14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Nikdy jsem si nepomyslela, e by se takováto věc mohla týkat mě a mé rodiny.
Násilí nejen na těle
Kdybych měla dnení zkuenost v době, kdy jsme se s manelem seznámili, nikdy bych s ním neila, říká paní árka. Jetě před tím, ne se vzali, ji manel pro banální nedorozumění uhodil. Kdy je člověk zamilovaný, odpustí i věci, které za běné situace povauje za nepřijatelné. Myslela si, e se po svatbě se jejich vztah stane vyváenějím, e se situace zklidní. Opak byl pravdou. Manel opakovaně řeil i drobná nedorozumění fyzickým násilím. Paní árka si mnohokrát říkala, e to není normální, e odejde. Manel se jí omlouval, nosil květiny a přesvědčoval ji, e to ji tentokrát bylo naposledy. Na nějaký čas skutečně měli doma klid. Intervaly, kdy bylo doma dobře a kdy ji manel psychicky a fyzicky trestal, se zkracovaly. Situaci, kdy chtěla jít paní árka pro dceru do mateřské kolky po obědě, místo aby se celé odpoledne věnovala pouze manelovi, jak si přál, vyřeil tím, e ji pořezal na rukou. Nela k lékaři, přilo jí nevhodné alovat na manela. Protoe je zdravotní sestra, uměla si rány oetřit sama.
Paní árka si myslí, e v tento moment manelovi dolo, e fyzické násilí zanechává viditelné stopy a změnil taktiku. Začal pouívat více psychické násilí. Kadou maličkost ve výchově dětí, ve vedení domácnosti, ve způsobech stravování atp. řeil hrubými výhrukami. Ona i obě děti se mu snaily ve vem vyhovět. Dcerky i přes svůj nízký věk po sobě uklízely vechny hračky a rovnaly je na poličky, z koberce sbíraly sebemení chlupy z morčátka, tak, jak si tatínek přál. Ona sama se mu snaila ve vem vyhovět. Myslela si, e kdy manelovi ve udělá podle jeho přání, bude doma pohoda. Ale nebyla. Pokadé ona nebo děti udělaly něco, za co je manel musel potrestat. Kdy chtěla odejít, vyhrooval, e odejde pouze sama, on e zařídí, aby nedostala děti. Matce a sestře nechtěla nic říkat a přidělávat jim starosti. Poádala o radu manelovu matku. U ní oporu nenala, řekla jí jen, e je to jejich povaha a e to ona i děti musejí vydret.
Násilí logiku nemá
Obě, aby přeila, hledá v chování týratele logiku a snaí se mu splnit jeho poadavky v naději, e kdy pomine důvod, pomine i násilí. Násilnické chování ale ádnou logiku nemá. Vdycky bude káva o stupeň teplejí či studenějí, ne si týratel přál, nikdy nebudou ve spíi srovnané marmelády podle jeho gusta či vkusu, říká psycholoka Bílého kruhu bezpečí (BKB). Obě se dostává do začarovaného kruhu, ze kterého vystoupit znamená zvyovat nebezpečí jetě intenzivnějího násilí, ne které momentálně probíhá. Proto často obě paradoxně volí cestu meního zla a snáí dál násilnické chování.
Vyprávění paní árky učebnicově zapadá do schématu domácího násilí. Definitivně odejít od manela se rozhodla ve chvíli, kdy po té, co si vynutil pohlavní styk, jí začal vyhroovat ubodáním dětí. Barvitě árce křičel do tváře, jakým způsobem děti rozčtvrtí a ona e se na vechno bude dívat. Ráno sbalila jenom nejnutnějí věci na děti s tím, e jdou plavat do bazénu a brzy se vrátí. Obávala jsem se, e kdyby manel jenom náznakem vytuil, e od něho odcházím, bylo by moc zle.
Bez happyendu
Odjela do azylového domu pro matky k rodině nemohla, protoe věděla, e to budou první adresy, na kterých je manel bude hledat. Druhý den la na policii oznámit, co se stalo, e jí manel vyhrooval zabitím dětí. Zde jí řekli, e to není trestný čin, a jde na přestupkové oddělení. Paní árka tomu nechtěla věřit, za poslední peníze najala advokátku, protoe chtěla podat návrh k soudu na svěření dětí do své péče jetě před rozvodem. Ta po té, co jí paní árka odvyprávěla svůj příběh, začala jednat a v krátké době byl manel vzat do vazby. Paní árky poadovala, aby byla informována o tom, co se dále bude s manelem dít, protoe se obávala ít v jejich bytě. Přesto, e jí na policii slíbili, e informace o pohybu manela dostane, se tak nestalo. Jeho matka, babička obou dětí, za něho u soudu sloila společenskou záruku, kterou se jí nepodařilo dodret. Manel paní árku i s dětmi nael ji těce zranil a starí ze dvou dcer ubodal.
