Aimee napsal(a):

Míšo,zrovna jsem přečetla tvoji zprávu. V něm agrese normálně není, nikdy se nepopral v hospodě, a pokud vím, když se možná někdy k něčemu schylovalo tak utekl. Proto jsem ho v některém z minulých mailů nazvala strašpytlem. A já rozhodně nejsem žádná puťka, která by seděla skrčená v koutě. Před mateřskou jsem vydělávala mnohem víc než on, jsem úplně samostatná. Ten útok byl za střízliva a poprvé. Asi proto jsem to všechno neřešila okamžitým rozchodem. V pondělí jdu do té poradny, uvidím, možná se mi podaří ho tam taky dostat. Jen pro jeho dobro.

Aimee, čím dřív to vyřešíš, tím lépe. Neustále budeš v napětí, kdy to udělá znovu. Můžeš si vážit manžela, který se tak chová? Pokud je častým návštěvníkem hospody, nemá smysl s ním ztrácet čas, bude to čím dál horší. Určitě si zasloužíš lepší život. Moje kamarádka se vdávala brzy a hned měla tři děti. Po nějaké době se z milujícího manžela stal sprostý alkoholik, který většinu peněz propil a prohrál. Kvůli dětem snášela násilí všeho druhu, k dětem se choval vždy slušně. Také neměla kam jít. Po vážném fyzickém napadení, kterého byly děti svědky, jí pomohla rodina. Soud  o děti a rozvod se táhl dva roky. Dnes jsou ona i děti šťastni, že našla odvahu to řešit.

Nejsem ještě vdaná a možná že mě za můj názor někdo radikálně odsoudí, ale já bych v tomhle případě zastávala heslo "Jednou není vůbec, dvakrát je příliš".  Můj dědeček dal babičce pár týdnů po svatbě první facku v životě.  A taky poslední. Babička se sbalila a odstěhovala zpět k rodičům. Půl roku s ním nemluvila. Pak přijala dědečkovu omluvu, ten od té doby až dodnes zastává názor že na ženskou vztáhne ruku jen zbabělec a měli krásně manželství plné úcty bez bití. Ale oba věděli, že kdyby to dědeček udělal podruhé, odejde babička už napořád, i s dětma.

Aimei, můj bratr svou ženu taky mlátil. Tenkrát se domácí násilí ani neřešilo. Pokoušela jsem se už zasáhnout, ale obrátilo se to proti ní. Prostě z ničehonic velká agrese. Trvalo to někollik let a nevím, jestli to za to stálo. Naše rodina stojí při ní a jestli by odkopla, tak ji v tom podpoříme, i když je to bratr. Dnes se léčí. Ta agrese je psychická porucha. Začal e léčit, až stáli u soudu u rozvodu. Dnes je jako vyměněný a ví, že se musí ovládat. Bylo to několik let. U vás to bylo jednou? Myslím si, že i poprvé se musí stanovit mantinely a zásadně se proti tomu  bránit. Jsi svobodný člověk. Manželská poradna je určitě dobrá věc. Zkus to nejdříve řešit, stanovit si termín třeba půl roku, jak dlouho budeš ochotna vše snášet či zlepšovat a pak vyhodnotit. Tvůj muž má problém, možná bude jednou dobrý manžel, kdo ví. Ale rozhodně, jestli se bude situace opakovat, nemá cenu marnit svůj čas v bolestech.

Kiaro, to je fakt. Ale myslím si, že on je celý podělaný, že ho švagrová opustí. Do té doby co ustupovalo, nic nešlo, jakmile i ona ukázala, že to myslí vážně, začal se sebou konečně něco dělat. Nejraději bych mu flákla, já bych už dávno roztočila žehličku. Moc ji držím pěsti.

cilka napsal(a):

