sexynet napsal(a):

Miloval jsem ji, na zacatku... Ale nemame moc stastny vztah. Kdyz ona rekne A, ja slysim F, kdyz ja reknu B, ona slysi XY.
Mame nesmirne vzdalene nazory, a nemame takrka zadne spolecne zajmy, ani styl zivota. Bohuzel, na zacatku se nase protiklady opravdu moc pritahovaly, a na to ostatni jsme prisli trochu pozde...
(jinak s mamkou mame vztah pomerne v pohode)

Pokud se na začátku vaše protiklady moc přitahovaly, proč toho nevyužít jako základny k vzájemnému obohacení? Proč nepřijmout partnera v jeho odlišnosti?

Vím, že to není vůbec snadné, ale může to být motivující, je to práce také na sobě. Přiznejme si, že mužský a ženský svět je zásadně rozdílný.   Pokud se vaše světy střetly ve vzájemné lásce, je možné, aby je stejná láska dále naplňovala? Anebo už nemáte chuť a sílu tuto lásku k sobě chovat a rozhlížíte se kolem sebe? Jste rodiči svého syna, který vás oba miluje a moc potřebuje, stejně jako jsi je potřeboval či potřebuješ ty sám.

Mužský rozum často dokáže okořenit ženské poryvy citů nezbytnou špetkou relativity. Proč se spíš nezasmát než se kvůli tomu trápit?

Kiaro, ta kočka ti dala možnost "dopsat" si ten románek sama. Třeba by ti v tom snu přítel ruku zlomil...

LViktorko, ty jsi na mě příjemná stejně tak, jako já jsem byla kdysi na Tebe
Nic proti ničemu, ale já jsem poznala to, čemu se říká domácí násilí, a to docela fest.
Nerada to říkám, ale po tom, co jsem prožila, TŘI ROKY  jsem měla strach z mužů. Ve chvíli, kdy na tobě vlastní manžel klečí, bije tě hlava-nehlava pro úplnou blbost, vlastní děti se na to smutné divadlo koukají a jedenáctiletá dcera ze mě rve rozběsněného manžela - nezlob se na mě, ale nemůžu pokračovat.
Ty ses vždycky jenom soudila o alimenty a nikdy v životě na Tebe nedopadla tvrdá rána osudu natolik, že bys muže nadosmrti zavrhla, jak sem píšou lidi, co se poznali v tvých příspěvcích a kteří tě znají.
BTW to, jak se na mě podepsal můj muž, je horší, než kdyby šel a tu ruku mi rovnou zlomil. Na lámání rukou byl sráč - jemu stačilo, když mě srazil na podlahu a za vlasy mě provláčel po podlaze a děti se na to koukaly.
Od doby, kdy jsem ho vyhodila z baráku, jsem neměla bližší kontakt s jiným mužem. Nejsou všichni muži stejní, ale ve mně TOHLETO prostě zůstalo. Manžel může být spokojen - nadosmrti mě poznamenal tak, že další vztahy s muži budu navazovat pouze na bázi kamarádství

LViktorko, zaplať pánbůh, že se mi zdají poměrně příjemné sny, i když jsou useknuty těsně před koncem - oh, jaká škoda v životě se mi nezdály noční můry toho typu, že by na mě vztáhnul ruku cizí muž. Pokud mě potrefí dvakrát do měsíce noční můra, jsou to naprosto nepopsatelné věci, které patří do mého soukromí a které bys stejně nepochopila

Bože Kiaro, jestli jsem tě nějak rozběsnila, moc se omlouvám. Je zarážející, že sis spojila moji reakci s něčím, jak jsi na mně reagovala ty. Je fakt, že když já jsem ze sebe "tlačila" ty věci o tátovi, byl tvůj příspěvek jako sprcha, ale ne studená, ale "špendlíková", t.j. když tě šíleným způsobem sprchujou špendlíky...jsem vlastně ráda, že jsem ti to "mohla nějak vrátit", ač teď je to dost vyhrocená situace, nehodí se to, ale prostě jsem ráda, že mně vnímáš, to mi stačí, zdálo by se to jako skromnost ale já skromná nejsem, to jste poznali a tak to ber jako kompliment, jestli teď zrovna můžeš...cítila jsem hned, že máš za sebou velké drama, ale bylas tady dýl a umělas už věci a věty formulovat lépe, já jsem teprve "vypouštěla hrůzy z temnot" a bylo to děsivé, věř mi, vpodstatě jsi velmi sympatická...ok, k věci.
Předpokládat "zlomené ruky" a reagovat mně naučila doktorka. Já tomu řikám, sundala mi růžové brýle, protože věci se vždy nevyvinou tak jak my chceme a tak i muž, který vypadá, jako přítel (ať ve snu, nebo ve skutečnosti), nemusí mít přátelské úmysly. Nadávala jsi na kočku, která s tebou spí v posteli, předpokládala jsem, že ji máš ráda, když má výhodu spát s tebou v posteli, tak jsem ti jenom jemně chtěla připomenout, že může být tvým andělem strážným.
A nevěř tomu, že nevim, co je "blbej chlap v akci"... posledňák mi v opilosti řikal Nikolo (ač se jmenuju jinak), lezl dom oknem, a jednou, když mi vrazil, roztrhl mi o náušnici ucho. Taky druhá vpořadí dcera jednou, když se nemohla dívat na "domácí násilí", šla to udat na policajty a pak utekla do Prahy (dodnes nechápu, proč, bydleli jsme 30 kiláků od, neměla peníze, bylo jí 11, volali policajti, že je tam ať si jedu pro ni... to sem teď nepatří), chtěla jsem jenom říct, že jsem zažila spoustu věcí, které zde nejsou uvedeny, ač "jsem v očích některých provařená jako nudle" nebo tak nějak, /pozn.aut.aspoň vidíte, jaká je moje paměť /, na něco taky nemám žaludek vypustit to ven, hold možná příšťe...