Netouím po senzaci ani po vyvolání skandálu, říká na konci svého vyprávění paní árka. Anonymita by pro mne a moji dceru byla asi milosrdnějí. Doufám jen, e můj příběh pomůe alespoň jedné jediné eně, která je v podobné situaci, najít sílu a řeit situaci svou a svých dětí dříve ne já. Do konce ivota si budu vyčítat, e jsem chtěla věřit, e se ve zlepí pokud je někdo násilník, jeho chování se samo od sebe nikdy nezlepí, naopak bude jenom horí. Kdybych se neutěovala lichými nadějemi, mohla jsem mít ivé obě děti
z http://www.rodina.cz/clanek1036.htm
Není tady
Je to opravdu straný, ale obávám se, e v naem státě policie nezakročí a dokud se nestane něco takového.
Není tady
Příběh z poradny 3/2000
S manelem jsem se seznámila na diskotéce. Bylo mi tehdy 19 a jemu 21 let. Začali jsme spolu chodit. Brzy jsem si vimla, e se rád napije, ale který mladý mu ne. Bavili jsme se jako jiní mladí lidé, chodili jsme na zábavy, diskotéky. Manel měl velkého koníčka - fotbal. Chodila jsem s ním na vechny zápasy a musím říct, e ráda. A on na mě byl svým způsobem pyný, protoe jiní kluci své holky na fotbal nedostali. V této době mě ji několikrát napadl vulgárním slovem, nebo mě "shodil" před svými kamarády. Tolerovala jsem mu to, protoe mi to uměl vynahradit. Byl milý, pozorný, nosil mi květiny, drobné dárky, nebo mě pozval na večeři.
***
A tak jsme se přeci jenom vzali. To jsem byla u v estém měsíci těhotenství. Po svatbě jsme bydleli u mých rodičů.
Ze začátku jsme ili normálně, manel chodil do práce, o víkendu jsme jezdili na fotbalové zápasy. Pak začal navtěvovat místní hospodu. Vdy tam el s tím, e si dá dvě tři piva a přijde, ale vrátil se pokadé a pozdě v noci. Říkala jsem si, e si potřebuje občas povyrazit, ale nelíbilo se mi to. Hlavně to, e nedodrí slovo a alespoň někdy nepřijde včas. A v této době to začalo. Kdy jsem mu vytkla jeho pozdní příchody, začal mi sprostě nadávat a později, kdy jsem byla v osmém měsíci, mě začal i bít.
Nejednou byli rodiče svědkem naí hádky. Já jsem byla velmi zmatená, nerozuměla jsem tomu, jak se můe takhle chovat, kdy čekám jeho dítě. Ale z té radosti, jak jsem se těila na miminko, jsem omlouvala manelovo chování a věřila, e se po narození dítěte jeho chování změní.
***
Pak se nám narodil Míra. Ale manelovo chování se nezměnilo. Naopak. Chodil častěji do hospody a hádky byly také stále častějí. I přesto, e jsem se vemoně snaila udret doma klid a ve vem manelovi vyhovět. Jednou při hádce malý začal plakat, tak jsem ho vzala do náruče a chtěla ho utěit, také jsem si říkala, e se manel na mě neodváí zaútočit, kdy drím nae dítě. Ale spletla jsem se a straně litovala, kdy mě manel uhodil a strčil do mě tak, e jsem upadla. Hlavička Míry jen těsně minula roh futra dveří.
***
Začali jsme shánět pronájem a za pár měsíců jsme se stěhovali 200 km od domova. Byl to panelákový byt a brzy jsme zjistili, e jsme naletěli podvodnici. Dalí půlrok byl z naeho manelství asi nejklidnějí. To proto, e mu nael dobré zaměstnání a jezdil do práce autem, take během dne nemohl pít. A do hospody také nechodil, protoe tu neměl tolik kamarádů. A měl také starosti s hledáním nového bydlení, protoe jsme se museli do dvou měsíců vystěhovat. Bydlení nael v jedné osadě uprostřed lesů a lomů. Bydlelo tam pouze pět stálých obyvatel, ale manel to měl do práce pět set metrů. Bydleli jsme v domě, kam majitel přijel jednou za rok a byl rád, e mu dům bude někdo udrovat. Také pro děti to bylo ideální bydlení se zahradou.
***
Pak jsme slavili své první společné vánoce, které manel zkazil tím, e přiel několikrát opilý a jako vdy následovala hádka a facky. Podobné útoky se stále stupňovaly. Na jaře mne jednou strčil tak, e jsme narazila hlavou na roh a na chvíli ztratila vědomí. Zanedlouho, asi za dva měsíce, mi při jedné hádce zlomil prst na ruce. Ale já řekla lékaři, e jsem upadla. Čekala jsem za to od manela aspoň trochu vděku. On ale necítil ádnou vinu.
