek, rok na to kamaradka otehotnela znovu, cekali holcicku. Po porodu si maminku nechali v nemocnici pres 14 dni a uz jsme s muzem zacali tusit,ze neco neni tak uplne v poradku. Pri prvni navsteve bylo miminko na pohled zdrave,jen se malo hybalo a tekalo ocickama po cele mistnosti,i laik by poznal,ze osud si opet nepekne zahral. Clovek se nechce ptat,protoze se nechce nikoho dotknout, tak jednou tatinek zacal vypravet sam, mala byla velika a tak musela ven, druhy den po vysetreni nastoupila mamina na porod a rodila neco pres 14 hodin a az kdyz prestavalo bit srdicko a privolali doktora zjistili,ze mala byla pr... napred. Vytahli ji potom ven samozrejme uplne pridusenou. Dnes je ji 7 mesicu a neumi se stale prekulit ze zadicek na brisko ani naopak, kamaradka s ni cvici kazdicky den, nikdy ani jeden z nich nezalamentoval ani na okamzik neprestal doufat,ze jednou bude jako jejich syn, uplne v poradku a zdrava a reknete mi,kde je spravedlnost? Melo to byt uplne normalni zdrave krasne miminko.....Po kazde navsteve se ptam,proc prave oni,tak skvely a ukazkovy par?
Ani nevim,proc jsem to napsala, mozna proto,aby jsi Honey neztracela nadeji a vedela,ze takovych lidi existuje kolem hrozne moc a nadeje umira posledni a vule dokaze zazraky....

Milá Honey
z toho co tady čtu,mi běhá mráz po zádech,asi nemůžu slovy vyjádřit jak mi je Filípka a celé vaší rodiny líto
Budu držit palečky

I já vám moc držím palce, jsem ráda, že to takhle dopadlo, snad už bude jen všechno lepší!!

Honey, taky držím palečky.
Při každém porodu se může stát cokoliv. Svoje druhé dítě jsem - na rozdíl od prvního - porodila téměř rychle a bezbolestně, normální cestou, hlavičkou napřed. Druhé dítě přišlo na svět s nalomenou klíční kostí a nataženými krčními svaly. Když jsem se dotazovala, proč se tak stalo, bylo mi řečeno, že jsem subtilní postavy, dítě bylo dosti veliké (3,89 kg a 53 cm) a že během porodu nastaly natolik silné porodní stahy, že dítě takto poškodily.
S dítětem jsem potom absolvovala každodenní cvičení a dojezdy na rehabilitaci, protože hrozilo, že bude hlavičku stáčet doživotně k jedné straně. Díky bohu, cvičili jsme Vojtovou metodou až do úmoru, ale vyplatilo se.
(Tohle je trošku , protože Filípka potkal úraz. Nicméně Vojtova metoda dělá neskutečné zázraky a přeji hodně štěstí a držím palce)

Upravil(a) Kiara (26. 1. 2007 20:12)