Musim teˇodběhnout kvůli práci, ještě to dopíšu, když ne dnes, určitě jindy, protože intuice mi řiká, že jsi můj, ač virtuální, ale MUJ, člověk. Čas mi brání to uhájit. Vyhraju ten boj s nim....

Upravil(a) LViktorka (25. 7. 2007 23:46)

Jojojo! Kartykarty kartěnkyyy! Si kup! A že mi vyložíš...žejo! Pěkně prosím!
No koukni...já muže sice mám (a kupodivu, co jsem v sobě objevila toho pantera, co mě nejprv málem zežral, tak spolu docela i vycházíme ), ale to si piš, že když ta maldší letos definitivně sbalila kufry, že mi bylo všelijak.........a ještě je Chybějí mi ty denní rozhovory........ A VŮBEC.....
Zaobírám se myšlenkou soukromého domu s pečovatelskou službou, na který bychom se složily se spřízněnýma dušema protože...no však víš.
No tak ty máš Kasildu a mně z Maliny vyrost Anubis, jak vyšitej; kolikrát se na mě podívá takovým egyptským pohledem....a tuhle jsem si pročítala o bozích egypta a ona, jak kdyby věděla, se mi přišla opřít o nohu a zírala na monitor...

Kiara napsal(a):

Lupi, dům s pečovatelskou službou, kde bychom na stáří pobejvaly společně je docela dobrej nápad Mazaly bychom si navzájem revmatická kolena opodeldokem jako paní Müllerová Švejkovi, vzpomínaly na předešlé milostné eskapády před cca 50-ti roky a stáří jako takové by nám hned přišlo snesitelnější

Jo....přesně tak si to představuju
A docházely by tam sestřičky-pečovatelky, aby dětičky mohly jezdit jen na návštěvu a nebyly umořený péčí o vrtošivý babky
A ty bys nám po večerech vyprávěla ságy ze života na maloměstě
Jen třeba pečlivě vybírat, koho ještě přiberem - aby měl ducha a šarm

Jak ti na mě od pondělka rajtovala jakási depka - najednou je pryč

No, to je tou lákavou vidinou, kterou jsem ti zde předestřela
Ty, ta tvoje holčina si vážně umí poradit
Ty moje taky, i když nešlo zrovna o přítelíky, a já jsem se vždycky zmítala, jestli jim mám vynadat, nebo bejt ráda...tak jsem radši byla ráda - ono to bylo jakési příjemnější pro obě strany

No, je to neuvěřitelný, ale "některý psychický pochody u žen v určitém věku" jsou stejný. Stálo by to za prozkoumání, a možná víc, než názor občanů ČR na to jestli je nebo není Paroubek sexy pro nějakou blonďatou nánu...Loučim se s vámi, opět s obavami, že zaspim do pr. Já bych tak potřebovala anděla strážného, co by ňa spolehlivě budil v 5.02, aby sa ještě ta kava stihla...

Kiaro, už ju piju (tu kavu, chichi) a mažu tam, fakt se vrátim až v pul devátý, naštěstí dnes nehlídám vnuka. "Uvidíme se?" Mohly bysme se jít hádat na chat...

A proč bys mi neměla rozumět? To ty si myslíš, že já ti nerozumím, ale já už fakt musim letět, nebo mi ujede šalina a další jede až za 20 min.......

Upravil(a) LViktorka (28. 7. 2007 5:16)

lupina montana napsal(a):

Kiara napsal(a):

Lupi, dům s pečovatelskou službou, kde bychom na stáří pobejvaly společně je docela dobrej nápad Mazaly bychom si navzájem revmatická kolena opodeldokem jako paní Müllerová Švejkovi, vzpomínaly na předešlé milostné eskapády před cca 50-ti roky a stáří jako takové by nám hned přišlo snesitelnější

Jo....přesně tak si to představuju
A docházely by tam sestřičky-pečovatelky, aby dětičky mohly jezdit jen na návštěvu a nebyly umořený péčí o vrtošivý babky
A ty bys nám po večerech vyprávěla ságy ze života na maloměstě
Jen třeba pečlivě vybírat, koho ještě přiberem - aby měl ducha a šarm

Jak ti na mě od pondělka rajtovala jakási depka - najednou je pryč

No, to je tou lákavou vidinou, kterou jsem ti zde předestřela
Ty, ta tvoje holčina si vážně umí poradit
Ty moje taky, i když nešlo zrovna o přítelíky, a já jsem se vždycky zmítala, jestli jim mám vynadat, nebo bejt ráda...tak jsem radši byla ráda - ono to bylo jakési příjemnější pro obě strany

Prijali by ste do toho domu aj cudzinku? Dá sa to právne nejako ošetriť???

Holky, já prostě nemůžu. Nestihnu, je mi smutno, a je to těžký...