***
Ani doma mi s ničím nepomohl. Chtěla jsem udret klid v rodině. Manel vak mé li o úrazu nejednou vyuil proti mně. Kdy jsem mu řekla, aby mi doma pomohl, kdy mi zlomil prst, jeho odpověď zněla, e jsme si to přeci udělala sama, kdy jsem upadla. Opět jsem začala váně přemýlet o rozvodu, přestoe manel nebyl vdy a ve vem úplně patný. Kdy jsem potřebovala třeba něco spravit, vdy ve hned ochotně udělal. Pouze s dětmi si skoro nikdy nehrál a ani mi s nimi nepomohl. To jim raději koupil nějakou novou hračku, aby ho "neotravovaly". V práci se také snail, dokonce mu v krátké době několikrát přidali. Pokud kdokoliv něco potřeboval, byl hned samá ochota. Jen na děti a na mne měl málo času a pak jsem pochopila, ani si ho udělat nechtěl. To třeba raději přezouval gumy u auta, ne aby pohlídat pár hodin děti, kdy mi zubař trhal zub. Vdy měl na práci něco "důleitějího".
Odjela jsem s dětmi o prázdninách na měsíc k rodičům. Říkala jsem si, e si to oba v hlavě urovnáme a odpočineme si od sebe. Manel nám skoro kadý den telefonoval. Kdy pro nás přijel, přivezl dětem dárky a říkal, jak se mu po nás stýskalo. Odvezl nás domů a zdálo se, e je ve v pohodě. Ale bylo to jen zdání. Po čtrnácti dnech mne opět zbil a já odjela k rodičům. Asi za deset dní volal, omlouval se, sliboval a já opět uvěřila a vrátila se s dětmi k němu. Ani nyní neměl klid dlouhého trvání. Za necelé dva měsíce chtěl jít na trénink před podnikovým fotbalovým zápasem. Řekla jsem mu, aby alespoň přinesl uhlí, kdy odjídí, a to ho rozčílilo a začal být sprostý. Pak mi dal facku, bránila jsem se, odhodil mne na zem a zkopal jako praivého psa.
Tehdy jsem se poprvé cítila straně poníená.
***
Pak mu začaly vadit děti, e dělají rámus a rozhazují hračky. Později mu vadilo ve, i nae přítomnost. Pohádali jsme se, vyčetl mi vechno moné, pak mi dal pěstí do obličeje, nakopl mne, smýkal se mnou a plival mi do obličeje. Ve vzteku rozbil dveře. Pak odjel do hospody.
Hned dalí den jsem ve oznámila na policii. Měla jsem z toho smíené pocity. Nejdříve jsem si říkala "vdy jsem udala vlastního manela". Ale cítila jsem se "jako by mi spadl kámen se srdce". A byla jsem hrdá na to, e jsem to dokázala, e mu to prostě tentokrát u neprojde. Ale jetě čtrnáct dní jsem byla "na dně" a přemýlela jsem, jestli to bylo opravdu správné odejít. Pak jsem navtívila Bílý kruh bezpečí.
Potřebovala jsem se ubezpečit, e jsem se rozhodla opravdu správně.
***
Manel s námi přeruil vekeré styky. Dětem neposlal ani dárek k narozeninám a svátku a ani jednou je nenavtívil. Neposílal ani peníze, a tak jsem podala ádost k soudu. Straně jsem se bála, e se mi bude mstít.
***
Vím, e není snadné být v dnení době sama se dvěma dětmi, bez manela, na kterém jsme byli finančně závislí. Ale co nám dnes chybí? Máme klid, děti jsou uetřeny hádek, napjaté atmosféry. Daleko lépe prospívají, a to je pro mě nejdůleitějí. Táta jim zatím vůbec nechybí. I já se dávám pomalu dohromady, i kdy vím, e u asi nebudu tolik věřit muům, ale těím se na budoucnost.
Zkrátka začínám nový ivot.
z http://bkb.juristic.cz/80377/short
Není tady
Tayk z toho prvniho pribehu mam husi kuzi.To je strasny jak se nekdo pomsti na diteti...a to vlastnim.
Je strasny co se kolem nas deje,proste strasny.
Není tady
cilka napsal(a):
Nikdy jsem si nepomyslela, e by se takováto věc mohla týkat mě a mé rodiny.
