No , jen jsem chtěla povzbudit... já jsem pochopila, že má velice vážné komplikované zranění lebky s otokem mozku .  Nejsem diplomovaný lékař a specialista, a proto bych se na něho spolehla, a nedovolila bych si posuzovat jeho nařízení a už vůbec ne takhle na dálku. Jakmile budou moci, patrně tam rodiče oba pustí, včera tam teprve dítě přivezli v kritickém stavu, takže pokud tam hned rodiče nenechali, vědí proč.. Matku jistě potřebuje, ale  v tomto případě bych věřila hodně těm "hadičkám", jak píšeš, Barboro.

Hlavně a´t se to zlepšuje, držíme palečky všichni, co se to děje ty poslední dva dny? to je strašný.
Já být matka, tak by mne tamodtud asi taky nedostali, myslím, že bych tam zůstala aspoń na chodbě nebo někde za sklem...i když zase, maminka je těhotná.... . Hlavně, a´t jsou všichni v pořádku, je to strašný.

Nety napsal(a):

No , jen jsem chtěla povzbudit... já jsem pochopila, že má velice vážné komplikované zranění lebky s otokem mozku .  Nejsem diplomovaný lékař a specialista, a proto bych se na něho spolehla, a nedovolila bych si posuzovat jeho nařízení a už vůbec ne takhle na dálku. Jakmile budou moci, patrně tam rodiče oba pustí, včera tam teprve dítě přivezli v kritickém stavu, takže pokud tam hned rodiče nenechali, vědí proč.. Matku jistě potřebuje, ale  v tomto případě bych věřila hodně těm "hadičkám", jak píšeš, Barboro.

Nety, já vím, že to myslíš dobře, ale já taky. Také nejsem lékař, jsem pouze sestra specialistka, ale to co jsem psala plyne z praxe. A že zastaralé postupy, kdy lékaři nechtějí přijímat matky k dětem v kritickém stavu bohožel ještě stále v mnoha nemocnicích fungují je sice smutné, nicméně už i v naší zemi existuje cosi jako Úmluva o  právech  dítěte. Cituji:"Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte"
Lékaři určitě dělají co mohou, ale léčí pouze tělo a v případě dítěte je obzvlášť potřeba, aby spolu s tělem se braly ohledy i na psychiku. Ale to jsem se snažila dost jasně i s příklady vysvětlit v minulém příspěvku.

Mám nové zprávy o stavu Filípka (jinak je v UL), na CT žádné zhoršení proti včerejšku, jsou vidět 3 poškozená místa, ale zatím nám nikdo není schopný říct v jakém rozsahu a jak moc. Také přestal krvácet a odpoledne ho budou pomalu odpojovat od dýchacího přístroje. Když se jim probral, zjistili, že jedna polovina těla reaguje velmi málo, ale koukal na ně a spolupracoval. Máme známou primářku neurologie v Praze, tak ta nám také průběžně zjišťuje informace a v UL je údajně neurochirurgie na špičkové úrovni a pracují tam vyhlášení lékaři, tak nemáme mít strach o to, že by tam všechno neměli potřebné vybavení a přístroje.
Jestli tam s ním maminka být může nebo ne opravdu nevím, v každém případě tam s nimi za hodinu jedeme, tak to určitě zjistím. Pravdou je že je teď psychicky úplně na dně a je práškama, které jí předepsal gynekolog. Při zazvonění telefonu a při jakékoliv zprávě se hroutí a při pohledu na něj pláče.
Možná jsou to trochu zmatené informace, ale pomáhá mi se z toho vypsat, protože mluvit o tom s nikým cizím v práci nemůžu. Naštěstí mám dobrou šéfovou a můžu kdykoliv odejít z práce. No a aby to ještě nebylo málo, dnes jsem se dozvěděla, že mám babičku po mrtvici, nechodí, nechce jíst, nechce nic. Tím ale teď v rodině nikoho nezatěžuju, ví to jenom manžel. Uvidím, co mi řeknou v neděli.
Jinak všem děkuji za reakce a povzbuzení, pomáhá mi to. Díky

Je pravda, že by se to nějak udělat dalo. Když tam můžou sestry, lékaři, tak by se do sterilního mohla převléci i matka, anebo nahrát její hlas, je fakt, že v bezvědomí mnozí vnímají.
DRŽÍM MOC PALCE zázraky se dějí!

Ale určitě dalo, a určitě na to dojde, ale malé tam přivezli včera, tak určitě měli lékaři plné ruce práce. V jakém stavu je maminka tady honey také psala, určitě nezhorší situaci to, když k malému půjde teď. Jistě tam rodiče pustí.  Včera to muselo být velice vypjaté.

I malé zlepšení vede k větší naději, že všechno dobře dopadne!Moc moc držím pěstičky, ať jste všichni stateční a Filípek je určitě bojovník .

Ať se Filípkovi sype móooc štěstíčka..

Upravil(a) anitaak (24. 11. 2006 13:45)

Přidávám se, taky Filípkovi držím všechny palce co mám, moc cítím s jeho maminkou, určitě si teď sahá na dno. Moc přeju, ať všechno dobře dopadne a Filípek se s toho dostane co nejlépe.

1Barboro - Bylo mi to vysvětleno tak, že za přítomnosti maminky se dítě probouzí dříve, než by muselo. Respektovala jsem to, byla na telefonu a čekala na chodbě, jak se začal probírat, byla jsem tam, kde jsem být měla - u syna.
A je fakt, že jsem respektovala i doporučení, abych nebyla u dítěte při odvozu na sál, jsou to emoce, vypjatá situace a já vždy bečím..., tak jsem se se synkem rozloučila, dostal sirup "na spaní", vyfotili ho před operací ....
Nikdo mi nebránil u něj být, jen jsem naznala, že bude lepší před ním nebrečet a bezprostředně po zákroku u něj nebrečet znovu.

http://nacerno.blesk.cz/Clanek64616.htm

Bude to dobrý, musí to být dobrý. Myslíme na něho celá rodina a přejeme jen vše dobré. Drž se.

Dobré ráno všem, díky za reakce. Jak víte Filípek je po operaci a nám nezbývá než čekat. Pořád ho tlumí léky kvůli bolestem. Dle lékařů teď musíme mít hodně trpělivosti a bude potřeba spousta času na rekonvalescenci a rehabilitaci.
Nejvíc mě rozčilují novináři se zaručeně ověřenými zprávami, kteří už od čtvrtka krouží jak supi. Dokonce citují pana Seidla, který k mému údivu něco jiného říká novinářům a něco jiného policii a nám.

Dobré ráno, chci poděkovat všem, kdo dzželi malému Fildovi palce.
Je už z nemocnice doma, po psychické stránce docela v poho, co si nepamatoval se mu docela rychle vracelo, ale po fyzické je to horší. Je na úrovni 9 ti měsíčního batolete. Musí se vše učit od začátku. Nejprve neudržel ani hlavičku a byl jak hadrová panenka, uplakaný a vystrašený. Teď vydrží chvíli sedět, snaží se lézt. denně chodí na rehabilitaci a po novém roce by měli jet do lázní. Minimálně 3 měsíce musí nosit přilbu, protože se nesmí uhodit do hlavičky. Lékaři jsou na jakékoliv prognózy skoupí, protože se nikdy nesetkali s tím, že by takový úraz dítě přežilo a považují to za zázrak. Spíš sami čekají co bude dál a chtějí o něm napsat odbornou práci. Doufáme, že než se v březnu narodí miminko, tak se jeho stav zlepší, protože teď se nemůže spustit z očí.