Já si pod tímto pojmem představuji to, že si vzájemně důvěřujeme a veříme si. Každý chvilku potřebuje být o samotě nebo s někým jiným, zajít si na pánskou jízdu nebo dámskou, navštěvovat kamarádky/kamarády. Jistě si pod tím nepředstavuji, že každý trávíme týdenní dovolené jinde, užíváme si jen se svými kamarády, většinu věcí děláme odděleně....

My nie sme manželia a nežijeme spolu, takže možno máme až príliš otvorený vzťah, ale mne to vyhovuje, lebo k predošlému dlhodobému partnerovi som sa odsťahovala po pár týždňoch, a to nebolo veľmi dobré... Sloboda pre mňa znamená, že mám svoj život, cez víkendy sa snažíme mať aj spoločné aktivity, ale keď sa rozhodnem, že idem na tanečný seminár, tak to prijme ako fakt a nebuble, a keď on zistí, že "nutne musí" ísť k známym do Čiech, tak mu tiež nerobím dusno, ale dohodneme sa, kedy sa teda najbližšie uvidíme. Týmto systémom sme prežili aj pol roka, kedy som ja robila v zahraničí, a teda sme sa vídali len raz za 2-5 týždňov, podľa situácie... O nevere či vernosti partnera nerozmýšľam, spolieham sa na jeho hodnotový rebríček, a tiež inteligenciu, že keby mi už zahol, urobí to tak, aby ma to nezranilo. Ja mu nezahýbam hlavne preto, že je to proti môjmu presvedčeniu a zásadám, a aj keby sa on o tom nemusel vôbec dozvedieť(v tom zahraničí som ho mohla veselo podvádzať bez toho, že by čokoľvek tušil), JA by som musela s tým vedomím žiť až dosmrti, a to by mi teda veľmi nepridalo. Ani jeden nekontrolujeme druhého, nelustrujeme mobily či iné osobné veci, nehľadáme po vreckách, nebombardujeme sa telefonátmi... Keď mi nedvíha telefón, viem, že má obchodné jednanie alebo skrátka nie je na príjme, a najneskôr do 3 hodín mi zavolá späť. Platí to aj opačne. Howgh!

Jejda Evo a to jsou předpokládám konkrétní zážitky člověk by nevěřil, že něco takového se může stát...........ale asi je to možný, když má vedle sebe "nemocného partnera"

Áda1: No, konkrétní zážitky to jsou a takhle nahuštěné to vypadá šíleně. Ale když se ti to děje pomalu, ani si neuvědomíš, že ses postupně dala osekat od všech kontaktů se světem...protože se to či ono partnerovi nelíbí, přestaneš s tím a pak zjistíš, že jsi sama... Byla to i moje chyba, že jsem bývalého nechala zacházet takhle daleko. Ale když se vdáváš v 18...tak tohle nevíš, chceš být hodná holka, tak sedíš v koutě, vaříš ty večeře, staráš se o dítě...a jinak - on byl vážně hodnej, nikdy nekřičel, vzpomněl si vždycky na narozeniny, na výročí, přinesl kytičku, to jo...ale na druhou stranu...jeho rodiče nám třeba cpali dost hmotných statků, moji rodiče ne, protože na to neměli. Ale zato nám pořád pomáhali s naší dcerou, hlídat, odvoz, holka se s nima nenudila....a jeho máti? Ta jí vzala jednou za rok na chatu a když jsme se přijeli podívat, tak nám sdělila, že je to ale oběť jí tam teda hlídat (holce bylo už 9 let a já jsem se na "babičku" obrátila hlavně proto, aby jí nepřišlo líto, že holka je pořád na hlídání u druhé babičky, nechtěla jsem, aby se tchyně cítila odstrčená).....takže oběť...dneska se už nad tím ale tehdy mi to bylo líto...no a můj muž třeba k vánocům kupoval dárky jen jeho rodičům, našim nic...a já, protože jsem neměla vlastní peníze (celou výplatu jsem dala do domácnosti, do energií, do bytu, manžel mi nepřispíval, občas udělal nákup a ke konci manželství už ani to), tak jsem nemohla ani mým rodičům koupit maličkost k vánocům....můj muž argumentoval tím, že si to stejně nezaslouží, protože nám NIC nedávají.....ale to se odchyluji od tématu, viď? Tak se omlouvám, kdyby to vadilo.