Násilí nejen na těle
Kdybych měla dnení zkuenost v době, kdy jsme se s manelem seznámili, nikdy bych s ním neila, říká paní árka. Jetě před tím, ne se vzali, ji manel pro banální nedorozumění uhodil. Kdy je člověk zamilovaný, odpustí i věci, které za běné situace povauje za nepřijatelné. Myslela si, e se po svatbě se jejich vztah stane vyváenějím, e se situace zklidní. Opak byl pravdou. Manel opakovaně řeil i drobná nedorozumění fyzickým násilím. Paní árka si mnohokrát říkala, e to není normální, e odejde. Manel se jí omlouval, nosil květiny a přesvědčoval ji, e to ji tentokrát bylo naposledy. Na nějaký čas skutečně měli doma klid. Intervaly, kdy bylo doma dobře a kdy ji manel psychicky a fyzicky trestal, se zkracovaly. Situaci, kdy chtěla jít paní árka pro dceru do mateřské kolky po obědě, místo aby se celé odpoledne věnovala pouze manelovi, jak si přál, vyřeil tím, e ji pořezal na rukou. Nela k lékaři, přilo jí nevhodné alovat na manela. Protoe je zdravotní sestra, uměla si rány oetřit sama.
To je jasná situace, jak árka trpí ivotní iluzí. Není moné odpustit fyzické násilí a zamilovanost je hormonální stav organismu, který by nám neměl zablokovat bdělé rozliování toho, co se s námi děje.
Paní árka si myslí, e v tento moment manelovi dolo, e fyzické násilí zanechává viditelné stopy a změnil taktiku. Začal pouívat více psychické násilí. Kadou maličkost ve výchově dětí, ve vedení domácnosti, ve způsobech stravování atp. řeil hrubými výhrukami. Ona i obě děti se mu snaily ve vem vyhovět. Dcerky i přes svůj nízký věk po sobě uklízely vechny hračky a rovnaly je na poličky, z koberce sbíraly sebemení chlupy z morčátka, tak, jak si tatínek přál. Ona sama se mu snaila ve vem vyhovět. Myslela si, e kdy manelovi ve udělá podle jeho přání, bude doma pohoda. Ale nebyla. Pokadé ona nebo děti udělaly něco, za co je manel musel potrestat. Kdy chtěla odejít, vyhrooval, e odejde pouze sama, on e zařídí, aby nedostala děti. Matce a sestře nechtěla nic říkat a přidělávat jim starosti. Poádala o radu manelovu matku. U ní oporu nenala, řekla jí jen, e je to jejich povaha a e to ona i děti musejí vydret.
Násilí logiku nemá
Obě, aby přeila, hledá v chování týratele logiku a snaí se mu splnit jeho poadavky v naději, e kdy pomine důvod, pomine i násilí. Násilnické chování ale ádnou logiku nemá. Vdycky bude káva o stupeň teplejí či studenějí, ne si týratel přál, nikdy nebudou ve spíi srovnané marmelády podle jeho gusta či vkusu, říká psycholoka Bílého kruhu bezpečí (BKB). Obě se dostává do začarovaného kruhu, ze kterého vystoupit znamená zvyovat nebezpečí jetě intenzivnějího násilí, ne které momentálně probíhá. Proto často obě paradoxně volí cestu meního zla a snáí dál násilnické chování.
Toto je snad ta největí iluze, jakou eny podstupují. Ustupují, ustupují, a pak není kam ustoupit. Naopak, kdyby mu ihned na oplátku vlepila pořádnou facku, uhájila by si svůj prostor. Takto skončí v pozici potkana zahnaného do kouta: v afektu můe zabít manela a půjde sedět.
Heslem je pouívat stejné prostředky, jako prouívá on. Láska to není, ale zkuenost by získala.
Nelze ít ve smysluplném vztahu, pokud si nedokáe vytvořit jemnou rovnováhu ve střetu dvou osobností. Buď to skončí vítězstvím jednoho, nebo druhého. Holt, má se holka jetě co učit, jak si vybírat partnery, jak si zachovat svou integritu a jak se stát bohyní svému mui...
z http://www.rodina.cz/clanek1036.htm
Není tady
Jednou jsem si řekla DOST a tu facku mu vlepila. U nikdy jsem si to nedovolila. Následky toho činu - facky někdo jiný toti ponese do konce ivota. Pokud tohle měla být zkuenost, měla mi ta ruka raději upadnout.
Není tady
cilka napsal(a):
Jednou jsem si řekla DOST a tu facku mu vlepila. U nikdy jsem si to nedovolila. Následky toho činu - facky někdo jiný toti ponese do konce ivota. Pokud tohle měla být zkuenost, měla mi ta ruka raději upadnout.
Jednou - nestačí! Je potřeba ihned a poprvé! Pokud to neudělá, pak později pomůe jenom větí agrese a větí násilí. Třebas kolega který má černý pás v karate a uvolí se vychovávat nedospělého agresivního puberáka...
Uvědom si, e ses dala do partnerství s bývalým oldákem nebo gladiátorem. Na takové neplatí domluva, hezké slovo, on chce za kadou cenu dosáhnout svého a neustane, dokud neuvidí, e je někdo jetě silnějí a má nad ním navrch. Pak se půjde ze alu opít a celé rodině se bude stěovat, jaký je chudák...
