|
14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Snad kadý druhý by mohl napsat román o svém vztahu k matce. Já doufám, e tak dlouhá má prosba o radu nebude. Ani přesně nevím, jak začít... mjám velký problém v komunikaci s matkou. Mám pocit, e stále jetě nepochopila, e jsem dospělá a samostatná hospodářská jednotka, přestoe u prakticky pět let iju a ivím se sama. Někdy v devatenácti jsem se odstěhovala do jiného města za prací, ale byl to tak trochu útěk z příli těsného domova.
Máma mi mluvila vdycky do veho, měla jasnou představu o tom, kdo a co budu a do té představy se mně sanila natalčit tak nějak odjakiva. Já jsem jí bohuel zklamala a to tak nějak na plné čáře.
Jako malá jsem si na její tyranský přístup zvykla dokonale, plně jsem přijala její vůli a svou vlastní jsem snad ani neměla. K ostatním lidem se matka chovala vdy velmi pěkně, ke svým vlastním mně a tátovi, se dokázala chovat tak hnusně, e se to ani nedá popsat. Kdy jsem se ptala, proč se zastává ostatních mne jen kritizuje, odpověď byla protoe jsem si myslela, e ty jsi lepí ne oni.
Svou vůli mi dokázala vnutit celkem ve vem, take jsem ani neměla příleitost uít si normální pubertu nikam jsem nesměla, proto se o mně bála a kdy u to vypadalo, e by mně snad i třeba někam pustila, nikam u jsem nechtěla já, protoe se mezitím plně vyvinul asi největí problém, se kterým se ona nedokázala smířit moje nadváha. Vdycky jsem byla baculatá, ale protoe jsem rychle rostla, dlouho jsem rychlejím růstem zachraňovala přibývající kila... a jsem jednoho dne dorostla a u jen přibírala. A začal tak nějak teror, byla jsem pod přísným dohledem, kadé sousto které jsem dala do pusy věděla o něm. Neexistovalo vzít si víc ne jeden krajíc chleba na večeři... má hlad? Jsi tlustá, víc nepotřebuje. Tak jsem reagovala zcela přirozeně zatímco ostatní mé kamarádky si z kapesného kupovaly oblečení a minky, já jsem kupovala čokoládu, kterou jsem pak večer tajně jedal v posteli s hrůzou, e matka uslyí, jak ustí obal, nebo e mi vrazí do pokoje ve chvíli, kdy budu mít plnou pusu. A k nejvtipnějímu mučení docházelo ve chvíli, kdy jsem měli na oběd knedlíky. Pokadé se zeptala, kolik jich chci a já věděla, e nesmím říct víc ne dva. Stejně mi dala tři, ale celý oběd mně sledovala, jestli ten jeden navíc nechám nebo ne a já věděla, e ho nechat musím. Asi největí horor bylo nakupování oblečení, byla jsem asi jediná třináctiletá slečna, která měla jen jedny rifle a kdy u byly tak roztrhanél, e se nedaly nosit, stále předstírala, e jsou ok, protoe jít na nákup znameno to poniující hrabání ve větích velikostech a zhnusený pohled matky paneboe, ty vypadá kdy jsem se předvedla v novém modelu.
Byla jem zakřiknutá a nesmělá, co jsem celkem efektně maskovala výrazem - já jsem nad věcí. Protoe jsem sama celkem nikdy nikam nemohla, neuměla jsem nic zařídit a dokonce jsem se styděla poádat v obchodě, aby mi z bochníku chleba ukrojili jenom půlku.
