lvice napsal(a):

Jo, Fati, tak to se mi líbí Nic si z toho nedělej, já teď žiju v těžké nejistotě, od 1.1. nás čeká velká reorganizace, prý budu mít jiné pracovní místo, vůbec nevím co budu dělat, zda mi neseberou peníze, prý se to dozvíme 15.12. Děs běs......

Já si z toho celkem nic nedělám, protože vím, že práci seženu.. dřív nebo později, navíc máme jisté plány na odjezd do zahraničí... to mi hlavu dělá nejmíň. Spíše bych opravdu ráda zapracovala na sobě, uvědomila si své nedostatky atd. atd., abych už nikdy nemusela pracovat za takových podmínek.
Budu držet palečky, aťje to změna k lepšímu

lvice napsal(a):

Díky, chjo jo, to jsem na to zvědavá

Hele, tak se pojď odstěhovat do Prahy, práci najdeš lehce...budeš to mít blízko na semináře ke mně dom na jasmínový čaj

Fatima napsal(a):

Nety napsal(a):

Jestliže chodí někdo donášet a pomlouvat půl roku, pak je to problém toho šéfa, že naslouchá a kvituje to, aniž by to řešil a tím tomuto počínání dává prostor a de facto to přikrmuje.

No šéf na to práě nereagoval, neb si myslel svoje (opak), ale jednoho dne to přerostlo určitou hranici, kterou dokázal tolerovat.
Jsem toho názoru, že kdyby mi to řekl rovnou, dokázala bych ten problém řešit, ale teď už je prostě příliš pozdě.

Ale nemusí být pozdě, to bych zase neviděla tak dramaticky. nemůžeš vždycky měnit zaměstnání, když s někým nevyjdeš. Tak si to s tím dotyčným vyříkej a pokračuje se dále. Jaké si to tam uděláš, takové to budeš mít.  Víš, co od  dotyčného můžeš čekat, takže by neměl být velký problém si s ním poradit. Nesmíš tu práci tak prožívat a být tam tolik outlocitná. Protože pak se prkotina stane nepřekonatelným problémem, ale bude to tak vždycky. A z každého zaměstnání se jaksi nedá odcházet hradě a středem.  Ale pokud tě to tam celkově nebaví - Tvá práce - a jsi znechucená, tak proč ne.

To Nety:
Nety, máš naprostou pravdu, kvůli prokotině nemá smysl odcházet, protože něco v bledě modrém se vyskytne i na dalším místě... tady to však zašlo opravdu za hranice. A protože to celkově stojí za h... tak mně ten odchod nemrzí.

Fatima: No mohla jsi na ní zkusit "Ale jistě, že Vám kávu uvařím... pokud příště uvaříte kávu zase Vy mně...mám ráda, když v práci s lidmi vycházím přátelsky a vaření kávy pro kolegy k tomu patří...oboustranně " (baba jedna jedovatá!)

mezi kolegyňkama to máme celkem v pohodě, ta otravná, co jsem o ní psala v jiném tématu, už to tady vzdala :-)   Ale všechny máme potíž se šéfem. Jde o to, že všechny máme stejné pravomoce vzhledem ke klientům, které nemůžeme překročit. Musíme se držet toho, co je psáno.
Takže příklad: zpracuji někomu nabídku, tomu dotyčnému se to třeba zdá drahé nebo nesouhlasí s výší fixní slevy (se kterou já nemohu nic udělat) a obrátí se na našeho šéfa. Ten ve strachu, aby o klienta nepřišel mu nabídne slevu ještě vyšší a podá to většinou tak, že kolegyně (tedy třeba já) se ve výpočtu SPLETLA!!! Pak následkem těchto privilegií pro některé klienty dochází k tomu, že se to dozví další klient, který se diví, proč on takovou slevu nedostal...  je to začarovaný kruh a výsledkem je, že naši obchodní partneři už ani nechtějí mluvit s námi, ale pouze se šéfem, protože on jim vždycky dá lepší cenu. No a úplným závěrem je, že dostaneme od šéfa "napomenutí", že málo prodáváme a bez něj by kancelář už dávno nebyla...