Není tady
ano, jednou nestačí, ale následek této facky, je víc ne drastický, měla mi ta ruka upadnout.
Salvatore, má v druhé části pravdu.... Jen se zeptám jakou sílu má na mysli?
Není tady
cilka napsal(a):
ano, jednou nestačí, ale následek této facky, je víc ne drastický, měla mi ta ruka upadnout.
Salvatore, má v druhé části pravdu.... Jen se zeptám jakou sílu má na mysli?
Neříkej, e ti měla ruka upadnout, protoe se přítě narodí - a třebas bude mít pokozenou ruku...
Znám případ mue - v minulém ivotě zneuívání síly, který má "uschlou" ruku. Vědomím je pořád gladiátor, oldák, ovem nefunkční pravice udruje jeho ego v relativně rozumných mezích.
Kadé takové sebe-programování je velice nebezpečné.
Mám na mysli obyčejnou, hrubou sílu...
Ze zákona akce a reakce vyplývá, e vechny ty chuděrky-oběti DN v minulých ivotech samy se chovaly ke svým protějkům podobně agresivně, jako nyní zaívají na své kůi.
V rámci vyrovnání se nyní učí, e agrese není vhodný způsob jednání - přináí jenom dalí agresi a v konečném důsledku dopadá na člověka, který je agresivní.
Jejich partneři mohou být jejich bývalými partnery - nyní se role obrátily a zkouejí si vztahy v opačných pozicích: tehdejí agresivní mu ji nechce zneuívat sílu a rodí se jako submisivní ena. Bohuel, reakci vyvolanou její akcí v minulosti není moné eliminovat jinak, ne přijetím faktu, e ona tu agresi v minulosti vyvolala a to co se děje je pouze jejím následkem.
Naopak, ona tehdy submisivní ena je nyní v muském těle a učí se zachovat si svou integritu. Podvědomě cítí, e jeho nynějí ena měla nad ním navrch a bojí se jí. Proto snadno vklouzává do agrese, nyní podpořené muským tělem, které má, společenskými vzorci a podvědomým strachem z manelky.
Je to poměrně tristní pohled, bohuel dále mlený tím, jak se k tématu staví okolí, společnost, zákon.
Ubezpečuji tě, e jediné, co funguje, je přijmout svou minulost, ustát agresi a ji nadále ji neprodukovat v ádné formě - tedy ani jako "ublíená obě, ivící v sobě nenávist ke komukoliv! - zejména ne k muům!
Vzhledem k okolnostem a exaltovaným emocím to ovem není snadné, ale jiné řeení neexistuje.
Obě by si agresi na sobě neměla brát osobně: v podstatě by to neměl být její problém. Agresorovi neustupovat a snait se rozvíjet vztahovou inteligenci s takovým partnerem, který ji toho je schopen.
To co říkám, sice nikde nevyčte, ale ono to taky skoro nikdo neví, pokud na toto téma nekoná vlastní mnohaletý výzkum... s desítkami a stovkami lidí, včetně vlastní rodiny a sebe sama.
Moná je to nesnadno přijatelné, ale smysluplnějí model jsem nikde neobjevil, take sorry. Opět opakuji, pomoct oběti nemůe dalí obě, která je v podobné pozici.
Pokud jde o tu sílu, obě ji můe a má povinnost pouít striktně pro vytvoření a zachování vlastní integrity, nikdy ne víc!
Take je zcela v pořádku, kdy si obě najde kamaráda-karatistu a domluví se, e pohrozí agresorovi tak, aby oběti dal pokoj. Udělal bych to tak, aby agresor pochopil, e obě nyní patří tomu dotyčnému - karatistovi, který si ji dokáe ubránit proti agresorovi.
Vědomí agresora sice hned nepochopí, oč jde, nepochopí, e jeho čas vlastnění oběti pominul, ale obě bude uchráněna agrese a můe pracovat na jiném, smysluplnějím vztahu.
Bohuel, znám i případy, kdy sama obě odmítá vytvořit si vlastní integritu tímto způsobem. Zdůvodňuje to prostě tím, "e to nemůe udělat", a trpí pod útlakem agresora dál. Pak se jí bohuel nedá pomoct.
Není tady
protoe se přítě narodí - a třebas bude mít pokozenou ruku...
i to by bylo o moc lepí, ne to co je....
nejsem ta co plká plané řeči do větru..... a z toho, co poté, co jsem tu ruku zvedla, následovalo a následuje, jsou tvé řádky, naprosto nesmyslná slova. Moná jindy platí, ale v tomto případě ne.
Není tady
No, pokud nejsi ochotna sdělit podrobnosti, pak je jasné, e s tím dosud nejsi vypořádaná...
Nejtěí je přijmout vlastní osud a čelit mu se ctí... ale ve má svůj význam a osud není neměnné předurčení nýbr pruný výchovný systém.