Kdy mně bylo asi omnáct, přestala jsem jíst a zhubla jsem asi třicet kilo. Vůbec si tu dobu neoamatuju, prostě jsem dva dny nejedla, třetí den jsem do sebe něco nacpala... tomu vemu přčedcházely pokusy zvracet nefungoval prt v krku, nefungovalo pít olej ani slanou vodu... nejíst fungovalo. ádná anorektička se ze mně nestala, hubla jsem na rozumnou váhu a začala tak nějak normálně ít. Pak jsem nějak utekla z domova, ale rozlelo se mi, jak muselo být rodičům hrozně a vrátila jsem se. Odměnou mi bylo, e jsem nedostávala kapesmné a opět sama nemohla ani na krok, aby mně to náhodou nenapadlo znova. Opatření proti mému dalímu útěku byla takovál e jsem plánovala utéct znova a u napořád. Jako důvod mého útěku bylo automaticky bráno, e jsem utekla s nějakým chlapem (ha ha). Mé pousy vysvětlit, e je to doma nesnesitelné dopadly tak, e jsem byla obviněna z toho, e si ničeho neváím a puberta na mně sedla později a o to s větí razancí.
Pak se to celé nějak překonalo, já odjela do Prahy, byla jsem hubená, jak si matka přála... musela jsem denně volat, tak jsem denně volala, občas jela za nimi domů. Bylo to fajn, měla jsem pocit, e to s mámou konečně klape. Jene pak jsem začala přibírat, začala jsem měnit zaměstnání, nala přítele, který není ani manaer ani milionář... a dola jsem k tomu, e dle mé matky iju ivo, který stojí za ho :-). Ona si pro mně představuje jiný ivot a cokoliv jiného je pro ni nepřijatelné. Je jedno, e se jedná o mů ivot, ona prostě ví nejlíp, jak bych ho měla ít. Co o to,k to ví asi kadá matka, ale ta moje mi to dává jasně najevo, kdykoli je to moné.
Hovory s ní u dávno přely mez únosnosti, stále se jen dovídám, jak jsem straná, hrozná, patná, neschopná, tlustá... k ničemu. Ona mi to vechno říká samozřejmě proto, e to se mnou myslí dobře. Těmo hovorům není jak se vyhnout, můu mluvit klidně, můu se snait změnit téma, můu brečet, můu křičet... je to jedno, pořád si mele tu svou.
Hm, teď tp vypadál e já jsem buď duevně labilní nebo moje matka je monstrum, ale ani jedno není pravda. Já vím, e chce, abych se měla dobře a e mně má ráda, ale takhle u to dál nejde. A doteď ně svazovalo vědomí, e jsem její jediná dcera a e mám vůči ní povinnosti, mám ji ráda, je to má matka... ale ...
Jak byste se vy zachovali v takové situaci? Jak to na vás působí?
Jinak bych jetě chtěla dodat, e já nejsem ádný andílek, mám spousty chyb a spousty chyb dělám, nechci, abyste si mysleli, e ná po.raný vztah povauji jen za její chybu. Já u ale opravdu vyčerpala vechny monosti, které mne napadly, jak s ní komunikovat v klidu a míru.Teď praktijuju to, e jí nic neříkám. U ani tak moc neproívám ty její řeči... jen u nevím jak dál a bojím se,l e to dopadne tak, e sní přestanu komunikovat úplně, co ovem asi moje svědomí neunese. Nevím, jsem tak trochu v koncích.
Mám pocit,k e já se její situaci saním pochopit mnohem více ne ona mou... vím, e ji nezměním, ale musím nějak z,ěnit to, co mezi námi probíhá a k tomu asi potřebuji nějakou pekelně dobrou radu.
Jinak si je to celé zmatené, ale líp to napsat neumím... snad chápete, e se snaím neobviňovat, ale volám o pomoc pro nás obě.
Není tady
mě nenapadá nic jiného ne vzít maminku a jít do nějaké poradny a ujasnit si to obě.. nevím jestli je ta rada k něčemu ale nic jiného mě nenapadá..
Není tady
nexxi napsal(a):
mě nenapadá nic jiného ne vzít maminku a jít do nějaké poradny a ujasnit si to obě.. nevím jestli je ta rada k něčemu ale nic jiného mě nenapadá..
Problém je, e matka to nevnímá jako problém, ale jako mé neocenění její snahy... ona problém nevnímá jako něco, na čem by ona měla pracovat...