Pane, máte velmi hezký nick.
Ano, já si naprost uvědomuji, že nějaká ta chyba musí být ve mně, kdybych si myslela, že není, tak bych tohle téma nezakládala...
Jinak, nebýt v situaci, v jaké jsem, tak bych s Vámi zcela a naprosto souhlasila a v podstatě i teď s Vámi souhlasím... částečně.
Jinak ještě k tomu vaření kafe - já svým kolegům kávu vařím, jdu si uvařit kafe tak se poptám - nedáte si někdo? Když jdu na poštu, poptám se - nemáte někdo něco na poštu? Hodím vám to tam, když tam jdu... když za vámi ovšem přijde kolegyně, která umí akorát prudit a dělat problémy a která se chová jako ředitelka zeměkoule, přestože každý ví, že je naprosto neschopná, jen uměla vlézt do té správné postele... když se k vám chová, jako ke své osobní služce z nějaké asijské země... tak to jednoho prostě nakrkne.
A já si uvdomuji, že tady je ta chyba, to, že mně to nakrkne a že se k tomu nedokážu postavit tak nějak méně emočně a asertivněji.

Fatima napsal(a):

Ahoj,

v poslední době narážím čím dál tím víc na to, že asi neumím jednat s lidmi, resp. s kolegy na pracovišti.

Asi nedokážu být dosti asertivní, ale na mé pozici je velký problém - jak ukočírovat lidi tak, aby vám lidově řečeno "nenas.ali na hlavu", ale zároveň neměli pocit, že jste neochotná.

1)Jak byste reagovali na situaci, kdy po vás chce například někdo něco okopírovat a přitom to není ani náhodou vaše práce? Dála jak byste reagovali na situaci, kdy lidé kolem vás vlastně ani neznají pozici, na které pracujete a neustále vás představují špatně... a samozřejmě díky tomu po vás chtějí věci, které nespadají pod vaší "jurisdikci"?

2)Jak si představujete "ideálního" kolegu a "ideálního" podřízeného? Máte konflikty s kolegy a jak je řešíte? Dostali jste se někdy do konfliktu, který přerostl v afétu, která už se nedala ukočírovat?

3)A jak v práci zvládáte své nálady? Dáváte ostatním kolegům pocítit, když se vám něco nedaří? Dávají to kolegové pocítit vám? A jak řešíte situaci, kdy se k vám kolega chová tak, že byste mu nejraději urvali hlavu? Umíte ovládnout své emoce a být asertivní??

Díky za váš čas
Fatima

1) To jsem už dostatečně rozpitvala výše.... V každé firmě musí existovat pozice asistentky nebo sekretářky, a pokud tam není, tak někdo některé z těch činností musí vykonávat i když se třeba jmenuje účetní.... Takže kdo u vás ve firmě vaří šéfovi kafe, kdo mu fotí papíry, kdo mu přepojuje telefony, kdo mu píše dopisy, kdo vyřizuje veškerou korespondenci a styk s poštou? Tak ta může event. pomoci lidem s focením apod...

2) Můžeme si představovat, co chceme, ale život Ti přinese tolik kolegů a tolik povah a šílených situací, že nic nejde vysnít a podle toho hledat práci. Může se stát, že např. z 50 kolegů bude 30 špatných a to se soužívá velice špatně, ale pokud je z 50, alespoň 40 dobrých či výborných, ten zbytek už se dá ukočírovat.... Ale vždy platí zásada, nikdy nikomu v práci nevěřit... Pouze si vzájemně vypomáhat, spolupracovat apod... ale nikdy s nikým /ač se tváří úžasně kamarádsky/ neprobírat problémy, nedejbože pomlouvat kolegy či nadřízené... Dříve nebo později se to obrátí proti člověku... Každý se může dostat do situace, že získaná informace mezi řečí se mu bude k něčemu hodit a už pak nebude řešit, že potopí někoho jiného.... Můžu zajít s kolegou na kafe, můžu s ním jít sportovat, ale na dotazy typu, a jak se ti líbily teď ty prémie, nebo býváš tam teď nějak dlouho, nestíháš apod.... zásadně nereagovat, protože se pak může stát, že druhý den nebo za měsíc nebo za půl roku se přižene šéf a řekne, takže Vy si tady pořád vysedáváte, jste pomalá, neschopná a ještě se vám tady pořád něco nelíbí, tak to taky můžete jít....

3) Pokud je špatná nálada, nemoc, krize, rodinné problémy, samozřejmě se to nesmí přenášet na jiné lidy... ale jde to těžko.... pak je třeba se zavrtat do práce až po uši, nevšímat si ostatních, nevyhledávat místa, kde budou mít tendenci se ptát nebo otravovat (kuřárna, kuchyňka, záchod)
Pokud je to rovnocenný kolega a po trošku delším soužití už je otipovaný, že není miláčkem vedení, občas neuškodí v soukromí (ne v hale s 30 kolegy) si to s ním pořádně vyříkat... žádné vulgarismy, žádné osočování, pouze vyvalit vše, co v poslední době udělal špatně nebo s čím prudí a ať řekne, co tím sleduje a proč to dělá.... Pokud je to miláček vedení, smůla a s tímto člověkem v rukavičkách a bohužel držet hubu a krok...