Není tady
mám z té jedné facky, těce postiené dítě, které tenkrát ve mne bylo
mně osobně tahle minulost u nebolí, je to dvacet let, ale moc mne bolí, kdy syn dostane záchvat..... kdy je v té chvíli mne schopen zabít.... A já vím, e má pokozený mozek a neví o tom. Co ve se po té jedné facce stalo nevím, pamatuji si a kdy mne probírali, ano bylo tam pak víc lidí....
Trvám na tom, e ta facka neměla být.... Já jen pocítila touhu se bránit a udělala to, a kdy agresor zjistil, e by se mu mohla obě vyvléct z osidel, zmlátil jí a zkopal do bezvědomí ač byla v 6. měsíci.
Není tady
cilka:
Z Tvého příběhu mi běhá mráz po těle...
Salvatore, kadý máme na tento problém odliný úhel pohledu. Ty se zabývá mnohaletým psychologickým výzkumem, co je jistě činnost vysoce bohulibá. Obávám se vak, e Tvoje postřehy nemohou pomoci nést doivotní kří enám, kterým manel-násilník prostřednictvím jejich dítěte dost podstatně zasáhl do ivota
Není tady
no a tahle odpověď Kiary je důvodem, proč jsem to nenapsala hned, ví Salvátore, není to vdy jen o tom, e člověk s tím není srovnaný, ale u mne je to třebas i tím, e vím jak tohle vnímají jiní. Podstatně hůř ne já.....
Já jen syna naučial s tím ít.... a stále učím.... já jsem mu jen říkala, ve chvílích, kdy brečel a touil po smrti: jsi tu, protoe tu má úkol, zbytečně by tě tu příroda nenechala.
Take po mé jedné facce, bude jen brát doivotně léky.... a pro ty co ho neznají, vdy bude jiný....
ale a je to jak chce, ije.... přesto říkám, e tu facku jsem neměla dát....
Není tady
cilka: jsi velice silná osobnost a nesmírně laskavý člověk...
Není tady
cilka napsal(a):
no a tahle odpověď Kiary je důvodem, proč jsem to nenapsala hned, ví Salvátore, není to vdy jen o tom, e člověk s tím není srovnaný, ale u mne je to třebas i tím, e vím jak tohle vnímají jiní. Podstatně hůř ne já.....
Já jen syna naučial s tím ít.... a stále učím.... já jsem mu jen říkala, ve chvílích, kdy brečel a touil po smrti: jsi tu, protoe tu má úkol, zbytečně by tě tu příroda nenechala.
Take po mé jedné facce, bude jen brát doivotně léky.... a pro ty co ho neznají, vdy bude jiný....
ale a je to jak chce, ije.... přesto říkám, e tu facku jsem neměla dát....
Těko říct, jak v podobné situaci vypadá správné jednání... nedovolil bych si posuzovat správnost toho, cos udělala. Přesto se to stalo, tudí to musí mít nějaký význam.
Stejně vak říkám, e vyhodnocovat tuto zkuenost tak, jak to dělá je velmi nebezpečné. Znám podobné případy (by ne úplně stejné co do událostí) a vím, jak to funguje: člověk vyhodnotí tuto zkuenost tak, e "postavit se na odpor agresorovi přináí celoivotní problém".
Tím můe upadnout do opačného extrému a vytvoří si vzorec: "...u nikdy nedám agresorovi facku, protoe mne pak zmlátí a problém budu mít já..."
Agresi je potřeba postavit se okamitě. Není moné čekat a doufat, e "se to zlepí, vdy on by to přece neudělal..." Kdy cítí, e ti někdo vstupuje do tvého prostoru a tlačí tě, okamitě a důrazně ho na to upozorni.
Agresor je člověk, který se učí sociální a vztahové inteligenci. Potřebuje, aby mu někdo zvenčí stanovil mantinely, přes které nesmí jít. Těmi mantinely je ivotní prostor jeho partnera, lidí kolem něj.
Dalí důleitá věc - kadá obě by měla zapřemýlet o tom, proč potkává agresory. Toto má velmi přesný mechanismus a proces podléhá striktním zákonitostem, které nepomůe ignorovat ujiováním se o tom, e problém je "někde mimo mne".
Vem si to třeba takto: kdyby tvůj partner byl slabí, moná bys měla tendenci převálcovat ty jeho... moná toto byl tvůj problém v jiném ivotě, v jiných podmínkách, v jiném čase...
Navíc, jedná se o dítě - a to je něco, co tě zasáhne nejvíc, kdy je člověk matkou...
Na tvém místě bych se snail přijít na to, PROČ se mi to stalo. Povauji to za naprosto klíčovou informaci tvého ivota: dopídit se toho, proč se věci staly tak, jak se staly. Proto, aby se to stejné ji nemuselo opakovat přítě...