Není tady
Myslím, e jsi u dostatečně rozumově vyspělá /je Ti 24 let...?/, aby sis řekla: "Udělala jsem, co jsem mohla, aby vztah k mé matce bys aspoň jakýs takýs.Nezdařilo se. Bude proto uitečnějí, kdy se v tom přestanu hrabat a zaměřím se na něco, co mě opravdu pozvedne a pomůe. Nebudu se u snait zavděčit se či přiblíit se matčinu ideálu o hodné dceři. Teď si udělám radost a budu dělat to, co mě baví, co mi dělá dobře. Bez ohledu na to, co by tomu řekla má matka. Nebudu za ní jezdit víc, ne pro mě bude nezbytně únosné. Nebudu jí volat častěji, ne budu sama chtít. Zkrátka obě máme svůj vlastní ivot a své vlastní ivotní cesty, hodnoty a představy. Tyto jsou diametrálně odliné..."
Zkrátka tak nějak. Netrap se tím víc, ne Ti je zdrávo. Popravdě řečeno, myslím, e se tím zabývá ke svojí kodě. Dala jsi ji svými postoji myslím dostatečně najevo, e nejsi na světě proto, aby Tě katulkovala dle svých poadavků a opracovávala jako pazourek.
jestli dobře rozumím, sourozence nemá. Tvá matka si zřejmě neuvědomuje, e se tímto jednáním od Tebe vzdaluje a tam, kde si u váně nebudete mít co říct.
Bydlí a pracuje jinde. Asi jezdí domů na víkendy a tak to odbourej. Matka je jistě soběstačná. Jistě se bez ní obejde. Jezdi za ní třeba jednou za měsíc a najdi si koníčky, známost, vedleják...cokoli, co Ti něco přinese.
Není tady
:)Mně nepřipadá, e by odumření komunikace byl patný konec... Sama jsem se svým otcem musela několikrát přeruit kontakty na několik měsíců a let, ne se ná vztah začal trochu lepit. Ano, ty se snaí pochopit její pocity a motivaci, ale nemám pocit, e by se ona snaila o toté. Asi bych nasadila něco jako "mami, mám tě ráda, ale to, co mi říká, mi hrozně ubliuje. Budu se s tebou i nadále ráda vídat, ale jakmile mi začne říkat A, B nebo C, budu muset hned odjet. Prosím, abys mě zkusila pochopit. Nedělám to proto, abych ti ublíila, ale proto, abych ochránila sebe." No a pak u zbývá jen maličkost - jak řekne A, B nebo C, sebrat se a odjet 
Není to nijak lehký, to je jasný, ale udělá to třikrát čtyřikrát a dost moná jí začne svítat 
Není tady
Já to vidím podobně jak kalupinka.
Je to prostě tak jak to je, Ty jsi pro zlepení vztahu udělala maximum a víc ne maximum udělat nejde.
Není tady
Fatimo
...never ending story....
Mozna, ze ti pomuze, kdyz si uvedomis:
- tvoje matka se k tobe chova nejlip, jak dokaze
- tvoje matka ti predava jen to, co sama dostala
- tvoje metka te urcite miluje... svym zpusobem, ktery se ti nemusi libit, ale miluje
- pokud si vztah s matkou nesrovnas, predas tuhle "stafetu" jednou sve vlastni dceri
- budes vzdycky "jako tvoje matka" i kdyz si urcite stokrat rikas: nikdy nebudu jako ona...budes takova, jen mas sanci si to uvedomovat znovu a stale na tom vuci svym budoucim detem pracovat... aby ony pak nebyly jako ona/ty...
- prijmi maminku takovou jaka je, ale nedovol ji, aby ti zasahovala do zivota vic, nez ty sama chces, bud sama sebou
- tvoje matka neumi byt zenou, je prilis tvrda, sama nedostala asi moc lasky.... nemuze te tedy nic z toho naucit, ani ti z toho nic dat.... nekdy se stava, ze to funguje pres generaci: matka je tvrda na dceru, vnucku nekriticky miluje a rozmazluje...
- matce odpust, ne rozumem, ale srdcem, a zij si svuj vlastni zivot
- necekej, ze matka bude na "problemu" pracovat. Ne ona tebe, ale ty ji ted muzes neco naucit. A bude to nejspis bolet..vas obe! Ale jinou moznost stejne nemas nez se do toho pustit sama a byt dusledna.