Svoboda je  v klidu spát, nelustrovat mobily, chodit si kama chci a vracet se kdy chci a druhému to nevadí (v rozumné míře), dobrovolné podílení se na domácnosti, vlastní přátelé, libovolný způsob trávení volného času /ne na úkor rodiny nebo partnera).....

Ádi, asi ťa nepoteším, ale podvedie "slobodný" rovnako ako "neslobodný"... Občas sa môže stať, že príležitosť urobí zlodeja, ale z takýchto príležitostí sa nestávajú "záložné vzťahy", ohrozujúce manželstvo... Zamilovaniu sa nedá zabrániť ničím, ani šmírovaním, ani "povolením uzdy"... Ani smrť neovplyvniš tím, aký k nej máš postoj, zomrú tí, čo sa jej boja, rovnako ako tí, čo sa jej neboja. Len tí, čo sa jej neboja, mávajú lepší ten život pred ňou, toť vše...

filda napsal(a):

Svoboda je hodně o důvěře. Já jsem m v ničem neomezovala, v podstatě si dělal co chtěl a taky se mi to vymstilo. Zneužil toho a já myslím , že těď i když si bude myslet , že tu svobodu má , ho budu občas prověřovat. Důvěřuj- ale prověřuj, jinak je z tebe .....

Jak s tím chceš žít ? Občas prověřovat ? Buď věříš a nebo ne.

Kontrolovat, proverovat, lustrovat...... Hmmmm... A proc? Jak chcete prozivat svobodu ve vztahu, kdyz samy nejste svobodne? Nevite ani poradne, co to je? Jste na svych partnerech prilis zavisle?.... Podlehate neduvere, stavite pevnost vztahu na fyzicke vernosti, fyzicke lasce, materialnim zabezpeceni...
Nesvobodny clovek nikdy nemuze budovat svobodny vztah. A ten pocit svobody nezalezi ani na penezich, ani na tom, jak moc si partnere uvazete na voditko.... Ten pocit bud mate ve svem srdci, nebo ho tam proste nemate.... Jak si vubec muzete myslet, ze vam ho tam "inplantuje" nejakej chlap????

Kavaleto, vieš, mňa zaráža už to, ako je celé toto vlákno postavené: Slobodu nám predsa nemohli vziať ani komunisti, aj popravení zomierali väčšinou SLOBODNÍ, tak prečo si myslíme, že niekto iný nám môže slobodu brať či dávať? Alebo je to tým otrepaným delením na "slobodných" a "zadaných"? Neviem, ale ja som sa cítila slobodná aj vo vzťahu a SLOBODNE som sa rozhodla, že nebudem to dobré a pekné, čo v sebe cítim, prenášať inam a do iného vzťahu, lebo by to mohlo v tomto chýbať... A ak sa niekto slobodne rozhodne, že zvláda viac ako jeden vzťah, ťažko ho niekto presvedčí o opaku. A keby aj onen partner docielil, že sa ten druhý dobrovoľne vzdá FYZICKEJ slobody, do hlavy a do srdca mu neuvidí - tam sa skrýva ta pravá sloboda... A niečo iné je, ak sa dotyčný naozaj dobrovoľne vzdá niečoho zo svojich slobôd a prispôsobí sa.

filda napsal(a):

rybenka napsal(a):

filda napsal(a):

Svoboda je hodně o důvěře. Já jsem m v ničem neomezovala, v podstatě si dělal co chtěl a taky se mi to vymstilo. Zneužil toho a já myslím , že těď i když si bude myslet , že tu svobodu má , ho budu občas prověřovat. Důvěřuj- ale prověřuj, jinak je z tebe .....

