jo. Tisíckrát jsme to probírali. Mám snahu to řešit. Ale nevím jak.

Blank napsal(a):

jo. Tisíckrát jsme to probírali. Mám snahu to řešit. Ale nevím jak.

To nemůže řešit jen jeden, to přece musí řešit oba - ke spokojenosti obou. On ví, že se tím trápíš a nevadí mu to? Není tak trochu sobec i on? Nebylo by fajn, kdyby se vám oběma podařilo slevit něco z vašeho "sobectví" a pokusili se přistoupit na nějaký kompromis přijatelný pro oba?

Blank napsal(a):

A co říkáte této verzi?
Dlouhodobé manželství téměř ideální. Komunikace v pořádku, sex klape, žádná nuda- spousta společnýh zážitků a přátel.
A náhle má jeden z partnerů potřebu mimomanželského vztahu na hluboké duševní úrovni (sex v tom není). Samozdřejmě, že se jedná o jinou ženu.
Druhý partner na to jen zírá a nechápe. Nastává kolotoč otázek co se děje, kde jsem udělala chybu, proč pro něj nejsem najednou i v tomto dobrá a hledá si to jinde?
Je to sobeckost chtít sdílet se svým manželem vše tak jak to bylo doposut?
A jak se s tím vyrovnat, když to v srdci tak hrozně bolí?

nato nam asi nikdo neda odpoved krome tech nasich manzelu. myslim ze v tom vztahu jsme jim dali vse a vic uz asi nemame co a oni porad ocekavaji neco vic a skousi co jim da ta druha.  je to asi i o nejakem obdivu pochvalovani co dela dobre jejich jesitnosti. nase manzelstvi vsichni davali taky jako vzor a dopadlo to tak jak u tebe. ja mu rano rekla milacku jed opatrne at se v poradku vratis, dala mu pusu, a on o par kilometru dal nalozil do auta pritelkyni i s deckem a jeli si uzivat zimnich radovanek.  pak se vratil jakoze ze sluzebky a byl spokojeny. doma ho privitala milujici manzelka s detma a veceri a jeste ho politovala jak je unaveny. idilka...ale jak pro koho...boli to boli a nejvic u me asi to ze jsem ho povazovala za cestneho chlapa ,udelal ze sebe lhare,podvodnika. dovedu pochopit ze vztah ochladne,ze kazdy chlap se ohledne jinam to by ani nebyl asi normalni ale proc se tak dovedou nechat snizit lhanim....

johanka222 napsal(a):

Míša Kulička : myslím,že ten druhý, který je zamilovaný si vůbec neuvědomuje jak trápí a deptá okolí.Naše manželství docela fungovalo a když se provalila 3 nevěra musela sem udělat rázné rozhodnutí a ne pořád trpět - rozvod.Beru nevěru o sexu po 27 letém manželství,ale pokud po provalení to stále trvá tak at jde do háje.Dneska jsem poznala člověka,se kterým je mi fajn a hlavně začínám znovu bez ztráty důvěry atd.
Obdivuji Vás tady všechny,které dokážete čekat až se manžílek uklidní a vrátí do rodinného krbu, já čekala 2x po 3 už ne a nelituji.................

Tak to jsem opravdu nečekala... Už 5 let žiju s někým jiným a jsem spokojená (klepu na dřevo ).
Mé otázky spíš směřovaly k tomu, jestli má cenu takový vztah udržovat, jestli má cenu se trápit kvůli někomu, koho naše pocity vůbec nezajímají.... Na druhé straně - poradit rozvod je příliš jednoduché. K tomuto rozhodnutí se musí každý dopracovat sám. Některé zkušenosti jsou prostě nepřenositelné.

Upravil(a) Míša Kulička (14. 11. 2006 11:46)

Johanko,
ale taky ti to nakonec trvalo, než jsi dospěla k závěru, že takhle dál už ne...po třetí nevěře - a každému jeho rozhodnutí trvá různě dlouho....
Mně např. "zatím" po první přežité a přestálé nevěře je zatím jasné, že vše OK, ale měly-li být nějaké další, to samozřejmě nemohu teď odhadnout, jak bych se zachovala.....
Je fajn, že vše už je u tebe OK, že jsi zvolila šťastnou cestu.

Johanko,
ani se neptám co bratr.....ale ty jsi z toho teď venku, a to je fajn...