Všeobecně jsem tady používala termíny sekretářka nebo kolega, ale myslela jsem to pouze jako slovo do významu, takže je jasné, že to může být i asistent nebo kolegyně apod.... Omlouvám se za délku, ale krátký rozbor kancelářských pozic a chování asi nejde....

helena napsal(a):

To Chlap - když jsem hledala místo, hlásila se na podobnou pozici v poměrně velké firmě podobná kůzlátka. Od vyučené prodavačky po zdravotní sestřičku. Počítač "částečně", vedení agendy "by se naučily", praxe veškerá žádná, oblečení děs (nejsem přehnaně kritická ani jim nezávidím sladkých devatenást let, ale přijít na pohovor v džínových šortečkách a triku těsně pod prsa - no...). Nicméně jsem to místo nedostala, přestože jsem splňovala jejich požadavky do puntíku, protože (cituju personalistu) "my nechceme starší dámu" - bylo mi 45!

Tak to tedy koukám, kde to žijete. Já mám pět let praxe, hovořím plynně anglicky, domluvím se francouzsky a když je nejhůř, tak ze mně občas něco vyleze i německy , PC je samozřejmost - Word, Excel, Power Point, Outlook, dokonce i Lotus Notes a některé další  prgorámky jako Fama nebo eCON atd., nepíšu všema deseti, ale píšu hodně rychle a díky pěti letům praxe (asistentka GŘ, Office manager, HR assistant...) již mám jaké si své know-how. Pokaždé když hledám práci, setkávám se konkurentkami, které jsou na to velmi podobně. A všechny máme na sobě obvykle kostýmek...
Takže mi řekněte prosím, kde je ten ráj, kde holčiny nic neumí a chodí nevhodně obléknuté...

Při své práci se setkávám krom lidí v montérkách a ryze dělnickém (bezpečném) oblečení a obutí i s "kancelářskými čerty". V některých případech je to taková s prominutím sranda,že to až vhání slzy do očí.
Př.Jednám s mladým mužem,košile kravata,pohoda.Jednání končí on vstává...minikraťasy a z nich čouhající nožky chlupaté jak štětky na lahve.
Vcházím do kanceláře-asistentka ředitele,velmi módní dívka,se pro cosi natahuje....průramkem vidím její komplet poprsí.
Příkladů s prsama mám spousty hlavně z úřadů kde zaměstnankyně sedí profilem ke dveřím.
Úpným úletem jsou "děvenky".Ženy na různých stupních firemní hierarchie, mající někdy i poměrně vysoké postavení,
"zdobící úřad".Sado - maso botky, třásně ,flitry,šněrování na zcela nečekaných místech.
A s tím co kdo umí nebo neumí.Každý má svou práci a praxi.U zaměstnance je ceněna flexibilita a samostatnost.
Dnes snad každá úřednice má maturitu z angličtiny nebo němčiny a samozřejmě umí pracovat s počítačem.

Nejen, že mají problém s komunikací a různými postupy - mně jednou taková ouřední madam tvrdila (na místním úřadě, prosím!), že oni postupují podle interního předpisu. Když jsem slušně namítla, že to je podzákonná norma, začala ječet, že jí NĚJAKÝ ZÁKON nezajímá, protože ONA má předpis podepsaný nadřízeným a ten je pro ni závazný... adřízená naštěstí měla rozum, školení nebo se jen chtěla zbavit "otravného hmyzu", nicméně uznala, že zákon platí i pro ouřad...

S doklady všeho druhu mám takovou zkušenost, že žádat se má v místě bydliště, ale lze zdarma ten hotový doklad nechat přeposlat na jakýkoliv úřad v republice a tam si ho vyzvednout...
Jak si Fatimo ohodnotila ty moje zkušenosti s vybaveností kanceláří apod.... Pořád mi vrtá hlavou, jak to teda u vás ve firmě je, kdo, kde, co, komu, s kým a tak.... Ne, to byl jen žert, ale celkově, jak je to s těma pozicema a vybavením kanceláře.... Nijak si na to nereagovala....