Ahoj, tuhle situaci velmi dobře znám - z prvního manželství. Jen se zeptám - pil manžel před tím než tě napadl? Pokud ne, má psychický problém a je nutné aby navštívil lékaře, protože tahle agrese, kterou vůči tobě projevil je nebezpečná  a to velmi. Můj bývalý manžel mne taky vždy zmlátil a pak se omlouval, staral se, kytky nosil.... A pak najednou nečekaně, nevím proč jsem byla na zemi. jenže k tomu pil.
Spousta lidí ti řekne abys rychle utíkala, ty sama víš, že tohle nechceš dál zažívat, ale zároveń si jistě říkáš, že tohle přeci určitě byla nějaká náhoda - skvrny na slunci, vždyť on přeci takový není pořád, vždy´t jsem musela udělat něco špatného, ano te´d mne zbil, ale jindy je skvělý.... Jsi na začátku, ještě vidíš, ještě vnímáš, ještě jsi schopná posoudit co by mělo být a co je. Vyjdi z toho, mysli na sebe, na své dítě.
Tvůj muž potřebuje lékaře, ale ty ho k tomu nemůžeš nutit, musí chtít sám, můžeš mu pomoci pochopit, co pro tebe ta situce znamená, ale zřejmě to nebude chtít slyšet. Pokud on bude říkat, že doktora nepotřebuje, začni uvažovat o rozvodu, nedělám si srandu.

Cilko,
to určitě náhoda není, ten lékař je dobrý nápad, pokud ten manžel od aimee chce spolupracovat... ovšem pokud nechce... tak s ním nic neudělá.

Aimee, to, co provedl tvůj manžel, není normální. Dal bych mu jedinou, poslední šanci...

lupina montana napsal(a):

Aimee napsal(a):

V něm agrese normálně není, nikdy se nepopral v hospodě, a pokud vím, když se možná někdy k něčemu schylovalo tak utekl...

Agrese v něm je docela určitě, ta je v každým. Kdyby se ale pral v hospodě, asi by nemlátil tebe, protože takhle to vypadá, že si troufne jen na slabší, což pro chlapa není to nejlepší vysvědčení..a jo, taky bych mu dala je jednu šanci.

Pozor,
agrese není v každém... jsou lidé vysloveně defenzivní povahy, kteří model agrese odmítají používat.
Agrese je vlastně vyjádřením nejistoty o sama sobě, neschopnost prosadit se. Dotyčný se pak prosazuje na úkor buďto slabšího, nebo takového partnera, který již nechce používat model agrese, protože za zkušenosti ví, že není optimální.
Pak zde figuruje také model agrese proti sama sobě - což je úplně nejhorší. Agresi proti partnerovi je možno také považovat za formu agrese proti sobě. Proto je tak destruktivní.

Dotyčný agresor by se měl naučit své pocity strachu verbalizovat a odreagovat. Jinak hrozí nekontrolované jednání vyplývající z neoprávněného pocitu ohrožení.

Souhlasím s lupi: agrese je v každém z nás. Jen každý z nás ji máme v jiném množství a jinak zpracovanou, přesně jak píše Salv:
"Agrese je vlastně vyjádřením nejistoty o sama sobě, neschopnost prosadit se. Dotyčný se pak prosazuje na úkor buďto slabšího, nebo takového partnera, který již nechce používat model agrese, protože za zkušenosti ví, že není optimální."

Někdo ji má v sobě hodně - hodně se bojí, cítí se ohrožený, tak "chytá na první našlápnutí"...
Někomu ji zbylo jen málo a i to málo má pod kontrolou a ukazuje ho jen v příladě skutečného ohrožení.

nebude, Kiaro.. Koukni, kolik statečných je zrovna přetíná..včetně tebe, jestli jsem to správně odečetla.

kiaro nikdo nemá nárok tě uhodit, když jsem byla mladá a blbá, tak jsem si myslela, že předělám alkoholika. Byla jsem s ním pět let a mám s ním dvě děti, přičemž jsou v chování když je někdo vytočí celý otec. Zažila jsem si očistec a nejhorší je že si jeden myslí, že si to bití zaslouží.

Ježíš, tohle je vtipný...naprosto totéž dvěma úplně odlišnými jazyky

Prosím čínsky a arabsky alespoň už s jistotou budu vědět že jsem tupec

Tiina napsal(a):

... sice tě občas zmlátí tak, že skončíš v nemocnici, ale jinak je to fakt miláček.

docela by mně zajínalo, jestli existuje taky případ, že chlap zmlátil svou ženu JEDNOU a pak už NIKDY  ...

měla jsem kolegu v práci, který se rozvedl, protože jeho žena ho bila. On - sportovec a reprezentant 190cm, ona - zdravotní sestra normálního vzrůstu a chování.
I další dva jiní známí měli podobné problémy, ale jejich manželky byly léčené hysterky