PavlaH napsal(a):

Tělesný trest ve formě lehkého plácnutí má podle mě význam tak do tří let věku, kdy se některé věci dítěti prostě nedají vysvětlit. V období puberty je ponižující. Tedy aspon já ho tak brala.

Souhlas, člověk pak už jen doufá, že do pubertálního dítka vložil to nejlepší co mohl, a že se to dobré jádro jednou zase projeví ...
Ikdyž ten věk, do kdy má plácnutí význam bych zvýšila tak na 6-7 let... občas je opravdu "rychlá akce" účinnější, než dlouhé domlouvání (a prý i "stravitelnější", jak mi céra sdělila asi v 11 letech )

Můj syn má epilepsii. Že je nemocný jsme zjistili cca ve čtyřech letech. Naše doktorka si nechala pečlivě popsat, jak s ním mluvíme, jak mu vysvětlujeme, jak ho trestáme.......... načež jsem jí popsala situaci kdy syn sedí za stolem, já proti němu, musí se mi dívat do očí a já mu dělám přednášku : psa to bolí, nechováš se hezky, nenadáváme druhým dětem, babička není blbá...apod.
Pravidelně to u něj vzbudilo stres , potažmo záchvat.
Paní doktorka mi na to řekl: Proboha, to ho raděj plácněte, ale radši po zadku.
Tak jsem ho párkrát plácla, zaabíralo okamžitě, žádné nervy, žádný záchvat, už ani netuším kdy jsme ho plácli naposled. možná už je to i pár let, teď je mu 11.

Míša Kulička napsal(a):

Ikdyž ten věk, do kdy má plácnutí význam bych zvýšila tak na 6-7 let... občas je opravdu "rychlá akce" účinnější, než dlouhé domlouvání (a prý i "stravitelnější", jak mi céra sdělila asi v 11 letech )

Nevím nevím...Klukovi je 20.Minulý týden mi něco řekl - už nevím co,ale mě to dojalo tak že jsem použila smetáček co jsem držela. / bez něj bych na něj těžko dosáhla /
Efekt okamžitý.Následovaly klukovi vytřštěné oči a okamžitá omluva.
On Makarenko je Makarenko,ale dobře mířená facka lecky zvládne víc.

U mě to taky ve věku 16-18 fungovalo, ale nesmírně mě to žralo, raději bych byla, kdyby rodiče se mnou komunikovali jako s dospělým..kdyby mi řekli, že je to přes moc, že jsem přestřelila....

A to můžu říct, že jsem nenáviděla víc, když se do "výchovy" pustila mamka a začla mi domlouvat. To byla muka.

Upravil(a) PavlaH (1. 2. 2007 16:23)

Mě se také takové jednání příčí,ale někdy je to nezbytné.Ona totiž facka není argument,ale dokáže rozjetého mladíka zchladit okamžitě.Potom se dá diskutovat.Ten smetáček jsem zrovna používala a hodil se mi.Pohlavek bych mu rukou nedala,nedošáhla bych mu na na hlavu.Bylo to symbolické.On se omluvil,já taky a je zase OK.

anka - jedna známá na synáčka taky nedosáhla, takže když jí jednou taky něčím vytočil, ona povídá "klekni si!" Jeho to zmátlo natolik, že matku poslechl, načež byl po zásluze zpohlavkován :-))

A to je výsledek dobré výchovy!

Irenka21 napsal(a):

Zní to dobře, trochu poslušnosti v sobě měl.

Tak s holkou to je jiné.Je mírná,není s ní sebemenší problém.Jednou mě ale šíleně dožrala.Zrovna jsem luštila křížovku a slovo které jsem měla na jazyku bych jí říct nemohla.Tudíž jsem přes křížovku napsala " KRÁVO DEBILNÍ " .Když jsem večer přišla do kuchyně,bylo pod křížovkou její rukou dopsáno: " JÁ VÍM "
Taky způsob komunikace.Pochopila to