A pokud ti mohu poradit, bez na kineziologii.... problem s vahou je zastupny, nedostatek lasky nahrazujeme sladkostmi, protoze laska je energie, stejne tak jako potrava nebo treba penize...hromadime tedy cokoliv, abychom naplnili citovou nadrz...a casto se nam to vymkne z ruky, nakonec zacneme kolem sebe stavet zdi, ktere se moc spatne a tezce bouraji... Moc dobre to znam.
Není tady
Dobře ti rozumím a nepřipadá mi to příli zmatené. Začínám se pomalu učit abych byla hlavně já v pohodě, pak jsou v pohodě i mí blízcí, ale na druhou stanu si nenechám ubliovat nikým ani mými blízkými. 
Tak nevím jestli nebude zmatené toto 
Jen jeden příklad - Mám své starosti, svou rodinu, ale kdy jsem přila domů na návtěvu, začala mě máma zahrnovat okamitě problémy zdravotními, partnerskými, sousedskými, prostě vím co se kde ustlo. 
Po jisté době se to nedalo vydret, já bych ji ráda navtívila, ale podvědomě jsem ty návtěvy oddalovala a oddalovala a jsem si jednou řekla dost Narovinu jsem mámě vysvětlila, e ve mě má oporu, ale a si uvědomí e mě potom ty její starosti straně tíí a mám obavy, e u to dál neunesu a budu muset návtěvy omezit. Myslela jsem, e bude vyvádět, ale světe div se, sice si stěuje, ale do ivota u mi nekafrá a co je hlavní nepřehání to.
Není tady
Fatimo,
sice jsem si v ivotě nezailo to co Ty, ale moje mamka byla taky zvyklá nám stále mluvit do ivota.Vysvobozením byl odchod z domu,společné bydlení s přítelem. Opět se snaila mi do toho zasahovat, ale já se nedala.Jasně jsem ji dala najevo, kde jsou hranice. A kdy byl nejakej mamčin citovej výstup , tak jsem pak byla schopná se 14 dní neozvat. Vím, e to nebylo ideální, ale ona nebyla schopná ve chvíli, kdy mě citově vydírala naslouchat mi. Ne jsme se dopracovaly k nynějímu stavu tak to trvalo několik let. Občas to mamce "ulítne", protoe má obavy o svoji dceru, chápu to, ale nedovolím, aby mi zasahovala do mého soukromí.
Take se ty hranice nastavily tak nějak nevyřčeně. Teď ví, do čeho můe a nesmí zasahovat.
Já ji toti do jejího manelskýho ivota taky nemluvím. Rady, které nám rodiče a tchýně dávají, povauju pouze za rady a ne za příkazy. To by si kadej, kdo radí taky měl uvědomit. "Rady" jsem schopná si vyslechnout max 2x 
))
Mám ji moc ráda a vím, e dělá co můe a samozřejmě to nejlepí. Vím, e lepí babičku pro mé dítě bych nenala.
Nae rodiče toti vdy dělají jen to co umí. A bohuel někdo toho umí míň ne by jsme chtěli, protoe jeho rodina mu "míň" dala.
Kamarádka řeila maminčino citové vydírání. probíraly jsme to spolu a říkám ji "nakonec Tě začne vydírat sebevradou" kámoka tomu nevěřila a shodou okolností to přilo jetě ten týden.
Jediné řeení je tomu udělat STOPKU! Jasně dát dotyčnýmu najevo, e takhle se k Tobě chovat nesmí.
Věř tomu, e to pomůe... bude to bolet. Kadej se k nám chová, tak jak mu dovolíme.
Bohuel k Tobě se mamka takhle začala chovat u v dětství 
(, ale te´d jsi dospělá enská a má svoji vlastní vůli, tak tomu můe učinit konec.
Ví, ideální by bylo, kdyby jste byly schopny si sednou a rozumně si o tom promluvit, aby mamka přijala to, e Tě nechá vypovídat a dát ji čas a o tom pak přemýlí a pak teprve a něco řekne. Najit nějakou společnou cestu.
