Ahoj holky, chci se s vámi podělit o to, jak přišel na svět náš Kubíček.

V pátek 27.10.jsem měla termín a na kontrole u Dr.mi řekli, že se zatím nic nechystá. Prohlídka ale byla asi důkladná, protože druhý den ráno jsem začala špinit a postupně odcházela hlenová zátka (teda asi). V neděli jsme ještě byli na obědě u rodičů a odpolko stěhovali komodu pro mimčo, já zatím nic až na to špinění.

Asi v 16h mě začalo bolet v podbřišku jako před menstruací a postupně to začínalo být chvílema silnější, tak jsem pochopila, že to asi budou kontrakce, intervaly se zkracovaly a asi ve 20h to bylo už i po 3 minutách, ale občas silnější občas slabší kontrakce, ale rozhodně nic co by se nedalo vydržet. No ale ten interval nás vyděsil, tak jsme po 21h vyrazili do porodnice.

Tam mě por.asistentka napojila na monitor a po vyšetření mi oznámila, že kontrakce nejsou silné a že nejsem otevřená a chtěla nás poslat domů s tím, že do rána se stejně nic dít nebude. Naštěstí pak přišel Dr.a řekl, že tomu nějak pomůžeme, poslal mě se připravit (holení, klistýr, to byl taky zážitek...), pak nás s manželem odvedli do porodního pokojíčka a o půlnoci mi Dr. píchnul vodu s tím, že by kontrakce měly zesílit a dal mi ještě nějaké 2 čípky. Trošku zesílili, ale pořád jsem byla docela v pohodě, krásně jsem to rozdýchávala. Ve 2h ráno jsem byla na 2 prsty, aby to urychlili, tak mi dali kapačku s oxytocinem, kontrakce opravdu sílili, pořád tak po 3 minutách, kolem 4 ráno už jsem toho měla plné brejle, naštěstí mi por.asistentka nabídla nějaký oblbovák v injekci, tak jsem hned kývla, že to chci, jenže jsem netušila, že to nepůsobí na tu bolest při kontrakci, vždycky jsem vytuhla na dobu mezi kontrakcí, mám z tý doby fakt okno co se dělo, ale kontrakce jsem cítila a to už bolelo dost.

Netušila jsem, že to nejhorší ještě přijde a to bylo to, kdy se mi už chtělo tlačit, ale ještě jsem nesměla. Snažila jsem se dýchat jako pejsek, ale moc to nešlo. Když mi pak Dr.řekl, že jsem otevřená a jde se tlačit, tak jsem se těšila, to  bylo fakt to nejhezčí, navíc mě chválili, že mi to jde.Asi na 5 kontrakci byl Kubík na světě a já jsem ani neměla sílu se radovat. Po umytí mi ho dali a já bulila jak Alík, až teprve teď mi to celé došlo, že už to mám za sebou a Kubíček je zdravé a samozřejmě nejhezčí mimčo na světě. Taťka byl celou dobu s náma jsem moc ráda. Držel mě za ruku, nosil pití a při tlačení podpíral hlavu, prostě tam byl se mnou a Kubíčka viděl hned po porodu, psal mu jméno na tělíčko a fotil a fotil. Kubík se narodil v pondělí 30.10. v 7h ráno.

Nebyla to procházka růžovým sadem, ale tohle je vzkaz pro těhulky, nebojte se toho, já si na bolest už nevzpomenu a na otázku, zda bych do toho šla znovu, tak ano, protože to miminko za to stojí.