Já jsem pár informací takto o sobě získal a pochopil pár věcí... Je to hodně osvobozující a umoňuje to přijmout ivotní zkuenost, přestat odmítat a prostě to přijmout takové, jaké to je.
Kdy přijme - má anci se osvobodit. Kdy odmítání přetrvává, spolehlivě tě to drí v otroctví...
Na druhé straně - vidím zde i pozitivní aspekty, které jsou velmi významné a které nejde přehlédnout. Ovem přijetí je podmínkou. A pamatuj, přijetí bez pochopení prakticky neexistuje ...
Není tady
problém nemám já, ale můj syn a bude ho mít vdy, jdi s těmi kecy u někam
Tohle je fakt ubohé!!!
Není tady
Salvator napsal(a):
cilka napsal(a):
ano, jednou nestačí, ale následek této facky, je víc ne drastický, měla mi ta ruka upadnout.
Salvatore, má v druhé části pravdu.... Jen se zeptám jakou sílu má na mysli?Neříkej, e ti měla ruka upadnout, protoe se přítě narodí - a třebas bude mít pokozenou ruku...
Znám případ mue - v minulém ivotě zneuívání síly, který má "uschlou" ruku. Vědomím je pořád gladiátor, oldák, ovem nefunkční pravice udruje jeho ego v relativně rozumných mezích.
Kadé takové sebe-programování je velice nebezpečné.
Mám na mysli obyčejnou, hrubou sílu...
Ze zákona akce a reakce vyplývá, e vechny ty chuděrky-oběti DN v minulých ivotech samy se chovaly ke svým protějkům podobně agresivně, jako nyní zaívají na své kůi.
V rámci vyrovnání se nyní učí, e agrese není vhodný způsob jednání - přináí jenom dalí agresi a v konečném důsledku dopadá na člověka, který je agresivní.
Jejich partneři mohou být jejich bývalými partnery - nyní se role obrátily a zkouejí si vztahy v opačných pozicích: tehdejí agresivní mu ji nechce zneuívat sílu a rodí se jako submisivní ena. Bohuel, reakci vyvolanou její akcí v minulosti není moné eliminovat jinak, ne přijetím faktu, e ona tu agresi v minulosti vyvolala a to co se děje je pouze jejím následkem.
Naopak, ona tehdy submisivní ena je nyní v muském těle a učí se zachovat si svou integritu. Podvědomě cítí, e jeho nynějí ena měla nad ním navrch a bojí se jí. Proto snadno vklouzává do agrese, nyní podpořené muským tělem, které má, společenskými vzorci a podvědomým strachem z manelky.
Je to poměrně tristní pohled, bohuel dále mlený tím, jak se k tématu staví okolí, společnost, zákon.
Ubezpečuji tě, e jediné, co funguje, je přijmout svou minulost, ustát agresi a ji nadále ji neprodukovat v ádné formě - tedy ani jako "ublíená obě, ivící v sobě nenávist ke komukoliv! - zejména ne k muům!
Vzhledem k okolnostem a exaltovaným emocím to ovem není snadné, ale jiné řeení neexistuje.
Obě by si agresi na sobě neměla brát osobně: v podstatě by to neměl být její problém. Agresorovi neustupovat a snait se rozvíjet vztahovou inteligenci s takovým partnerem, který ji toho je schopen.
To co říkám, sice nikde nevyčte, ale ono to taky skoro nikdo neví, pokud na toto téma nekoná vlastní mnohaletý výzkum... s desítkami a stovkami lidí, včetně vlastní rodiny a sebe sama.
Moná je to nesnadno přijatelné, ale smysluplnějí model jsem nikde neobjevil, take sorry. Opět opakuji, pomoct oběti nemůe dalí obě, která je v podobné pozici.
Pokud jde o tu sílu, obě ji můe a má povinnost pouít striktně pro vytvoření a zachování vlastní integrity, nikdy ne víc!
Take je zcela v pořádku, kdy si obě najde kamaráda-karatistu a domluví se, e pohrozí agresorovi tak, aby oběti dal pokoj. Udělal bych to tak, aby agresor pochopil, e obě nyní patří tomu dotyčnému - karatistovi, který si ji dokáe ubránit proti agresorovi.
Vědomí agresora sice hned nepochopí, oč jde, nepochopí, e jeho čas vlastnění oběti pominul, ale obě bude uchráněna agrese a můe pracovat na jiném, smysluplnějím vztahu.
Bohuel, znám i případy, kdy sama obě odmítá vytvořit si vlastní integritu tímto způsobem. Zdůvodňuje to prostě tím, "e to nemůe udělat", a trpí pod útlakem agresora dál. Pak se jí bohuel nedá pomoct.
Myslím, e Cilku nepochopí nikto, komu sa nestalo niečo podobné. Ty má svoju Salvatorovu pravdu(mono obecnejie platnú) a ona má svoju Cilkinu pravdu, platnú pre tento Cilkin ivot...