Jak s tím chceš žít ? Občas prověřovat ? Buď věříš a nebo ne.

Můžeš věřit, ale občas se musíš o pravdě přesvědčit a utvrdit, aby jsi jen slepě nevěřila. Spoustě věcem můžeš věřit, ale pokud si tu důvěru taky občas neprověříš, může se stát že z tebe někdo udělá pěkného osla. Jasně to se změnit nedá, ale pokud na to příjdeš, že ti někdo komu důvěřuješ lže, můžeš se rozhodnout co stím uděláš.  A čím dřív na to příjdeš, tím líp.a tak to prostě v životě je. Netýká se to jen partnerských vstahů. Když se zeptám malé co bylo ve škole, jestli si napsala úkoly a zeptám se na známky a stejně se pak do té aktovky raději podívám tak to přece neznamená, že bych jí nevěřila. Když vidíš v telce reklamu na prášek na praní tak ti to stačí k tomu abys tomu věřila? No já myslím, že si to taky taky ověříš a tak je prostě se vším. Kdybys si občas manžela neprověřila, asi bys tady vůbec nebyla. A slepě důvěřuje jen ten kdo nechce pravdu vidět a nebo se jí bojí a pak to schovává za důvěru. Neříkám, neznamená to , že budu prohlížet kapsy , mobil kdykoliv se k němu dostanu, volat kde je a zakazovat mu někam chodit, to je už potom problém jiný- můj a to ten , že se stím neumím vyrovnat a potom takový vztah opravdu nemá cenu. Myslím tím si všímat chování partnera a pak pokud si opravdu myslím, že se zas něco děje mrknu do mobilu, nebo já nevím-co, a ujistím se ,že je vše ok. Nevím jestli jsem to napsala jak jsem to myslela, ale snad jo.

Když se do té aktovky stejně podíváš, tak dceři nevěříš. Kdybys věřila, nemusíš tam koukat.   A to samé je s kontrolou mobilu. Navíc mi to přijde dost nedůstojné.  Mám dojem, že důvěra buď je, a nebo ne. To je jako se spánkem- buď spíš a nebo ne, nic mezi tím.

Fildo, je dôvera a dôvera... Ja si napríklad nemyslím, resp. nezaoberám sa tým, či mi je môj drahý fyzicky verný. Môžem dúfať, že hej, ale veľké ilúzie si nerobím. Ale skôr dôverujem, že ak by mi už zahol, vymyslel by to tak, aby som sa nielen ja, ale podľa možností NIKTO ZNÁMY o tom nedozvedel. Čo oko nevidí, srdce nebolí... A pri bývalom som dokonca vedela, že mi sem-tam zahne, ale dôverovala som, že to sú jednorazovky, ktoré nemajú šancu ovplyvniť náš vzťah(a bolo to naozaj tak, ako sa ukázalo). Až raz prišla taká bokovka, ktorá už nebola jenorazovka, neoblo to len o fyzične, ale o mnohých iných veciach, vrátane masívnej manipulácie, klamstiev a využívania, a bolo po ftákách... S jedným frajerom som sa rozišla, keď som zistila, že sa mi pokúša byť neverný štýlom, ktorý už nijako nezaručoval, že sa o tom nedozviem, skôr naopak. Hoci sa aspoň ako-tak snažil, aby som sa to nedozvedela, podľa mňa to nestačilo, a navyše ma ponižoval pred mojimi kamoškami, tak sme to postupne skončili. A to, že by som musela "preverovať" partnerovu vernosť, by spôsobilo, že by som teda radšej zo vzťahu vycúvala... Najviac zo všetkého neznášam hru na zločinca a policajta. Odmietam hrať ktorúkoľvek z týchto úloh!

Já bych bez svobody ve vztahu utekla, svoboda je ve způsobu života, v názorech v rozhodování, většinou se poradíme nebo si řekneme, kam chceme jít, ale nijak se neomezujeme aje vše v pořádku, je to fakt o důvěře a lásce.