Hodně těstí.
Není tady
Moje mamina je natěstí v pohodě, do ivota se mi neplete, do ničeho mi nemluví (taky je mi u přes sedmatřicet, mám i trochu svého rozumu). Fatimko, já bych si prostě a jednodue s maminkou sedla a jasně a zřetelně (ale sluně) jí řekla, e jsem u dospělá, e její rady sice oceňuju, ale e dál se budu řídit jen sama sebou a a tu radu budu potřebovat, přijdu si o ni říct sama. e u zkrátka nepotřebuje, aby tě neustále "vodila za ručičku", e chce ít svůj ivot. A dej jí čas, a se to naučí, ono je pro ni taky těký smířit se s tím, e u nejsi malá holčička, ale dospělá enská s vlastním rozumem. A navíc, na ty by ses měla naučit to staré známé "jedním uchem tam, druhým ven". Můe ji vyslechnout, ale zařídit se po svém. Drím palce, a to s maminkou zvládnete.
Není tady
Fatimko, to, co Ti napsala Pan je přesné. Nevykali se na to a jdi na kineziologii. Předevím TY musí začít bourat své zdi a čistit bloky. Neříkám, e to půjde rychle, ale vytrvej. A co ví, třeba to půjde mnohem rychleji ne si myslí. A kdo ví, třeba i na ty rodinné konstelace dojde a Tvoje maminka půjde s Tebou. Vzpomínám si na jeden případ z konstelací, kdy nám vyprávěl jeden mu, e jel z konstelací domů a jetě v autě měl telefon, volala mu jeho maminka, se kterou se asi pět let neviděl a ani s ní nemluvil.............Pa a nashle......ví kde. 
Není tady
Holky děkuju, samozřejmě kadá máte kus pravdy.
Včera večer jsem matce volala, e bych ráda urovnala nae vztahy, e u mně nebaví, jak kadý telefonát končí hádkou. e ji mám ráda takovou, jaká je, e ji nechci měnit nebo tak, ale jen bych ráda, aby i ona se snaila, aby ná vztah byl hezčí - tzn. nabídla trochu porozumění. e mi nevadí konstruktivní kritika, ale abych ji volala jen proto, abych si vyslechla, e jsem ta nejhorí na světě - e to váně nemusím. Ona mi řekla, e mně kritizuje protok, e na mně není´nic, co by mohla pochválit a e nemá ádn´ý důvod, aby na mně byla pyná. Začala mi vypočítávat, co vechno mi koupila a jak já jsem nevděčná.
Asi nejvtipnějí na tom je, e čte duchovní literaturu, Hovory s Bohem a podobné knihy, ve kterých se píe přesn to, co vy mi tady říkáte a co sama vím - e nikoho druhého nemůu měnit atd. atd. atd. a dokáe to aplikovat na své přátele, bohuel ne na svou dceru.
Já si uvědomuju, e ona dělá jenom to, co dokáe, e mně miluje a e tohle je jediný způsob, jak to dát najevo... ale i tak je to moc těké.
Myslím, e si uvědomuje, e se ne vdy chovala jako matka - kdy jsem la na rodinné konstelace a řekla jsem jí o tom, slyela jsem z jejího hlasu e má strach, co zjistím...
Včerejí telefonát zakončila tím, a jí teda nic neříkám, e je jí to jedno... tak jsem jí řekla fajn, kdy je ti to jedno, já u ti nebudu volat a nepřijedu na Vánoce. Mylslela jsem si, e se mi uleví,ale je mi hůř.
Chápu, e nemůu očekávat, e ona se začne chovat jinak, na druhou stranu vím, e já můu říkat a dělat co chci, pokud to nebude to, co chce ona, bude zlá a hnusná. Take v zásadě můu jen pracovat na tom, aby mně bylo jedno, e je na mně matka neustále zlá a hnusná, protoe to, e mi kecá do ivota poutím jedním uchem dovnitř a druhým ven. iju sama pět let, dva roky s přítelem, chystáme se jet do ciziny, take rodiče ani neuvidím... zatím to nesu jako velké břemeno a kdy je mi zle, myslím jen na to, jak by mně mohl mít někdo rád, ikdy mně nemá ráda vlastní matka.