Selimo:
teorie:jistě takový nebyl hned od začátku, protože když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají...to se jistě měnilo malinko až postupem času, sotva poznatelně..
a manželka tomu nejdřív nechce věřit, nevěří, trošku idealizu, omlouvá...nechci Johanko mluvit za tebe v žádném případě, malinko to tu vidím i já situaci u nás.....

Ano, máte holky pravdu takový od začátku nebyl,měli jsme ukázkové manželství,ale připadá mi ted,když se nad tím zamyslím,že mu asi něco vadilo,taky možná neměl sebevědomí,tak si ho masíroval na milenkách.On totiž v místě bydliště ztratil práci,tak jsme žili odděleně a to byl důvod zřejmě,že se začal měnit, odcizili jsme se a pak už to byla otázka času.Vím,že na tom našem rozpadu mám i vinu já,ale už se v tom nechci pitvat,začala jsem si žít život bez něj podle svého. Jen mě mrzí,že my dva jsme si přestali rozumět a on odepsal i dceru,která to špatně nese,snad někdy dostane rozum a bude se s ní stýkat,je sice dospělá má svůj život,ale bolí mě to za ní.

ale co je ukázkové manželství???? Myslím si, že v každém manželství je  něco ( více či méně )náročného....

ostatně já taky myslela, že jsem utrhla toho nej...o to hůř se pak stává po dopadu na zadek.....

Myslím si, že je to i přirozený vývoj osobnosti- přeci nevyrůstáte ve sterilním prostředí a vaši rodiče vaše chování k budoucímu partnerovi chca nechca ovlivňují- a nikdy nevyrůstají budoucí partneři ve stejném prostředí...

Hodně se mi teď potvrzuje, co jsem léta nechtěla  připustit, že se jedná o soupeření, kdo je chytřejší, kdo víc vydělá, jak je to o ovládání a manipulaci(kam jdeš, kdy přijdeš, lustrace mobilů....)...

Nerodíme se jako zralí a charakterní jedinci, jako děti jsme poživační a sobečtí- v přírodě je to zákon džungle, boj o přežití.
Protože se každý vyvíjíme (a stagnujeme) různým tempem, nemůžeme dosáhnout ve vztahu souhry a zdokonalování hned, někdy se to vůbec nepovede.

Když všechno klape, není důvod se zdokonalovat, všimněte si, že nás k zamyšlení  nad sebou vedou chyby a omyly, naše i partnerovy...Jenže někomu to nedojde a jede ve svém omylu dál a ten druhý, který prozřel, už vidí, že je život s člověkem, který stagnuje a rochňá se v minulosti, v banalitách, v sebelítosti, ve výčitkách, nemožný. Prostě se zvedne a řekne (přičemž předtím dal tomu druhému najevo, že se něco děje a dal mu šanci něco změnit):Bylo mi s tebou  krásně,ale teď se s tebou už necítím dobře. Měj se jak chceš a adieu.
Zní to surově, nedojde k tomu např. v pondělí ráno nebo 1. ledna. Člověk, který už vše udělal, aby se problémy ve vztahu napravily, ale nemůže věčně stát na místě jako partner, který je hluchý, slepý a líný, ba co víc, manipuluje a vydírá...
NASTAL ČAS ODEJÍT.

Ukázkové manželství je o tom, že se partneři v určitém čase synchronizují, že dojde např. k efektu  pouštění orla...
Vysvětlím(už jsem to tu někde psala):Pan se na ŠVP
ptala: "Chcete mít doma orla nebo urousaného bačkoráka vrabčáka?"
A pak vyprávěla příběh(příběh je nejnázornější ukázka řešení):
Žárlivá manželka a inteligentní a okouzlující manžel.Bezpočet nevěr, protože inteligence a chtíč se nevylučují, a manželka, která si vážila spousty dalších pozitivních vlastností v jinak dobrém vztahu, rezignovala. Nechala orla létat, a on se jí vrátil.
Nepřinesl domů pohlavní chodroby, nemanželské děti, stres a nervozitu, doma fungoval se vším, jak měl. A ona věděl, že je stále jednička.
Přišla na to ale až když přestala litovat jeho "výletů". A on najednou sletěl z oblohy a byl s ní. A neměla opelichaného kačera, ale orla,byla nad věcí. NIC neztratila!

