Holky pokusím se vám vylíčit jak probíhal náš porod. Malá se narodila v 38+2, ještě den předtím jsme byly v poradně a stále seděla koncem pánevním. Doktorka se vyjádřila, že když bude všechno jak má být tak bychom i přes KP zkusily normální porod. Mě už v tento den bylo tak jako divně, těžko to popsat, něco jako bolesti v zádech při menses, ale ne silné...

15. jsem chtěla jít ještě dopoledne na kurz, ale pak jsem si říkala že radši zůstanu doma, že je mi fakt divně a že zrovna nemusím začít rodit někde ve městě. Takže jsem ještě všechno připravila, vyžehlila manželovi poslední koše prádla a odpoledne už jsem víceméně polehávala v posteli a pospávala. Ještě jsem manžela vyštvala do obchodu pro objednanou kojící podprsenku a přebalila tašku prakticky na výjezd. Po 18h večer mi začali dost bolesti v zádech, jako už dost silné menstruační. Manžel mi to začal měřit a já se mu ještě smála, že to budou asi konenčně ty poslíčci.. Jenže se to začalo nějak stupnovat, takže v 20h už jsem radši lezla do vany že to snad jako přejde... nepřešlo, naopak bylo to čím dál častější a silnější... nevím přesně kolik, manža to měřil a mě to bylo vcelku jedno...ve 21h mě přinesl oblečení, že prostě jedeme, že nás přinejhorším vyhodí... Od domu jsme vyjeli cca ve 21/15 a hned po příjezdu mě vzali na příjem.

Na příjmu se mě sestřička ptala jak je to časté a jak moc to bolí a napojili mě na monitor. Ješte se mě ptala "ale na konečník to netlačí ne?" Když jsem jí řekla že jo a že docela dost, začalo hemžení, nejdřív mě vyšetřila ona, pak doktor, pak ještě další doktor a já mezi bolestma slyšela jak říkají, jojo 6-8... Začalo mi docházet, že teda asi fakt rodím... Doktor mi ještě dělal utz a přeměřoval mi pánev... Manža se zatím převlékl a mě už odvedli na sál, kde mi kvůli streptokokovi nechali vykapat atb. Hned jak dokapali, začali jsme rodit... Byla jsem v takovém šoku a tak vyjevená, že si přesně nepamatuju na kolik kontrakcí to bylo, jen vím že max. 5... Taky si pamatuju, že mi při jedné z kontrakcí doktor nějak pomohl a odtekla mi voda... A pak při té poslední mi jen říkali at se naposled hodně nadechnu a zatlačím co nejvíc to půjde... Tlačila jsem teda jako blázen a myslela jsem že se protrhnu. Bylo to tak strašně rychlé, že jsem vůlbec nechápala když mi manžel říkal podívej máme holčičku a já slyšela jak začala malá brečet. To bylo ve 22/17!  Je to asi divné, ale pamatuju si jen že proti těm světlům na sále jsem viděla malinké mimi se šňůrou. Vcelku rychle jsem porodila i placentu. Manžel šel s malou a sestřičkama na osušení a převážení a potom celou dobu co mě šili seděl s malou v náručí za mnou. Šili mě hodně dlouho, mám dost vnitřních i vnějších stehů a taky si tu bolest pamatuju mnohem víc než tu při porodu...

Po šití mě nechali na lehátku a manžel seděl už vedle mě s malou. Byla jsem dost unavená, ale úplně klidná a hrozně šťastná. Malou jsem nechtěla k sobě, chtěla jsem se na ní jenom dívat, jak spokojeně leží u taťky... Byl to tak nádherný pocit vidět manžela jak je šťastný a pyšný a toho drobečka v jeho náruči... To je to co si budu z celého porodu pamatovat navždycky, ne detaily nebo bolest

Po asi dvou hodinách mě odvezli na pokoj a malou na novorozenecké... Nechápu jak je to možné ale i přes to šílené vyčerpání jsem tu noc po porodu vůbec nemohla spát. Druhý den po obědě se mi konečně přestala točit hlava a mohla jsem i vstát, takže mě přestěhovali na jednolůžák a přivezli Kristýnku... V porodnici jsme zůstaly o den déle, kvůli slabé žloutence a taky proto že prdeček má malou váhu, tak se čekalo jestli bude přibývat...
Uf, to je asi tak všechno, doufám že to není moc zmatené. Doma už máme docela pěkný kolotoč, malá spí zásadně přes den a v noci je k neutišení, ale nějak to zvládneme.

Všem těhulkám chci říct, ať se nebojí, protože já jsem opravdový posera a zvládla jsem to. Pravda je že jsem měla strašné štěstí na tak rychlý porod - od prvních silnějších bolestí jen 4 hodiny ale zase jsem rodila konec pánevní. Přeju všem holčinkám at porodí co nejrychleji a bez kompllikací a at se opravdu těší, protože na konci té bolesti čeká skutečný poklad!

A já se pokud budu mít čas přesunu k bývalým letošním těhulkám do maminek podzimních miminek