Asi v halvě jsem jí dokázala odpustit, ale v srdci asi ne... a teď jak na to, e?
Asi váně budu muset za odborníkem.
Není tady
Fatimo,hoď za hlavu co bylo.S tím prostě u nic nenadělá.
Teď jsi dospělá,samostatná ena a za svůj ivot odpovídá pouze sobě.Pětinu svého ivota si sama obstarává své věci.To je přeci tvá dobrá vizitka!
Moná ti to bude připadat kacířské ale já bych se na tvém místě nezabývala matčinými výčitkami.Koneckonců je to jen subjektivní pocit vychovatele.Tvá matka prostě chce vděčnou krasavici a ty chce být sama sebou.
Vyhovuje ti tvůj ivotní styl?Má skvělé plány do budoucna?Tak si za nimi jdi!
A matka? Jistě chce mít sebevědomou samostatnou dceru a ne nějakou utípanou vyděenou my.
Sama mám dvě dospělé dcery.Je těké předat dítěti jeho vlastní ivot.Matka to udělat musí!
Upravil(a) Hannah (18. 11. 2006 16:12)
Není tady
Fati, vztah s matkou, a je dobrý či patný, za ivota nikdy nevymae.
Je to věc kterou nemůe změnit. Co můe změnit je pouze tvůj postoj k němu.
Můe si to vzít jako výzvu.
Na tomto vztahu s matkou se naučím, jak si prosadit svou a přitom zůstat klidná.
Naučím se váit si sama sebe navzdory tomu co o mě říká moje matka.
Kdy tuto kolu zvládnu, u nikdy nebudu jako předtím, vechny problémy budu zvládat levou zadní.
Je to kola jen pro mě, určená mi na míru.
(moná kdyby ti na toto odpovídal Salvátor, třeba by se ti zmínil o karmické lekci, na které se má vechno toto naučit)
Kdesi tady Tora jednou řekla něco (a tím ji blahořečím a za sebe děkuji), co se mi tak líbilo, e jsem si to napsala a vylepila, abych to měla stále na očích.
" ...z drsné lekce si udělejte skvělou výzvu a zkrátka vás nedostanou..."
Hodně těstí Fatimko
Není tady
Urovnat svůj ivot tak, abych se ve vztahu, který mám ke své matce, cítila dobře, je moné. A můe to trvat několik let. Zdar a sílu!!!
Fati,
já měla s maminkou krapánek jiný problém, byli jsme na sobě citově závislé a je úplně jedno, e u bydlím 9 let ve svém bytě, e jsem samostatná a finančně nezávislá. Salvátor tomu říkal "zaháčkování". "Odháčkování" mi trvalo půl roku, byl to dlouhodobý proces plný slz, výčitek, emocí z mamčino strany. Vydrela jsem. Hodně jsme si o tom povídaly, ne po telefonu, ale udělaly jsme si kotel dobrého čaje a kávy, zapálily svíčky a vonné tyčinky a povídaly a povídaly. Pan má pravdu, maminka ti dává to nejlepí co můe, protoe ona tak byla vychovaná a lépe to neumí. Po důkladném rozboru s mojí mamkou jsme společně zjistily, e jen opakovala výchovný vzorec, který měla se svojí maminkou (mojí babičkou) a propó, moje babička a prababička měla ten samý vztah. Take jsem zpřetrhala rodový vzorec výchovy a chování, který se tahl u bůhvíkolik generací a nastolily vazby nové. Musí se obrnit trpělivostí, trochu i tvrdostí, protoe slzičky jsou tvrdý prostředek k citovému vydírání..... Nebude to lehké, ale zvládnout se to dá. Mockrát mi mamka řekla, e jí vůbec nemám ráda a coe to vlastně vychovala, e mi vůbec nerozumí....... Dnes máme krásný vztah, nezávislý, svobodný, ale plný lásky. Myslím, e i ona si své nabyté svobody váí a ví, e ji miluju jako nikoho jiného........