Upravil(a) Selima (20. 4. 2007 19:12)
Není tady
Nemá to by útecha, ani nič podobné, ale nedá mi nenapísa sem príbeh mojej tety. Vydala sa neskôr(v mladosti bývala iadaná a tzv. si "vyberala a prebrala", u bola vlastne skoro odhodlaná zosta sama, keď sa zoznámila s mojím strýkom a vzali sa. A po svadbe za ňou začali chodi priatelia a spoloční známi a hovori jej, ako sa jej čudujú, e si vzala alkoholika. Strýko tvrdil, e mu ena odila aj s dcérou za druhým, emigrovala do Ameriky.. To bola čas pravdy. Druhá čas pravdy bola, e on PIL a to bolo uvedneé aj v rozvodových papieroch ako dôvod rozvodu. Začala sa jeho pijanská anabáza. Keď bola teta v 4. mesiaci tehotenstva, v hádke na ňu vztiahol ruku. Teta ako bývalá hádzanárka sa nedala a takú mu struhla, e rozbili stojaciu lampu, on mal 7 stehov a musel sa da oetri. Teta s ním ila na pohotovos a keď opisovali, ako k zraneniu dolo, personál sa celkom dobre bavil... Bratranec sa narodil OK a príhoda mala len pozitívny dôsledok - u nikdy na ňu, ani na nikoho z rodiny nevztiahol ruku. Druhá vec je, e pil ďalej a býval hrozne nepríjemný slovne... Hádavý, protivný, robil v rodine poriadky, kontroloval kolské výsledky... Keď sa teta u odhodlávala s ním rozvies(bratranec mal 16 rokov a bol na strednej kole), zrazu záhadne zmizol, bol 4 roky nezvestný a a potom sa náhodou zistilo, e sa utopil-zrejme s cudzím pričinením, ale nikdy sa nič nevyetrilo.
Salvator, niekedy je problém, e sa síce zaství fyzické násilie, ale psychické týranie je oveža rafinovajeie a neporovnatežne horie sa proti nemu bojuje. Nikto neuverí, e inteligentný, kultivovaný a zdvorilý človek sa doma mení na krutého, nežútostného primitíva, bojujúceho do síce nie doslovnej, ale pomyselnej kvapky krvi.
Není tady
Milá Cilko, jsem na Babinetu třetí den, la jsem hledat recept na chleba a nala Tvůj příběh v sekci "Dobrý konec". Tři večery jsme četla Tvůj příběh jako román. Smekám přes Tebou v mnoha směrech, nejen co jsi vytrpěla v partnerském ivotě, ale i před tím, e jsi naprosto suveréní v práci s počítačem přesto, e jak vyznívá s Tvého psaní, věnuje se hlavně hospodářství a v neposlední řadě má úasný dar vypravěčský. Ze začátku jsem četla i reakce ostatních na Tvé vyprávění, ale postupem času jsem je začala přeskakovat a četla jen ty Tvoje řádky, opravdu jedním dechem. Přeju vám oběma moc a moc těstí a lásky do dalího společného ivota. Oba dva jste úasní lidé.
Není tady
díky Fantasio..... prostě vechno má svůj smysl......
Není tady
cilka napsal(a):
no a tahle odpověď Kiary je důvodem, proč jsem to nenapsala hned, ví Salvátore, není to vdy jen o tom, e člověk s tím není srovnaný, ale u mne je to třebas i tím, e vím jak tohle vnímají jiní. Podstatně hůř ne já.....
Já jen syna naučial s tím ít.... a stále učím.... já jsem mu jen říkala, ve chvílích, kdy brečel a touil po smrti: jsi tu, protoe tu má úkol, zbytečně by tě tu příroda nenechala.
Take po mé jedné facce, bude jen brát doivotně léky.... a pro ty co ho neznají, vdy bude jiný....
ale a je to jak chce, ije.... přesto říkám, e tu facku jsem neměla dát....
Salvátore, násilí plodí jen násilí. Cilce jedna pitomá facka zničila hned 2 ivoty, jednak ten její a navíc i ivot jejího syna. Mám pocit, e má větinu věcí vyčteno nikoli zaito.
Násilníka nelze popsat obecně, neexistuje ádný manuál, jak se ubránit násilí. Kadý je individuální. Jednomu kdy facku vrátí, tak má pokoj, jiný tě buďto rovnou zabije anebo alespoň zmrzačí, ale nikdy nelze předpokládat jak se zachová.
Větina se chová jako útoční psy, i pes mnohokrát zaútočí ( pro nás) bez důvodu. (psa vyprovokuje např. pohled přímo do očí a u je z něho trhací maína) u násilníků je to podobné.
Poznámka: nemám nic proti psům. Byl to jen příklad, který znám zvlastní zkuenosti.
Není tady