Upravil(a) Regina (15. 11. 2006 9:42)

Regina napsal(a):

Myslím si, že je to i přirozený vývoj osobnosti- přeci nevyrůstáte ve sterilním prostředí a vaši rodiče vaše chování k budoucímu partnerovi chca nechca ovlivňují- a nikdy nevyrůstají budoucí partneři ve stejném prostředí...

Hodně se mi teď potvrzuje, co jsem léta nechtěla  připustit, že se jedná o soupeření, kdo je chytřejší, kdo víc vydělá, jak je to o ovládání a manipulaci(kam jdeš, kdy přijdeš, lustrace mobilů....)...

Nerodíme se jako zralí a charakterní jedinci, jako děti jsme poživační a sobečtí- v přírodě je to zákon džungle, boj o přežití.
Protože se každý vyvíjíme (a stagnujeme) různým tempem, nemůžeme dosáhnout ve vztahu souhry a zdokonalování hned, někdy se to vůbec nepovede.

Když všechno klape, není důvod se zdokonalovat, všimněte si, že nás k zamyšlení  nad sebou vedou chyby a omyly, naše i partnerovy...Jenže někomu to nedojde a jede ve svém omylu dál a ten druhý, který prozřel, už vidí, že je život s člověkem, který stagnuje a rochňá se v minulosti, v banalitách, v sebelítosti, ve výčitkách, nemožný. Prostě se zvedne a řekne (přičemž předtím dal tomu druhému najevo, že se něco děje a dal mu šanci něco změnit):Bylo mi s tebou  krásně,ale teď se s tebou už necítím dobře. Měj se jak chceš a adieu.
Zní to surově, nedojde k tomu např. v pondělí ráno nebo 1. ledna. Člověk, který už vše udělal, aby se problémy ve vztahu napravily, ale nemůže věčně stát na místě jako partner, který je hluchý, slepý a líný, ba co víc, manipuluje a vydírá...


Nejlepsi by bylo mit nekoho normalniho , ani orla ani vrabce.
NASTAL ČAS ODEJÍT.

Ukázkové manželství je o tom, že se partneři v určitém čase synchronizují, že dojde např. k efektu  pouštění orla...
Vysvětlím(už jsem to tu někde psala):Pan se na ŠVP
ptala: "Chcete mít doma orla nebo urousaného bačkoráka vrabčáka?"
A pak vyprávěla příběh(příběh je nejnázornější ukázka řešení):
Žárlivá manželka a inteligentní a okouzlující manžel.Bezpočet nevěr, protože inteligence a chtíč se nevylučují, a manželka, která si vážila spousty dalších pozitivních vlastností v jinak dobrém vztahu, rezignovala. Nechala orla létat, a on se jí vrátil.
Nepřinesl domů pohlavní chodroby, nemanželské děti, stres a nervozitu, doma fungoval se vším, jak měl. A ona věděl, že je stále jednička.
Přišla na to ale až když přestala litovat jeho "výletů". A on najednou sletěl z oblohy a byl s ní. A neměla opelichaného kačera, ale orla,byla nad věcí. NIC neztratila!

Selima napsal(a):

Regi, ale podľa mňa to celé má jeden háčik. Je práve ilúziou, že orla môžeš "mať"... Môžeš ho mať asi tak ako slnko na oblohe. Potešíš sa ním, pokocháš sa a ideš ďalej. Slnko sa točí bez ohľadu na tvoje pocity, na pocity ďalších miliárd ľudí. S orlom to vidím podobne. Môžeš sa akurát tak potešiť, keď unavený pristane na chvíľku na tvojej ruke a oddýchne si - potom poletí ďalej napĺňať svoje poslanie. Na rozdiel od vrabca či kanárika nikdy u teba neuhniezdi. Ak uhniezdi, už to nie orol, ale domestikovaný dravec...

Můžeš mít orla, ale musíš mít svůj samostatný a soběstačný život, který na něm není závislý, jinak ti orel buď uletí, nebo z něj uděláš právě to neškodné domestikované zvířátko, které vlastně mít nechceš.

Najhoršie, je, že ja som sa učila žiť s orlom, čo bola vysoká škola tolerancie - lenže na záver sa z neho vykľulo niečo medzi kukučkou a tokajúcim tetrovom - kdeže orol! Moja chyba, že som sa neučila poriadne vtákopis...