Upravil(a) lvice (20. 11. 2006 9:24)
Fatima napsal(a):
. kdy je mi zle, myslím jen na to, jak by mně mohl mít někdo rád, ikdy mně nemá ráda vlastní
matka.....
Milá Fatimko, otázka zní - jak tě můe mít někdo rád, kdy nemá ráda sebe sama?...ten odborník by nebyl od věci. A jak píe Lueta, nebude to nijak rychlé řeení, ale vyplatí se. Mně zase pomohla psychoterapie (problém s otčímem)....tobě můe pomoct kineziologie...nebo něco jiného...vyplatí se hledat a pracovat na tom. Sama dobře vím, e "hodit za hlavu" minulost, nae dětství...to nelze...jedině lze se s tím vyrovnat, odít, proít, odpustit...Jsi chytrá, vnímavá holka, věřím, e najde způsob, jak si pomoci. Tak - hlavu vzhůru a do boje! 
Není tady
Fatimo osobně mám za to, e člověk si zaslouí jen omezený počet "posledních" ancí. Tvoje matka jich u dostala víc ne dost a změna ádná. Osobně bych s ní okamitě a totálně přeruila vechny kontakty, včetně telefonů, návtěv atd. Třeba na půl roku. Pokud s ní nehne ani tohle, tak u fakt nevím.
Není tady
Tiina napsal(a):
Fatimo osobně mám za to, e člověk si zaslouí jen omezený počet "posledních" ancí. Tvoje matka jich u dostala víc ne dost a změna ádná. Osobně bych s ní okamitě a totálně přeruila vechny kontakty, včetně telefonů, návtěv atd. Třeba na půl roku. Pokud s ní nehne ani tohle, tak u fakt nevím.
Vydupávat si změnu vztahu trucováním? Hm....hodno dospělého člověka!
Není tady
"Zaslouí"? Na základě čeho?
Fatima napsal(a):
nexxi napsal(a):
mě nenapadá nic jiného ne vzít maminku a jít do nějaké poradny a ujasnit si to obě.. nevím jestli je ta rada k něčemu ale nic jiného mě nenapadá..
Problém je, e matka to nevnímá jako problém, ale jako mé neocenění její snahy... ona problém nevnímá jako něco, na čem by ona měla pracovat...
Nemám vzah s matkou a takto vyhrotený, ale nebojím sa poveda, e napriek tomu, e sa asi máme rady(u nej sa len DOMNIEVAM), je to momentálne jediný môj problémový vzah, kde dramaticky vylávala na povrch neschopnos komunikácie. Mnohé z toho, čo si napísala, Fatima, podpisujem aj ja, len s tým rozdielom, e ja nie som jedináčik, mám brata, ktorého mama od malička preferovala, a naastie mám otca, ktorý mi síce tie vedel da jasne najavo, ako som ich oboch sklamala, ale zasa s ním viem celkom dobre komunikova a od chvíle, keď som mu bez hnevu, ale jasne dala najavo, e moje predstavy o ivote sú odliné, a e som sa nenarodila na to, aby som napĺňala tie jeho, sa s tým zmieril a a na občasné rýpnutia máme celkom fajn komunikáciu. Mama je učitežka, Býk a podža čínskeho horo(r)skopu Drak, skrátka lahôdka astrologická aj iná. Najhorie je, e je to celkom fajn osoba a keby sme boli kolegyne, určite sa skamarátime. Bohuiaž ako matka s dcérou kamoky by nemôeme. Mama si dala celoivotné predsavzatie nauči ma vetko robi, chápa a preíva tak, ako to má ona, a nikdy inak... Nechápem celkom, lebo ona sama mala s babičkou podobné problémy, ktoré im bránili ma žahký, príjemný a jednoduchý vzah... A teraz robí mne to isté, čo ju na babičke hnevalo . Mňa babička pritom rozmaznávala, bola som prvé vnúča a jediná vnučka-dievča, take sme boli s babi skvelé paráčky a ja som ju obdivovala a chcela som(a stále chcem) by ako ona. S mamou nepohnem, to som u pochopila, ale skúsila som ís sama na taký seminár, ktorý sa o. i. zaoberal rodinnými vahmi. Skús trebárs rodinné kontelácie(to je ale vraj dos vežká sila), alebo obyčajnú terapiu - aj to by malo pomôc. Vo vzahoch naastie platí, e ak sa zmení postoj a správanie čo len jedného zúčastneného, donúti to druhého(ak je ten prvý dôsledný) zauja nejaký postoj a tie sa trochu zmeni.
Upravil(a) Selima (20. 11. 2006 12:45)
Není tady
Inak, Pan, uvedomila som si, e mono na mojej bezdetnosti má podiel aj to, e sa bojím(a som si tým skoro istá), e budem ako moja matka... Raz u som bola takou "matkou z donútenia", vychovávala som diea, ktoré som neporodila, ale ktoré matku prakticky nemalo, a keď som sa raz počula kriča naňho vety, aké som sama nenávidela, dos ma to vzalo... Nechcem opakova chyby a vzorce mojich rodičov, a ak sa nestihnem zmeni do prechodu, zrejme ostanem radej bezdetná. Mne mama ubliovala dos dlho, ale naastie ako decko som bola obklopená láskavými a milujúcimi príbuznými, take som zostala nepoznamennaná, to a v puberte mi - dúfam aspoň, e s dobrým úmyslom - zadupala do zeme sebavedomie drobnými kadodennými rýpancami, a zo mňa bol len uzlíček nervov, čo reval napríklad preto, e nezabehne stovku alebo pästovku rovnako rýchlo ako spoluiačky a ktorý bol presvedčený, e si lásku nezaslúi a nikdy nijakú ma nebude... Mama popiera niektoré vety, čo mi povedala a čo mi utkveli v pamäti - jej selektívna pamä ich radej vymazala. Navye jej jazyk lásky je úplne iný ako môj, čo určite nie je jej vina, ale nijako nám to neužahčuje spolunaívanie...
A Fatima, vezmi si, e ja som sa po rozpade vzahu v tridsiatke vracala k rodičom len s igelitkami - a bývam u nich dodnes... 
Dúfam, e sa blíi chvíža, keď kúpim byt a odsahujem sa, ale ak to nebude dos skoro, mono u nás dôjde k nejakej antickej tragédii... Toto je vežmi tvrdá kola ivota s nehorázne vysokým kolným.
Není tady
No Seli, kdy to tak čtu, tak můj vztah k mamce byl Limonádový Joe. Drím Ti palečky, Fati a tobě jakbysmet.
Ďakujem, ja sa uteujem, e kadý máme nejaký problém, s ktorým sa musíme popasova, no a ja holt mám problém "vzah s mamou"(a z neho vyplývajúce problémy so sebavedomím, sebahodnotením veobecne, s tým, či plni predstavy druhých... atď.) a problém "vzahy s chlapmi", ktorý s tým prvým zrejme súvisí. Ostatné veci mi fungujú a podozrivo dobre, take sa tým celá problematika vzahov a ivotných situácií asi vyrovnáva.
Není tady
Lueto ..ne tady nejde o trucování, tady jde o střízlivé vyhodnocení situace, kdy u se vyzkouelo vechno od domluvy přes prosby a po křik a nic nepomohlo..take tudy asi cesta nevede, e. Mohla by vést přes primární strach matky o to, e přijde o dceru, ale to chce čas, aby jí to dolo, pokud nedojde, osobně bych dočasné přeruení kontaktů zaměnila za trvalé. Je smutný, kdy člověk nemá oporu ve vlastní matce, ale občas se to stává a je třeba se k tomu postavit čelem.
Lvice - co já vím, třeba na základě prostého faktu, e se tady jedná o matku. K rodičům obecně má člověk přeci jenom blízký vztah a snaí se víc ne ve vztahu k jiným lidem, aspoň tedy já to tak vidím. Ale nic nemůe jít donekonečna.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a ve, co pomůe ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
